Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psí život 24. kapitola

Edi


Psí život 24. kapitolaAhojky! Je tu další kapitola! Poslední dobou toho mám až moc, takže se omlouvám, že kapitoly nebudou tak často! Chtěla jsem psát Requiem II., jak jste si možná všimli, ale nevěděla jsem o čem, takže to padlo. Mám však vymyšlený jiný příběh, tak se nechte překvapit! Tato kapitola je docela o ničem, ale stane se tam důležitá věc, která pomůže hrozné věci v příští kapitole! Jaká? Musíte se nechat překvapit! Ještě chci dodat, že nejsem moc spokojená s komentáři. Poslední dobou jich moc není! :( Napište aspoň něco! Pomůže to při psaní! Pěkné počteníčko! Odehnalka

!Písnička!

I když jsem vzhůru, neotevřu oči. Nechci. Nechci nic. Nechci, aby mi tekly slzy. Proč mi vlastně tečou? Kvůli tomu, že jsem se neudržela? Ne, kvůli tomu to určitě nebude. Sama nevím, proč pláču. Někdo zaklepe. „Běž pryč Alice," zamumlám a pevně zavřu oči. Slyším, že se dveře stejně otevřou. V duchu protočím oči. „Neříkala jsem ti, aby si vypadla!" vykřiknu a vztekle otevřu oči. Koho spatřím mi doslova vyrazí dech. Není to Alice, ale Edward. Ten se začne otáčet. „Ne, nechoď," zašeptám tak potichu, že by to člověk neslyšel, ale vím, že on to uslyší. Koukne se do mých ubrečených očí. Po tváři mi steče slza. Ani je neutírám, na co taky? Kývnu na kraj postele. Sedne si a znovu se koukne do mých očí. Malinko se pousměji, pak však svůj zrak stočím ven. Nevím, kolik je hodin, ale odhadovala bych tak kolem jedenácté večer. Opatrně si sednu. „Je mi to líto, to co se stalo. Já...nechtěla jsem takhle vyjet a už v žádném případě ji rozkazovat, ale prostě jsem musela," řeknu rychle a tentokrát jsem to já, kdo vyhledá jeho oči. „To je v pořádku...rozkazovat?" „No jo no. Sama nevím, co se to vlastně stalo. Najednou jsem ji v hlavě rozkazovala...copak jsi to neslyšel?" udivím se. Byla jsem v její mysli a on nic neslyšel? To není možné. „Právě, neslyšel jsem nic," potvrdí moji myšlenku. Nevěřícně zavrtím hlavou. Chci něco namítnout, ale rozezvoní se mi mobil. Trhnu sebou, jak jsem překvapená. Chci vstát a začít hledat, ale Edward mi mobil podá. „Díky," kuňknu a snažím se nedotknout jeho krásné ledové pokožky. Ne že by mi to vadilo, právě naopak. Rychle se kouknu, kdo mi volá. SOPHIE. A jéjé. A já nemůžu hlídat. „Ano, Sophie?" pozdravím. Jak jsem říkala - potřebuje pohlídat. „Jistě počkej," požádám o chvíli strpení, protože mě napadl jeden skvělý nápad. „Nevadilo by, kdyby mi přišla návštěva?" zeptám se Edwarda, který mě celou tu dobu pozoruje. Jen jemně zavrtí hlavou. Usměji se. „Víš, ze zdravotních důvodů jsem na pár dní mimo, ale udělám si čas," přijmu teda další nabídku na pohlídání. No, nabídku... Pak jen popíšu cestu. Sophie nadává, ale asi je to lepší než se starat o malou. S úsměvem hodím mobil na noční stolek a pak se otočím na Edwarda. Ten ke mně opatrně natáhne ruku a já překvapením ztuhnu. Naše pohledy se spojí. Když se jeho ruka dotkne mé tváře, cítím, jak to mezi námi zajiskří...Bohužel jsem sama, kdo cítí tento nádherný náboj lásky. On mě už nemiluje. Setře mi palcem poslední slzu a pak se na mě usměje. Nervózně mu úsměv oplatím. „EDWARDE!" ozve se ze spodního patra Alici hlas. Tázavě zvednu jedno bočí. „To je na dlouhé povídání," zavrtím hlavou a odejde z pokoje.

Usnula jsem až ke druhé ráno. Stále jsem přemýšlela, proč Alice tak řvala. Stejně jsem na nic nepřišla. A co tím Edward myslel, když řekl, že je to na dlouhé povídání? Radši nebudu chápat nic. Ono to možná bude lepší. Usnula jsem možná díky tomu, že jsem ze zdola slyšela hrát někoho na piáno - jestli to byla Rose nebo Edward jsem nedokázala určit. Poslední dobou jsem skoro pořád spala a tak mi stačilo, že jsem spala jen šest hodin. Noha už mě vůbec nebolela a ruku jsem měla obvázanou. Takže jsem se mohla bez problémů obléct a učesat. Přeci jsem jen nechtěla, abych s Prckem strávila den zavřená doma, když můžeme se jít ven projít. I když se mi nechtělo, nakonec jsem se donutila vylézt z postele a šla se kouknout, co všechno mi Alice přivezla. Venku většina sněhu roztála díky silnému dešti. Vytáhla jsem riflové lacláče, tomu červené triko a Alice mi koupila nové botasky. Budu ji muset poděkovat. Kolem pasu jsem si uvázala černou mikinu, do ruky jsem popadla dvě gumičky a vydala se do koupelny. Kupodivu jsem nikoho nepotkala. V koupelně jsem si rozčesala vlasy, což mi dalo hodně práce a upletla je do dvou copánků. Pak jsem vykonala potřebnou hygienu a z koupelny vypadla. Rozhodla jsem se, že se půjdu nasnídat, přeci jsem jen začínala mít hlad. Cestou jsem znovu nikoho nepotkala. Kdyby byli lidé, řekla bych, že dospávají potřebné hodiny, které o víkendu nenaspali. Ale oni nikdy nespí. Pomalu a potichu jsem scházela schody. Nevěděla jsem, kde je kuchyň, ale snad ji najdu. Díky bohu jsem narazila na Esme, která si v obývacím pokoji četla nějakou knihu. „Dobré ráno Bells," usmála se, když mě spatřila. „Ahoj Esme, kde jsou ostatní. Je tu nějak mrtvo," protáhnu se. „Carlisle v práci a děti šli na lov," odpoví mi Esme a vede mě do kuchyně. Při slově děti se musím usmát. Tohle to už dávno nejsou děti. To já dneska budu hlídat dítě. Než se naději, Esme mi chystá snídani. Chci něco namítnout, ale Esme je rychlejší. „Jen mě nech, ty si toho užiješ," usměje se a podá mi sklenici mléka. „Esme?" „Ano?" „Mohla bych si dneska vypůjčit kuchyň? Edward se určitě zmiňoval, že čekám návštěvu," požádám ji. Esme se jen usměje a přikývne. „Jsme doma!" Usměji se. To je celý Emmett. Než se naději, jsou všichni děti v kuchyni a jen tak v klidu mě najíst nenechají. Teda hlavně Emmett a taky tu všichni nejsou - chybí Natalie. „Dobrou chuť," popřeje mi, když si mě všimne. Mám plnou pusu, takže mluvit nemůžu a tak aspoň kývnu. Nevnímala jsem čas, takže mě překvapilo troubení nějakého auta. Po chvíli mi to však došlo - Carol přijela. Usmála jsem se, rychle uklidila a rozeběhla se ven. Stálo tam malé červené auto. Seběhla jsem těch pár schodů  a otevřela dveře na místě spolujezdce. Nahla jsem se a pomohla Carol s pásy a domlouvala se zároveň se Sophii. Vzala jsem Carol do náruče a zavřela dveře auta. To hned zmizelo. Usmála jsem se na Prcka. „Půjdeme se projít?" zeptala se Carol a já s úsměvem přikývla. Všimla jsem si však, že mikinu jsem nechala v kuchyni. „Ještě půjdeme pro mikinu," zašeptala jsem ji a už si to mířila k domu. Chtěla, abych ji pustila, ale já ji držela pevně. Zkoušela všechno - štípání, ohýnky na ruku a lechtání. To skoro zabralo, ale já se jen tak nevdala. Smála jsem se, když jsem viděla její uražený, soustředěný a veselý obličej. Tyto tři kombinace vypadaly opravdu komicky. Nevšimla jsem si, že v kuchyni Cullenovi zůstali. „A sakriš! Úplně jsem na vás zapomněla. No nic,...Carol tohle je Esme, Alice, Rose, Emmett, Jasper a Edward...vy tohle je Carol, viď Prcku," představila jsem je navzájem. Carol údivem vyvalila svoje nádherné oči. Zasmála jsem se - tak nějak jsem musela vypadat i já, když je poprvé uviděla. Popadla jsem mikinu a znovu si vzala Carol do náruče, tentokrát jsem si ji však dala přes rameno. Začala ječet a smát se zároveň. Po chvíli jsem ji pustila na zem a vyběhli jsme ven a celou tu dobu jsem se smáli.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Psí život 24. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!