Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prokletí nesmrtelných - část 16.

Edward by Zuzka

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Prokletí nesmrtelných - část 16."Poslední sbohem"

24.03.2009 (12:54) • Lareth • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3483×

Jeli jsme autem Carlislea. Vedle mě seděly děti v sedačkách. Malá Bella si hrála se svým chrastítkem a Chris spinkal. Díval jsem se z okna na ubíhající krajinu, která mi neuvěřitelně připomínala Bellu a naše chvíle v tom známém lese. Carlisle, který řídil, se po mně co chvíli starostlivě ohlédl přes zrcátko. Asi po dvaceti minutách jsme dojeli ke kostelíku, za kterým se rozprostíral velký hřbitov. Původně jsem chtěl, aby bylo místo jejího odpočinku na naší loučce, ale ostatní se mnou nesouhlasili. Prý mám myslet na Belliny rodiče a kamarády. Že ji budou chtít navštěvovat. Alespoň jsem se rozhodl udělat Belle pomník z mramoru. Ze stejného kamene, který připomínal mé srdce. Studený a tvrdý. 
Vystoupil jsem a vyprostil jsem Mabe z autosedačky. Na sobě měla bílé šatičky. Nechtěl jsem, aby byla v černém. Chrise si vzala Esme. Před kostelem bylo shromážděno mnoho lidí. Stáhlo se mi srdce, které dávno nebylo tlukoucí. Viděl jsem Angelu v obětí s Benem. Nepatrně se třásla. Nejspíš plakala. Jessica stála opodál s Mikem, který ji držel za ruku. Odvrátil jsem od nich zrak. Bylo to nejtěžší, vidět i přes bolest jejich zamilovanost. Charlie stál u Renée. Byla Belle tak podobná. Jen její vlasy byly kratší a v obličeji měla vrásky. Renée byla bílá jak stěna. Z očích se jí nepřetržitě valily proudy slz, které vyjadřovaly bolest ze ztráty jediné dcery. Vedle ní stál Phil se skloněnou hlavou.. Esme, která šla vedle mě, vzlykala. Neměl jsem sílu rozloučit se s Bellou. Ona je pro mě všechno a já jsem dopustil, aby nás opustila. Mabel začala plakat. Vycítila, co se děje. Také se nechtěla rozloučit. Poznala jí tak krátce.
„No tak Bellinko, pšššt. Neplakej. Je mi to tak líto,“ řekl jsem skoro neslyšně. Kdybych se tak mohl vykřičet. Rozdrásat svoje studené srdce na kusy. Necítit tu děsivou prázdnotu.
„Edwarde, neříkej jí tak,“ pokáral mě Carlisle. „Takhle to bude pro všechny ještě těžší.“
Bylo těžké nepřipustit si podobu Belly, kterou jsem v ní viděl. Vlásky hnědé barvy se jí vlnily po ramínka. Do mých očí se vpíjela hlubokýma čokoládovýma očima, které svítily jako malé lucerničky. Dokonce její vůně byla téměř stejná. Tak silná, opojná, sladká. Když se Mabel usmála, byl to ten samý úsměv, který jsem vídal na tváři mé lásky. A proto jsem s ní trávil tolik času. Tolik mi ji připomínala. Chvílemi jsem měl pocit, jako by mě nikdy neopustila. Jako by mě pozorovala skrz naši dceru. 
Renée nás zahlédla. V jejích očích se zračilo překvapení a možná ještě větší bolest. Prohlížela si Mabel. Nejspíše viděla to samé, co jsem vídal každou minutu. 
„Ahoj, Edwarde,“ špitla slabým hlasem.
Natáhla ruce, aby si mohla vzít Mabe. 
„Je jí tak podobná, tak moc-“ odmlčela se. Snažila se přemoct slzy. Pohladila Mabel po vláskách, pokračovala přes tvářičku až k ručičce. 
„Měli bychom jít,“ ozval se Carlisle smutně.
Vyrazil jako první. Zařadil jsem se vedle Charlieho.
„Dobrý den, Charlie.“
„Hm…ahoj Edwarde,“ zabručel. Vzpomínám si, jak těžce nesl ztrátu své dcery. Tolik se sblížili. Byl to den po jejím odchodu. Mluvil Carlisle, ale musel jsem tam také být. Cítil jsem tu neuvěřitelnou bolest. Zasáhlo ho to natolik, že se zhroutil. 
„To nemůže být pravda. Lžete. Vy všichni,“ řval na nás Charlie.
„Je nám to líto, Charlie,“ ozvala se mezi vzlykáním Esme.
Charlie se s pláčem zhroutil na pohovku.
„Jak-,“ odmlčel se.
„Náhlá srdeční příhoda. Praskla jí aorta. Snažili jsme se zachránit ji. Ale bylo pozdě,“ odpověděl mu Carlisle. 
Neměl jsem daleko k tomu, abych si znechuceně odfrknul. Měl by vědět, jak jeho dcera přišla o život, že za to může jeho oblíbenec Jacob. Že jí sebral srdce. Měl by vědět, co byl zač. Tvářil se jako přítel. Měl jsem ho zabít, když jsem měl první příležitost. Věděl jsem, že je zrádce. Tím větší jsem na sebe měl vztek.Další šance. Mohla být naživu. 
Renée volal Carlisle. Nemohli jsme zrovna odjet. Ani jsem nechtěl.
Vešli jsme do kostelíku, kde v předu ležela rakev z mahagonového dřeva. Bolestně mě píchlo u srdce, když jsem ji viděl. Vypadala jako by spala. Už jsem necítil její sladkou vůni. 
Všichni se usadili. Já jsem usedl za piano, které jsem přivezl z domu. Chtěl jsem zahrát na něj ukolébavku, kterou jsem složil jen pro ni. Kostelíkem se linula líbezná hudba, při které se mi vybavovaly zážitky, které jsme společně zažili. Esme se bez slz rozplakala. Ona věděla, co přesně ta píseň znamená. Když jsem dohrál, přesunul jsem se k mé rodině. Cítil jsem se ještě hůř, než předtím. Tohle jsou poslední okamžiky, strávené s Bellou. Farář řekl slova, která říkal na každém pohřbu. Poté jsem se ujal slova já. Ač nerad, ale chtěl jsem to udělat jak se sluší.

„Jen jednou za život potkáte tak báječného člověka jako byla Bella. Dokázala dodat optimismus, když jste mysleli, že je vše ztraceno. Jen jednou za život potkáte pravou lásku, kterou jsem zrovna ztratil. Ona byla květina uprostřed zimy, která rozkvétala i přes mrazy. Byla letní větřík, který vás zchladí, když je vám horko. Uměla rozveselit své okolí. I když nás opustila, zůstane navždy v našich srdcích. Byla milovaná dcera, manželka a matka. Měl bych dodat, že byla šťastná, ale nejspíš nemám právo říkat slova, která nemusí být pravdivá. Ale přesto to říkám, ona byla šťastná. Porodila dvě krásné děti. Rozdávala lásku každému, koho potkala. I přes to, že jsem ztratil největší lásku v mém životě, nikdy ji nepřestanu milovat a vždy bude mít v mém srdci nejvíce místa. Dnes je ta chvíle, se kterou se nikdo z nás nepočítal, ale už se stalo a proto bychom se s ní měli rozloučit, tak jak si zaslouží. Vyjádřit lásku, která nikdy nezmizí. Bello, vždy pro mě budeš nejdůležitější člověk na světě. Miluji tě. A zůstane to tak navždy.“

Všichni z lidí do jednoho plakali, upíři pouze vzlykali. Poslední rozloučení s Bellou bylo hrozné a bolestné, ale jedno vím jistě, nikdy na ni nezapomenu a v srdci ji budu i nadále nosit jako svoji lásku.

Autor: Lareth (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí nesmrtelných - část 16.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře