Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoční stín 1

18.05.2010 (16:00) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4852×

Eleazar byl právě na lovu, když zachytil pach neznámého upíra. Okamžitě ho začal stopovat. Zkušenosti z Volterry mu velely nepodceňovat žádné potenciální nebezpečí a tím cizí upír bezpochyby byl.

Sledoval stopu a k jeho obrovskému překvapení ho dovedla k mrtvým srnám. Jejich těla postrádala krev. Pokud věděl, nikdo kromě jeho rodiny a Cullenových tento způsob obživy neuznával a nepraktikoval. Ten pach byl však neznámý, takže musel patřit někomu jinému.

Zmítám nejen dřívějšími obavami, nýbrž i zvědavostí, dál pronásledoval onoho cizího upíra. Doběhl k silnici a během chvíle se ocitl u staré benzínové pumpy. Zůstával ve skrytu lesa a pozoroval dívku schoulenou v telefonní budce. Na první pohled poznal, že hledá právě ji. Rozhodně byla upírem.

Její oči byly rudé a oblečení špinavé. Na jedné nohavici měla flek od krve. Podle odstínu by to tipoval na krev lidskou. Dost možná její vlastní. Chyběla jí jedna bota. Vypadala tak opuštěně a zlomeně. Nebyl si tím jistý, ale měl neodbytný pocit, že ta dívenka není upírem dlouho. Živila se zvířaty. On sám nyní v okolí cítil pět lidí. Musela je tedy cítit i ona, a přesto si vybrala srny. Fascinovala ho.

Pozoroval ji několik minut a za tu dobu se ani nepohnula. Pomalu k ní vykročil a velmi ho překvapilo, že na něj vůbec nezareagovala. Dál strnule seděla na zemi a dívala se kamsi před sebe.

Došel až k budce a opatrně otevřel dveře. Nic. Žádná odezva.

,,Děvče? Neublížím ti, nemusíš se bát,” promluvil na ni tichým, klidným hlasem.

Ani se na něj neotočila. Nezdálo se, že by ho vůbec vnímala.

Klekl si k ní a znovu ji pozoroval. Dýchala, musela ho tedy cítit. Dýchání bylo neklamným znakem jejího upířího mládí. Starší upíři se jím obvykle příliš nezatěžovali. Musela vědět, že v její těsné blízkosti se nachází jiný upír. Přirozenou reakcí by byla obranná pozice a vrčení, ale ona nedělala vůbec nic. Prostě ho ignorovala.

,,Ublížil ti někdo?” zkusil to Eleazar jinak. Věděl, že se ptá úplně hloupě. Samozřejmě, že jí někdo ublížil. Kdyby ne, nebyla by tu a nevypadala tak… apaticky. Ano, to byl správný výraz. Apatie.

Ani nyní ho nevzala na vědomí. Osmělil se a položil ji ruku pod bradu. Byl velmi opatrný a obezřetný. Stále ve střehu byl připraven na útok z její strany. Toho se ale nedočkal. Neucukla před jeho dotykem, nebránila se. Opatrně jí otočil hlavu k sobě a nasměroval ji tak, aby se na něj musela podívat.

Když se jejich pohledy střetly, zalapal po dechu. V jejích očích nebyla ani stopa života, žádná jiskra nebo emoce. Dívala se na něj a přesto si byl jistý, že ho nevidí.

Dosedl na zem a připadal si bezmocný. Nedokázal z její tváře odtrhnout pohled. Byla výjimečně krásná i na upírku. Ale ty její oči… Nyní si už byl docela jistý, že je novorozená. Tím více ho udivovala. Ani si nechtěl domýšlet, co se jí muselo stát a co nejspíš prožila, že dopadla takhle.

Nevěděl, co dělat. Nemohl ji nechat tam, kde byla, a bez ohlédnutí odejít. Ač předtím lovila srny a teď se nezdálo, že by měla v úmyslu se někam přemístit, byla upír. Znamenala nebezpečí pro lidi i pro jiné upíry. Kdyby ji takhle našel nějaký člověk a ona ho nezabila, hrozilo prozrazení jejich druhu. To nemohl dopustit.

Také ji nechtěl nechat napospas osudu. Vyvolávala v něm otcovskou touhu jí pomoci, ochránit ji. Navíc cítil její dar. Vytvářela kolem sebe neprostupnou clonu, štít.

Po dlouhém přemýšlení se rozhodl. Sundal si bundu a i když jí nemohla být zima, neubránil se tomu ochranářskému gestu. Přehodil jí ji přes ramena a potěšilo ho, když ji sevřela a přitáhla si ji blíž k sobě. Dávala mu tím naději, že se vzpamatuje a tahle děsivá netečnost ji přejde.

Přeopatrně, jako by byla z porcelánu, ji vzal do náručí. Zcela instinktivně se k němu přimkla a nijak neodporovala. Rozhlédl se kolem sebe a ujistil se, že je nikdo nevidí. Pak se přirozeným tempem rozeběhl k domovu.



Vešel do domu a posadil ji na gauč v obývacím pokoji. Bez nejmenších protestů si sedla a pak už se nehýbala. Opět seděla s pokrčenýma nohama, které objímala. Bradu si položila na kolena a dívala se přímo před sebe. Ani náznakem neprojevila zájem o okolí a vlastně ani o sebe.

Smutně si povzdychl a přešel ke schodišti.

,,Carmen, Tanyo, Kate, Irino, pojďte prosím sem,” pronesl normálním hlasem a během zlomku vteřiny u něj stály čtyři nádherné ženy.

,,Eleazare, děje se něco?” zeptala se se starostí v hlase drobná tmavovláska.

K otázce spotřebovala vzduch v plicích a musela se znovu nadechnout. Jakmile to učinila, ucítila cizího upíra. Překvapeně zamrkala a se zvednutým obočím se podívala na svého muže.

,,Našel jsem v lese novorozenou upírku, ale musím vás upozornit, že je poněkud zvláštní,” informoval všechny a pokynul jim k obývacímu pokoji.

Všechny čtyři se za ním zvědavě vydaly a pak jen zmateně koukaly na dívku na pohovce.

,,Proboha, co se jí stalo?” zašeptala Kate šokovaně, když spatřila dívčin výraz.

Dívala se před sebe a až na mírné pohupování dopředu a dozadu, které by člověk ani nepostřehl, se nehýbala. Její tvář byla bez výrazu a nijak nereagovala na několik upírů ve své těsné blízkosti. To nebylo ani trochu normální. Každý upír na jiné svého druhu při setkání reagoval, každý byl obezřetný, natožpak novorozený. Správně by měla stát přikrčená v bojové pozici, vrčet a hlídat si každé šustnutí ve svém okolí.

,,Já nevím, Kate. Ona nemluví ani jinak nekomunikuje,” přiznal smutně Eleazar.

,,Jak jsi ji našel? Co se stalo?” vyzvídala Carmen.

Eleazar všechno vypověděl. Nebylo toho moc, vždyť neznal ani její jméno. Nevěděl o ní vůbec nic. Jen byl přesvědčený, že z nějakého důvodu dokáže odolat vábení lidské krve. Musela mít hodně silné svědomí a smysl pro život. Nechtěla být vrah, chladnokrevný zabiják. Jiný důvod pro preferenci srn nedokázal najít.

,,Ale může být nebezpečná! Sám jsi přiznal, že o ní nic nevíš. Neměla by tu být,” protestovala proti přítomnosti neznámé v domě Irina.

Eleazar jí položil ruku na rameno a zadíval se jí do očí. Nic jí nevyčítal, bylo logické, že chtěla chránit rodinu.

,,Irino, ona očividně není v pořádku. Nemyslím, že by byla nebezpečná. Potřebuje pomoc a my jí ji můžeme poskytnout. I kdyby se něco zvrtlo, jsme v přesile a já mám navíc dostatek zkušeností z Volterry. Není pro nás nebezpečná, tím jsem si jistý,” vysvětlil Eleazar svůj postoj a dál se na Irinu díval.

Ta jeho upřímný pohled plný odhodlání neznámé pomoci dlouho nevydržela. Sklopila oči a povzdychla si.

,,Dobře, chápu to. Samozřejmě vám se vším pomůžu, bude - li to třeba,” zašeptala a nechala se políbit otcovsky na čelo. Styděla se za svůj unáhlený úsudek, ale pokládala opatrnost za rozumnou.

Carmen se na neznámou mateřsky dívala. Cítila s tou dívenkou. Chovala k ní soucit a bylo jí ji líto. Muselo jí být hrozně ublíženo.

Odhodlala se a posadila se vedle dívky. Nic, žádná odezva. Opatrně a s váháním jí položila ruku na rameno. Kate, Irina i Tanya zalapaly po dechu a napjaly se. Očekávaly typickou obrannou reakci, ale ničeho se nedočkaly. Neznámá dívka prostě jen dál hleděla před sebe. Ani se nepokusila uhnout před Carmeniným dotekem, ani se nezachvěla.

,,Nikdo z nás ti neublíží, drahoušku. Nemusíš se nás bát. Jen bychom chtěli vědět, co se ti stalo,” promluvila Carmen tichým, chápajícím hlasem.

Když se opět nic nestalo, povzdychla si. Kolem té dívenky se přímo vznášelo zoufalství. Nikdy za svou předlouhou existenci nic takového neviděla.

Vzala ji za ruku a její hlavu si opřela o rameno. Hladila ji po vlasech a vyprávěla o členech své rodiny. Mluvila hodiny bez přestání. Popisovala jejich lidské životy, přeměny, poznání, čím jsou, příběhy veselé i smutné. Mluvila o Volteře, vládcích, gardě i zákonech.

Během celého Carmenina vyprávění dívka ani nemrkla. Nezdálo se, že by ji vůbec slyšela. Jako by byla v jiném světě, jen její tělo zůstalo tady.

,,Kdybys mi alespoň stiskla ruku, abych věděla, že mě vnímáš,” zašeptala Carmen bez naděje na odezvu.

Tiše vyjekla překvapením, když ucítila lehký stisk ruky. Dívka ji slyšela a poslechla.

Vnímala celé vyprávění Carmen, ale nedokázala nad ním přemýšlet. Kdesi v koutku mysli si uvědomovala, kde je a s kým, ale záleželo ji na tom příliš málo, aby se tím zabývala.

Když ji Carmen požádala o stisk ruky, vyhověla. Proč taky ne? Byla to přímá žádost a nic jiného než rychlé splnění nevyžadovala. Byla to takřka automatická reakce.

Stiskla ruku a povolila. Ve skutečnosti nad tímto úkonem ani nepřemýšlela. Jen jednala.

,,Eleazare! Ona mi stiskla ruku, poslechla mě,” zvolala Carmen nadšeně.

V tu chvíli u ní stál její druh i sestry. Všichni sledovali dívčinu tvář, která ale stále nejevila ani tu nejmenší známku života.

,,Holčičko, mohla bys mou ruku zmáčknout ještě jednou?” otázala se jen se špatně skrývanou nervozitou.

Když se na svou společnici dívala, začala pochybovat, jestli se jí to prve nezdálo. Ale nyní opět ucítila zesílení stisku.

Vítězně se podívala na svou rodinu. Ti bez výjimky sledovali jejich spojené ruce a nemohli tomu uvěřit.

,,Drahoušku, mohla by ses na mě podívat?” zkusil to Eleazar a současně se svou prosbou se dotkl dívčiny ruky.

Pomalu a beze spěchu k němu zvedla prázdný pohled. Nevnímala široký úsměv na tváři svého nálezce. Nezaznamenala veselý šepot za sebou, ani slůvka naděje, která jí šeptala Carmen. Prostě jen dělala, co se jí řeklo.

,,Dobře, výborně. A teď bys nám mohla říct, jak se jmenuješ,” usmál se na ni Eleazar, ale odpovědi se nedočkal.

Vlastně ji ani nečekal. Tušil, že mluvit dívka nebude. Jen doufal, že její němota je jen dočasná a brzy se ztratí.

,,Musíme ti nějak říkat. Nemůžeš být cizinka beze jména,” pronesla Carmen spíše pro sebe.

Tanya s Kate a Irinou se okamžitě daly do vymýšlení vhodného jména. Chtěly něco originální a krásného, ale zároveň takového, aby dívku vystihovalo. Diskutovaly o jménech antických bohyň i středověkých princezen. Měly pocit, že jméno pro tohle děvče musí být výjimečné.

,,Theressa,” ozval se najednou Eleazar.

,,Budeme jí říkat Theresaa. Je to staré řecké jméno a znamená záštitu a ochranu. A přesně to ona umí. Má schopnost štítu. Dokáže zablokovat schopnosti ostatních upírů, ale nevím, jak přesně to funguje,” vysvětlil svůj nápad.

,,Theressa, vlastně proč ne. Ale víc se mi líbí podoba Tessa,” usmála se Carmen a pohladila dívku po vlasech.

,,Tak tedy Tessa,” souhlasily Tanya se sestrami.

Tak dívka dostala nové jméno, ale bylo jí to jedno. Co záleželo na jméně? Důležitá byla podstata, duše. A to bylo něco, co nenávratně ztratila. Už vlastně nebylo koho pojmenovávat. Bella zemřela a Tessa byla jen krásným obalem, prázdným tělem plnícím rozkazy a žádosti. Nic víc.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoční stín 1: