Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » První láska - 9. kapitola

13.08.2012 (16:30) • sarze • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1548×

 Lehla jsem si a snažila jsem se usnout. Po chvilce se nevolnost vrátila a s ní neuvěřitelná bolest břicha. Byla jsem tak malátná, že jsem se nemohla zvednout, a cítila jsem, jak mi něco teče po stehně. Byla to krev. Rychle jsem vzala telefon a volala Carlisleovi.

Ten ho po krátkém zazvonění vzal. „Halo?“

„Carlisle. Já krvácím a bolí mě hrozně břicho…“ Najednou mě pohltila temnota

Probudilo mě nějaké úděsné pípání.

„Už se probouzí,“ zaslechla jsem hlas Alice.

Byla jsem moc slabá a musela jsem vynaložit velké úsilí, abych rozlepila oční víčka.

„Bells, jak ti je?“ Nade mnou se skláněl Carlisle.

Byla jsem zmatená, navíc tu byli všichni krom Edwarda a já byla očividně v nemocnici.

„Co se stalo? Kde je Edward?“

Poohlédli se po sobě a všichni mlčeli.

Esmé si přisedla ke mně na postel a chytila mou ruku. „Bellinko, přišla jsi o miminko,“ vzlykla a já myslela, že dostanu infarkt.

V hlavě se mi honila otázka za otázkou, ale já nemohla ani jednu vyslovit. V krku se mi udělal knedlík a já se cítila tak prázdná, po tváři se začaly kutálet ty otravné slzy.

„Tvé tělo nezvládlo požadavky plodu a bohužel došlo k samovolnému potratu. Je mi to moc líto,“ zašeptal Carlisle.

„Ale…“ zadrhla jsem se. „Jak je to možné? Vždyť upíři nemohou mít děti.“

Zavrtěl hlavou a Esmé vzlykla.

Polkla jsem a odhodlala se k další otázce. „Kde je Edward?“

Esmé ho začala diplomaticky omlouvat. „Někde se zdržel. Určitě brzy přijde.“ Ale do očí mi nepohlédla.

To mi bylo jasné, nepřijde a já nevím proč.

Proč tu není, když ho potřebuji. Když nám odešlo miminko. Malý zázrak. Pohladila jsem si bříško a znovu se rozplakala. „Moje miminko.“ Nešlo to zastavit, vzlykala jsem čím dál víc a cítila se tak prázdná. Proč zrovna moje miminko, které nikomu nic neudělalo? Tak proč?

Cullenovi mě objali a říkali utěšující slova. Ale sami věděli, že je to zbytečné.

Nejvíce bych teďka potřebovala mého Edwarda, který by mě objal a řekl, že to spolu zvládneme, a do toho broukal mou ukolébavku. Bez něho jsem se cítila ještě prázdnější. Srdce mi pukalo a já si nebyla jistá, zda zvládnu vydržet takovou bolest.

„Můžu vás o něco poprosit?“ prolomila jsem ticho a oni se na mě zadívali. „Jděte. Chci být sama.“

Naštěstí to pochopili a pomalu se se mnou rozloučili. Já mohla dál plakat a přemýšlet nad naším krásným miminkem. Nevím, jak dlouho jsem plakala, ale nakonec jsem všechny slzy vyplakala a přemohl mě spánek. A v něm ten krásný sen. Byla jsem s naším miminkem a Edwardem na rozkvetlé louce. On naši holčičku držel a hrál si s ní. Byl to krásný pohled. Měla bronzové vlásky a velké hnědé oči. Takové čisté miminko.

„Můžu si ji taky pochovat?“ zeptala se Edwarda. A vše krásné kolem nás zmizelo.

Měl černé oči a miminko už nedržel. „Zabila jsi ho. Zabila jsi mé dítě!“ obořil se na mě. Měla jsem z něho strach. „Zasloužíš si jediné. Smrt,“ zavrčel a skočil po mně.

Naštěstí jsem se z toho snu probudila. Byla jsem celá zpocená a vystrašená.

Mou pozornost upoutal stín v rohu. Edward.

„Edwarde.“

Přistoupil ke mně blíže a mně se vybavil sen, který se mi zdál. Bylo to skoro k nerozeznání.

„Jak jsi jen mohla.“

„Já za to nemůžu,“ vzlykla jsem.

„Jsi coura, obyčejná coura, která si ničeho neváží.“

Byla jsem překvapená, co říká, a nezmohla se na slovo. „Podvedla jsi mě a to ti nikdy nezapomenu, ale jak jsi mohla zabít nevinné dítě.“

Udělalo se mi špatně a motala se mi hlava. „Co to říkáš, to není pravda. To bych nikdy neudělala.“

Do pokoje vtrhnuli Emmett s Jasperem a snažili se ho odtáhnout pryč. „Vykašli se na to, brácho. Než budeš litovat.“

„Ne! Jen ať si to poslechne. Splnil jsem jí všechno a ona mě podvede.“ Vytrhl se jim a odešel.

Rozplakala jsem se a udělalo se mi špatně. Naštěstí mi Carlisle dal něco na uklidnění. A já se vrátila do říše snů.

Pohled Esmé

Seděli jsme v Carlisleově kanceláři a všichni se věnovali svým myšlenkám. Moje holčička přišla o miminko. O ten největší zázrak.

Jako já. Tak moc bych jí chtěla pomoci, ale jak. Sama si pamatuji na ten pocit, nic jiného než velká prázdnota.

A můj syn. Nevím, co se s ním stalo, ale už před časem jsem zpozorovala změnu v jeho chování.

On se zachoval tak hrozně, jako nelidský netvor, bezduchý upír.

Nechce vidět, nechce slyšet. Je jasné, že to nebylo lidské dítě, a on si stojí za tím, že ho podváděla, kde mohla. Jako by to byl její styl. Zavrtěla jsem hlavou.

„Alice, je něco nového?“ Podívala jsem se na ni s nadějí.

„Pořád to samé. Jede někam s Tanyou. Nevím kam.“

Tanya, ta mizerná upírka. Pořád se motala kolem Edwarda. Co to jen s ním provedla?

„Půjdu za Bellou. Sama.“

Carlisle mě políbil. Moc dobře věděl, že tato situace mi oživila vzpomínky na mého malého. Ale teď je hlavní Bella. Musíme jí pomoct. Patří do mé rodiny.

Zaťukala jsem na dveře a vešla.

Bella byla vzhůru a koukala nepřítomně do rohu. Co jí to jen udělal. I tak je to pro ni těžké.

Sedla jsem si k ní do postele a objala ji. A u toho jsem jí začala broukat její ukolébavku.

„Tak moc to bolí. Chce se mi umřít,“ promluvila.

„Zlatíčko, já vím. Neříkej takové věci, vše přebolí.“

Musíme jí pomoct. Nechci, aby dopadla jako já.

Během celého týdne jsme byli skoro pořád u Belly. Zavolali jsme jejímu otci, který okamžitě přijel, aby jí pomohl. Nijak nekomentoval postoj Edwarda. Teď tu měl dceru, která ho potřebuje, a byl tu pro ni.

Naštěstí je Bella silná bojovnice a pomalu se z té letargie dostávala a snažila se i komunikovat. I když byla smutná, každý to na ní viděl a mně to trhalo mé mrtvé srdce.

Snažila jsem se dovolat Edwardovi, ale marně. Nevěděli jsme, kde je a co plánuje. Pouze že je s Tanyou. Dala bych ruku do ohně za to, že Tanya ho musela nějak zmanipulovat.

Po dvou týdnech jsme Bellu odvezli domů, do Forks, kde jsme s ní samozřejmě zůstali.

Carlisle musel hodně vysvětlovat indiánům, ale nakonec souhlasili s obnovou smlouvy a my mohli zůstat s naší Bellinkou.

Pohled Belly

Zpět ve Forks, zpět v mém pokoji. No, jak očekával Charlie, stálo to za to. Nevěřila jsem, že v jedné minutě se dokáže zhroutit celý život. Bylo to moc nádherné, ale bylo nemožné, aby to trvalo dlouho.

Přišla jsem o svého milovaného Edwarda a své nenarozené děťátko. Naštěstí mi zůstala moje druhá rodina. Cullenovi. Oni mi hrozně moc pomohli, zvlášť Esmé. Nejenže chápala, jak se cítím, ale nahradila mi mou matku.

Pomalu jsem se z toho dostávala, ale ta prázdnota v mém srdci ne a ne zmizet. Navenek jsem působila vcelku normálně, ale doma za zavřenými dveřmi…

Kde asi je? Prý někde s Tanyou. Snad jsou šťastní. Tak moc mě mrzí, že si myslel, že bych ho mohla podvést. To nikdy.

Občas mám nutkání za ním jít, najít ho a vše mu vysvětlit. Pohladit ho a naposledy políbit. Dostat od něj odpuštění.

Snad mě neukamenujete, ale prostě Belle ještě není souzeno být štastná. Děkuji za komentíky, moc mě to potěšilo.

Další povídka bude až za dva týdny, odjíždím na dovolenou.

Autor: sarze (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek První láska - 9. kapitola: