Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prostopášník - 5. kapitola

18.10.2011 (08:15) • Sharken • FanFiction na pokračování • komentováno 40× • zobrazeno 5426×

5. kapitola

Nabídne-li mi někdo volnost, která se ale bez oběti neobejde, mám ji přijmout?

Isabellu pohltil neuvěřitelný vztek. Její tvář se okamžitě stáhla odporem a nenávistí k tomuto muži. Jak jen mohl? Proč to udělal?

„Rád vás konečně poznávám, my lady. Mnoho jsem slyšel o vaší kráse, ale skutečnost zcela převyšuje mou představivost,“ vysmekl jí poklonu. A ani nemusel lhát. Nikdy nepoznal krásnější ženu. Vsadil by všechen svůj majetek na to, že už ani krásnější nepotká…

„Ano, taky jsem už o vás slyšela, Vaše milosti. Musím říct, že jste mě taky velice… překvapil.

„Mohu doufat, že v dobrém?“

„Ne!“ odpověděla upřímně.

Edward nebyl překvapen odmítavým postojem slečny Isabelly. Dobře však věděl, že za chvíli mu podlehne… Za chvíli ukojí tu nesmírnou touhu po jejím těle… A pak se zase vrátí ke svému prostopášnickému životu…

Isabella, stále pobouřená vévodovým chováním, držela svůj výraz pod nečitelnou maskou, a se zdvořilostí, kterou požadovala etiketa, natáhla svou drobnou ručku k potřesení. Edward ale věděl, že pouhý dotek s její rukou mu nestačí. Lišácky se podíval do Isabelliného obličeje. Uchopil její ručku do své, otočil ji hřbetem nahoru, a jako správný gentleman, ji náležitě políbil na vrch. Byl to motýlí polibek, přesto v obou zažehnul nesnesitelný chtíč.

Isabella, která se světem plným touhy a sexu neměla žádné zkušenosti, od něj polekaně odskočila. Edward se sám pro sebe usmál. Nemůže to být zase tak těžké, pokud už teď, v tomhle nepatrném dotyku, pociťuje Isabella chtíč… Ne, že by on ho necítil… Raději zatřepal hlavou.

Isabella se pro jistotu rozhodla vzdálit od toho pokušitele a raději se poohlédla kolem sebe po své rodině. Nikde ji ale nezahlédla.

„Pokud mě teď omluvíte, pane, ráda bych našla svou rodinu,“ omluvila se Isabella a otočila se od vévody. Ne, ještě nesmí odejít!

„Pokud smím poukázat, vaše rodina je tam… Myslím, že se skvěle baví!“ řekl a ukázal rukou do rohu místnosti. Carlisle si povídal s Esmé a Jasper si hrál s tou malou holčičkou… Edward z myšlenek věděl, že oba dva jsou jimi přímo uchváceni… Stejně jako on jí…

„Smím vás požádat o tanec?“ Edward nabídl Isabelle rámě. Ta si ho přeměřila kapku podezíravým pohledem, ale nakonec svolila. Edward se v duchu zatetelil blahem… Vyvíjí se to dobře…

Když vstoupili na taneční parket, ani jeden si nemohl nevšimnout pohledů všech lidí. Muži, jakéhokoliv věku, obdivovali smyslnou Isabellu. Hodnotili ji svýma očima a shledávali ji za velice atraktivní… Jinými slovy, kdyby se měli kvůli někomu rozvést, či naopak spadnout do chomoutu, pro ni by to udělali…

Edward zavrčel.

Isabella sice pocítila mírné chvění z Edwardovy hrudi, ale i přes to, že stála skoro u něj, zavrčení neslyšela. Rozhovory kolem nich byly dosti hlasité.

Edward se mírně uklonil a svou ruku položil na Isabellin pas. Druhou rukou jemně chytl její levačku a pozdvihl vzhůru. Zbývající ruku Isabella položila na vévodovo rameno.

„Neumím moc tančit,“ upozornila ho Isabella.

„Poddejte se tomu, teď jste zcela v mé moci!“

Edward cítil nesmírné vzrušení. Všichni přítomní je považovali za milence. Jeho občasné slečny vzpomínaly na jejich zážitky v posteli, s tím rozdílem, že na jejich místě si představovaly Isabellu. Edward se musel hodně přemáhat, aby si nepovzdechl.

Isabella místo toho však cítila zlobu. Muzikanti začali hrát a Isabella s Edwardem se pustili do tance.

„Proč jste mi lhal?“ zeptala se ho znenadání Isabella.

Edward se na ni překvapeně podíval. Sám se sebe na tu otázku zeptal alespoň tisíckrát, ale odpověď nepřicházela.

„Popravdě? Nevím… Silně jsem toužil po vašem polibku. Stále po něm toužím. Dívám se na vaše ústa a v puse mi vysychá. Sleduji vaše tělo a v mém nitru se rozhořívá žár,“ zašeptal jí do ouška.

„Často citujete mrtvé básníky?“ optala se ho mile, když poznala poslední slova, jež pronesl Baltazar v den své smrti krásné Ilandě.

Edward se na ni nedůvěřivě podíval. Krásná, vzrušující, smyslná a… inteligentní? To je ale úlovek…

„Ani ne…“

„A vy? Vy čtete poezii zamilovaných?“ zeptal se jí stejným tónem.

„Docela… Má matka je milovala!“

„Slyšel jsem, co se vašim rodičům stalo… Smím vám vyjádřit mou upřímnou soustrast?“

„Ne!“ Isabella rozhodně o jeho lítost nestála.

„Proč?“

„Prostě proto!“

„Nechápu…“

„To ani nemusíte, Vaše lordstvo!“ Isabella byla jen kousek od pokušení mu jednu vrazit. Zase pocítila to nutkání… Zvláštní… Už dvakrát od doby, co ho poznala…

Edward pochopil, že vyptávat se dál nemůže. Pohyboval se na tenkém ledě. Radši to nechal být a znovu se soustředil jen na její přítomnost. Když muzikanti dohráli poslední takt, Isabella se podívala, poprvé za tu dlouhou dobu od jejich posledního rozhovoru, vévodovi do očí.

„Děkuji za tanec… Vyžaduje to etiketa, já osobně bych vám nikdy za nic nepoděkovala!“ Bylo tak roztomilá. Její oči sice vyzařovaly známky hněvu. A plameny, jimiž se vévodu snažila určitě podpálit, byly skoro hmatatelné, její tělo vyzařovalo chtíč. Touhu po jeho těle, po dotycích. Když měl svou dlaň položenou na jejích zádech, cítil husí kůži. Bradavky, které se k jeho tělu stále mačkaly, byly ztvrdlejší než kámen. Chtěla ho…

„Proč si berete Marcuse?“ znovu se jí otázal, ačkoliv odpověď dobře znal…

„Zajistí mi dobrou budoucnost… Mně i mé rodině… Navíc jste mi nedal moc na vybranou…“

„Co kdybych měl nápad?“ navrhl Edward.

„Děkuji, ale nemám zájem o vaše nápady,“ odpověděla.

„Vždyť jste ho ještě ani neslyšela!“ namítal dál.

„A ani o to nestojím. A je mi jedno, že jste vévoda, že mě klidně můžete zabít, zničit mi pověst… Cokoli! Mně je to jedno! Víc mi už ublížit nemůžete!“

„Co kdybych vám alespoň řekl výhody?“ Neodpovídala. Edward si to vyložil jako souhlas a pokračoval dál.

„Když budete souhlasit s podmínkou, můžete si pak moct nechat Devrook. Nebudu na něj činit žádný nárok. Dám vám ještě peníze a sloužící. Budete se mít jako princezna. Vaše sestra dostane ode mě věno… Řekněme - deset tisíc liber? To si myslím, že je dost slušné… A vaše matka, o tu se taky postarám… Stačí, když řeknete „ano“ na mou nabídku,“ navrhoval jí.

Vůbec nevěděl, co to dělá… Toužil po ní… Zaslepil ho chtíč…

„To je šílené, dokonce i na vás!“ razantně odpověděla Isabella.

„Vždyť jste si to ani ještě nevyslechla celé!“ namítal.

„A ani nemíním… Co můžu od vás, od zpustlíka, očekávat? Určitě to bude něco povrchního… Jako třeba vám dělat služku… Na to nemíním přistoupit!“

„Třeba je to něco… šlechetného?“

„O tom dosti pochybuji!“

„Dobře, chápu vaše obavy ohledně mé… reputace. Ale myslím, že na tom vyděláme oba… Myslím, že vy ještě víc!“

„To je mi jedno! Mně záleží jen na rodině! Je mi jedno, jak je ta nabídka velkorysá. Příští týden si vezmu Marcuse. Konec! Už nebudete moci nějak mi vyhrožovat… Budu svobodná! Částečně… O mou matku se sestrou bude dobře postaráno!“ dohadovala se vášnivě.

V Edwardovi se vzedmul hněv. Okamžitě, jak promluvila o Marcusovi a o její svatbě, ihned to v něm vřelo…

„Dobře… Myslete ale na to, jaké by to mělo výhody. Kdybyste přistoupila na dohodu, o vaši rodinu by bylo stejně dobře postaráno… Vaše sestra by měla věno! Měli byste stálý domov. A vy byste si nemusela vzít… Marcuse!“ Jeho jméno Edward vyplivl s opovržením.

Isabella se na moment odmlčela. Sice ještě neznala požadavky, na které jeho hlavinka přišla, ale musela připustit, že výsledek je mnohem… mnohem lepší!

Edward pocítil náhlou naději.

„V čem to spočívá? Co bych musela udělat?“

„Je to snadné… Neznám nic snadnějšího…“

Isabella vyčkávavě nadzvedla obočí…

„Prostě,“ Edward se zhluboka nadechl, „na nějaký čas, řekněme na dva měsíce, se stanete mojí milenkou…“

Omlouvám se za dlouhou pauzu. Onemocněla jsem a měla jsem zakázaný přístup na počítač.

Budu opět ráda za každý váš komentář.

Co si myslíte o Edwardově návrhu?

6. kapitola

Autor: Sharken (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prostopášník - 5. kapitola: