Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoc- část 14.

Půlnoc- část 14.Další díleček:) Menší vzrat :D Komentíky prosím :) dííky

14.Myšlenky

Seděla jsem v autě. Příliš dlouho. Příliš jsme se pohroužila do myšlenek. Seděla jsme ve svém červeném mercedesu. Sama a měla potichu puštěné rádio. Edward mě nechal. Poznal, že potřebuju přemýšlet a nebo to potřeboval i on.

So much for my happy ending.

Doznívaly v rádiu poslední noty, nějaké písničky. Neznala jsem název ani toho kdo to zpívá.Ale působila tak, že jsem musela přemýšlet ještě víc.

Bylo po půlnoci. Půlnoc. Kdysi to pro mě bylo období spánku. Teď, teď to bylo je číslo na digitálních hodinkách. Nic víc to pro mě neznamenalo.

Marně jsem se snažila zostřit vzpomínky z doby kdy jsem byla ještě člověk. Přemýšlela jsem nad tím kolik by toho bylo jinak. Jak bych jsme se teď cítila na univerzitě? Tyhle myšlenky jsem zahnala do ústraní mysli. Byly mi naprosto k ničemu.Věděla jsem, že nic nezměním na tom čím jsem.

Pak se vynořila ostrá upírská vzpomínka.

Myslím, že nemá cenu abych se tu hádala. Už si můžete vyndat ty kontaktní čočky. A pustit mě ven ,nebo se udusím.“

Sokie u nás doma. Tahle její věta.

Samozřejmě. Nemohla vědět o vegetariánech. Jak by jen mohla? Byla tak hloupá, ale zároveň záludná. Nevím jak bych jí popsala. Asi ani nechci jí popisovat. Ale přesto s emi ta věta přehrávala dokola a dokola.

Myslím, že nemá cenu abych se tu hádala. Už si můžete vyndat ty kontaktní čočky. A pustit mě ven ,nebo se udusím.“ .

Už si můžete vyndat ty kontaktní čočky. .

Už si můžete vyndat ty kontaktní čočky.

Už si můžete vyndat ty kontaktní čočky.

Přitiskla jsem si ruce, tedy ruku a dlahu, na uši. Hlas nepřestával. Jako kdyby mi Sokie říkala. Něco.

„Jdi pryč!“ zařvala jsem do ticha auta.

Hlas utichl. Jako kdyby se bál.. mě. Samozřejmě, že se bál mě. Každý by se mě mohl bát. Lidé obzvlášť.

Pocítila jsem zvláštní nenávist k lidem. Až teď mi došlo proč. Nedás ejim věřit. Sokie také vypadal jako člověk a pak…

„A dostala co si zasloužila.“ nevěděla jsem kdo to mluví. Pak mi došlo, že já.

Můj hlas se změnil k nepoznání. Já se změnila k nepoznání.

Proč se vlastně musím řídit předurčenou cestou? Cestou.. vegetariána.

Nastartovala jsem. A prudce vyjela z garáže.

V tu chvíli . Tam kde jsem před chvílí byla já stál Edward.

„Bello! Vrať se.!“

Chtěla jsem se vrátit. Chtěla jsem zastavit.

Ale..

Nedokázala jsem to. Jela jsem dál. Nesledoval mě. Jak zvláštní.

Vyrazila jsem do města, nevím proč.

V tu chvíli zablikal na mém mobil hovor.

Edward…

Vzala jsem to. Mlčela jsem.

„Bello. Prosím tě . Vrať se než někomu něco uděláš. Můžeme to tady vyřešit. Alice viděla jak někoho zabiješ. Mysli an to, že je to člověk! Bello..“

Jeho tón byl smutný a žalostný. Chtěla jsem se k němu vrátit ale nemohla jsem. Nechtěla jsme se držet lajny, kterou mi někdo napsal.

„Vrátím se.“

Slyšela jsem jak si oddychl.

„Ale ne teď.“

Zaklapla jsem telefon. V zápětí jsem po něm chtěla znovu šáhnout. Omluvit se, Ale cosi ve mně to nutkání zastavilo. Cosi ve mně mě nutilo jed dál.

Alice viděla jak někoho zabiješ.

Jak to mohla vidět když jsem se pro to ještě nerozhodla? Už za mě rozhodoval někdo jiný? Už asi nerozhodovala Bella. Rozhodovala žízeň.

Přemýšlela jsem nad tím jaké to bude. Vrátit se.Jka se budou tvářit? Budou mi to vyčítat?

Nevím.

Moje svědomí bylo , ale vynalézavé. Tuhle odpověď mi dávalo častěji a častěji.

Podívala jsem se na tachometr.

Jela jsme víc něž kdykoli jindy. Přidala jsme ještě víc. A usmála se.

Město mi bylo nadosah. Podívala jsme se na svoje oblečení. Černé a nenápadné. Černá se začala stávat mou oblíbenou barvou.

Vjela jsem do města. Moje červené auto sice moc nezapadalo. Ale to mi nebránilo v tom dostat se do centra a zaparkovat.

Típ típ.

Zamkla jsem. Vydala se po chodníku. Černé lodičky nepříjemně klapaly a ještě více přitahovaly pozornost ostatních.

Někteří se jen pdoívali. Jiní okázale čučeli.

Ať dělali cokoli. Já si jich nevšímala. Hledala jsem.

Někoho kdo by ybl snadný cíl. Tím by byl každý. Takže jsem nehledala. Jen se snažila dostat na méně nápadné místo.

Lovila jsem.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoc- část 14.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!