Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoc- část 18.

Půlnoc- část 18.A je tu další díleček :) kousek je zase z jiného pohledu :)

18. Nečekaný návštěvník

Spokojeně jsem si sedla do svého mercedesu. Konečně opravdu chápu výhody toho nespat. Druhý den ve škole se cítíte naprosto odpočatě a vůbec. Můžete tak i tak protančit celou noc. Edward byl poněkud překvapený tím, že jsme tak nadšeně tancovala. Nastoupil do auta a chvilku se rozhlížel já mezitím už vyrazila k domu. dne se chystal velký vegetariánský lov. Polkla jsem. Nevěděla jsem totiž jaks e teď budu chovat. Po tom co se stalo.

„Jak je na tom Ross a Emmett s tou svatbou?" rychle jsem začala myslet na něco jiného.

„Ross a Alice se hádají ohledně svatebních šatů." odpověděl bezduše Edward.

„A Ness chce jí mermomocí za družičku." dodal ještě. A já si představila Ness v nějakých šatech od Alice. Chudáček.

„Dobrovolně?" podivila jsem se a on jen přikývl.

Odbočila jsem na lesní cestu a dojela k domu. Emmett už nadšeně stál u jeho bílého džípu. Už zdálky mával a široce se křenil. Jen co nás viděl horečně naskočil dovnitř a Ros také.

Vystoupila jsme a během chvilky jsme seděla v džípu také , Edwardovi an klíně. Alice vedle seděla na Jasperovi.

Jeli jsme evidentně dál než obvykle.
"Kam jedeme?"

„nedaleko taky je naleziště Grizzlíků" usmál se vítězně Emmett.

„To se kvůli tobě musím živit Grilzzlima?" oponovala ihned Alice a Ross dohromady.

„Když zaběhnete někam jinam pro něco jiného , nikdo vám nebrání."

odpověděl se smíchem Emmett a evidentně si užíval cestu džípem. Já bych raději běžela...

„už jsme skoro tam." řekl mi hlas za mnou. Edward jak jinak. Oddychla jsem si.

Emmett byl první venku a už netrpělivě všem otvíral dveře. Skoro jsme se bála, že někoho z nás i vytáhne ven. Rozdělili jsme se do dvou skupin. Emmett a Jasper vyrazili na „medvídky" jak zdůrazňoval Emmett.

Zbytek z nás vyrazil spolu s nimi , ovšem rozhodně ne na „medvídky".

Já jsem si vyhlédla stádo býložravců, jelikož jsem se nechtěla pouštět do něčeho většího a Alice šla se mnou.

Zrovna jsem se chystala skočit po nejbližším jedinci, když v tom mě do nosu praštila úplně jiná vůně lidská.

„Alice? Cítíš to?" vyhrkla jsem rozrušeně.

„Bello klid musíme jít varovat ostatní!".

Utíkaly jsme rychle zpět , ale přišly jsme pozdě.

Ten člověk ,kterého jsme cítili nevěřícně koukal na Emmetta s Grizzlym a opodál Edwarda s pumou.

Zaskočil nás nepřipravené, ale také lovící, byli jsme nebezpečnější než normálně.

Teď když už nemělo cenu předstírat lidskost, jsme ho bleskově obklíčili.

Edward se postavil vedle mě a položil mi ruku na rameno. Já se celá chvěla a moje ještě pořád rudé oči, teď tmavé žízní se vpíjely do nebožáka přede mnou.

„Co...Co , co jste zač?" povedlo se mu nakonec vykoktat. Opdovědí mu bylo hrobové ticho. Jaká by byla odpověď ? Banda lidí co dva z nich právě skolili grizzlyho a pumu?

Mezi Alicí a Edwardem evidentně probíhal ten jejich rozhovor alá myšlenka sem , myšlenka tam.

„Alice?" zeptal se Edward. Ona jen přikývla.

„Emmette dej, našeho..návštěvníka do džípu a počkej tam." promluvila Alice. Tónem ,kterému se nedalo nekývnout.

Emmett s evidentní radostní odnesl návštěvníka do džípu a čekal tam.

Zbytek z nás se seběhl dohromady.

„Co teď?" zeptala se ostražitě Ros a koukla tázavě na Alici.

„Nemůžeme ho nechat žít ani ho přeměnit. Byl v nesprávnou chvíli na nesprávném místě." vložils e do rozhovoru Edward. A já jen na prázdno polkla. Hodně rychlý konec existence.

„Ty a Emmett ho někam zavezete. Někam do hor. A tam..." nemusel větu dokončit Ros chápavě kývla. A zamířila k autu..

„Edwarde..myslíš, že to bylo správné rozhodnutí?" zeptal jsme s opatrně. Přece jennom, jen tak někoho zabít.

„Bylo to jediné možné."

Když jsem nad tím tak přemýšlela..Asi ano, další upír v rodině. To už by bylo příliš.

S neklidem jsem pozorovala odjíždějící vůz.

 

--------

Zbytek povídky dopsán z pohledu Rosalie.

 

Nasedla jsme do auta. Emmett už byl dávno za volantem a „vězeň" byl připásaný na zadním sedadle.

„Jedeme do hor." oznámila jsme rychle a Emmett jen kývnul. Řídil ostatně jako vždy jendou rukou a tu druhou měl kolem sedadla.

„Utekl mi hezký Grizzly." konstatoval naprosto normálně.

„Já vím miláčku, ale tohle je neodkladná záležitost." usmála jsme se na něj. Já bych taky nejraději byla zase na louce a v klidu dokončila lov.

„Až se vrátíme, určitě tam ještě nějaký bude."

„V doufám." řekl a pak se chvilku věnoval řízení.

Já se neustále ohlížela ve zpětném zrcátku na vězně. Je jasné, že nic jiného dělat nešlo, ale...

„Co, ccco, co jste zač?" vykoktal když si všiml, že ho pozoruji.

„Ros, myslím, že se můžeme trošku pobavit. Tenhle už to nikomu neřekne."

„Jak chceš. Já se toho zúčastnit nemusím. Ty umíš hrůzu nahánět líp."

„Já vím." odpověděl a pak se otočil dozadu.

„Opravdu to chcete vědět? Ros, vsadím, že mi to neuvěří."

„Jeho problém." otočila jsme hlavu abych viděla jeho i zajatcovu reakci. Ale, zároveň jsem sledovala cestu, jelikož Emmett to nedělal.

„My,,jsme upíři." v jeho hlase byl slyšet potlačovaný smích, až jsme se musela také zasmát.

Ovšem zajatci se nezdál moc vtipné.

„Už vidím hory. Emmette dávej pozor na cestu!"

Sklesle se otočil zpátky dopředu. „Už jsem se začínal bavit." a opět dával pozor na cestu. Tedy částečně.

„Aaa to mě teď chcete zabít? Nic jsme Vám neudělal." ohradil se člověk.

„Viděl jsi nás lovit. Byl jsi ve špatný čas na špatném místě." otočila jsme hlavu abych mu odpověděla. Byl to ais tak třicátník. Hnědé a kratší vlasy. Trempové oblečení. V tu chvíli džíp zastavil.

„Konečná vystupovat." zahlaholil Emmett a vystoupil. Otevřel zadní dveře a s lehkostí vytáhl zajatce.

„Co teď?" zeptal se a prohlédnul si ho od hlavy k patě. „radši bych ty grizzly."

„Jediný kdos etu živí lidmi je příležitostně Bella. Nemusíš se po ní opičit." ušklíbla jsem se na něj.

Došla jsme k nejbližšímu vyššímu stromu a bez námahy jsem ho vtrhla z kořenů. Dole zůstala slušná jáma.

„Bouřka jen tak nebude."

Emmett si ovšem prohlížel nešťastníka. Potom ho jednou rukou pustil.

„Proč ho zabíjet z lesů stejně netrefí." zajatec vedle něj horlivě přikyvoval.

„Protože to řekla Alice." šeptla jsem. Jistě cítím se kvůli tomu špatně... Ale jiný způsob není. Zřejmě...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoc- část 18.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!