Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proroctví kapitola 1. Rodina


Proroctví kapitola 1. RodinaDávné Proroctví, které má dopadnout na Bellu, se prolíná celým příběhem.

Bella jede na prázdniny ke strýci do Anglie. Před odjezdem jí maminka zasvětí do tajemství jejich rodu a Bella objevuje, že má podivné schopnosti, které se neustále vyvíjejí poté, co Proroctví uslyší. Ve snu ji navštíví zakladatelka jejich rodu Eiblin a Bellin život se najednou z fádního, stává tajemným a dobrodružným.

Vše se patřičně zamotá,když se do děje vloží tajemný cizinec s krvavě rudýma očima, na kterého Bella nedokáže přestat myslet.

Je Bella Vyvolená?
Naplní Proroctví a spojí svůj život s nadpřirozenem?

„No to se mi snad jen zdá!“

Bella se znechuceně podívala do zrcadla a zašklebila se na svůj odraz. Tedy dneska vážně zářím. Přejela pohledem od tmavých kruhů pod očima k surrealistickému útvaru, který ji trůnil na hlavě.

„A tohle, byly prosím ještě včera, docela normální vlasy.“

Pokusila se rukou to hnízdo připlácnout, ale spleť, která jí trčela z hlavy nad levé ucho a pokračovala směrem vzhůru, byla asi jiného názoru, odmítla se dát omezovat.

Bella se nadechla a pořádně zabrala hřebenem. Ozvalo se křupnutí a rukojeť jí zůstala v ruce. Zasténala a vzdala pokus o rozčesání. Tohle snad vyřeší jen nůžky. Jenže na takhle radikální zásah se necítila a tak raději vlezla do sprchy. Pustila vodu a namočila ten trvanlivý útvar. Pak si vlasy umyla šamponem a nakonec jim dopřála pořádnou dávku kondicionéru. Vlasy se konečně vzdaly a poslušně splývaly Belle na záda. Když dokončila ranní hygienu, seběhla dolů do kuchyně.

„Ahoj zlato. Jak ses vyspala?“

Bella se podívala na René, svou usměvavou matku a odfrkla si.

„Až zas příště budu souhlasit, že mě učešeš na večírek, připomeň mi, abych si na ráno k ruce přichystala křovinořez, ušetří mi to spoustu času a nervů.“

René se zarazila a pak s pochopením pokývala hlavou.

„Máš pravdu, ten lak na vlasy byl opravu extra tužící. Taky se mi dnes ráno zdálo, že mi přes noc na hlavě zahnízdily vlaštovky.“

Bella se usmála a vzpomněla si na včerejší přípravy na večírek. René byla kadeřnice samouk, svěřit se do jejích rukou byl vždycky trochu risk. Ale po hodině česání, tahání, tupírování a lakování byla Bella s výsledkem docela spokojená. Večírek se také vyvedl a když v noci s mamkou přišly domů, jen vysíleně padly do postelí a okamžitě usnuly.

„Jo, mimochodem,“ řekla René, „volal Nathan, že se na tebe už moc těší.“

Belle se rozsvítily její zelené oči a nadšeně zavýskala.

„Skvělý, já už se taky nemůžu dočkat a to do prázdnin zbývá ještě celý týden.“

 

Bella milovala svého strýce i jeho rodinku. Nemohla se dočkat, až sedne do letadla a poletí přes oceán, aby u nich strávila letní prázdniny. Loni na podzim se Nathan se svou ženou Kate a syny Jackem a Jasonem, odstěhoval do Anglie.

Dostal zde nabídku pracovat, ale Bella nevěděla přesně, jakou pozici zastává. Řekl jim pouze, že bude pracovat pro nějakou odnož tajné služby. Nathan původně pracoval jako agent FBI. V rámci zlepšení vztahů s tajnými službami států NATO, se otevřely pracovní příležitosti i v jiných státech.

A Nathan byl pro práci detektiva jako stvořený. Měl totiž zvláštní schopnost. Neomylně poznal, když mu někdo lhal. Bella z toho jako dítě vůbec neměla radost, protože před ním nedokázala skrýt žádnou lumpárnu. Ještě že měl Nathan smysl pro humor a tak trochu zlomyslně škádlil svou sestru tím, že si nechával Belliny malé lži pro sebe a většinou ji neprozradil. Byli jak spiklenci. Belle chyběla celá jeho rodina, ale on nejvíc. Byl o 10 let mladší než její matka a než se oženil, byl pro ni spíš bratrem než strýcem.

Když se seznámil s Kate, Bella na něm poznala, že je něco jinak než obvykle. A poté co k nim Kate poprvé přivedl, věděla, že se jeho život posune do další úrovně. Bavila se tím, jak na Kate koukal, začala tomu říkat Katin syndrom.

Nathan se nejdřív rozčiloval na jejími poznámkami o jeho červenání a zamilovaných pohledech. Kate nad nimi kroutila hlavou, ale nekomentovala to, protože na Nathana reagovala úplně stejně, jako on na ni.

Jednou, když vešla Kate do dveří a on si zakopl o vlastní nohu, protože se díval na ni a ne na cestu, Bella pronesla trefnou poznámku o terapii pro lidi s postižením koordinace pohybů. Nathan po ní vystartoval, čapl z pohovky péřový polštář, začal ji honit kolem stolu a vyhrožoval, že ji obsah nasype do té nevymáchané pusy.

Kate s René je pobaveně sledovaly a René si povzdechla, že se děsí okamžiku, až se vážně zamiluje Bella.

Sotva to Nathan uslyšel, zarazil se a pronesl s očima slibujícíma pomstu, upřenýma na udýchanou Bellu.

„Tak na to si počkám a slibuju, že Ti vrátím každou poznámku a rýpnutí i s úroky.“

Ta představa rozesmála nejen Nathana, ale i Kate a René, jen Bella povážlivě zbledla a smích ji přešel. Živě si představila, jak se pokouší Nathanovi věšet bulíky na nos. Nebyla to hezká představa, tak toho radši nechala a ostentativně se otočila, aby důstojně opustila místnost.

Tedy chtěla důstojně odejít, ale noha se jí zamotala do koberečku. Bella se instinktivně chytila první věci, kterou měla po ruce. Bohužel to byl cíp ubrusu. Setrvačností se skácela na podlahu a strhla na sebe i to, co bylo na stole – čerstvý jablečný koláč se šlehačkou.

Její obecenstvo na chvíli leknutím ztuhlo, ale když vidělo, že se jí nic nestalo, začalo se dusit smíchy.

Až později zjistila, že Kate ji pohotově vyfotila mobilem. Když ten obrázek viděla, neubránila se smíchu. Ve tváři měla výraz překvapeného kapra, obličej umazaný jablečnou náplní a na hlavě jí trůnila čepička ze šlehačky. Při té vzpomínce se usmála - její rovnováha se pořád nelepšila, občas byla nebezpečná i svému okolí.

Když se Nathan ani ne za rok s Kate oženil, byla šťastná, že má někoho, kdo ho tak miluje a když Kate oznámila, že je těhotná a čeká dvojčata, byla nadšená.

 

Bella se po snídani šla obléct do školy a stále myslela na to, jaké to v Anglii asi bude. Nathan koupil dům na venkově. Prý se k němu dokonce vázal nějaký tajuplný příběh a on jí slíbil detailní vyprávění.

 

Škola už žila nedalekými prázdninami, skoro se neučilo. Všichni měli po ročníkových zkouškách a vládla uvolněná nálada. Tedy, ne že by se Bella nějak moc účastnila studentských večírků a slezin. Měla jen několik přátel a i od nich si udržovala určitý odstup. Byla taková od malička a ani jí to nevadilo.

 

Nejlíp se cítila sama v přírodě. Popravdě, občas, když se opřela v lese o strom a zaposlouchala se do toho ticha, mohla by přísahat, že slyší jak míza protéká stromem a jak ji naplňuje jeho energie a síla. Mohla jim povědět všechna svá malá tajemství a trápení. Vždycky se pak cítila nabitá a hlavu měla lehkou, bez starostí. Měla pocit, že ji stromy chrání a dobrovolně se s ní dělí o svou sílu.

To ale samozřejmě nikomu nevykládala, to tak, už takhle jí považovali za podivínku a kdyby se rozkřiklo, že si povídá se stromy a rostlinami, měla by nálepku totálního cvoka.

 

Když se vrátila ze školy, nikde maminku neviděla. Najednou se z půdy ozvala rána a Bella leknutím nadskočila.

„Mami, jsi to ty?“

„Ahoj Bells, jsi doma brzo,“ ozvala se René ze shora.

„Co to tam děláš? A co to bylo za ránu?“

„Jen mi spadla židle, neboj, nic mi není. Jdu dolů.“

Bella byla zvědavá co její matka dělala na půdě. Odkládaly tam staré nepoužívané, nebo rozbité věci, nábytek a hračky po Belle a Nathanovi.

 

René sešla dolů a Bella si ji s úsměvem prohlížela. Ve vlasech měla prach a kus pavučiny a na tváři šmouhu. Pak ji však zaujalo to, co René držela. Byla to nějaká velmi stará skříňka, velká asi jako krabice od kozaček.

René se na ni usmála.

„Víš zlato, přemýšlela jsem, co ti dát k narozeninám a pak mi došlo, že to může být jen jedna věc.“

Bela se zarazila. Na své sedmnácté narozeniny úplně zapomněla. Oslavy narozenin a dárky nepatřily mezi její priority.

René šla do kuchyně a posadila se ke stolu. Z krku si sundala tenký řetízek s umělecky tepaným klíčkem, který zasunula do zámku skříňky.

Bella překvapeně zalapala po dechu.

„Mami! Vždycky jsem si myslela, že je to jen přívěsek, prostě šperk.“

René se tajemně usmála.

„Bello, nastal čas, aby ses dozvěděla o historii našeho rodu a o tajemství, které je s naším rodem spjato.“

S těmito slovy otevřela René skříňku a Bella zůstala zírat s otevřenými ústy na její obsah.

2. kapitola

 

Moje shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Proroctví kapitola 1. Rodina:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!