Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proměna - vstupenka do ráje! 14

10.09.2009 (15:30) • EGO • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1239×

14. Kapitola

Edward:

Byla krásná, půvabná a vyzařovalo z ní něco, co by ani člověk, ani jiný tvor nepopsal. Jen její neopatrnost byla jedinou věcí, co jsem na ní nesnášel, protože se tím ustavičně přiváděla do problémů.

Když mě Carlisle seznámil s tou z poloviny nepříjemnou novinou, že jí budu muset hlídat, nebyl jsem zrovna moc nadšen. Bál jsem se o ní, protože Charlie, její otec snášel život upíra hodně špatně a byl se svými schopnostmi velmi nebezpečný. Ale také jsem se o ní bál z jiného důvodu, že se ve mně opět probudí ten odporný netvor a nikdo, kdo by mi zabránil ochutnat její sladkou krev, tam nebude. Naštěstí ve mně byla ještě ta lidštější osobnost, která ji milovala nikdy by jí neublížila.

Ihned jak vešla do dveří, ucítil jsem její nenapodobitelnou vůni. Samozřejmě se nic neobešlo bez menších problémů. V okamžiku, kdy nás uviděla, ztratila rovnováhu a vrhla se kolemjdoucímu číšníkovi přímo do náručí. Okamžitě jsem jí přiběhl na pomoc. Číšník nevypadal nejvstřícněji, tak jsem se raději nabídl, že to zaplatím. Ona však hrdě zvedla bradu a řekla, že si to zaplatí sama. Samozřejmě, že to bych nikdy nedopustil, takže její účet stejně zaplatím já.

U stolu nás Carlisle oficiálně představil. Když jsem její ruku chytil do té své, projel mnou ten samý pocit, jako tu noc, co jsem jí držel v náručí. Byl jsem přesvědčen, že ji miluju, ale měla ona ty samé pocity? Cítila ke mně alespoň něco? Strach, zlost, nenávist – všemi třemi city jsem si byl jist, ale láskou nikoliv. Carlisle jí všechno řekl, nebyl čas jí nějak více zasvěcovat do naší říše.

„Časem jí vše povíš ty!“ řekl mi kdysi.

Zkoprněla když jsem jí oznámil, že jí teď na pár týdnů budu hlídat. Ano, určitě se mě bála, myslím si to, pravdu se teď nedozvím, když neslyším její myšlenky.

Bella:

Carlisle sice řekl, že to bude pravděpodobně jen na pár týdnů, ale kdo ví, kdy se z tatínka stane hodný upír.

Na jednu stranu jsem se nesmírně těšila, ta touha mi úplně zastřela mysl, ale na druhou stranu ve mně pořád zůstával maličký pud sebezáchovy. Trošku jsme se obávala co vše se může stát a jestli nemůže Edward ublížit klukům. O ty jsme měla největší strach, snad větší než sama o sebe.

S Carlislem jsme se dohodli že od zítřka mě začne Edward hlídat. Domluvili jsme se že přes den bude Edward se mnou a přes noc bude hlídat dům, z venku.

Edward si mě neustále měřil pohledem, byla jsem hrozně nervózní, a tak jsem asi po necelé hodině kývla na číšníka, že zaplatím.

„Dohromady?“ zeptal se číšník Edwarda, aniž by se podíval na mě.

„Zvlášť.“ Řekla jsem rázně. Avšak číšníkova pozornost stále směřovala k Edwardovi.

Už už jsem podávala peníze nepříjemnému muži v obleku, když mi náhle zastavila ruce ledová dlaň. Podívala jsem se směrem, kterým přiletěla, a její majitel se na mě usmál tím nejkrásnějším možným způsobem a ve stejnou chvíli podal číšníkovi peníze. Samozřejmě nezapomněl i na rozbité nádobí. Jen na okamžik uhnul pohledem k číšníkovi, poděkoval mu a zase se podíval na mě. Já tam seděla a ruce jsem měla pořád v jeho dlani. V tak obrovské a ledové dlani. Popravdě měla bych je tam klidně celou věčnost, kdyby mě Carlisle nevyrušil.

„Dobře vážení. Myslím, že dnešní schůzka může skončit. Bello, Edward k Tobě zítra dopoledne přijde. Brášky dej pro jistotu zatím k Anie, než si Edward zvykne na pachy v Tvém domě. Doufám že všechno proběhne bez problémů.“ Poslední věta směřovala na obě dvě strany a my oba jsme jen tiše přikývli a znovu se na sebe podívali.

Carlisle se zvedl k odchodu a já se přistihla jak se snažím prodloužit tuhle chvilku, mít ho na očích.

„Bello, ničeho se nebuj. Vše dobře dopadne.“ Řekl mi Carlisle a jemně mě objal. Pak jsem se otočila na Edwarda, který mi opět podal ruku a znovu se usmál.

„Tak zítra mě čekej kolem desáté. Budu se těšit.“ Mrkl na mně a já se mu naposledy ten den podívala do jeho zlatavých očí.

„Já se budu taky těšit. Ahoj zítra.“ Rozloučili jsme se a každý jsme si šli svojí cestou.

Prckové už dávno spali a Anie si četla knížku. Poděkovala jsem jí za hlídání a hned si s ní domluvila další dny. Akorát se mi to hodilo, jela s manželem na dovolenou a jelikož oni děti neměli, rozhodla se, že si kluky vezme sebou. Vycházelo to akorát na tři týdny. Což by mohlo stačit i na zotavení Charlieho. Byla jsem ráda, že aspoň kluci budou v bezpečí, v cizině a s člověkem, kterému věřím.

Po odchodu Anie jsem si zaběhla dát spršku a lehla si k sobě do postele. Přemýšlela jsem a poslední obraz který se mi vybavil, než jsem upadla do hlubokého spánku, byl Edward sedící u mě v pokoji v mém křesle a ten jeho krásný úsměv.

Autor: EGO (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proměna - vstupenka do ráje! 14: