Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Puma – 29. kapitola

Wall by Ranya 2


Puma – 29. kapitola Přidávám poslední dva díly povídky, které byly vymazány.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

29. kapitola – Bod zlomu

 

Ráno jsem se probudila, docela čilá. Objímaly mě studené paže a moje hlava byla položena na jeho hrudníku. Usmála jsem se a posadila se ještě se zavřenýma očima. Protáhla jsem si ruce a zamručela u toho, za mnou se ozval jen smích. Otevřela jsem oči a zůstala zírat. Překvapeně jsem několikrát zamrkala, jestli se mi to nezdá, ale ne. Pořád jsem byla v tom samém pokoji. V mém pokoji v La Push. Rychle jsem se otočila na Edwarda, který ležel na mé posteli a s úsměvem mě pozoroval. Měl na sobě stále oblek, jen si sundal sako. Srovnala jsem svůj výraz, který pobavil Edwarda, protože se začal smát.

„Co tu děláme?“ zeptala jsem se a ještě jednou se podívala po pokoji.

„No… tvůj otec mě zastavil, když jsem tě nesl, a řekl, abychom tu zůstali přes noc v tvém pokoji,“ usmál se na mě, posadil se a políbil mě na nos.

„Můj otec ti dovolil vejít a zůstat tady přes noc?“ ptala jsem se nechápavě a pochybovačně. Jen přikývl, chytil mě kolem pasu a přitáhl si mě k době.

„Máš hezký pokoj,“ pochválil mi pokoj a já se začala smát. Pak jsem si na něco vzpomněla. Vymanila jsem se mu a přetočila se na druhou stranu postele, podívala jsem se na zem a musela se smát. Popadla jsem roztrhanou košili a přičichla si k ní. S úsměvem jsem se podívala na Edwarda, který mě nechápavě pozoroval. Podala jsem mu košili a on si k ní taky čuchnul a podíval se na mě ještě víc nechápavě.

„To je ta košile, co jsi mi dal, když si pro mě přišli. Nechtěla jsem ji zničit, promiň, ale já na ni zapomněla a přeměnila se,“ usmála jsem se na něj omluvně.

„To nevadí, doma jich mám dost, které si můžeš půjčit,“ zazubil se na mě. Zvedla jsem se z postele a došla k mému zrcadlu, moje vlasy na tom byly hrozně. Drdol už nebyl drdol. Rozpustila jsem si ho úplně a pocítila bolest hlavy z toho, jak byly vlasy celou noc a pomalu i den v drdolu. Párkrát jsem si je pročesala a raději je nechala být. Moje šaty byly pomuchlané, tak jsem se je pokoušela narovnat, ale moc mi to nešlo. Podívala jsem se ještě jednou do zrcadla a skoro se lekla. Moje stíny byly rozmazané, rychle jsem pádila do koupelny a umyla si obličej. Podívala jsem se okolo, nic se tu nezměnilo, dokonce tu byl stále i můj kartáček na zuby. To mi připomnělo, že by nebylo špatné si je vyčistit. Rychle jsme tak i udělala, pospíchala jsem, nechtěla jsem nechávat dlouho Edwarda o samotě v mém pokoji.

Vrátila jsem se tam. Edward už neležel na posteli ale stál a prohlížel si mojí knihovničku. Nechtěla jsem, aby věděl že jsem tady, a tak jsem se potichu opřela o futra. Edward postupoval dál v prohlížení, až se dostal k fotkám. Byly tam jen fotky mě a mámy. Jiné jsem ani neměla.

„Už jako malá jsi byla krásná,“ promluvil na mě Edward stále otočený zády. No jo, Edwarda nikdy nemůžu načapat, ani když mi nedokáže číst myšlenky. A tak jsem šla k němu.

„Jsi docela podobná mámě,“ usmál se na mě.

„Jo, ale jinak nikomu, jen oči a vlasy mám po ní.“

Ještě chvíli si prohlížel můj pokoj a poté jsme vyrazili dolů. Po cestě si vzal do ruky svoje sako.

Vydali jsme se do kuchyně, odkud voněla vajíčka, které kuchtil táta.

„Dobré ráno, tati,“ pozdravila jsem ho a zůstala stát ve dveřích a Edward se mnou.

„Dobré ráno, Billy,“ usmál se Edward.

„Dobré, Bell, Edwarde,“ odpověděl táta a já na něj koukala s otevřenou pusou. Vážně oslovil mého přítele upíra, nebo mám halucinace, ptala jsem se překvapeně sama sebe.

„Sedni si, Bell, dělám ti snídani.“ Poslechla jsem ho a posadila se ke stolu, a to už přede mne pokládat talíř. S chutí a docela radostí z toho, jak ten den začíná, jsem se do toho pustila.

„Bylo to dobré, tati, děkuju. Už pojedeme, aby neměli strach,“ usmála jsem se na něj, když jsem umývala talíř.

„Dobře, ale někdy se stavte, oba.“ V tu chvíli se mi srdce zastavilo a já už vůbec nevěřila svým uším či mozku, který přebíral tuhle informaci. Když mi to konečně došlo a já se s radostí vrhla tátovi kolem krku.

„Děkuju,“ zašeptal jsem k němu.

S Edwardem jsme se rozloučili a jeli domu. Nemohla jsem pořád uvěřit tomu, co se dělo. Můj táta přijal konečně Edwarda jako mého přítele, tak jak jsem chtěla, asi pochopil, že to jinak ani nebude. Věděl, že jsem se do něj otiskla a co to znamená, nikdy ho nemůžu opustit a on mě. Ale stále jsem se potřebovala ujistit, že je to pravda.

„Edwarde, opravdu se stalo to, co se stalo?“ zeptala jsem se ho a podívala se na něj. Usmál se a stočil svůj pohled na mě. Bylo mu jedno, že se řítíme stokilometrovou rychlostí.

„Ano, včera nás celou dobu pozoroval a nakonec pochopil. Došlo mu, že se milujeme jako Jacob a Yasmina. A taky si uvědomil, že nechce přijít o svou dceru.  Pokazil toho hodně, když jsi rostla a to si uvědomuje, a taky to, jak tě má rád.“ Bylo krásné to slyšet.

„Otec se pletl, nemilujeme se jako Jaocob a Yasmina. My se milujeme víc. Tak, že to vydrží na celou věčnost,“ usmála jsem se na něj a jen zlehka ho políbila, přeci jen pořád řídil. Spokojeně jsem si opřela hlavu o jeho rameno.

Zastavil před domem a já byla ráda konečně doma, ale pak jsem si uvědomila, kdo tam je a už se mi tam nechtělo. Edward se na mě povzbudivě usmál, jako by mi četl myšlenky a věděl, o čem přemýšlím. Chytil mě za ruku a vydali jsme se dovnitř. Všichni byli v obýváku a povídali si spolu, když se jejich pozornost stočila na nás.

„Kde jste byli celou noc?“ ptal se s divným úsměvem Emmett.

„V La Push u táty,“ usmála  jsem se a mrkla na něj. Všichni se na nás dívali nechápavě.

„Dovolil tam zůstat i Edwardovi a taky mu tam umožnil kdykoliv přístup, ale musí jít se mnou,“ objasnila jsem jim.

„Takže Eda je kamarád s tatíčkem?“ Oba jsem jen přikývli, nechtěli jsme nic vyjasňovat, říkat, chtěli jsme jen klid a myslím, že oba. Už se na nic neptali, tak jsem jsme šli do našeho pokoje. Převlékli jsme se oba do normálního oblečení a lehli jsme si spolu do postele.

Edward ležel a já na něm na břiše, dívali jsme se vzájemně mlčky do očí. Kreslil mi prsty na zádech a já byla ta nejspokojenější puma pod sluncem.

„Jsi šťastná?“zeptal se mě najednou.

„Jsem, ani nevíš jak. Mám tebe a navzájem se milujeme. Tvojí skvělou rodinku, se kterou se ani ta puma nenudí. A moje rodina mě konečně přijala takovou, jaká jsem. V nic z toho jsem ani nedoufala a já to mám. Ale hlavní je, že mám tebe, miluju tě,“ usmála jsem se na něj a políbila ho. Přetočil se se mnou, tak jsem byla pod ním.

„Ani nevíš, jak moc tě miluju,“ usmál se na mě krásně, když se odtáhnul.

Na nic jsem nečekala a opět se přisála na jeho rty.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Puma – 29. kapitola :

 1
4. veve
21.06.2011 [14:40]

superEmoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. kamčí
20.06.2011 [20:41]

jsem moc ráda, že sem ty vymazané kapitoly vracíš. mám tuhle povídku ráda a občas se k ní vracím a pak hledám tvůj blog kvůli pár posledním kapitolám Emoticon tohle je snažší, díky Emoticon Emoticon Emoticon

2. Ivy
19.06.2011 [20:37]

IvyWOW čumím, konečně je to tu, ale už jí mám přečtenou z tvého blogu, povídka je to úžasná ;)

1. marcela
19.06.2011 [18:50]

Mé motlidby byly vyslyšeny.Krása. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!