Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Puma – 11. kapitola

15.01.2010 (08:45) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 9588×

11. kapitola – Vlci

 Můj život u Cullenů byl skvělý i přesto, že jsem byla puma. Milovala jsem to tu a je všechny taky. Měla jsem je opravdu ráda, i Emmetta s jeho vtípky, či Rose. Ale můj nejmilejší člen byl Edward. Trávila jsem s ním také nejvíc času.  Všichni se mnou stále mluvili, a dokonce i ledová královna Rosalie začala. Vždy se mě ptala co na sebe, nebo jestli se mi to taky líbí, a já s radostí přikyvovala. Bylo krásné někam zapadat, když se mi celý život ostatní stranili a nebrali mě. A teď koukněte. Jsem v domě plném upírů, které mám ráda a oni mě. Koho by to jen napadlo? Mě ne, ale stalo se tak a já jsem spokojená.

 Esme stále opravuje ten dům a tak když jsem sama doma – což je vždy, pokud není slunečně, což ještě nebylo, a nebo nemá Carlisle volno, což je málo kdy - běhám po domě v mojí lidské podobě. Neustále vysedávám u Carlisleho v pracovně a čtu knihy co tam má. Některé jsou vážně zajímavé. Když se ostatní vrátili, většinou jsem šla ven s Edwardem běhat a nebo si jednou za čas zalovit. Díky tomu, že jsem byla dlouho pumou, jsem byla rychlejší a silnější, ale na Edwardovu rychlost jsem neměla. Často mi utíkal a já ho pak stopovala. Navečer jsme byli na naší louce a pak se vrátili domů. Až teď jsem si pořádně uvědomila, kde se louka nachází. Na hranicích s La Push. Bylo to zvláštní, jen pár kroků a vlci by mě chytli. Přemýšlela jsem o tom, jestli bych mohla říct ´vrátila jsem se domů´, ale to bych lhala, jelikož domov mám teď u Cullenů. Cítím se u nich až nebezpečně dobře. Byla jsem šťastna a tak jsem čekala, kdy se to zákonitě musí pokazit.

Snad poprvé, od doby co bydlím u Cullenů, bylo slunečno, a tak byli doma se mnou. Na lovu už byli předtím a Emmett s Rose odjeli někam na výlet. Prý na Aljašku. To samý i Carlisle a Esme, ale jinam. Jasper a Edward, dokonce i Alice, hráli PlayStation. Nudila jsem se a tak jsem se rozhodla Edwarda vytáhnout ven na slunce. Ještě nikdy jsem neviděla žádného upíra na slunci. Jen jsem slyšela, že se třpytí, ale já to chtěla vidět na vlastní oči, když u nich bydlím. Skočila jsem na kliku a podařilo se mi ji napoprvé otevřít. Cítila jsem něčí pohled v zádech a bylo mi jasné, že je to Edward. Neustále mě pozoruje a zkoumá jak jsem chytrá. Packou jsem otevřela pořádně dveře a vyběhla ven. Bylo mi jasné, že poběží za mnou, jako vždy.

A taky jsme měla opět pravdu, slyšela jsem ho za sebou. Věděla jsem přesně kam běžím – na naší louku. Doběhla jsem tam a jelikož byl za mnou, rychle jsem se otočila. A v tu chvíli jsem přestala dýchat a musela si vzpomenout, jak se to dělá. Už jsem toho za svůj život viděla hodně, ale nic na světě se tomuhle nemůže vyrovnat. Nikdy jsem neviděla nic tak neskutečného a krásného, jako právě teď.

Edwardova kůže od sebe odrážela paprsky slunce v různých barvách. Byl jako diamant, ale ten nejkrásnější na světě. Pusu jsem měla otevřenou a omámeně jsem si sedla a stále se na něj dívala. Bylo to neuvěřitelné. Víc než to, že jsem puma a on upír. Tohle bylo prostě jako z pohádky, a všechny okolnosti okolo tomu nasvědčovaly. V tuhle chvíli jsem si byla jistá, že ho na slunce budu lákat častěji. Tohohle pohledu se nedá nabažit.

Stál na místě a obezřetně se na mě díval. Zatřepala jsem hlavou a dostala pod kontrolu svůj obličej. Když si všiml, že jsem v pořádku, přiblížil se ke mně a jako vždy, když tu jsme, se posadil. Nemohla jsem z něj spustit oči.

Strávili jsme na louce celý den. Edward v klidu ležel a měl zavřené oči. To já se bála i mrknout, aby nezmizel. Dívala jsem se na něj celou dobu a nemohla přestat. Když zapadlo slunce, byla jsem naštvaná, jelikož jsem se na něj chtěla dívat pořád. Zvedli jsme se a běželi zpátky domů. Zítra má být  zase zataženo, tak Edward, Alice a Jasper pojednou do školy. Dnes mi dělal večeři Edward. No, musela jsem uznat, že umí taky dobře vařit. Poté jsem zalezla k Edwardovi do pokoje a rovnou do postele. Byla jsem docela unavená z celého dne, vůbec jsem nespala.

 Když jsem se ráno probudila, v domě už nikdo nebyl. Rovnou jsem si zalezla do koupelny, kde jsem strávila dnes dlouhou dobu pod sprchou. Vůbec se mi nechtělo vylézt, ale musela jsem. Jen v ručníku jsem se vydala do Carlisleho pracovny a vzala si nějakou knihu. Ale vůbec jsem se na ni nemohla soustředit, jelikož jsem měla divný pocit. Jako v den, kdy zemřela máma. Dlouho jsem na ni nemyslela a tak jsem se zastyděla. Chtěla bych se vrátit do La Push jen abych se podívala na její hrob. To bylo jediné, co mě tam táhlo. Nechápu, proč ji nepohřbili ve Forks? Nemusela bych teď řešit, jak se za ní podívat, aniž by mě vlci našli. Já prostě nemůžu mít nic jednoduchého. To bych nebyla já. Už jsem si stačila za ty roky zvyknout, ale občas mě to už štve. Nechápu, proč si na mě ten nahoře zasedl. Co jsem mu kdy udělala? Myslím, že to se ani nikdy nedozvím. Holt se budu muset spokojit s tím, co mám teď. Upíří rodinu, kterou zbožňuji. Podívala jsem se na hodiny, za chvíli se vrátí. Rychle jsem uklidila knihu a poté se vrátila do Edwardovy koupelny. Uklidila jsem to tam, pověsila ručník a pak se přeměnila na svou pumí podobu. V poslední době se ve mně moc zvířecí instinkty neobjevují, něco bude špatně. Asi to jak často se přeměňuji zpět do lidské podoby. Předtím jsem byla celé měsíce jen puma.

Šla jsem do obýváku, kde jsem si jako poslušná kočička lehla a čekala na svoje páničky. Vážně to bylo k smíchu. Jenže dnes se stalo něco úplně jiného, než jindy. A nemohlo za to, že byli doma jen tři. Jindy s úsměvem, ale dnes nasupeně, vešli do dveří. Mě si vůbec nevšímali.

„Je to v háji všichni jsou moc daleko. Nestihnou se vrátit než přijdou,“ mumlal Edward. Co nestihnou? Zvedla jsem hlavu a začala poslouchat, co budou říkat.

„Jestli přijde celá smečka, jsme nahraný,“ oznamoval Jasper. Jaká smečka? Vytřeštila jsem oči.

„Zajímalo by mě co chtějí. Nikomu jsme nic neudělali. Hlavně proč chtějí přijít sem?“ A do háje dubovýho. Alice se na mě podívala, jakoby to věděla. Ale já to věděla přesně. Smečka z La Push, a jdou si pro mě. Ale jak se o mě dozvěděli? A pak mi to došlo. Jediné slovo -louka. No jasně, možná nás zahlédli, nebo jen cítili naše pachy dohromady.

Uslyšela jsem běh vlků. Zvedla jsem pozorně hlavu a v dáli v lese viděla obrysy jejich velkých těl. Ostatní se taky podívali ven.

Miluju to tu a tuhle rodinu taky, a nedopustím, aby se jim kvůli mně něco stalo. Rychle jsem vyskočila a vyběhla ven na louku před domem. Slyšela jsem jak mě Edward volá, ale nevnímala jsem ho. Postavila jsem se do bojové pozice a zavrčela, když se z lesa vyřítilo pět vlků a mezi nimi i můj bratr Jacob, který byl v lidské podobě. Naježila jsem kožich a začala vrčet…

SHRNTÍ

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Puma – 11. kapitola: