Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Puma – 2. kapitola

02.01.2010 (16:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 7424×

2. Kapitola- Na útěku

Isabella:

To co řekl zabolelo, ale konečně řekl někdo pravdu nahlas. Tohle byl celý problém úplně všeho. Za vše mohlo to, že jsem se lišila, ale všichni se to pokoušeli kvůli mámě nedávat tak najevo. Teď, když už tu není, si nemusejí dávat pozor a konečně to mohli říct. Byla jsem jiná, ne jako oni, a tak mezi ně nepatřím a nikdy patřit nebudu. Je to jako prokletí.

Věděla jsem přesně kam běžím. Ani na minutku jsem nezaváhala. Běžela jsem za území La Push, na území upírů. I přes to riziko, že když mě najdou, můžou mě zabít a vyhlásit ostatním válku, jsem byla ochotná to risknout. Smlouva platí pro vlky. Nikde se tam nepíše o pumě. Konečně bych mohla mít jako puma výhodu, jednou v životě.

Běžela jsem po dlouhé době po všech čtyřech. Jaká to byla úleva. Bylo to tak přirozené. Jako člověk jsem nešikovná, ale jako puma ne. Cítím se být sama sebou a hlavně volná. Žádná pravidla, příkazy, nic, jen svoboda, kterou jsem si vychutnávala. I přes to, co se stalo, jsem se cítila šťastná.

Bylo mi zakázáno měnit se v pumu, ale teď jsem jí mohla být. Mohla jsem být sama sebou. Po dlouhé době. Mojí výhodou bylo, že mě nemohli rozpoznat od ostatních pum. Nijak jsem se nelišila. Vlci mají obvykle jiné barvy a jsou velcí, ale já vypadala naprosto normálně. A také vlci mezi sebou komunikují v myšlenkách. Slyší, co si každý ze smečky myslí, a můžou tak spolu mluvit, ale já neslyším je a oni zase mě. A proto mě nemohou najít.

Jakmile se přeměním v pumu, začínají mě ovládat její instinkty. Protože už teď vím, že se nikdy nevrátím a nemam kam jít, rozhodla jsem se začít žít jako puma. Když budu v její podobě ani nebudu stárnout a můžu být navždy volná. Byla jsem už několik kilometrů za hranicemi. Sem si pro mě nemůžou přijít ani kdyby chtěli. Ale pochybuju, že mě budou hledat. Vždyť nejsem jako oni. Jsem jen přítěží pro smečku, a pro Jacoba taky. Vždy se ke mně chovali jako k póvlu. A za vše mohla jen má barva pleti. Jak jsou někdy lidé tak zaujatí, jen kvůli tomu, že jste světlejší. Co jsme jim kdy udělala? Vždy jsem se chovala slušně, nedělala jsem problémy. Jediné, co na mě bylo špatně, byla moje barva pleti. Hlavní je přece jaký je ten člověk uvnitř.

Už se začalo celkem stmívat, a tak jsme se rozhodla podívat se po nějakém místě, kde přespím. Výhodou bylo, že mi jako pumě, nikdy zima nebude. Po nějaké době jsem našla díru ve skále, a tak se tam šla podívat. Díra byla akorát pro mě a ve vnitř to bylo větší a útulnější. Sice to není žádný pěti hvězdičkový hotel ale mě to úplně stačí. Tak to vypadá, že mám nový domov. Kolikrát se mi poštěstí, abych našla takový byteček? Zalezla jsem si dovnitř, stulila se do klubíčka a usnula.

Zdálo se mi o mámě, když jsem byla ještě malá. Brečela jsem, protože se mi zase posmívali, a máma se mě pokoušela utišit.

„No tak, zlatíčko. Jsi výjimečná, protože i tvůj osud je výjimečný. Jsi stvořená pro něco velkého. I tvůj manžel bude výjimečný,“ chlácholila mě máma. Tehdy jsme jí věřila, ale teď už vím, že osud je prostě jen krutý.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Puma – 2. kapitola: