Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoční záře 3. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Půlnoční záře 3. kapitolaTáák konečně další kapitolka. Je trochu kratší, ale dějově bych řekla, že docela důležitá... No co bych ještě řekla? Že děkuju za komentáře a moooc prosím o další:) At vím co zlepšit a podobně však víte :) :D Tak jo:) Tady to máte...

30.05.2009 (15:30) • Aniska • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1777×

 

3. Pád a znovuzrození

 

Trénovala jsem už bezmála tři týdny, a přesto tu nebylo žádné větší zlepšení. Sice se pokaždé, když mě něco rozrušilo nezměnila moje podoba a ani počasí, ale že bych to dokázala ovládat na povel, to nic. Přišlo mi to čím dál víc zbytečné a k ničemu a navíc to cvičit nebyl žádný med. Dřina, dřina a zase dřina. Nakonec to sladké nicnedělaní nebylo tak hrozné. I když… Vezmu-li v potaz, co dostanu až začnu svůj úkol, tak asi ne. Vlastní malý soukromý byt – i když ne tak luxusní – škoda, protože na luxus si zvyknete rychle, ale horší, je to když ho pak nemáte dostatek – ve městě vlkodlaků. A taky mobil, nové jméno, práci… ale hlavně, hlavně nekonečně sladkou svobodu. Už teď jsem cítila její opojnou vůni. Hmmm. A to se jenom musím seznámit s vlkodlakem. Ach jo.

„Gabriel! Mohla by ses prosím tě soustředit?“ zvolal na mě naštvaný hlas. Byla jsem v myšlenkách tak mimo, že jsem až nadskočila sotva mi zazněl v uších. Rychle jsem se vzpamatovala a psíma očima se zahleděla na Caleba. Ten se na mě ještě chviličku rozzuřeně díval, ale pak si povzdechl a jeho výraz zjemněl. Měl mě na starosti, co se mé schopnosti týkalo. Většinou byl milý, hodný a to všechno, ale opravdu neměl rád, když jeho „žáci“ nedávali pozor. Ovšem, uměl všechno skvěle vysvětlit, tak, že člověk si ihned myslel, že to prostě musíte zvládnout. Kdyby nebyl upír, mohl by se stát klidně učitelem.

„Už budu hodná,“ ujistila jsem ho. „Tak jdeme na to?“

„Výborně. Tak do toho. Zkus vyvolat bouřku,“ nabádal mě Caleb.

„Ale to už jsem zkoušela milionkrát a nešlo to.“

„A s takovým přístupem ti to nepůjde nikdy. Tak honem.“

S povzdechem jsem zavřela oči a usilovně se soustředila, div, že jsem nevypustila duši. Když jsem je opět otevřela jinak úplně čistou, temnou noční oblohu zakrýval jediný mráček. Z obočím povytaženým jsem se podívala na Caleba.

„Nedívej se na mě takhle. Vedeš si dobře, podívej co si zvládla teprve za tři týd-“ Náhle přestal mluvit, oči mu vylezly z důlku a padl na kolena. Z hrudi mu trčela ocelová tyč a za ním stál nahý muž, se světle oříškovými vlasy a očividně nad něčím přemýšlel.

Přehrávala jsem si tu scénu znovu a znovu, ale tak nějak jsem to nedokázala pochopit. Přede mnou ležel Caleb v mukách a já se nedokázala ani pohnout. Kolem mě se rozvřískal alarm a já se stále dívala na toho naháče.

V jednu chvíli tam stál, jakoby zmatený, a ve chvíli se začal měnit. Na vlkodlaka. Zničeno nic mu vyrašily dlouhé vlčí chlupy a jeho kostra dostala ten správný tvar. Najednou se mě zmocnila zuřivost a já jí nechala volně procházet mým tělem. Cítila jsem jak se moje podoba mění a jak mi ostrý déšť padá na obličej. Silný vítr ohýbal stromy a  ze všech stran se ozývalo hromobití. Jako v transu jsem nadlidskou rychlostí skočila po vlkodlakovi a bezmyšlenkovitě se mu zahryzla do krku. Vlkodlak se začal svíjet, ale můj stisk byl až příliš silný. Jed ho musel strašně pálit, ale ve skutečnosti mu neublíží. Začalo mě to otravovat a tak jsem mu jednoduchým tahem zlomila vaz. Mrtvola znovu získala lidskou podobu, ale já ji jen znechuceně odhodila stranou. Rozhlédla jsem se. Teprve teď jsem si všimla, že mám publikum. Přítomní upíři se na mě dívali jako na zjevení. Zahrada byla mokrá od deště a před v chodem do domu ležel jenom jeden vlkodlak.

 

Rychlým, cíleným krokem jsem si  to mířila ke straším. Prudce jsem otevřela dveře od sálu a starší leknutím málem nadskočili. Zastavila jsem se a začala jsem přerývavě dýchat. Za mnou stály stráže, připravené mě ve vteřině zadržet. Neovládala jsem se a začala jsem křičet.

„Proč? Zatraceně! Věděli jste to! Proč ten debilní vlkodlak nebyl připoutaný?! Caleb-“ Nemohla jsem pokračovat. Ten vtek a smutek mi to znemožňoval. Rozzuřeně jsem se po všech dívala.

„Gabi, to co se stalo je smutné, ale nemohli jsme tomu zabránit,“ konejšil mě jemně Konstantin.

„Nemohli jste zabránit?! Smutné?! To je mi JEDNO!“ zuřila jasem ještě víc. Stráže mě chytli za ruce, ale já se jim vysmekla. Oči starších byly rozšířené. Hluboce jsem se nadechla.

„Caleb, byl můj přítel, bratr, učitel. Nečekejte, že teďka odejdu a už na to nepomyslím, to ne. Ale teď mám důležitější úkol a začnu s ním hned zítra.“

„Gabi ještě nejsi připravená, nemůžeš-“

„Ale můžu,“ skočila jsem Konstantinovi do řeči, „můžu a budu. Zítra odejdu plnit úkol.“ S těmito slovy jsem odkráčela.

 

V pokoji jsem si začala balit ty nejnutnější věci. Zítra ráno mě čekal můj nový byt. Hořkost, vztek a smutek způsobovaly, že venku stále zuřila prudká bouře a já se stále nevracela ke své obvyklé podobě. Moje jasně červené oči se na svět dívali jen s pomstou. Nedokázala jsem pochopit proč musel Caleb umřít. Dlouhý čas byl mým přítelem, bratrem. Byl mi nejbližší osobou jakou jsem poznala od smrti mé matky. Se slzami v očích jsem už nedokázala zabalit si jednou věc a tak jsem se složila na postel do klubíčka a jen jsem plakala.

Dlouhou dobu jsem nic jiného nedělala, ale čím déle jsem nechávala slzy, aby mi máčely obličej, tím víc jsem si uvědomovala tu nezkrotnou touhu po pomstě. Vlkodlaci mi vzali dvě nejbližší osoby a za to zaplatí. Nedovolím, aby se to ještě někdy opakovalo.

Posadila jsem se na kraj postele a ze šuplíku vytáhla svůj ipod. Dala jsem si ho do postraní kapsy u svého báglu a potom se opět otočila k šuplíku. Vyndal jsem z něj všechny věci a potom nehty odstranila spodní desku. Pod deskou byl malý tajný prostůrek, kde jsem ukrývala své nejcennější poklady. Matčin deník a řetízek z dvěmi ubývajícími měsíci ve tvaru banánu. Deník, který si moje matka psala, jsem nikdy nečetla. Připadalo mi to jako v pád do soukromí, i když byla po smrti. Na kožené vazbě byl vyrytý symbol mého rodu a listy byly zažloutlé stářím. Nepochybně v něm byly zaznamenány důležité a tajné věci. Pocítila jsem strašlivou touhou otevřít ho a přečíst si řádky, které mám matka napsala, když byla ještě na živu. Setřásla jsem to a opatrně deník položila mezi ostatní věci. Řetízek jsem si pověsila kolem krku. Vzdychla jsem, začalo svítat a nová éra mého života začínala.

 

Autor: Aniska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoční záře 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře