Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » První láska - 7. kapitola

16.06.2012 (11:00) • sarze • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2126×

Podíval se na mě. „Prosím, nic nechtěj vědět.“

Pokrčila jsem rameny a představovala jsem si, jaký bude dům. Malý nebo velký?

Vjeli jsme na nějakou lesní cestičku a zanedlouho jsem uviděla tu nádheru.

Domeček, nebo spíš srub, podobný tomu v jakém jsme byli. Byla jsem tak ohromená, že jsem nemohla mluvit a ani jsem nepostřehla, že mám vystoupit.

Edward mi otevřel dveře a povídá: „Líbí?“

„To je naše?“ vykoktala jsem ze sebe.

Objal mě kolem pasu. „Tohle mělo být to překvapení ve Forks, ale když to nešlo, tak jsem to zařídil jinde.“

Usmála jsem se a rychle ho táhla do našeho domečku. Jak krásně to znělo.

Uvnitř byl nádherný, přesně takhle se mi to líbí. Žádný velký přepych. Útulno, všude vonělo dřevo. Každá věc k sobě ladila. V přízemí byl obývací pokoj, kde byl velký krb a rohová sedačka. Různé skříňky a sem tam kytka.

Hned vedle byla kuchyň, která byla hlavně zařízená prakticky. Z chodby vedly dřevěné schody. Nahoře byla koupelna a dva pokoje.

Šla jsem se podívat do koupelny. Obklady byly mozaikové a skládaly se z různých modrých dlaždiček. Záchod, umyvadlo a veliká rohová vana.

Tam by se dalo dělat věcí. Uchechtla jsem se.

„Čemu se směješ, co?“

„Ničemu.“ A zčervenala jsem jako rajče. Edward mě políbil tak vášnivě, že se mi zamotala hlava. Tohle bych mohla dělat do skonání světa.

I Edward měl stejný názor a vzal mě do náručí a zavedl nás do naší ložnice. Byla krásná. Pokoji vévodilo velké okno a byla tam obrovská postel s nebesy. Tam jsme se ubrali a hnedka jsme ji museli vyzkoušet.

Edward mě líbal po celém těle a já mu pomalu rozepínala knoflíčky na košili.

Mezi námi létaly jiskry a každý jeho polibek a pohlazení mi přiváděli neskonalou rozkoš. Převalila jsem ho na záda a chtěla ho trochu potrápit poté, co zůstal pouze v černých boxerkách.

Hladila jsem ho po jeho studené, pevné hrudi. Líbala jsem ho na vypracované bříško a mohla se kochat jeho nádhernou postavou.

Rukou jsem mířila níž a pohladila ho po vyboulených boxerkách. Edward na mě zavrčel a rychle obrátil pod sebe.

Usmál se a zuby roztrhnul moji krásnou krajkovou podprsenku. Líbal mě na krku a pomalu sklouzával na má prsa. Studeným jazykem obkroužil bradavku a vydechl. Vydala jsem ze sebe sten.

„Už mě, prosím, netrap. Chci tě.“ Podívala jsem se mu do černých očí, které byly plné vzrušení.

Edward ze sebe strhl boxerky a ze mě kalhotky. Pomalu do mě vniknul a já zalapala po dechu. Tomuhle pocitu se nic nevyrovná.

Pomalu se ve mně pohyboval, ale oba jsme byli tak vzrušení, že přidával na tempu. Sténali jsme v milostné souhře a já jsem cítila už svůj brzký vrchol.

Edward ale zpomalil a hodlal mě trochu pozlobit.

„Ne,“ zakňučela jsem. Ten se jen zasmál a líbal mě. Chtěla jsem ho víc a víc. Z té vášně se mi motala hlava, ale Edward se pohyboval pomalu. Až jsem ucítila tu nádheru. Po celém těle se mi rozléval blažený pocit a v bříšku jsem měla tisíce motýlků. Vzápětí i Edward došel k vrcholu. Zasténal mé jméno a lehce mi položil hlavu na hrudník.

Pomalu jsme se rozdýchávali a já ho hladila ve vlasech. Byl to nádherný pocit. Byla jsem neskonale šťastná.

„Já jsem šťastná, víš to.“

Podíval se na mě tím zlatým pohledem. „Čekal jsem na tebe tak dlouho.“

Políbili jsme se a z našeho milostného objetí nás vyrušil zvonek.

Srdce se mi rozuteklo šílenou rychlostí. To jsou Cullenovi, ten čas tak děsně letí. Pobíhala jsem po pokoji a snažila se rychle obléknout, což šlo velice špatně. Edward se bavil pohledem a snažil se mi pomoc.

Seběhli jsme jim otevřít. Když jsem šla kolem zrcadla, tak jsem se zhrozila. Celá červená a rozcuchaná. No, bylo evidentní, že jsme nehráli karty, ale dělali něco jiného.

Poslední nádech a výdech a hurá na to. Bude to dobré. Určitě jsou všichni milí.

„Á, Bello.“ Přiskočila ke mně malá hnědovláska, byla krásná a připomínala mi malou elfku. Objala mě a byla velmi kamarádská. „Jsem Alice, moc ráda tě poznávám. Budeme dobré kamarádky.“

Další náruč, do které jsem putovala, byla Esmé. Pamatuji si ji z nemocnice. „Moc mě těší. Ale my se známe, že?“

Přikývla jsem. „Dobrý den. Mě také těší.“

„Ale tykej mi, drahoušku.“ A pohladila mě po vlasech.

„Ahoj, Bello. Já jsem Carlisle. A taky mi tykej.“ Podali jsme si ruce a najednou jsem byla ve vzduchu. Ani jsem nemusela koukat, kdo to je. Bylo jasné, že je to Emmett. „Já jsem Emmett a ty moje nová lidská sestřička.“ A házel mě do vzduchu.

Než kdokoliv stihnul zasáhnout, tak ho okřikla nádherná blondýnka. Vypadala jako modelka z předních časopisů. Moje sebevědomí kleslo hodně hluboko. „Jsem Rose,“ řekla chladně a odkráčela si sednout na pohovku.

No a nakonec poslední člen, Jasper. „Ahoj.“

Přikývla jsem a vzpomněla jsem si na zásadu. Nedotýkat se Jaspera a minimálně se k němu přibližovat.

Konečně jsem si mohla každého prohlédnout. Byli opravdu moc krásní, hezčí než ti druzí upíři.

Jako první promluvila Alice. „Pojď se obléknout a rychle na nákupy. Musíme si toho tolik říct, hlavně ti musím říct, že tvůj šatník potřebuje kompletní výměnu.“

Chytla mě za ruku a táhla mě po schodech. Cestou brebentila cosi o mém oblečení a co mi koupí a já nestíhala vstřebávat její slova.

Ještě že mě Edward na ni připravil. Kdybych nevěděla, jaký je maniak, asi by mě to dost zarazilo a hlavně urazilo. Sakra, co je špatného na mém oblečení. Nic si nekoupím.

Alice se zastavila a mrkla na mě. „Ale koupíš.“ Zaklepala si na spánek.

Ach, ten její dar, já zapomněla.

To mi připomnělo. Plácla jsem se do čela. „Já zapomněla na tátu.“

Edward mi stál po boku a podával telefon. Chvíli to vyzvánělo.

„Ahoj, tati.“

„Ahoj, Bellinko. Čekal jsem, kdy zavoláš.“

„Já zapomněla, bylo toho hodně.“ Vzpomněla jsem si na naše krásné milování.

„Povídej, jaké to tam je.“

„Perfektní. Edward koupil dům. Je překrásný a vše je super.“

„To jsem rád, já ti říkal, že budeš spokojená. Tak mi brzy zavolej, ano?“

„Jasně. Mám tě ráda.“

Rozloučili jsme se. A já se usmála na Edwarda. Sešli jsme dolů do obýváku, kde seděli Cullenovi.

„Jak se ti tu líbí?“ zeptala se mě Esmé, přisedla jsem si k ní a začaly jsme si povídat.

„Moc. Dům je nádherný, řekla bych, že největší zásluhu máte vy, ne?“ zeptala jsem se jí obdivně.

Mile se usmála. „Myslím, že jsem něco málo pomohla.“

„Esmé ví, co se každému líbí,“ zapojil se do rozhovoru Edward.

Celé odpoledne jsme si povídali. Bylo to moc příjemné, až mi bylo smutno, že večer odchází. Všichni byli moc milí.

Mezitím mi Esmé udělala výbornou čínu. Chutnalo to výtečně. Ani byste neřekli, že vůbec nevaří a hlavně nejí.

Alice byla celý den v šatníku. Čas od času zaběhla k nám.

Edward si sedl ke klavíru a hrál mi nádherné skladby. Nejvíce se mi líbila ukolébavka, kterou mi napsal.

U toho jsem zívla. Byla jsem pořádně unavená.

„Pojď, vezmu tě spinkat.“ Vzal mě do náručí a nesl nahoru.

Nezanesl mě do pokoje, ale do koupelny. Usmála jsem se.

Posadil mě na skřínku a začal napouštět tu velikou vanu. Dal do ní trochu pěny a začal se mi věnovat. Svléknul mne a sebe také. Trochu jsem se styděla a snažila jsem zakrýt své nejtajnější místa. Edward se na mě podíval takovým pohledem, že mi tělem projela vlna vzrušení.

Jeho tělo bylo nádherné. Nemohla jsem se na něj vynadívat. Vedle něj jsem tak obyčejná.

Vzal mě do náručí a šli jsme do vany.

Posadil se a já se mu opřela zády o hrudník. Bylo to nádherné. Voda byla horká a naopak Edward mě chladil.

Zapředla jsem jako kočka. „Hmm.“

„Jsi tak krásná,“ pošeptal mi do ucha.

Otočila jsem se na něj a políbila ho. Edward nezůstal pozadu a zapojil se. Zvedl mě, jako bych byla pírko a posadil si mě obkročmo na něj.

I taková maličkost ve mně vyvolávala extrémní vzrušení. Mazlili jsme se, líbali a užívali si tu pohodu.

Nakonec Edward spojil naše těla v jedno.

Nevím, jak dlouho jsme v té vaně byli, ale voda byla studená jako led.

Usínala jsem mu v objetí a blaženě se usmívala. Tohle je pohádka.

Probudila jsem se a Edward neležel v posteli. Vstala jsem, hledala jsem nějaké oblečení. A z mé kompletní výbavy toho moc nezbilo. Alice.

Tak to jsem zvědavá, co si obleču. Našla jsem Edwardovu košili a seběhla jsem se po něm podívat.

Slyšela jsem cinkání z kuchyně.

„Ahoj lásko.“ Edward něco kuchtil.

„Ahoj.“ Políbil mě. „Ani jsem tě neslyšel.“ Objímal mě a hladil po vlasech. „Tak moc tě miluju, ale tohle si neoblíkej, protože bys mohla dostat kdejakého upíra na lopatky.“

Usmála jsem se a snažila jsem se jít ladnou chůzí do pokoje.

Najednou mě ovál vítr a Edward byl přede mnou. „Snad sis nemyslela, že mi někam utečeš.“

Líbal mě po lícní kosti a klouzal dolů ke krku. Najednou si povzdychl a opřel si čelo o to mé.

Nechápala jsem, co se stalo. „Rodina se k nám blíží.“

Rychle jsem vyběhla nahoru a hledala nějaké oblečení. Proč vždycky přijdou, když jsem polonahá?

Děkuji za všechny komentáře, moc mě potěšily. Jsem ráda, že povídka má nějaké pravidelné čtenáře.

Autor: sarze (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek První láska - 7. kapitola: