Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoc - část 21.

Půlnoc -  část 21.Další díleček:) Ten konec je něco jako ¨---- jako úvod do dalšího dílu:D

21.Charlie

Alice přímo zuřila. Ale naši novomanželé se ani nezkoušeli tvářit kajícně., A já se jim nedivím.

V duchu jsem se usmála nad tím, jak Alice musela vypadat ,když je přišla „zachránit“.

Teď se zuřivě hádala s Carlislem a jás e ani nesnažila chytit pointu.

Najednou ustal proud Aliciných slov. Otočila jsme se na ní a v tu ránu jsem věděla co stalo. Alice má vidění.

„Alice co vidíš?“ Jasper byl rychlejší než my. Už stál u ní. Jeho pohled s neuvěřitelnou rychlostí měnil z vystrašeného na starostlivý.

„Charlie…“ řekla nepřítomně. A víc už jsme slyšte nepotřebovala. Věděla jsme , že Alice pořád sleduje Charlieho pro jistotu. Takže se s ním něco stalo. Nebo ne?

Hlavou se mi začaly prohánět nejrůznější katastrofy a scénáře.

„Alice! Co se stalo?“

„Charlie ,,, ví… příliš mnoho.“ Zněla Alicina odpověď.

Ví příliš mnoho?

„Co to znamená?“ Jasper snad umí číst myšlenky.

„Jede sem. Chce pravdu.“

Zaskučela jsem.

Tohle je přesně můj případ. Jak typické pro mě.

„Co budeme dělat?“ vložila jsme do konverzace. Nedbajíc toho, že oni to asi také nevědí.

„Zřejmě mu budeme muset vše vysvětlit.“ navrhl Carlsile.

„A pak?“

„Doufat, že na to nikdo nepřijde.“

Perfektní.

„A když an to někdo přijde?“

„Budeme mít stejné možnosti jako s tebou Bello.“

Ještě lepší.

Takže to znamená zabít a nebo proměnit. Do čeho jsme ho to zatáhla?

„To je teda velký výběr.“ brbla jsem si pro sebe.

„Jak blízko už je?“

„Necelá půlhodina. jede předpisově.“

Půl hodiny.

„Má cenu něco předstírat?““ zeptala jsme se Alice.

„Nemá. Štěně mu řeklo všechno.“

Vzedmula se ve mně vlna vzteku.

Jacob to tak prostě nenechá. Nikdy.

Ale někdo musí vyhrát…

-------------------

Celá rodina sedí v obýváku. Snažíc se zabavit.

Minuty odtikávají.

Nekompromisně.

-------------------

Na příjezdové cestě zakvílely pneumatiky policejního auta.

Carlisle se zvedl a vydal se ke dveřím. Působil tak jako nikdy.

Působil jako upír.

Slyšela jsem jak auto zastavilo. Nevyhlédla jsem, neměla jsme proto sílu.

Charlie Zavřel dveře silněji než bylo nutné. Zuřil a ani jsme nepotřebovala potvrzení v Edwardově pohledu.

Nessie mi stiskla ruku ještě víc. Poslala mi několik skličujících obrázků a pak vyjádřila obavu o Charlieho.

Měla ho ráda.

„Ten pes si to odskáče.“ zabručel Emmett

„Ne neodskáče. Necháme ho na pokoji. Pokazil co se dalo.“

Edwardův hlas byl klidný.

Všimla jsem si, že zmizelo obvyklé mrkání, vrtění, dýchání.

Esme stála téměř celou půlhodinu na jednom místě aniž by se pohnula.

Jemně jsem pohladila Ness po vlasech. Pohlédla jsme ke dveřím, kde s trpělivostí sochy vyčkával Carlisle.

Ti lidé jsou tak pomalí.

Charlieův dusavý krok byl slyšet hned jakmile stoupl na první schod.

Než stihl zaklepat, Carlisle otevřel. Bez úsměvu.

„Dobrý..“ Charlie evidentně nemohl mluvit. Nebo se bál.

„Zdravím Charlie. Co potřebujete?“ jeho hlas byl zdvořilý. Se stejnou skrytou hrozbou jakou znám od Edwarda.

Charlie bez odpovědi prošel tak aby na nás všechyn viděl. A měřil si nás kritickým okem.

Museli jsme vypadat děsivě. Měli jsme všichni naprosto černé oči. Od posledního lovu je to dlouhá doba.

Všichni děsivě krásní.

Zastavil se pohledme na mně.

„Proč jsi mi nic neřekla?“ otázka byla mířená na mně.

„Nemohla jsem.“

„Nemohla?! Já jsem tvůj otec!“

Ztěžka jsem polkla a nadechla se. Jeho vůně mě okamžitě praštila do nosu.

„Oni jsou teď moji příbuzní.“

Vydechla jsem. Tahle strašlivá pravda už je venku.

Charlie otevřel pusu, ale nevydal ani hlásku.

„Já snad nejsem tvůj příbuzný?“

„Charlie, to jisté míry jste, ale v belle už teď rozhodně neproudí vaše krev, nýbrž Edwardův jed.“

Uvedl věci na pravou míru Carlisle, Musela jsem se usmát jak to vyznělo.

A Charlie zareagoval tak jak by zareagoval každý…

Omdlel.

A co bude dělat banda upírů s jedním člověk?

Who knows?

Nikdy jsem moc nepřemýšlela nad tím co stane, až se stane to co se právě stalo.

Přetrhla jsem poslední nitky ke své rodině.

k Forks.

Bezmocně jsme s podívala na Charlieho před sebou.

A přemýšlela nad tím jestli si zaslouží to co ho čeká.

Zřejmě ne.

Nikdo by neměl zjisti pravdu, touhle cestou.

Ale tentokrát , hraje čas i proti upírům.

A to….. se stává málokdy a my musíme začít pospíchat,

Konec věčnosti je blíž než si myslím-



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoc - část 21.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!