Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proti své vůli - 4. kapitola

kristen-vilinka


Proti své vůli - 4. kapitolaS Jane006 vám přinášíme čtvrtou kapitolku! Dnes nastane rozhovor s Arem v jeho pracovně. Bude to skutečně jen rozhovor, nebo se Aro pokusí jednat? A kdo mu překazí jeho plán? To už si musíte přečíst. Vaše Jane006 a IsabellaMarieLilyVolturi

4. kapitola - Arova pracovna

Ani nevím, jak jsem usnula. Mám dojem, že ještě jsem ani neležela na polštáři a už jsem spala. Je zvláštní, že v noci se mi nic nezdálo. Bylo to, jako bych upadla do komatu. Prostě nic, jen tma, samota, strach, chlad a nicota. Jen se kolem občas prosmýkla nějaká rozmazaná tvář. Nedivím se. Včerejšek byl hodně náročný. Nikdy na ten den nezapomenu. Na den, kdy zemřeli moji rodiče, na den, kdy jsem našla skvělého přítele na celý život a zároveň na den, kdy jsem se zamilovala. Na jednu obyčejnou holku až přespříliš.

Otevřela jsem oči a uvažovala o podobných věcech. Tolik se toho stalo za jeden den. Může jeden den vůbec přinést tolik zkázy, smutku, ale i lásky a štěstí? Ano. Moji rodiče sice umřeli, z mého života zmizela jedna z nejdůležitějších částí, místo milovaných osob v mém srdci je teď prázdné místo, vzpomínky a díra, která se pomalu zaceluje. Zahojí se, ale jizva zůstane napořád. Ale ani přes to všechno nelituji toho, že jsme sem jeli.

Z mého myšlenkového hloubání mě vyrušilo zaklepání na dveře a hned potom Demetriho hlas.

„Bello, jsi vzhůru? Odemkni. Omlouvám se, doufám, že jsem tě nevzbudil,“ pokračoval Dem ve svém monologu – stále za dveřmi.

Lhář jeden. Musí vědět, že už nespím. Vyhrabala jsem se z teplé postele a měkoučkých peřin a šla mu odemknout.

„Čau,“ zahuhlala jsem v zívnutí.

„Ahoj, jak ses vyspala?“

„V rámci možností docela dobře.“

„Jo, slyšel jsem,“ pronesl smutně a koukal se do země.

Co? Slyšel? A co by jako slyšel? Možná tak šustění větru…

„Slyšel? Co bys měl slyšet?“ ptala jsem se zaujatě.

Vypadalo to, jako by mu dělalo velké obtíže mi to říct. Co se v noci dělo? Nakonec si povzdechl, podíval se mi do očí a zkoumal můj výraz. Mohl v nich vidět jen nechápavost. Odvrátil pohled, zase si povzdechla a konečně spustil.

„Co se ti zdálo, Bello?“

Co se mi zdálo? Co to má co dočinění s jeho sluchem? Zdá se mi to, nebo jsem úplně mimo?

„Nic, proč?“ ptala jsem se ho se stále větší nechápavostí. Pomalu mě to začínalo štvát.

„Víš, křičela jsi ze spaní. Bylo slyšet, jak sebou na posteli házíš a meleš. Chtěl jsem tě vzbudit, ale nechtěl jsem rušit tvé soukromí. Tak co se ti doopravdy zdálo?“

„Ale vážně nic. Jen tma a…“

„A?“ vyzvídal dál.

„Byla jsem jako v bezvědomí. Byla jen tma a - já vím, že je to divný - ale pocity. Samota, strach, chlad, panika… Sem tam si mi mihla nějaká rozmazaná šmouha. Ale nic víc. Nebylo to něco, z čeho bych mohla křičet ze spaní.“

Demetri na mě zíral s vyvalenýma očima a nic neříkal. Jen mě pozoroval. Překvapený se pomalu měnil v soucitný a smutný. Ten jeho upřený pohled mi začínal docela lézt na nervy. A vztek ve mně pomalu začínal bublat. Nepotřebuji ničí lítost! Neměla jsem náladu, na nějaké taktní upozornění, tak jsem to na něj prostě vyštěkla.

„Co je? Zíráš na mě jako na ufo!“

To způsobilo, že se probral z toho transu a konečně mě pořádně vnímal.

„Jistě, promiň, já jen, že… Měla by ses obléct. Aro tě za chvíli očekává,“ oznámil mi teď už s naprosto klidnou a vyrovnanou tváří.

„Počkej, neříkal, že máme přijít až v poledne?“

„A kolik si myslíš, že je hodin, Bello?“ ušklíbl se.

To jsem spala tak dlouho? To se mi ještě nepovedlo. Ale divit bych se neměla. Psychická zátěž vyčerpává i tělo. A přiznávám, že včera bylo obojího až moc nadmíru.

„Hned jsem tady!“ řekla jsem a rychlostí blesku vystřelila do koupelny.

Koupelna byla plně vybavena. Vše nejmoderněji zařízené a sladěné do jemného stylu. Jak říkám, za tenhle pokoj by Jessica vraždila… Naštěstí tam bylo i líčení. Při pohledu do zrcadla jsem se totiž lekla sama sebe. Vlasy jsem měla jako medúza a fialové kruhy pod očima byly zřetelné už na první pohled. Vypadala jsem hůř než oživlá mrtvola.

Umyla jsem si obličej, vyčistila zuby a vrhla se do zkrášlování mého ksichtu. Řasy jsem párkrát protáhla řasenkou, na ty kruhy jsem nanesla lehkou vrstvu make-upu a rty přetřela leskem. Hned jsem vypadala o sto procent lépe. Vlasy jsem rozčesala kartáčem a nechala je volně rozpuštěné. Už jsem chtěla jít oznámit Demetrimu, že můžeme vyrazit, ale vzpomněla jsem si, že mám na sobě stále pyžamo. Z koupelny jsem přeletěla do šatny a vytáhla první tričko a kalhoty. Bylo to bílé proužkované tílko a džínové tříčtvrťáky. Navlíkla jsem se do toho a vyšla do pokoje za Demetrim.

„Super! Padne ti to jako ulitý! Vážně ti to sluší!“ vyseknul mi poklonu.

„Díky,“ usmála jsem se a proti své vůli se zarděla. Kruci! Proč já vždycky při každé příležitosti musím zrudnout jako rajče?!

„Jdeme?“

Jen jsem přikývla. Vyšli jsme z toho přepychového pokoje do tmavých chodeb Volterrského hradu. Procházeli jsme úzkými chodbičkami, i velkými prostornými chodbami. Kdybych tudy šla sama, určitě bych se ztratila. Všechno je tu tak podobné. Zahýbali jsme doprava, pak zase doleva, je to tu jako v bludišti. Asi po pěti minutách proplétání se malými úzkými chodbami jsme vešli do velké haly. Zastavili jsme těsně před bohatě zdobenými dveřmi – jestli se tomu dá dveře říkat. Po každé straně dveří stál jeden upír. Oba dva upřeně hleděli před sebe. Jako stroje… Při té myšlence jsem se zatřásla.

Demetri před ně předstoupil. Oba upíři hlídající u dveří se slušně uklonili a otevřeli dveře. Vypadalo to, že Demetri tu má vyšší postavení než oni. Zajímalo by mě, jak to tu mají rozdělené…

Držela jsem se za ním jako jeho vlastní stín. Potichu jsem za ním vplula do Arovy pracovny. Byla to celkem velká čtvercová místnost. Nábytek a celkový vzhled pokoje byl historický. Jak by taky ne, jsme přeci na starém hradě.

Na každé stěně měl jeden obraz. Na jednom byl vyobrazený ten blonďatý muž, co sedí na jednom z trůnů, na druhém byl namalován on, jak sedí na trůně. A ten třetí, ten mi vyrazil dech. Byl na něm Marcus. Vlasy na něm má kratší, světlejší a rozevláté do všech stran. Má brnění a svírá meč, nejspíš je to po nějakém boji, nebo taková byla póza. Oči tam neměl rudé, nýbrž uhlově černé. Vypadal jako... jako... pro tu krásu nemohu najít název. Je prostě dokonalý.

„Isabello, tak rád tě opět vidím!“ vyrušil mě svým skorozpěvem ten odporný psychopat. Demetri se okamžitě vypařil a nechal mě tu s tím cvokem samotnou!

„Pozval jsem si tě sem proto, abych se s tebou domluvil na datu tvé přeměny. Pokud by to bylo možné, uskutečnil bych to ještě dnes.“

Co? Dneska? Už? Já myslela, že mu to bude trvat dýl. To snad nemyslí vážně. Prosím, ať si ze mě jen dělá legraci.

„Dobře,“ řekla jsem a snažila se nedat najevo svou znepokojenost. Musím být klidná a hlavně silná. Pane Bože, prosím, dej mi sílu! Jo, sílu teď budu potřebovat.

Než jsem se nadála, byl ten prapodivně veselý upír přímo u mě. Měřil si mě zvláštním a jak jinak než nadšeným pohledem. On jiný být asi ani neuměl.

„Bude to trochu bolet,“ zašeptal a naklonil se ke mně. Pomalu se skláněl nad mým krkem a já byla čím dál tím víc nervózní. Nijak jsem netoužila po tom být upír. Ale stejně, jestli budu chtít být se svým andělem napořád, budu se muset stát nesmrtelnou. Srdce mi divoce bilo a tep mi bušil až v uších. Můj přerývaný dech ale přerušil návštěvník.

„Musíme si promluvit, Aro!“ vyštěkl téměř nepříčetně. Takového jsem ho neznala. Uf, díky, na chvíli jsi mě zachránil.

Aro se na něj nevěřícně podíval a vypadal docela naštvaně. To je poprvé, co jsem ho viděla bez jeho nadšené masky. Rty měl semknuté do úzké linky a obočí se mu krabatilo, až jsem si myslela, že se jeho kůže, která vypadala jako papír, protrhne.

„Isabello, prosím. Mohla bys nás na chvíli omluvit?“ zeptal se a z ničeho nic po mém pravém boku stál Demetri.

„Jistě,“ zašeptala jsem v odpověď a spolu s Demetrim opustila Arovu pracovnu.


Chtěly bychom vás s Jane006 poprosit o nějaké komentáře. Opravdu nás to povzbuzuje a pomáhá nám to s napsáním dalších kapitol. Stačí i smajlík nebo jedno dvě slova. A protože zájem o tuto povídku klesá, chceme se zeptat, jestli má podle vás cenu pokarčovat. Díky.



Tohle je Marcův portrét v Arově pracovně. Není to Marcus jako z filmu. S Jane006 Jsme ho nahradily hezčím Heatem Ladgerem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

3. kapitola - Shrnutí IMLV - Shrnutí Jane006 - 5. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Proti své vůli - 4. kapitola:

 1
7. Mišel
09.03.2013 [19:54]

určitě má cenu pokračovat je to nádherné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.08.2011 [9:41]

Veubella Emoticon Emoticon naprosto dokonalé!
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10.06.2011 [22:26]

VeronixikaJo, moc hezské! Už se těším na další dílek.

10.06.2011 [22:23]

bellepokračujte Emoticon Emoticon

10.06.2011 [22:08]

Mishule Emoticon Emoticon

10.06.2011 [18:46]

marketasakyjasně, že pokračujte Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Satanella
10.06.2011 [17:00]

Hezká kapitolka Emoticon Těším se na další,, Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!