Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přízrak minulosti 6. kapitola

18.02.2010 (08:00) • Pajam • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5077×

6. kapitola

Při cestě do třídy jsem si uvědomila jedno. Opět se u srdce objevil ten podivný pocit. Tentokrát už to nebyla to nevydržitelná bolest, ale naopak radost. Jako by mi poskočilo a já se dočkala něčeho, na co jsem neuvěřitelně dlouho čekala.

Vstoupila jsem do učebny dějepisu a posadila se na své obvyklé místo. Třetí lavice u dveří. Čekala jsem na vstup učitele a snažila se ignorovat ostatní spolužáky. Dneska to bylo mnohem jednodušší než jindy, protože se konečně nezabívali mnou, ale těmi novými. Byla jsem možná v tomto bezcitná, ale radovala jsem se uvnitř sebe díky tomuto převratu.

Těsně před zazvoněním vstoupil do třídy jeden z těch nových. Byl to ten kluk z jídelny. Myslím, že se jmenoval Jasper. Počkal u katedry na učitele, ale při tom se rozhlížel po celé třídě. Nikdo jiný ho nezajímal než já. Oba dva jsme se provrtávaly zkoumavými pohledy. Nevím, co on chtěl hledat na mě, ale já chtěla přijít, kolik mu asi je. Víc než dvacet bych mu však netipla. Jenomže podle těch obrázků mu muselo být přes sto. Tak co sakra dělá tady přede mnou?

Učitel vstoupil, podal mu učebnice a nechal ho, aby se rozhodl, kam si chce sednout. Byla jenom dvě místa. Jedno vedle mě a druhé vedle Lauren. Byla jsem si jistá, že si sedne k ní, protože ona byla, narozdím ode mne, hezká a i když jsem ji považovala za nafintěnou krávu, byla společenská. Jenomže mě překvapil a sednul si na místo, kde se ještě před chvilkou opírala má taška. Byla jsem z toho docela nervózní, protože pořád si mě prohlížel od hlavy až k patě.

Možná se znal s Bellou. Možná opravdu nestárne a teď na mě hledá rozdíly. Uvažovala jsem. Otočila jsem se na něj a dneska už po několikáté jsem se usmála.

„Ahoj, kdybys to předtím přeslechl, tak jsem Bella,“ napřáhla jsem k němu ruku.

„Já Jasper, pokud jsi zapomněla,“ usmál se a s rukou mi potřásl. Měl ji neuvěřitelně studenou. Jakoby jí předtím strkal do mrazáku, ale neucukla jsem. Něco mě drželo v tom, abych si s ním normálně potřásla a nereagovala na jeho teplotu.

„Mohu se zeptat odkud jste se přestěhovali?“ snažila jsem se navázat rozhovor. Nikdy jsem tohle nedělala. Navíc byla hodina a já vždycky se zazvoněním sklapla a snažila se soustředit, jenomže mě k němu něco táhlo a já nemohla pochopit co.

„Z Chicaga. Jeden z mých bratrů se tam narodil a táta tam dostal nabídku k práci. Ty tu bydlíš od narození?“ ptal se mě šeptem, ale velmi potichu. Musela jsem našpicovat uši, abych mu rozumněla.

„Jo s mamkou,“ pronesla jsem smutně. Opět ta vzpomínka na tátu.

„Táta s vámi nebydlí?“ ptal se zvědavě, jako by ho můj bezvýznamný život velmi zajímal.

„Umřel,“ zašeptala jsem a odklonila od něho tvář. Snažila jsem se myslet na něco jiného. Naštěstí mi k tomu pomáhala ta záhada, která se točila kolem něho a té malé Alice.

„To je mi líto.“ V jeho hlase zazněl opravdu osten lítosti. Jakoby mu vadilo, že jsem smutná. Podívala jsem se na něj. Chtěla jsem mu říct, že to nemusí, ale jeho obličej byl zkřiven bolestí.

„Stalo se ti něco?“ optala jsem se ho. Měla jsem nějaký skrytý chtíč, který chtěl, aby netrpěl on ani nikdo jiný z jeho rodiny. Podivné!

„To je v pohodě. Jen si mi přivolala vzpomínku na mé rodiče,“ vrátil svou tvář opět do té bezstarostné masky a snažil se usmát, ale pořád to nevyšlo. I když byl velmi krásný, tenhle úsměv se mu prostě nepovedl. Jenomže, jak jsem to mohla vědět? Usmát jsem ho viděla snad jen třikrát a už soudím, který se mu povedl?

„Promiň,“ omluvila jsem se mu.

„To nevadí. Umřeli už dávno,“ snažil se zmenšit mé výčitky viny.

„Kolik vás je? Slyšela jsem, že pět.“ Byla jsem skoro až drzá. Toho člověka jsem znala jen chvilku a já se ho normálně vyptávala jako nějakého starého přítele.

„Slyšela jsi dobře,“ usmál se. Tenhle se mu povedl!

„Mám dvě sestry a dva bratry. Alice, kterou jsi potkala. Možná ti to bude připadat zvláštní, ale chodíme spolu. Jsme jen adoptováni a rodičům to nevadí,“ vysvětloval jeho podivný vztah.

„Mě to nevadí. Je to jen vaše věc jestli jste spolu nebo ne. Připouštím, že se mi to zdá zvláštní, ale i tak mi do toho nic není,“ usmála jsem se, dneska už alespoň po sté. Rozhodně jsem se dneska nasmála více než za poslední dva měsíce.

„Děkuji. Pak je tu ještě má skutečná sestra, dvojče Rosalie. To je ta blondýnka, pokud už si ji zahlédla. Je velmi krásná, ale na Alice nemá,“ promluvil hlasem zamilovaného, který si nepřipouští jinou než svou vyvolenou.

„Můj starší bratr Emmett. Takový velký, mohutný. Má černé vlasy a na chodbě ho opravdu nepřehlédneš. Ten chodí s Rose. A nakonec je tu Edward, ale ten šel dneska po druhé hodině domů. Bylo toho na něj moc. Je nejmladší a právě on se narodil v Chicagu,“ dopověděl krátkou charakteristiku své rodiny.

„A on je sám? Zdá se to zvláštní, být v takové rodině sám, to musí být občas depresivní,“ zdělila jsem mu svůj názor.

„Jo, teď je sám a lehké to pro něj opravdu není. Dříve měl přítelkyni, ale vlastní chybou o ni přišel,“ odvrátil tvář. „Vlastně to byla má chyba,“ zašeptal si spíše pro sebe.

„Co se stalo?“ prahla jsem po informacích.

„Řekněme jen, že se naší vinou ocitla v nebezpečí a on ji kvůli tomu opustil,“ usmál se na mě, ale v očích měl smutek.

„Promiň jsem asi hodně vlezlá,“ omlouvala jsem se mu. Uvědomila jsem si vlastní chybu. Úplně cizího člověka tady zpovídám.

„To je v pořádku. Vlastně jsi jediná z lidí, které jsem to prozradil. Do teď to bylo takové rodinné tajemství.“

„Promiň pokud budeš mít kvůli mne nepříjemnosti,“ opět jsem spustila omluvy.

„To je v pořádku. Myslím, že nikomu nebude vadit, že jsem to řekl zrovna tobě. Dám ti jednu malou přátelskou radu. Vyhýbej se Alice, pokud se bude chtít až příliš s tebou přátelit,“ spiklenecky na mě mrkl.

„Proč?“ ptala jsem se jako tříleté dítě. Cítila jsem se v jeho přítomnosti opět uvoněná. Možná ještě víc, než před tím... incidentem. Jakoby ze mě spadly těžké okovy, které mě držely svázanou a já se nemohla hnout. Připadala jsem si s ním daleko lépe než s Angelou, a to jsem ho znala asi půl hodiny.

„Je velký fanatik do nákupů a poslední přátelství, které navázala, musela zpečetit právě jimi. Radši se dej v tomhle směru na úprk,“ poradil mi a hlasitě se zasmál. Učitel se na nás otočil, ale celá třída si povídala, tak to nechal být.

„Beru si tvou radu k srdci,“ usmála jsem se.

Bylo mi s tímto neznámým klukem naprosto skvěle, a proto jsem litovala toho, že hodina už skončila a já se vydala na poslední. Španělštinu.

Už při vstupu do třídy jsem si uvědomila, že se kolem mě dějí nevysvětlitelné věci, kterým já jen tak neporozumím. Na mém místě byl další mladík z obrázku. Ten mohutný, s černými vlasy a bílou pletí. Samozřejmě i s nezvyklou barvou očí. Podle Jaspera jsem tušila, že jsem se asi tváří tvář setkala s jeho bratrem Emmettem. Jeho obličej byl, ale k popukání. Měl pusu otevřenou dokořán a díval se na mě jako na zjevení matky boží. Šla jsem si k němu sednout a opět jsem měla pocit, jakobych ho dávno znala.

„Ahoj, my se ještě neznáme. Jsem Isabella, ale pro přátele Bella,“ nabízela jsem mu ruku na potřesení, jako před tím jeho bratrovi, ale on jen vystrašeně hleděl nejprve na ni, a pak na mě. Asi po minutě zavřel pusu a potřásl si s ní. Měl ji stejně ledovou jako Jasper.

„Já jsem Emmett,“ vyžvejknul se a nepřestával studovat každý můj pohyb. Asi deset minut na mě zíral, ale pak na celou třídu vykřikl. „Až se tohle dozví Edward, to bude sranda,“ a začal se smát.

Nechápala jsem, co by se měl dozvědět, ale o to mu nejspíš šlo. Navíc, proč zrovna on. Jenomže Emmett byl ve fázi, kdy by mi jen těžko něco vysvětlil. Smál se na celou třídu dokud ho učitel nevyrazil za dveře. Poslušně si sbalil věci a rychlostí blesku už běžel ven, kde se i přes zavřené dveře ozýval jeho smích.

Tak co líbilo? Pokud budete chtít mohu Vám napsat i pohled Jaspera, ale jen to jen na Vás. Osobně bych ho klidně vynechala a pokračovala s Belou. Otázka na závěr. Taky by se Vám líbilo, kdyby si Bella začala s Jasperem a Edward s Alice? Sem by se to taaak hodilo.

5. kapitola <<< Shrnutí >>> 7. kapitola

Autor: Pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přízrak minulosti 6. kapitola: