Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoc- část 9.

01.02.2009 (15:32) • Arya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5825×

9.Pravda.

Slyšela jsem jak Jasper vyslovil jméno každého z rodiny. Během chvilinky jsem stála u něj.
„Myslím, že někteří z nás pořádně nevědí co ej Sokie zač.“ naprosto jasně se podíval na mě. Nemůžu za mé pramalé znalosti v oblasti nesmrtelných ras.
„Sokie je zřejmě jedním z posledních lovců upírů. Tahle rasa se vyznačuje zejména tím, že nás, upíry cítí. Také tím, že k nám mají obrovský a téměř nepřekonatelný odpor“Jasper se dlouze nadechl a pokračoval.
„Jejich orovská výhoda spočívá v tom, že my je neodhalíme. Voní nám stejně jako jiní lidé. Poté je pro nás velmi těžké je zabít. Nedají se totiž tak lehce jako lidé. Problém je u nich to, že jsou nám velmi podobní. Musí se tudíž zabít jedině roztrháním a spálením. Lovec nebo lovkyně upírů se tvoří pomocí předělání upíra. Aby se z upíra stal lovec musí se nějakým způsobem zajistit aby vypil krev vlkodlaka, což je velmi těžké udělat a mnohdy je to učiněno podfukem, a poté začne velmi zdlouhavá přeměna. Je to horší než přeměna na upíra, rptože se nám vrací barva do očí, ztrácíme speciální nadání a vyvinuté nám zůstavají pouze dva smysly a to sluch a čich, ostatní klesnou na normální lidskou hodnotu. Lovec nebo lovkyně se můžou živit lidskou i zvířecí krví, ale můžou i normálně jíst. Ale většinou se živí zvířecí krví, jelikož k zabití lidí nejsou dost silní a lidské jídlo je tolik neposílí. Proto jsou lovci upírů velmi jistí mezi vlkodlaky , protože částečně pocházejí z nich. Navíc je pro ně velmi lehké nás zabít. Cokoli co nám udělají se nám bude hojit jako normálnímu člověku. Zlomeniny, modřiny a i horší věci. Ale teď už by neměli žádní existovat.“ Jasper nesouhlasně zavrtěl hlavou.¨“Musíme Sokii zničit dřív než vytvoří další.“
Nadechl se a pokračoval.
„Před několika staletími byli téměř všichni vyhubeni. Zdá se, že jich pár přežilo. Teď tedy musíme vyhledat Sokii a zlikvidovat ji dřív, než to udělá ona nám.“
cítila jsem, že měl na srdci ještě něco, ale neřekl to.
„Alice?“ zeptal se Edward.
„Je mi líto, ale kvůli tomu, že je částečně vlkodlak jí nevidím.“ odpověděla a v její hlase zazněl smutek i zklamání.
V tu chvíli zazvonil něčí telefon. Alice ho zvedla.
„Bello? To je pro tebe.“ a pokrčila rameny, evidentně nevěděla kdo volá. Vzala jsme si sluchátko k uchu a vyšla před dům.
„Je tam Bella Cullenová?“ ozval s průměrný a nezajímavý ženský hlas.
„Ano telefonu.“
„Myslím, že my dvě si máme hodně o čem promluvit.“ pokračoval hlas. Nechápala jsem to, opět.
„Co chcete? A kdo tam vůbec je?“
„Nehraj si na hloupou Bello. J8 myslím, že moc dobře víš kdo tu je. A také si myslím, že moc dobře víš, o co se jedná.“ hlas mluvil vyrovnaně. Mlčela jsem.
„Asi ne.“ v hlase bylo slyšet viditelné zklamání.
„Velice se zajímám o tvou rodinku, Bello. Obváště o jednoho člena té rodiny.“
Aniž bych si to uvědomovala byla jsem už docela daleko od domu.
„Nevím, o čme to mluvíte.“
„No tak Bello vykat mi nemusíš známe se až příliš dobře.“ v hlase bylo slyšet, že se až mco dobře baví.
„Myslím, že tenhle rozhovor nikam nevede.“ už už jsem chtěla zaklapnou telefon, když v tom se ozvalo.
„Trochu trpělivosti Bells, já se totiž zajímám jen a jedině p tvého krásného manžílka.“
Jediný zvuk, který jsem byla schopna vydat bylo zavrčení.
„Ou,ou , už se bojím, Bells. Nech si upírské projevy na někoho jiného.“
v telefonu se ozval šílený smích. V tu chvíli se mi zdálo, že jsem ho zaslechla i někde poblíž.
„Bells, zvedni hlavu.“ řekl panovačně hlas v telefonu.
Pouze jsme trochu nadzvedla hlavu abych viděla, co se děje.
„Nečekala bych, že to bude tak lehké.“ tohle byla psolednís lova co jsme slyšela z telefonu. Pot se ozvalo protivní píp,píp,píp. Zaklapla jsem telefon a strčila do kapsy. Co se stalo? Přemítala jsem v duchu, co všechno jsme se za tenhle telefonát dozvěděla , ale nějak jsem neuměla poskládat hádanku.
„Vážně, nikdy bych nečekala, že to bdue tak lehké.“
Ozval se ten známý neurčitý hlas. Stále jsme nikoho neviděla. Tudíž nemohl být nikde poblíž. Upírské poblíž, samozřejmě. Pročesávala jsem hustý les a snažila s najít sebemenší náznak pohybu.
„Měla bys sis dávat větší pozor, Bello.“ hlas e nebezpečně přiblížil.
Několikrát jsme se otočila dokola a napnula se v pozici. Připravená zaútočit.
„Kdo jsi?“
„Už jsem ti jendou říkala, že se známe.“
Konečně jsem zahlédla obrys siluety. Ale obrys stál tak daleko abych nedokázala rozeznat kdo to je.
„Přestaň se schovávat.“ procedila jsem skrz zuby. V tu chvíli zavál vítr směrem od obrysu. Byl to člověk. Nějaký známý člověk. Stále jsme si, ale nedokázala určit kdo to je.
„Víš, že mě tahle hra docela baví?
Neznámá konečně vyšla ze stínu. Nebyla jsem schopná udělat nic jiného a ani jsme se nezmohla na nic jiného než na příliš pisklavý výkřik. Rychle jsem si zakryla rukou ústa a hleděla do očí , své.. zkáze.

Autor: Arya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoc- část 9.: