Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prokletí nesmrtelných - část 36.

2.Seiren-End

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Prokletí nesmrtelných - část 36.Mám tu pro vás jeden z posledních dílů Prokletí nesmrtelných. Je z Edwardova pohledu. Doufám, že se vám bude líbit. V sobotu odjíždím na týden pryč, tak novou část přidám až později. Děkuji Vám za přízeň a připište komentář. Děkuji. Lareth.

08.07.2009 (14:36) • Lareth • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1852×

Tuto část vypráví Edward:

Okamžitě jsem věděl, co doteď bylo zřejmé. Carlisle poslouchal mé vyprávění za úplného mlčení. Nevynechal jsem jediný detail snu Mabel. Když jsem skončil s líčením toho, na co jsem tak dlouho čekal, věděl jsem, že stačí jediné. Ještě nemůže být pozdě.

„Mohl to být jen sen, Edwarde,“ řekl Carlisle mírně.

„Už jsi se setkal s tím, že by upír spal? Nebo, abych mohl číst sny v mysli?“ opáčil jsem nešťastně.

„Vím, že chceš najít svého Chrise, synku. Věř mi, zažil jsem to samé. Dokonce dvakrát. Ale může to být klam. Snažíš se všemožně najít cestu, ale co když je tahle ulička slepá?“

„Nemůžu ho ztratit. Jeho už ne. Další kruté bodnutí mé srdce nevydrží. Zemřu, když on taky. Bellu jsem opustil, ale za Chrise budu bojovat do poslední chvíle mé existence. Zachráním ho, i kdyby to mělo být poslední, co ve svém prokletém životě udělám. To je prokletí nesmrtelných, nemyslíš tati? Přijít o to nejcennější, co ti život nadělí. Snaží se stále a stále. Dokud ti to nevezme. Mně osud vzal ji. Jedinou lásku mého života. Nenech mě upadnout. Chyť mě.“

„Stane se, že se tvá cesta vytratí. Budeš bloudit tmou. Nevzdávej se. Osud poranit tě může, ale nenech se zahnat do kouta. Neskládej hlavu do dlaní a nevěř lžím a klamům. Bojuj za to, co je pro tebe důležité. Čas tvé rány zahojí a bolest se zmenší, avšak nikdy nezmizí. Nás všechny tvá bolest zraňuje. Tvůj smích je pro nás světlo v temnotě noci před rozedněním. Chceme tě vidět šťastného a proto klidně položím život za to, abychom Chrise zachránili. Udělám cokoliv. Věřím tobě i tvým instinktům, synku. Mám tě rád,“ řekl Carlisle.

Objal jsem ho. Nikdy bych ho nenechal zemřít, ale to že mi důvěřuje je pro mě naděje. Věřím v zítřek. Dlouhou dobu jsem byl vězněn ve tmě, s Bellou světlo i radost odešla a mě nechala bloudit. Teď vidím i tu nepatrnou jiskru naděje. Naše víra v dobro nás musí podržet.

„Díky, tati. Taky tě mám rád. Nezklamu tě. Chci, abys věděl, že teď už nechci zemřít. Vím, že to by Bella nechtěla. Chci tu sílu mít. Život jde dál. Děti mě potřebují a vám by můj odchod ublížil.“ Můj hlas byl zcela upřímný.

„Jsem rád, že si uvědomuješ i to, co bys vnímat nemusel.“

„Půjdu se projít. Musím si všechno promyslet. Ráno vyrazíme. Díky, tati,“ ukončil jsem naši upřímnou chvilku. Carlisle jen přikývl a já se tiše vykradl ven. Sophie dělá pokroky se svojí silou. Dnes je krásná noc, Získal jsem novou dceru. Pročistil jsem si hlavu dlouhým a rychlým během. Usadil jsem se ve vysoké trávě na loučce podobné té naší ve Forks. Ale bez Belly stejně ztratila své kouzlo. Lehl jsem si a ruce si dal pod hlavu, ve které mi létaly spletité plány.

 

Postupně jsem si prohlížel tváře všech v jídelně, kde se máme domluvit na detailech. Seděl jsem mezi Mabel a Sophií. Mabe mě popadla za ruku. Přes tvář mi přejel stín smutku. Podobnou situaci jsem už zažil. Akorát tou hlavní v projednávání byla Bella. Zvláštní, jak si osud vyžádá svou daň a ještě nás posílá na stejná místa, aby nám už tak hluboké rány ještě více rozdrásal. Na nepatrnou chvíli jsem semkl víčka ve snaze vyhnat zbloudilé myšlenky. Mabel si mého uklidňovacího procesu všimla a proto mi stiskla silně ruku. Sedm párů zlatých a jeden světle červených očí se upřeně dívalo do mé zamyšlené tváře.

„Víme, kde je Christopher,“ začal jsem. Sophiiny oči zněžněly a tvář se rozzářila. Ona ho opravdu miluje. Teď už to chápu. Byl jsem hlupák.

„Je ve Volteře,“ pokračoval jsem. Ve tváři Jaspera se usadil strach a trochu nechápavosti. Sophie má slova nepochopila. Esme hlasitě zavzlykala. Mabel pustila mou ruku a složila hlavu do dlaní. Aliciny myšlenky upoutaly mojí pozornost: Co si vezmu na sebe?

„Alice,“ zavrčel jsem. To už jsem byl na nohou.

„Jé ty sis všiml? Kdo je to? Přeci Alice, která nemyslí na nic jiného, než na oblečení. Jistě. Ona je ta bezcitná mrcha,“ řekla uštěpačně a napodobovala můj hlas. „Víš Edwarde, jak se cítím? Svět opustila moje nejlepší kamarádka a teď se mi ztratil milovaný synovec. Víš vůbec jaké jsou jeho koníčky? Máš ponětí, jak se cítil, když jsi ho přehlížel? Nemůžeš se divit, že utekl. Jako bratr jsi děsný, ale jako otec jsi nanic. A teď mě omluv, jdu si vybrat boty na cestu!“ křičela.

Naštvaně opustila místnost, kde zavládlo ticho. Mabel po tvářích tekly tiché slzy. Alicina slova mě zasáhla s takovou silou a pocit, že se nemůžu nadechnout, se usadil v mém těle. Samozřejmě, že má pravdu. Zklamal jsem všechny a teď jsem porušil slib, který vyšel z mých úst teprve dnes. Upřel jsem pohled ven. Slunce právě vycházelo. Někdo mi položil ruku na rameno. Byla Emmettova.

„Brácho, já tě mám rád. Někdy je s tebou dokonce sranda. Teď půjdeme a přitáhneme Chrise za ucho zpět domů.“

„Emm má pravdu, Edwarde. Jsme na tvé straně. Budeme bojovat do poslední – hm a teď mi někdo poraďte. Síly? Ne, to by nešlo. Té máme stále dost. Kapky potu? Počkat, my se nepotíme. Dechu? Sakra, vzduch nepotřebujeme. Emmette, pomoz mi!“ řekla Rosalie.

Emmett vyskočil na stůl a ten se zlomil v polovině. „Ano, Rose. Budeme bojovat do posledního úsměvu nebo do posledního drobku naděje. A teď? Edwarde, převezmi to.“

„Promiň, mami,“ pokračoval Emmett, „koupím ti nový stůl za kapesné.“

„Emme, ty jsi ale už utratil,“ řekla Rosalie pobaveně.

„Pšt,“ sykl a přitom se zářivě usmál na Esme, která mu nevěnovala ani špetku pozornosti.

„Dobře tedy. Emme, Rose? Vy pojedete džípem. Tati, mami? Vy vezmete Jaspera a…,“ odmlčel jsem se. „Já pojedu se zbytkem. Sejdeme se na letišti.“ Všichni se rozešli do svých pokojů pro věci a já jsem jen vděčně špitl: „díky.“

Autor: Lareth (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí nesmrtelných - část 36.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře