Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoc- část 17.

Půlnoc- část 17.další, delší díleček:) komentíky prosím :-*

17. Večírek

„Alice.“ zaskuhrala jsem. Už asi půl hodinky kolem mě pobíhala se vším co našla v koupelně.

„Je ti doufám jasné, že ze mě nemusíš udělat modelku?“

„Ale! Bells , to by mi nedalo moc práce. Já z tebe dělám …. topmodelku!“ evidentně nadšená svým názorem a nápadem začala pobíhat ještě rychleji.

„Perfektní.“ špitla jsem potichu a poslušně se nekoukala do zrcadla. Možná . že se i leknu , až se tam podívám.

Když jsem se tedy nemohla koukat do zrcadla, podívala jsem se na šaty, které mám na sobě. Růžové. Tmavě růžové.. A volánkové. A ještě k tomu průhledné…

„Alice , jsi si jistá, že tohle není jen nějaký spodek k nějakým jiným šatům?“

zeptala jsem se opatrně abych jí příliš neurazila.

„Bells, je ti doufám jasné, že jsi mě málem urazila? Samo, že jsou to šaty! A navíc se budeš určitě všem líbit.,“

„Mě by stačilo kdybych se líbila Edwardovi, a tomu se líbím skoro pořád.“

„Nepeskuj a seď.“ teď si pro změnu hrála s mými vlasy.

„Alice, máš štěstí, že mě to už nebolí.“

„Nemohlo tě bolet nikdy.“ a stále poněkud neuctivě škubala a tak různě tahala za moje vlasy.

„Už to bude. Rose!“

„Co tady má co dělat Rose?“

„Musí mi zhodnotit mé dílo ne?“

V tu chvíli dovnitř přišla Rosalie.

„Ano, Alice? Ukaž.“ řekla nadšeně a já jsme protočila oči. Copak si o mně vážně myslí, že jsem jejich barbie?

Poslušně jsem se zvedla poprvé se na sebe koukal do zrcadla. Nechápu co Alice tak dlouho dělala, když skoro není znát rozdíl. Vypadal jsem podobně jenom v šatech.V hrozným šatech.

„Vypadám děsně.“

„Tohle jakože jsem neslyšela, Bells. Vypadáš dobře , ostatně jako každý ,kterého oblékám já.“ pak významně koukla na Ros.

„Jo vypadáš dobře Bells.“ řekla s mírným úsměvem.

„Co je?“

„Nic, jenom jsem si tak říkala… kvůli komus e tak zdobíš.“ a smála se ještě víc,

„Já? Se nezdobím to ona!“ ukázala jsem na Alici a ta se vítězoslavně usmála.

„Bells musí udělat dobrý první dojem.“ odfrkla jsem si. Jak může upír udělat dobrý první dojem?

„Už můžu jít?“ stále jsme na sebe koukal do zrcadla a pak mi došlo , že mám dokonce i jehlové podpatky. Komu jsem co provedla??

„Ale jistě zlatíčko, S Edwardem si hrát nemůžu takže už je určitě připravený.“ švitořila rychle Alice. Někdy mi přišlo, že mě opravdu NEmá ráda. Otevřela jsem dveře koupelny a už tam stál. Na obličeji měl jeho krásný úsměv a zdálo se , že na sebe ani na mě nijak zvlášť nezlobí.

„Edwarde, uvědomuješ si, kam se mě právě teď chystáš vzít?“

„Ale jistě.“ a ladně mi hodil klíčky od mého červeného mercedesu.

„To si jako myslíš, že jsme v tomhle schopná řídit?!“ ukázala jsem dolu na své jehlové podpatky.

„Alice tak řídí normálně. Musíš trénovat a jednou si na to zvykneš.“

odfrkla jsem si a vydala se do garáže. Sedla jsme si a neustále kontrolovala jestli budu schopná zmáčknout pedál.

„Kde je ten večírek?“ zeptala jsem se pro jistotu.

„Ve škole. Máme tam taneční sál. Vzpomínáš?“

„Ne.“ odpověděla jsem nakonec truchlivě.

A vyrazila vstříc tomu co mě čekalo. Jela jsem rychle a to dokonce tak, že se Edward několikrát podíval na tachometr.

„Co se stalo?“

„Nic. Už vím proč máte rádi rychlou jízdu.“ a s úsměvem jsem se na něj podívala. Byla jsem si jistá, že v tu chvíli jsem viděla,. že se podíval na cestu, jestli stále jedem tam kde by jsme měli.

Škola už se neuvěřitelně blížila. Zaparkovala jsme tam kde vždy. Pohledy ostatních už jsem nevnímala. Ale to jsem nevěděla co přijde když vystoupím.

Edward vystoupil první. Jako vždy v černém obleku vypadal jako model nějaké světové značky a došel mi otevřít dveře.

„Je čas jít , zlato.“

„stávkuju.“ odpověděla jsem vzdorovitě.

Ale potom když na mě upřel ten jeho prosebný pohled jsem vystoupila. Asi jsem to neměla dělat. Každý kolem a v okruhu 10 metrů se na mě podíval.

Jaké štěstí, že už se nečervenám. A nevím jestli mám Alici děkovat za skvělý výběr šatů a nebo jí za to proklínat.

Jemně, evidentně kvůli těm šatům, mě Edward vzal kolem pasu a vyrazili jsme do sálu.

„stále si myslíš, že je to dobrý nápad?“

„Ten nejlepší. A stejně víš, že tě s nikým jiným nenechám tancovat.“ řekl mírně majetnicky.

„Vím a ani bych tě nepustila:“ odpověděla jsme stejným tónem.

Vešli jsme do sálu.

„A vůbec co to má být za večírek?“

„Možná je přesnější název… ples.“

Zaúpěla jsem a pak si všimla kam jsem to vešla.

Sál byl obrovský s parketem na tanec. Navíc to spíš vypadalo jak na nějakém zámku a ne ve škole.

Muzika, zatím jsme nevěděla odkud se ozývá byla poněkud vážnější než jsem čekala a teď jsem Alici vážně děkovala za ty šaty.

„Smím prosit o tanec?“

„Smíš?! Ty musíš.“ ušklíbla jsem se. Odešli jsme na parket, kde zatím nikdo netančil a začali tancovat. Bylo to zvláštní, protože já jindy takové nemehlo jsme uměla tancovat. Edward se spokojeně usmál, evidentně spokojen tím, že tentokrát si mě nebude muset po celou dobu přidržovat na špičkách bot.

Do sálu začali proudit davy lidí. Bylo zvláštní pozorovat jak se každý zastaví a pozoruje jediný pár na parketu. Nikdo se nepřidal. Nevím proč. Možná, že vedle nás by nikdo nevypadal, že tančí.

V tu chvíli se dveře otevřely více než předtím , dovnitř vkročily dva páry.

Alice v úzkých černých šatech zaklesnutá do Jaspera ve stylovém obleku. Rosalie v jasně červených šatech se zlatým zdobením a vedle ní rozzářený Emmett. Který nám ihned zamával. Neodolala jsem a usmála se.Všichni zamířili na parket. Nedalo jim to moc práce, jelikož jim každý uhýbal. V tu chvíli si musel připadat trapně každý jiný v místnosti. Protože, jak já vzpomínám z lidského pohledu bylo silně ponižující pozorovat tři upírské páry kroužící ladně po parketu. Musím říct, že konečně chápu co má Alice na večírcích. Tenhle pocit byl k nezaplacený. A navíc když víte, že můžete protancovat celou noc.

Měla jsem přesně ten pocit, že tohle bud emoje první protančená noc. A ty jehlové podpatky…Mi zas až takový problém nedělají.

Když nás míjela Alice zářivě a zároveň nevinně se usmála a ještě stihla i mrknout. Evidentně si užívala každou vteřinku na parketu.

Konečně se začaly nesměle přidávat i další páry. Ale stále byly poněkud v ústraní. Přišlo jako by jsme snad ovládli parket.

A noc teprve začíná…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoc- část 17.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!