Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prokletí nesmrtelných - část 17.

Sraz Ostrava!!! 29

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Prokletí nesmrtelných - část 17."Together forever", aneb tlustá čára za minulostí. Příběh pokračuje nadále i bez Belly. Vše se pomalu vrací do starých kolejí. Sice se najde někdo, kdo trpí, ale život jde dál. A k tomu se počítají i životy nesmrtelných.

27.03.2009 (23:07) • Lareth • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3409×

Tuto část vypráví Rosalie:

Ta vina mě bude soužit do konce věčnosti. Byla jsem to já, kdo pomohl Edwardovi od toho jediného kousku štěstí, který byl tak vymodlený. Všichni si neuvěřitelně přáli, aby byl šťastný. K tomu mu dopomohla Bella. Ač to byla chyba, mysleli si, že je vše jak má být. Byla chyba věřit, že člověk může žít společně s monstry nám podobným. Sešla z cesty lidského života a vydala se do neznámých míst. 
Zpočátku se mohlo zdát, že Bellu nenávidím, ale byla to pouhá závist. Ona měla něco, co já ne. Měla možnost mít dítě. Tu také využila. A já teď nesu tíhu viny na svých bedrech. Ležela jsem na posteli a nepřítomně koukala do dáli. Kde je asi teď? Určitě v nebi. Chtěla bych jí tak moc říct, že mě mrzí, že jsem zklamala. Nechala jsem se odstranit z cesty tomu štěněti. Tak moc se za to nenávidím. Mohla žít. Mohla se radovat ze svých dětí a nemuset myslet na toho podvraťáka, protože by byl dávno mrtvý. Měla jsem něco udělat.
Nebyl to ani týden. Všechno bylo jako ve zlém snu. Edward trávil veškerý čas buď u sebe v pokoji, u řeky, na hřbitově nebo s Mabel a Chrisem. Od té doby jako by ho spaloval vnitřní oheň. Jako by se neměl už nikdy usmát. Tím moje vina rostla stále víc. Vyhýbám se mu. Nechci se dostat do jeho blízkosti a vidět bolest stravující jeho duši, netlukoucí srdce a celé tělo. Ta skutečnost pro mě byla ještě horší, než nemoct mít děťátko. Naštěstí se všechno velice pomalu vracelo do starých kolejí. Emmett vyváděl svoje vtípky, které mě většinou rozčilovaly, ale teď jsem jim nevěnovala pozornost.
Mabel se dokonce víc smála, než plakala. To bylo dobré znamení. Chris se ale stále více stranil ostatním. Esme si ho velice oblíbila. Dokonce s ním vyrazila na výstavu do galerie. Prý se mu tam velice líbilo. Sice jsem nechápala, jak to může vědět, ale nehádala jsem se. Na to jsem neměla právo. 

Tuto část vypráví Edward:

Zdálo se mi, že uběhlo několik let, ale stále to byly pouhé dny, které se líně přehouply v týdny. Bolest ze ztráty na mě nedoléhala v takové míře jako před třemi týdny. Bylo to jako bych měl kolem bolesti bublinu, která by se měla každou chvíli protrhnout a spustit rychlý pád mojí těžce vybudované masky. Často jsem trávil čas na naší loučce, kde jsem Belle vytvořil malý pomníček, ke kterému jsem nosil květiny. Napadlo mě, že jsem jí vlastně nikdy žádnou květinu za života nedal. Tohle muselo přijít až po její smrti? Když jsem tak sedával nad její fotografií navždy zvěčněnou ve studeném mramoru, přemítal jsem chvíle největšího štěstí. Mezi ně patřila žádost o ruku. V tu dobu jsem byl nejšťastnější osoba na světě. Další splněné přání. Dále jsem uvažoval nad tím, že jsem se neměl vracet. Jednou jsem odešel a ona by zapomněla. Jednou. Teď by chodila na vysokou školu a našla si nového Edwarda. Nechtěl jsem pomýšlet na konkrétní osobu, psa nebo upíra. Je mi jedno, které pojmenování by bylo správné. Pro mě bylo jediné. Vrah. Možná to nebyl úplně výstižný výraz, ale mě stačil k tomu, abych se opět rozzuřil. 
Často jsem upadal do zvláštní otupělosti. Ale teď to tak nebylo. Další vzpomínka vyplavala na povrch. Nebyla v ní Bella, ale byla určená pro ní. 
V pravičce jsem svíral klíč obvázaný honosnou růžovou mašlí, která naznačovala slavnostnost nadcházející chvíle. Náš dům, který nám zrenovovala Esme. Vypadal jako chaloupka z pohádky. Věděla, že se Belle bude líbit. Naše zázemí pro nás, náš vztah i pro děti. Doteď jsem byl přikovaný k travnatému porostu na louce. Urychleně jsem vstal, pohladil Bellinu líbeznou tvář na fotografii a upíří rychlostí jsem následoval své mrtvé srdce. Po několika minutách jsem zastavil před tou nádherou. V mžiku jsem byl u hlavních dveří. S nepříjemným pocitem jsem zastrčil klíč do zámku. Stačilo jemné pootočení a dveře se s cvaknutím otevřely. Vešel jsem do obývacího pokoje, který byl spojený s maličkou halou. Celá místnost byla prosvětlená. Působila útulným a uklidňujícím dojmem. Stěny byly vymalované do zlaté barvy. 
Každý kousek nábytku byl jiný, ale i přes to se k sobě hodil. Normální rychlostí jsem prošel kolem bělostné sedačky, na které byly rozmístěné zlaté polštáře. Měl jsem namířeno ke stěně, na které byly rozestavěny rámečky. Zatím zely prázdnotou. Proto jsem byl tu. Chtěl jsem tu prázdnotu umazat. Z vnitřní kapsy saka jsem vytáhl svazek fotografií uložené v bělostné obálce. Vyjmul jsem je a už poněkolikáté spatřily světlo světa. Mnohokrát jsem si je poslední dobou prohlížel. Některé z nich fotografovala Bella a zbytek já. Popadl jsem první fotografii, na kterou jsem často zíral. Bella se na mě usmívala svým nejkrásnějším úsměvem, za ní bylo zvěčněno poklidné moře. Fotil jsem ji na líbánkách. Zrovna se rozhodla, že se budeme jen tak potloukat po pláži. Pohladil jsem ten krásný obrázek a s těžkým srdcem jsem ho umístil do prvního rámečku zprava. Na další fotografii byla s Alicí na jedné z jejích nakupovacích večírcích. Bella se tvářila neutrálně, ale přesto se mi zdála tak překrásná. Ve tváři se jí mísila otrávenost s oddaností. Ten večer chtěla Alici udělat radost. Bylo to krátce po našem návratu z líbánek a krátce před její proměnou v upírku. V tu dobu už byla nejspíš těhotná. Obrázek jsem uložil do rámečku nalevo od prvního. Postupně jsem vybral dalších pět. Na všech byla Bella. U ní jsem se střídal já, Emmett, Esme a zbytek rodiny. Poslední fotografie byla nejdůležitější. Bella držela v náručí malinkou Mabel a já Chrise. Vypadala tak šťastně. Měla blažený výraz, ve kterém dávala najevo všechnu radost a oddanost, kterou jen mohla. Na tuhle kopii jsem připsal svým rukopisem „Navždy spolu“. Největší poklad z velkého množství fotografií jsem umístil do prostředního rámečku, který byl ze všech největší, přesně jako tenhle obrázek.
Byl to čin, kterým jsem udělal tlustou čáru za minulostí. Sice nepřestanu nikdy trpět, ale teď jsem tu zůstal hlavně pro Chrise, Mabel a celou rodinu. Oni mě potřebovali a já se nemohl dál ukrývat v utrpení, které mě sžíralo uvnitř srdce. Další krok od Belly. Nenáviděl jsem se i za tohle, ale dlužil jsem to ostatním. Teď už nezáleží na mně. Už vím, co znamená prokletí nesmrtelných.

Autor: Lareth (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí nesmrtelných - část 17.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře