Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Příval štěstí, nebo smutku? - 5. kapitola

Bree


Příval štěstí, nebo smutku? - 5. kapitolaDo Forks se nachomýtne Nina, Bellina sestřenice. Problém nastane, když se Edward vrátí. Hezké počtení. :)

 

5. Kapitola - Sestřenice
Bella:
Seděla jsem ve svém pokoji a vzlykala. Bylo šest večer. Ve tři jsem vyšla před dům a očekávala Alice. Po dvou hodinách jsem to vzdala. Nepřijela. Je mi to jedno. Je mi to jedno. Zatraceně, není mi to jedno!
„Bello! Někdo ti volá!" zakřičel Charlie přes dveře. Vyřítila jsem se z pokoje a pádila k telefonu. Alice, to musí být Alice.
„Haló?" Byla jsem tak udýchaná, že jsem nemohla skoro vůbec mluvit.
„Hola! Tady tvá sestřenice, Nina," ozvalo se z telefonu. Nina? Aha! Nina, moje sestřenice ze Španělska!
„Ahoj. Copak potřebuješ?" zeptala jsem se. Ninu jsem měla ráda. Občas. Vždycky jsme si dokonale rozuměli.
„Jedu do Forks, budu chodit i k tobě do školy. Tak mě napadlo... Nemohla bych bydlet chvíli u vás? Jen než si něco najdu!" prosila. Než sii něco najde? Bylo jí sedmnáct!
„Jak dlouho tady hodláš pobýt, Nino?" zeptala jsem se podezřele.
„Rok, možná dva. Jak budu chtít, Můžu tedy pobýt chvíli u vás? Prosím!" škemrala. Zeptala jsem se Charlieho a ten souhlasil. Takže žádný problém.
„Můžeš. Tátovi to nevadí," řekla jsem a rychle dodala: „Mě taky ne."
„Gracias! Jsi ta nejhodnější sestřenice na světě!" děkovala. Z jejího hlasu sálalo nadšení. „Očekávejte mě ve čtvrtek, kolem tří hodin!"
„Jistě. Jen jedna podmínka. Nemluv na mě španělsky!" zasmála jsem se. „Nikdy ti nerozumím!"
„Ale... Vždyť je to můj rodný jazyk!" Nina se prostě nenechá odbýt.
„Hele, Nino. Jestli tu chceš bydlet, nebudeš na mě mluvit španělsky, rozumíš?" hrozila jsem jí.
„Sí!" řekla.
Čtvrtek:
Stála jsem před domem, zrovna jako před třemi dny, když jsem čekala na Alice. Tentokrát jsem, ale čekala na Ninu, svou sestřenici. Nebyla nijak zvlášť hezká, jen vyjímečná. Tak jsem si ji pamatovala.
„Hola!" zavolala na mě černovlasá krasavice, když vystoupila z taxíku. „Gracias," poděkovala řidiči, který se mohla uslintat, když ji viděl.  Tohle, že byla Nina? Černé vlasy až po pás, velké a hnědé oči... Vypadala nádherně.
„Hola," zamumlala jsem. Nina se rozesmála.
„Nemám na tebe mluvit španělsky! A co ty? Ty španělsky můžeš mluvit?" smála se. To už jsem se rozesmála taky. Snad deset minut jsem se chechtaly před domem.
„Pojď dál!" pozvala jsem ji. Ukázala jsem jí celý náš dům. Jako poslední byl můj pokoj. „Tady budeš bydlet. Spolu se mnou, nevadí?" oznámila jsem jí.
„Non! Vlastně ne, nevadí mito! Já mám ovšem taky jednu podmínku, sestřenko," upozornila mě.
„Jakou?" zeptala jsem se zvědavě.
„Neříkej mi Nivo! Jmenuji se Nina, ne Niva!" rozesmála se a hodila po mě polštář.
„Nino? Ty půjdeš k nám do třídy?" zeptala jsem se. Nina přikývla a začala si prohlížet fotky, které jsem měla vystavené.
„Kdo to je?" zajímala se. Podívala jsem se na fotku. Ajéje.
„Edward Cullen," řekla jsem.
„Je úžasnej! Chodí k vám do třídy? Nebo je to tvůj kluk?" vyzvídala Nina.
„Ne, už k nám nechodí. Odstěhoval se. A ne, není to můj kluk," odpověděla jsem. „Je adoptovaný. Má dvě sestry. Rosalii a Alice. A ještě dva bratra. Emmetta a Jaspera."
„Není to tvůj kluk? Tak proč ho tady máš vystaveného? Ještě v srdcovém rámečku!" dobírala si mě Nina. Musela jsem se usmát.
„Protože ho mám ráda," odpověděla jsem.
„Já mám nápad! Říkala si, že se odstěhoval? Tak mu napíšeme," rozhodla Nina.
„Ne. Já nemám jeho adresu," vymlouvala jsem se. „Dobrou noc."
Další den:
„Bello! Promiň, že jsem se neukázala. Ale teď jsem zpátky. Všichni jsme zpátky," omlouvala se Alice. Všichni? I Edward?
„V pořádku! Je dobře, že jste zpátky," řekla jsem a objala ji. „Půjdeme na hodinu. Počkej ještě! Tohle je Nina. Nino, tohle je Alice." Společně jsme odešli na hodinu.
„Bello? Můžu s tebou mluvit?" zeptal se mě.... Edward? Otočila jsem se a uviděla ho. Stál tam, v celé své kráse. Přikývla jsem a on mě odtáhl za roh.
„Co je?" zeptala jsem se nevrle. Nechtěla jsem se s ním bavit.
„Může něco vyřídit své sestřenici? Ať mě přestane otravovat! Já o ni nestojím!" zavrčel. Já Ninu zabiji! Vztek na Edwarde mě v momentě přešel. „Bello? Promiň, že jsem ti ublížil," dodal.
„V pořádku. A Nině to vyřídím. Ale nevím jestli mě poslechne," varovala jsem ho. Pobaveně na mě zíral. Zničehonic se jeho rty přitiskly k těm mým. Přitiskl mě ke zdi, stále mě nepřestával líbat.
„Sestřenko! Říkala jsi, že to není tvůj kluk!" zasyčela za mnou Nina. Edward oprotočil oči v sloup a já se usmála.
„Vše se mění, sestřenko," odvětila jsem. Do očí jí vrhly slzy.
„Jsi jen obyčejná lhářka! Myslela jsem, že ti na mě záleží! Ale asi ne! No nemám pravdu?" zasyčela nenávistně a vrazila mi facku. Na to zareagoval Edward. Chytil Ninu za ruku a srazil ji na zem.
„Už se nikdy neopovažuj," zasyčel Nině do obličeje. Nina se vzlyky vstala a odpotácela se do třídy.
„Edwarde! Co si to udělal? Mohl si jí ublížil!" zaječla jsem mu do tváře. Sklonil hlavu.
„Promiň," zašeptal. Hned zvedl hlavu a dodal: „Podle jejích myšlenek se nevzdá." Takže o Edwarda bude bojovat? Dobře. Vypadá to, že jsem nalezla sokyni. I když to byla moje sestřenice.

23998_412583586583_212794941583_5241954_4320145_n

5. kapitola - Sokyně


Bella:


Seděla jsem ve svém pokoji a vzlykala. Bylo šest večer. Ve tři jsem vyšla před dům a očekávala Alici. Po dvou hodinách jsem to vzdala. Nepřijela. Je mi to jedno. Je mi to jedno. Zatraceně, není mi to jedno!

„Bello! Někdo ti volá!" zakřičel Charlie přes dveře. Vyřítila jsem se z pokoje a pádila k telefonu. Alice, to musí být Alice.
„Haló?" Byla jsem tak udýchaná, že jsem nemohla skoro vůbec mluvit.

„Hola! Tady tvá sestřenice, Nina," ozvalo se z telefonu. Nina? Aha! Nina, moje sestřenice ze Španělska!
„Ahoj. Copak potřebuješ?" zeptala jsem se. Ninu jsem měla ráda. Občas. Vždycky jsme si dokonale rozuměly.

„Jedu do Forks, budu chodit i k tobě do školy. Tak mě napadlo... Nemohla bych bydlet chvíli u vás? Jen než si něco najdu!" prosila. Než si něco najde? Bylo jí sedmnáct!

„Jak dlouho tady hodláš pobýt, Nino?" zeptala jsem se podezřele.

„Rok, možná dva. Jak budu chtít. Můžu tedy pobýt chvíli u vás? Prosím!" škemrala. Zeptala jsem se Charlieho a ten souhlasil. Takže žádný problém.

„Můžeš. Tátovi to nevadí," řekla jsem a rychle dodala: „Mě taky ne."

„Gracias! Jsi ta nejhodnější sestřenice na světě!" děkovala. Z jejího hlasu sálalo nadšení. „Očekávejte mě ve čtvrtek, kolem tří hodin!"

„Jistě. Jen jedna podmínka. Nemluv na mě španělsky!" zasmála jsem se. „Nikdy ti nerozumím!"

„Ale no tak! Vždyť je to můj rodný jazyk!" Nina se prostě nenechá odbýt.

„Hele, Nino. Jestli tu chceš bydlet, nebudeš na mě mluvit španělsky, rozumíš?" hrozila jsem jí.

„Sí!" řekla.


Čtvrtek:

Stála jsem před domem, zrovna jako před třemi dny, když jsem čekala na Alice. Tentokrát jsem ale čekala na Ninu, svou sestřenici. Nebyla nijak zvlášť hezká, jen výjimečná. Tak jsem si ji pamatovala.
„Hola!" zavolala na mě černovlasá krasavice, když vystoupila z taxíku. Usmála jsem se na ni.

„Gracias," poděkovala řidiči, který se mohla uslintat, když ji viděl. Tohle, že byla Nina? Černé vlasy až po pás, velké a hnědé oči... Vypadala nádherně.
„Hola," zamumlala jsem. Nina se rozesmála.

„Nemám na tebe mluvit španělsky! A co ty? Ty španělsky můžeš mluvit?" smála se. To už jsem se rozesmála taky. Snad deset minut jsem se chechtaly před domem.

„Pojď dál!" pozvala jsem ji. Ukázala jsem jí celý náš dům. Jako poslední byl můj pokoj. „Tady budeš bydlet. Spolu se mnou, nevadí?" oznámila jsem jí.

„Non! Vlastně ne, nevadí mi to! Já mám ovšem taky jednu podmínku, sestřenko," upozornila mě.

„Jakou?" zeptala jsem se zvědavě.

„Neříkej mi Nivo! Jmenuji se Nina, ne Niva!" rozesmála se a hodila po mně polštář.

„Nino? Ty půjdeš k nám do třídy?" zeptala jsem se. Nina přikývla a začala si prohlížet fotky, které jsem měla vystavené.

„Kdo to je?" zajímala se. Podívala jsem se na fotku. Ajéje.

„Edward Cullen," řekla jsem.

„Je úžasnej! Chodí k vám do třídy? Nebo je to tvůj kluk?" vyzvídala Nina.

„Ne, už k nám nechodí. Odstěhoval se. A ne, není to můj kluk," odpověděla jsem. „Je adoptovaný. Má dvě sestry. Rosalii a Alice. A ještě dva bratra. Emmetta a Jaspera."

„Není to tvůj kluk? Tak proč ho tady máš vystaveného? Ještě v srdcovém rámečku!" dobírala si mě Nina. Musela jsem se usmát.

„Protože ho mám ráda," odpověděla jsem.

„Já mám nápad! Říkalas, že se odstěhoval? Tak mu napíšeme," rozhodla Nina.

„Ne. Já nemám jeho adresu," vymlouvala jsem se. „Dobrou noc."


Další den:


„Bello! Promiň, že jsem se neukázala. Ale teď jsem zpátky. Všichni jsme zpátky," omlouvala se Alice. Všichni? I Edward?

„V pořádku! Je dobře, že jste zpátky," řekla jsem a objala ji. „Půjdeme na hodinu. Počkej ještě! Tohle je Nina. Nino, tohle je Alice." Společně jsme odešly na hodinu.

„Bello? Můžu s tebou mluvit?" zeptal se mě... Edward? Otočila jsem se a uviděla ho. Stál tam, v celé své kráse. Přikývla jsem a on mě odtáhl za roh.

„Co je?" zeptala jsem se nevrle. Nechtěla jsem se s ním bavit.

„Můžeš něco vyřídit své sestřenici? Ať mě přestane otravovat! Já o ni nestojím!" zavrčel. Já Ninu zabiji! Vztek na Edwarde mě v momentě přešel. „Bello? Promiň, že jsem ti ublížil," dodal.

„V pořádku. A Nině to vyřídím. Ale nevím, jestli mě poslechne," varovala jsem ho. Pobaveně na mě zíral. Zničehonic se jeho rty přitiskly k těm mým. Přitiskl mě ke zdi, stále mě nepřestával líbat.

„Sestřenko! Říkala jsi, že to není tvůj kluk!" zasyčela za mnou Nina. Edward protočil oči v sloup a já se usmála.

„Vše se mění, sestřenko," odvětila jsem. Do očí jí vrhly slzy.

„Jsi jen obyčejná lhářka! Myslela jsem, že ti na mě záleží! Ale asi ne! Nemám pravdu?" zasyčela nenávistně a vrazila mi facku. Na to zareagoval Edward. Chytil Ninu za ruku a srazil ji na zem.

„Už se nikdy neopovažuj to udělat znovu!" zasyčel Nině do obličeje. Nina se vzlyky vstala a odpotácela se do třídy.

„Edwarde! Cos to udělal? Mohls jí ublížil!" zaječela jsem mu do tváře. Sklonil hlavu.

„Promiň," zašeptal. Hned zvedl hlavu a dodal: „Podle jejích myšlenek se nevzdá." Takže o Edwarda bude bojovat? Dobře. Vypadá to, že jsem nalezla sokyni. I když to byla moje sestřenice.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Příval štěstí, nebo smutku? - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!