Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoc - část 1.

Půlnoc - část 1.Dávám sem první část své povídky. Navazuje na Rozbřesk a celkem se drží faktů. Jen něco je jinak. :) Doufám, že se bude líbit. Zatím se jen rozjíždí...

1. Cesta

Nervózně jsem se podívala kolem. Pokolikáté už? Celé letadlo bylo plné lidí, nebýt Edwarda vedle mě myslím, že by na Dartmouth nedorazil nikdo. Znovu jsem se na něj podívala a stále jsem nevěřila svému štěstí. Zrovna já bývalá Bella Swanová mám toho nejhezčího,nejlepšího a vůbec nej kluka, který existuje za manžela. Teď už jsme nebyla Bella Swanová nýbrž Bella Cullenová. Začala jsme si pomalu zvykat na všechno co k tomuto příjmení patřilo. Drahá auta, drahé oblečení a spoustu udivených výrazů kdekoli jsem byla. Edward si zřejmě všiml mého zasněného výrazu a usmál se na mě tím jeho krásným úsměvem. A moje mrtvé srdce se snad rozbušilo, ikdyž už by nemělo. Vedle Edwarda seděla moje milovaná Renesmee.
Usmála se na mě také a zamávala mi ručkou. Byl jí sotva rok a rozhodně vypadala alespoň na dva. A teď se spolu se mnou a Edwardem stěhovala na univerzitu. Nesouhlasila sice s tím, že bude muset doma nechat Jacoba, jejího vlkodlačího kamaráda , který se s ní chystal oženit jen co to půjde, ale já i Edward jsme byli klidnější, že už to opravdu nehrozí.
Stejně si však myslím , že mi na univerzitě něco hrozí. Přece jenom je to necelý rok od mé proměny a stále jsem si tak úplně nezvykla na tu líbeznou vůni lidí. Edward i celý zbytek rodiny mě uklidňoval seč to šlo. Doufám , že jejich důvěru nezklamu. Se strachem v očích jsme vzhlédla k Edwardovi. Okamžitě pochopil a sametovým hlasem mi zašeptal:“ Ničeho s neboj, jsem tu s tebou.“ A pak se ke mě přiklonil a já se mu opřela hlavou o rameno. Ani nevěděl jak moc mě uklidňoval. Ale byla tu další starost. Co s Renesmee celé ty hodiny co budeme na přednáškách?
Edward i Renesmee svorně tvrdili, že bude v pořádku sama doma. Pomalu jsem začala přemýšlet nad tím , že jsem zavolám Jacoba. Tuhle myšlenku jsem rychle zahnala a nahlas si povzdychla. Edward si mě k sobě přitiskl ještě víc. Možná tak, že by to normálního člověka rozdrtilo.Pohledem jsem zachytila jak Renesmee zvědavě vykukovala do uličky.
Téměř roztržitě jsem se podívala na hodinky. Drahé hodinky…Ty hodinky ukazovaly, že bychom měli za chvilku přistávat. Ne, neulevilo se mi díky tomu, že už se konečně pohnu. Dokázala bych bez hnutí stát celý den, ale ulevilo se mi díky tomu, že se konečně nadechnu čerstvého vzduchu.
Pomalu a neochotně jsem se odtáhla od Edwarda. Během chvilinky už se z repráků ozval hlas kapitána. Posledních pár minut letu už jsem raději nedýchala. Edward si zřejmě všiml toho jak jsem napjatá a když letadlo přistálo byli jsme první venku. I díky tomu jak nám lidé uhýbali. Během chvilky už jsme i se zavazadly seděli v taxíku, který nás vezl k našemu novému domovu.
Můj domov..Další velká neznámá pro mě. Edward naznačil něco o tom, že se mi to bude určitě líbit a také o tom, že je to dům. Nenápadně jsem zakroutila hlavou, kterou jsem měla pohodlně opřenou o Edwardovu mramorovou hruď. Jeho představa o malém domě se poněkud lišila od mé. Ale na to už jsem si pomalu zvykala. Taxík nás vyhodil na lesní cestě asi 10 km od města. Jak jinak…Teprve teď mi došel fakt každodenního dojíždění do školy.
Celkem lidskou rychlostí, tedy takovou aby nám stačila Ness, ano už i já jsme začala zkracovat její jméno, došlo mi, že Renesmee je poněkud nepraktické, jsme vyrazili po lesní cestě. Ness poskakovala kolem.A zkoumala nové prostředí. Já se ještě stále křečovitě držela Edwarda.
Po chvilce jsem zahlédla stavbu. První zdálky ale poté co sem jí spatřila zblízka, připadala jsem si jako ve Forks. Dům byl až příliš podobný tomu co jsme s Edwardem dostali jen co proběhla má proměna. Až na to, že vedle něj byla přistavěná garáž.Povzdechla jsem si při představě čím asi budu muset do školy jezdit. Došli jsme ke dveřím a otevřeli. Ano, opravdu si připadám jako ve Forks. Stejný nábytek, stejné rozměry místností a bohužel i stejně velká šatna.Ness se rozběhla ke svému pokoji, který byl nyní vybaven postelí,knihovnou a dalšími věcmi.
Edward nenápadně zmizel do ložnice. Blaženě jsem se usmála a šla také.

 

Na probdělé noci jsem si zvykla. Ale na „vstávání“ ne. Během sekundy jsem se vymotala z Edwardova objetí a otevřela dveře šatny. Byla stejně a nebo větší než ve Forks. Ztrápeně jsem si našla černé úzké džíny a k nim bílou košili. Stejně ztrápeně jsem šla do koupelny. Edward se nad mým výrazem zasmál a také se oblékl.
Až teď mi došlo co mě čeká. První den na univerzitě. Pro mého manžela to nebylo nic nového. Ale já si znovu připadala až příliš lidsky. Zašla jsem za Ness, abych jí mohla zkontrolovat. Ujistila mě, že zvládne vydržet tu hodinku, dvě než se vrátíme ze zápisu.
Za nedlouho přišel i Edward, naklonil se k ní a políbil ji na čelo.“Měj se holčičko.“ Usmála se a odpověděla:“ Vy taky..“ a zůstala stát a pozorovala nás. S Edwardem jsem si propletli prsty a vyrazili do garáže.
„Co mě tam čeká?“ řekla jsem s nutnou dávkou strachu.
„Nic co bys nepotřebovala.“ Klidně odpověděl.

V garáži byla jen dvě auta. Oddychla jsem si když jsem zjistila, že je to džíp a Volvo. Žádný nablýskaný Kabriolet nebo Porsche pro mě. Edward si sedl do svého auta a usmál se na mě.
„Nebo ti snad něco schází?“
Zavrtěla jsem hlavou a mumla „S tebou nic.“
Jendou rukou mě objal a vyjel vstříc univerzitě. Nikdy bych neřekla, že je tak hrozné přijíždět na parkoviště Volvem. Nebyl nikdo kdo by se neohlédnul, nezastavil a nebo alespoň nevykulil oči. Edward vedle mě se jen blaženě smál, nechápu proč mu to dělá tak dobře.
Zaparkoval, ale já dál seděla v autě nechtíc vylézt. Jenže to už mi otvíral dveře a bral mě za ruku. Nuceně jsem vylezla a pak jsem zahlédla svůj odraz. Teď už zlaté oči se tvářily naprosto klidně a majitelka těchto očí vypadala úžasně. Potřepala jsem hlavou abych e ujistila, že jsem to já. Edward mě objal kolem pasu a vyrazili jsme do hlavní budovy zapsat se. Nevšímajíc si těch závistivých pohledů ostatních. Měli jsme vlastní vesmír.
Otevřel mi dveře a vešli jsme do kanceláře. Už, už jsem chtěla začít ale on mě předběhl.
„Dobrý den.“ pozdravil sametově nádherným hlasem a stoupnul si k okénku, kde na nás vykuleně koukala sekretářka.
„Ehm.,Dobrý“ vykoktala ze sebe s evidentní námahou.
„Co potřebujete?“ dodala klidněji, stále ale s nevěřícným výrazem.
„Chtěli bychom se zapsat na přednášky.“ odpověděl jí s úsměvem. „Pokud možno na stejné.“ dodal stejným tónem.
„Mohu poprosit Vaše jména?“ zeptala se sekaně.
„Edward Cullen a Isabella Cullenová.“
„Děkuji..“ Vytřeštila oči nad stejnými příjmeními, poté se začal šátrat v přihrádkách, až konečně našla naše složky. Vykulila oči ještě víc a pak se otočila zpátky k nám a podávala nám nějaký papír.
„Tady máte seznam večerních přednášek. Mohli byste prosím zaškrtnout na které chcete chodit?“
Edward se pouze usmál a zaškrtnul asi 5 políček, bez toho, že by se na mě podíval. Jen jsme se v duchu modlila aby vybral něco normálního. Potom mi přistrčil můj papír k podpisu. Docela se mi ulevilo nad tím, že vybral vcelku normální předměty a s úsměvem jsem mu papír vrátila.
„Tady to je.“ podal obě přihlášky sekretářce „Děkujeme. Nashledanou.“ Otočil se a opět mě objal. Poté jsme společně vyšli z kanceláře.
„Kdy je první přednáška?“ zeptala jsem se nedočkavě.
„Až za týden. Do té doby…spolu můžeme zkoumat krásy velkoměsta, což?“ řekl až přehnaně nadšeně. Naštvaně jsem se na něj koukla. Nevydržela jsme u toho dlouho a za chvilku jsme se topila v jeho topasových očích. Ani jsem si nevšimla všech těch pohledů. Pohledy jako kdyby viděly chodbou univerzity procházet modela ruku v ruce s modelkou.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoc - část 1.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!