Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proměna - vstupenka do ráje! 13

21.08.2009 (12:00) • EGO • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1385×

13. Kapitola - SCHŮZKA

Bella:

Už jsem nespala tři dny. Pořád jsem myslela na Charlieho, co se s ním stane, co z něj vůbec bude? Bude zněj taky ten netvor, upír, který je z mé lásky i maminky? Na druhou stranu, nemůžou být tak strašní, vždyť doktor Cullen je velmi příjemný a sympatický muž. Čekala jsem tři dny, než se ozve známá melodie mého telefonku. Jamie s Danielem pořád nic netušili, byli na tom, že taťka odjel s Billym na ryby a kdy se vrátí, nikdo nevěděl. Jen já věděla, že už se nikdy nevrátí a že jim to budu muset někdy říct. Anie se mi nabídla, že ty dva pohlídá, kdykoliv budu chtít. Ty tři dny u nás byla skoro pořád. Já byla nepoužitelná a ona aspoň vařila klukům samý dobroty. Já nejedla, neměla jsem chuť.

Třetí den, když slunce se začalo ukládat ke spánku mi konečně telefon zazvonil.

„Ano?“ se strachem v hlase jsem hovor přijala.

„Ahoj Bello, tady doktor Cullen.“ Představil se a i v jeho hlase zazněly obavy. „Tatínek je víceméně v pořádku, jen nám nastaly komplikace v jeho chování. Chtěl bych ti to vysvětlit, ale po telefonu to nemá cenu.“

„Můžu se s vámi sejít ihned.“ Přerušila jsem ho. Lehce se zasmál a mou nabídku příjal.

„Dobře, Bello. Sejdeme se v restauraci La Rosa, kolem osmé hodiny.“

„Dobře. Budu tam.“ Schůzka domluvená. „Jen mi ještě řekněte,“ musela jsem se na to zeptat „Jakou má tatínek barvu očí?“ asi jsem ho tou otázkou zaskočila, protože okamžik bylo ticho.

„Rudou,“ řekl a já začala tušit komplikace, které nastaly.

„Děkuju,“ hlesla jsem. Doktor se se mnou rozloučil a zavěsil.

Jistě, samozřejmě že jsou komplikace. Vždyť moje láska měla taky zpočátku rudé duhovky. Sice jsem netušila proč, ale věděla jsem že je to špatně. Trošku jsem vyvodila závěr – když mají oči zlaté, jsou hodní, teda pravděpodobně. No a když jsou rudé, znamená to pravý opak. Vždyť takový oči měl i ten další upír, který nás napadl s maminkou před těmi dvěma lety.

Oblékla jsem se, dala prcky spát, zavolala Anie a vyrazila do La Rosy. Cestou jsem musela stále přemýšlet nad mýma závěrama. Nakonec jsem usoudila, že všechno moc zveličuju. Došla jsem až na roh ulice, kde měla být ona restaurace a napříč jí jsem ji uviděla. Vešla jsem do dveří, porozhlédla se kolem a v rohu uviděla dvě postavy, jak hořečně diskutují. V jedné jsem poznala doktora Culena a v druhé..

Nohy se mi začaly lehce třást, v krku jsem měla najednou jak na Sahaře, v břiše příjemné záchvěvy a tváře se mi začaly lehce barvit do růžova.

Byl tam on..můj Edward. I když jsem netušila, proč, nemohla jsem se z toho místa pohnout. Co nejvíc to šlo, soustředila jsem se na pravou nohu, abych s ní udělala pohyb dopředu, v tom samém okamžiku na mne někdo zavolal. Škubla jsem sebou a ztratila rovnováhu, naštěstí tam šel kolem mne číšník, tak jsem mu spadla akorát do náruče. Škoda, že měl v rukou předtím hromadu talířů s krásným jídlem. Bohužel teď jídlo padalo na zem za hluku rozbíjejícího se skla. Ihned jak jsem si uvědomila co se stalo, jsem se pomalu vyhrabávala z číšníkovo náruče Jestli jsem před tím měla tváře lehce do růžova, tak teď byly úplně rudé.

„Oh, omlouvám se..já..ehm..“

„To je v pořádku, já to zaplatím.“ Někdo mě přerušil a šibalsky se na mě usmál. Byl to Edward.

„Ehmm..no..já..nevím..já..“ koktala jsem ze sebe. Samozřejmě jsem to nedotáhla nikam daleko, jen na druhou omluvu. To už se vzpamatoval i číšník a pomohl mi zpátky na nohy.

„Jste v pořádku?“ zeptal se ze zdvořilosti, ale bylo na něm poznat, že je naštvaný za to, co se stalo.

„Mmm..uff..ano, jsem. Ten nepořádek zaplatím já. Přičtěte mi to později na účet, děkuji..a..ještě jednou, pardon.“ Otočila jsem se směrem k osamocenému stolu a vykročila nejistým krokem k němu. Můj upír, který byl dnes nadmíru krásný mě následoval. Doktor se na pozdrav postavil a podal mi ruku.

„Ahoj Bello. Vše v pořádku?“ odpověděl si na svojí otázku: „Vypadá to že ne, viď?“ a jemně mi stiskl ruku. Všiml si, že já jsem stále dost překvapená z toho, že si vzal sebou zrovna Edwarda a tak se k němu taktně otočil a představil nás.

„Bello, to je Edward, můj syn.“ Naklonil se ke mně a dodal, „Samozřejmě adoptivní.“ Ihned se narovnal a mrknul na mě. Zhluboka se nadechl a pokračoval. „Edwarde, to je Bella. Ale vy už se asi trošku znáte, že?“ opět si neodpustil dodatek. Pozdravili jsme se a samozřejmě si podali ruce. Bylo to jako náboj…jako nadbytek nějaké energie, která vznikala u obou. Jak se jen dotkl mé ruky, projel mnou zase ten zvláštní pocit, nemohla jsem se na nic soustředit, jen na jeho oči a ten pocit, který mnou stále proplouval.

Doktor mi pokynul, abych se posadila a spustil. Potichu, pomalu, ale srozumitelně. Edward jen kýval na souhlas a nespouštěl ze mě oči.

„Bello, je to složitější, než jsme čekali. Jsem si vědom toho, že víš, kdo jsme a co většina z nás dělá. Nikdy bych tvého tatínka nechtěl zachránit, kdybych nebyl tím čím jsem. Já a moje rodina jsme sice ten samý druh, ale místo lidí lovíme zvířata. Nemáš se u nás čeho bát.“ Tím jsem si nebyla tak stoprocentně jistá. „Tvůj tatínek je v dobrých rukách, jen bohužel tuhle novou osobnost snáší poněkud jinak než my. Stará se o něj Sophie, tedy Elizabeth, s velkou láskou a já věřím v to, že se vše špatné v dobré obrátí. Jen teď musíme být velice trpělivý a ty, Bello, musíš být velmi opatrná a raději nikam moc nevycházet. Každý upír,“ tenhle název vyslovil obzvlášť tiše, „ má povětšinou nějaké schopnosti. Například tady Edward může číst myšlenky.“ Podívala jsem se na něho a uviděla jeho zamračený výraz.

„Co se děje Edwarde?“ Zeptal se doktor Cullen.

„Já sice umím číst myšlenky, ale na Bellu to nefunguje. Neslyším nic.“ Jeho ustaraný výraz se změnil ve výraz překvapený. Doktor Cullen se toho nijak nevšímal a pokračoval dál.

„Takže, každý upír má nějaké schopnosti a my jsme u Charlieho našli rovnou dvě. Má velmi až nadmíru vyvinutý čich, takový nemáme ani my. Je to velmi dobrý stopař, aspoň to tak vypadá a druhá schopnost je ještě horší než ta před tím. Umí hypnotizovat. Tahle schopnost se u něj ještě neprojevila v silné podobě, jelikož se teprve před osmi hodinami zotavil, ale trošku vyzraje, vyzraje i jeho upíří osobnost a on bude jeden z těch, o které budou mít všichni zájem, hlavně jedna další, vládnoucí skupina upírů, ale to někdy později.“ Letmo se podíval na Edwarda a dále pokračoval.

„Bello, teď je pro Tebe vše co se týče Charlieho nebezpečné. My musíme hlídat jeho a Ty musíš hlídat sebe. Popravdě se o Tebe dost obávám, přitom jak na sebe stahuješ nebezpečí. Myslím že by nebylo dobré, kdybys byla teď sama. Nevíme, co může Charlieho napadnout. Může se třeba zatoulat k Tobě domů a to by bylo opravdu nevhodné.“ Lehce se usmál. „Proto,“ kývl na Edwarda a ten zase po delší době promluvil, tím jeho nádherným hlasem!

„Proto na Tebe budu dávat pozor já!“ řekl rozhodně a malinko se usmál. V jeho očích jsem však poznala strach, strach snad z toho, že mi ublíží? Tentokrát už by své dílo mohl dokonat… a nebo se bojí o mě?

Seděla jsem tam jako opařená a zírala na ně. To jsou mi ale novinky. Takže abychom si to zase shrnuli. Můj táta je upír, zatím nebezpečný upír, může se z něho stát hodný upír jako je pan doktor Cullen a Edward. ALE, Edward mě chtěl ještě před týdnem zabít, tak proč teď by nechtěl? Věděla jsem že jdu opět vstříc dalšímu nebezpečí, ale já přece tohle nebezpečí přitahuju..

Autor: EGO (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proměna - vstupenka do ráje! 13: