Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pronásledovaná - Epilog

11.08.2010 (07:15) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4632×

Epilog

Stála jsem na balkóně a vyhlížela, kdy dorazí zbytek rodiny. Mužská část rodiny se měla vrátit z lovu. Odjeli na celý víkend. Neměla jsem ráda, když mě na tak dlouho Edward opouštěl. Sice se mě holky vždy snažily zabavit, ale já jim utíkala a vyhlížela ho. Těšila jsem se, jak mě znova sevře náručí.

Edward mě po půlroce, co jsme spolu chodili, požádal o ruku. Souhlasila jsem s podmínkou, že mě promění. Nebyl nadšený z mé podmínky, ale nakonec souhlasil. Po svatební cestě mě proměnil. Stala se ze mě velmi mocná a divoká upírka. Ještě teď mám problémy se sebeovládáním. Kdyby Edward nebyl vegetarián, tak jím určitě nejsem. Sice jsem nikdy nezabila, ale mezi lidmi mám stále problémy. Prostě jako kdyby kolem mě stále chodily velmi dobře vonící zákusky. Velkou oporou mi je rodina, ale nejvíce si rozumím s Jasperem. Asi to také bude tím, že ví, jak se cítím. Je prostě fajn. Vůbec mi nepřidává ani moje schopnost. Nerada se setkávám s jakýmkoliv člověkem nebo upírem, který je jakkoli talentovaný.

Pouhým pohledem do očí se naučím jeho schopnost a často pro mě bývá velmi těžké se schopnost naučit ovládat. Už ani nevím, co všechno umím. Jediné, co mě kromě Edwarda a rodiny drží v této pozici, je Denny. Usoudil, že se ovládám už natolik, abych si zasloužila odměnu. Dlouho jsem netušila, co si pro mě připravuje, ale pak mě jednou pozval k němu domů. Za celých třicet let se u něho téměř nic nezměnilo. Párkrát sice chodil s nějakým fešákem, ale málokterý chápal jeho výstřelky a dlouho s ním nikdo nevydržel. Stal se časem členem rodiny. Jediné, co mě u něho trápilo, že se nenechal proměnit a stárne. Tak časem ztratím nejlepšího kamaráda. U něho doma mě čekalo velké překvapení. Měl doma jakousi skleněnou nádobu, v které se nacházelo tělíčko malého dítěte. Koukala jsem na něj nechápavě, a tak začal všechno vysvětlovat.

„Vzpomínáš, jak jsem ti tenkrát říkal, že s tím, že nebudeš moct mít děti, se dá něco dělat?“ Pamatovala jsem si to, ale tenkrát mě trápily úplně jiné věci, než to, že nebudu moci mít potomka. Pokračoval.

„A vzpomínáš na to, jak jsem ti odebíral tvé vzorky DNA?“ Tak na to jsem opravdu zapomenout nemohla. Zase jsem mu kývla, že si vzpomínám.

„V té době jsem se kromě tvorby hologramů zabýval jakýmsi náhradním mateřství. Chtěl jsem vytvořit něco, kde by mohlo dítě vyrůstat, tak aby ho nemusela žena v sobě nosit. Skoro dvacet let jsem nemohl přijít na to, jak dítě živit, tak aby rostlo a dostávalo správné živiny. V posledních deseti letech se mi, ale začalo dařit a teď vím, že dítě v nádobě přežije. Využil jsem tvé vzorky DNA, tedy hlavně tvá vajíčka, a Edwardovi jsem před rokem také nějaké odebral, a protože je to vlastně chodící mrtvola, tak se dalo určit jeho DNA. Sice to nebylo jednoduché, ale podařilo se. No, a nyní stojíš před dítětem, které je tvoje a Edwarda.“ Stála jsem před skleněnou nádobou a koukala na dítě. V mé hlavě jsem si to pomalu srovnávala a došla jsem k jedné důležité věci: „Já budu máma!“ vykřikla jsem na celou vilu a chytla Dennyho do náručí. Trošku syknul bolestí, tak jsem ho pustila a omluvila se mu. Tvářil se na mě dost chápavě. V ten den jsem se stala matkou.

Když jsem dorazila domů, tak nikdo kromě Alice nechápal, proč musíme zařídit nový pokojík a dokonce dětský. Ani Edward nic nevěděl. Dal tenkrát Denny mu své DNA za úplně jiným účelem. Aspoň si to myslel. Když jsem na něj vybalila, že čekáme dítě, tak mi nevěřil a musela jsem ho odtáhnout k Dennymu. Stál tam celý den, než tomu byl ochotný uvěřit. Nakonec zareagoval jako já a Denny byl rád, že mu nezlomil žebro.

Malé jsme měli dostat do rukou za 3 měsíce. Byla to holčička. To prý Denny nemohl ovlivnit. Celá rodina se na nový přírůstek moc těšila. Vybrali jsme jí po několika dnech hádek jméno Renesmée.
Rose stále ukecávala Dennyho jestli by jí také nemohl pořídit miminko. Jenže ten se na to tvářil, že to bude chtít zdlouhavé zkoumání a moc se mu do toho nechtělo. Dokud mu nezačala vyhrožovat s tím, že ho promění. On věčnost nechtěl, tak jí slíbil, že se podívá na to, jestli by se dalo nějak odebrat její vajíčka z těla a zda by byly funkční. Na to se sice netvářil Emmett, ale potom, co na něj Rosalie zavrčela, ať se neopovažuje vůbec něco říkat, tak zmlknul.
Díky Dennymu jsme se časem měli stát plnohodnotnou rodinou a být všichni šťastní. Jediný, kdo mě a Andrewovi chyběl, byl Gabriel. Od toho dne, kdy jsem se rozhodla pro Edwarda, a on odešel, se už neobjevil. Nikdo neví, kde je a co se s ním stalo.

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pronásledovaná - Epilog: