Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoc - část 20.


Půlnoc - část 20.další díleček.. s bonůskem :D

20. Svatba

 

„Hej!“ ohradila jsem se když mě Esme čapla a kamsi vedla. Vedla mě do koupelny kde, kde se vzala tu se vzala, byla tam Alice. Za chvíli Esme dovlekla i Rose a já jenom nechápavě čučela.

Alice vytáhla odkuďsi šaty. A já v nich poznala svoje na družičku. Než jsem stihla něco říct zavázala mi oči.

„Hey!“

„Stůj klidně Bells. Nebo ty šaty roztrháš.“ pracovala rychleji než jindy. Stihla mě i Ros obléct v rekordním čase. Doslova nás vystrčila z koupelny. A rozvázala šátky.

Rose měla svatební šaty a já svoje pro družičku. Alice měla jednoduché černé.

„Jdééme!“ zavelela. Netrpělivě jsem sletěla ze schodů ke dveřím do zahrady.

„Rose měla bys jí první.“ pobídla jsem jí rukou a ona otevřela dveře.

To co bylo venku bylo.. neskutečné. Spíš to co stihla Alice připravit. Hned u dveří stál Emmett v saku a zářivě se zubil na Rose. Před nimi byla cesta plná bílých a obrovský oblouk. Oddávající ,zřejmě upír stejně jako těch pár lidí co Alice narychlo sehnala.Edward seděl jako vždy nádherný, na jedné ze židlí. Spustil se pochod. Docela jiný než na který jsme zvyklá. Poznala jsem v tom Edwardovu hudbu a všimla si , že už není tam kde byl.

Rose byla ještě překvapenější než já. Rozlehly se první noty skladby. Všichni během chvilky seděli na místech a já je mohla v klidu spočítat. Deset pro mě neznámých upírů.

Emmett se křenil tak jak jsme ho ještě nikdy neviděla a pyšně nastavil Rose rámě.

Ta,stále trochu mimo, přijala. Všimla jsem si jak Alice odtančila na své místo. A došlo mi , že bych měla jít.

Byla jsem značně pozadu a to šli ti dva lidskou rychlostí. Pár dlouhými kroky jsem je dohnala tak aby to nebylo divné, kde je družička.

Cítila jsem se pomalu hůř, než když jsem měla svatbu já. A zároveň nikdy nepochopím jako může být Rose tak klidná. Asi léta praxe. Nebo bych měla říct desetiletí?

Řeč ,kterou oddávající pronášel mi nepřipadala taková.. jako jsme měla já. Ale nevěnovala jsem jí pozornost.

„Táži se Vás Emmette Cullen , berete si zde přítomnou Rosalie Halovou znovu za svou manželku?“

Čekala jsem jednoslovnou odpověď, ale nebyl by to Emmett kdyby…

„Ano. Ale musí si konečně změnit příjmení.“

Všude kolem se ozval tlumený smích. Neodolala jsem alespoň krátkému uměnu. Emmett se otočil a mrknul na mně. Rose ho mezitím spalovala pohledem.

Oddávající Emmettovu poznámku raději přešel a zeptal se Rose.

Její bezchybná odpověď znělo ano.

Opět jsem přestala poslouchat. Když obřad skončil, bohužel nekonalo se žádné sundávání podvazku a nebo jezení dortu.

Jak bych byla vděčná za upíří svatbu. Ne, já musela mít lidskou. Se ším všudy.

Teď už nehrál Edward, ale přesto nevím odkud se hrnula hudba. Podívala jsem se podrobněji všimla toho mola, tančícího parketu,který znám ze své svatby. Začaly se mi vynořovat ty tak nejasné lidské vzpomínky, když v tu mě zaskočil hlas.

„Nezatancujeme si?“ kdo jiný než on by mi tohle říkal?

„S tebou?“

Přikývl a usmál se až semi podlomila kolena.

„Kdykoli.“

Lehce mě zvedl do náruče a nesl na parket. Emmett a Rose ho doslova ovládli. Rose zářila a smála se na celé kolo. A Emmett šťastný , že je ona šťastná.

Mírně stranou jsme začali tančit. Šlo mi to stejně jako na tom plese ve škole. Doopravdy mi to šlo.

Míjeli nás páry neznámých upírů. Většinou s rudými oči. Teď už jsme si nemusela dělat starosti.

Čas plynul rychleji než bych čekala.

„Kde je Rose?“ zeptala jsem se když jsme si všimla, že nikde nevidím nevěstu.

„Zřejmě šli bourat nějaký dům.“ blýskl na mě úsměvem Edward.

Všimla jsem si jak Ness dovádí s Alicí uprostřed parketu.

„Omluvíš mě? Jdu za Alicí.“ Edward mě pustil a pokynul mi hlavou.

Usmála jsme se a došla k Alici.

„Ty!“ řekla jsem ostře, ale se smíchem.

„Ano?“ otočila se na mně a položila Ness na zem.

„Jakto , že to věděl každý kromě mě?“

„A Rose.“ dodala na svou obhajobu.

„A Rose.“ přiznala jsem.

„Mělo to být překvapení. A kdybyste to věděly nebylo by to překvapení.“ stále se na mě andělsky usmívala.

„Dobrá,dobrá. Povedlo se ti to.“ musela jsem to koneckonců přiznat.

„Díky Bells.“ skočila mi kolem krku div by člověka neudusila, ale v tom jí vyrušila Ness netrpělivým zataháním za šaty.

„Alice!Alice.“ její hlas byl táák krásný a sametový.

„Alice! Kdy budu moct být družička já?“

„Při další svatbě Bells.“ zářivě s usmála a já se raději vrátila k Edwardovi. Další svatba?

 

 

 

 

Odtud je to z Rosaliina pohledu a psal to kdo jiný než anše adminkáá Rose :D

Moc jí díky  a vy si užijte bonus :D


Stála jsem naproti němu a měla jsem na sobě pořád ty šaty. ,,Tak jakou novomanželskou věc provedeme tentokrát,“ zeptal se s úsměvem a sedl si na postel. ,,Ptáš se mě a beztak máš něco vymyšleného, že? Tak to přiznej,“ šla jsem pomalými kroky k němu. ,,Já že mám něco vymyšleného?“ Nasadil svůj pokřivený úsměv. Ach, byl tak sladký. Díky tomuhle úsměvu jsem chápala proč jsem si ho vzala. Proč si ho beru pořád dokola. A také, proč ho tak miluju. Samozřejmě v tom nebyl jen jeho úsměv. Došla jsem k němu. ,,Já vím, že něco vymyšleného máš. Znám tě dost dlouho.“ Chytil mě v pase až jsem si na něj obkročmo sedla. ,,Tak říkej,“ zašeptala jsem mu do ucha. Zasmál se, něžně mi zastrčil vlasy za ucho a špitl ,,Napadlo mě,“ políbil mě na tvář, ,,že bysme,“ políbil mě za ucho, ,,mohli trochu někoho,“ políbil mě na rty, ,,zabít.“ Olízla jsem si pusu. ,,Zabít? Chceš někoho zabít?“ Řekla jsem rádoby šokovaně. Ale šokovaná jsem nebyla. Vzpomněla jsem si totiž na naši první svatbu, při které jsme zabili oddávajícího. Vím že bez lidské krve vydržíme a taky jsme bez ní vydrželi už moc desítek let, nemuselo by to tolik vadit, uvažovala jsem o tom zatímco on ze mě nespouštěl pohled. ,,A co Carlisle?“ Naklonila jsem se k němu jak nejblíž to šlo. Jeho ruce, kterými mě držel okolo pasu začali pomalu rozvazovat korzet. ,,Carlisle by se zlobil, kdyby to věděl, ale..“ Ucítila jsem jeho ruce na zádech. ,,On to vědět nemusí,“ dokončila jsem jeho myšlenku. ,,Správně.“ Začala jsem mu pomalu přejíždět prsty po jeho úžasné svalnatém hrudníku a pažích. Zavzdychal a pomalu mě začal líbat. Zrovna jsem se chystala servat z něj košili, když řekl: ,,Ale měli bysme jít než nám to někdo zkazí.“ Protočila jsem oči a jedním pohybem jsem zase stála na zemi. ,,Děláš mi to schválně že?“ ,,Co ti dělám schválně,“ zeptal se zase s tím pokřiveným úsměvem. ,,Zrovna jsem měla lehce jiné plány než vraždu,“ mrkla jsem na něj a otočila se k němu zády, aby mi ten korzet zase zavázal. Ale on nic nedělal, jen se na mě koukal. ,,No tak zavážeš mi to?“ Ohlédla jsem se za sebe. ,,A nemůžu ho z tebe raději servat?“ Zasmála jsem se. ,,Zkazil sis to sám.“ Povzdychl si a korzet mi poslušně zašněroval. ,,Jdeme?“ optal se ještě. Přikývla jsem a vyskočila oknem, které bylo na opačnou stranu od všech těch „lidí“ a od hlavního vchodu. Vyskočil taky, chytil mě za ruku a pak už jsme se jen rozběli.
Cítila jsem za námi ten vítr. Běželi jsme asi deset minut, když jsme byli v jiném městě. Schovali jsme se za roh slepé uličky a čekali jestli se někdo objeví. Opřela jsem se o zeď. Doufám, že tu alespon projde pes, když ne člověk. Emmett z toho nápadu byl tak nadšený. Zvedla jsem oči a samozřejmě se na mě koukal. Chtěla jsem něco říct, ale uslyšela jsem kroky. Mrkl na mě. Na začátku ulice se objevila postava. Přibližovala se a hned jsem v ní poznala tak čtyřicetiletou ženu. ,,Počkej až dojde blíž,“ zašeptal a já přikývla. Už byla skoro u nás. Už jen tři kroky. Chystala jsem se vyběhnout, když v tom do mě někdo vrazil a tím mě nahodil na zeď ještě víc. Zavrčela jsem. ,,Alice co tu děláš,“ řekl napůl naštvaně Emmett. ,,Co asi? Měla jsem předtuchu! Vy jste jí chtěli zabít?!“ Koukala se na ženu, která už nás přešla. ,,Nemůžeš nás jednou nechat být?“ Sykla jsem zlostně. ,,Ne nemůžu vás nechat být, když jde o prozrazení naší rodiny. Když jde o porušení naší vegetarianské zásady.“ Měla jsem sto chutí jí jednu vrazit, což bych ale nikdy neudělala. Vsunula jsem svou ruku do té Emmettové. ,,Příští svatbu to výjde,“ zašeptala jsem, políbila ho na tvář a rozběhla se s ním zase zpátky dokončit to co jsme začali v pokoji.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoc - část 20.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!