Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Příval štěstí, nebo smutku? - 3. kapitola

Příval štěstí, nebo smutku? - 3. kapitolaAhojky, tak tu máte další kapitolku.
Bella se pokouší zbavit lásky k Edwardovi. Místo toho se jí podaří probudit lásku Edwarda k Alice a naopak. Sourozeneckou lásku. Je to sice jen začátek, ale i tak je to lepší nic...

 

3. Kapitola - Ferrari
Bella:
„Bells! Co děláš v té koupelně? Jsi tam už půl hodiny!" zavolal na mě Charlie. „Já už jdu, ano?"
„Já nemůžu najít tričko," vymlouvala jsem se. „Dneska pro mě nejezdi! Ahoj," dodala jsem. Čekala jsem půl hodiny než Charlie odejde. Chtěla jsem vypadat příšerně, aby mě Edward přestal mít rád. Bylo to dětinské, ale když mě nebude mít Edward rád, přestanu ho mít ráda taky, ne?
První hodina:
„Bello! Co to máš na sobě? Nezlob se, ale vypadáš příšerně! Každý ví, že růžová a oranžová se k sobě nehodí!" zašeptala Alice ztrápeně.
„Já vím! Já chci vypadat příšerně! Víš, Edward... No to je fuk," Nechtěla jsem jí říct, že mě Edward včera políbil.
„Edward? Co ti udělal? Já ho zabiju," mumlala Alice nadšeně.  „A co teda udělal? Prosím, pověz mi to!"
„Ne! Ty ho jinak zabiješ!" zavrčela jsem. „Nedáš si žvýkačku? Mám jahodový, melounový, citronový, malinový a ostružinový!" Já jí to nemůžu říct! Alice se nesmí dozvědět, že mě Edward včera políbil. O pět minut později jsem jí všechno pověděla.
„Edward tě políbil? Já tomu nemůžu uvěřit! To je skvělý!" mručela Alice a spokojeně se usmívala. Skvělý?
„Skvělý?" zeptala jsem se.
„Jo! Konečně budeme mít v rodině někoho normálního! Bello, to je tak suprový! Já vám zařídím svatbu," švitořila Alice, „budeš mít černý šaty a kilometry dlouhou vlečku a..." Alice by klidně pokračovala dál, ale já jsem ji přerušila.
„Svatbu? Jsi normální? Je mi sedmnáct! Chci se Edwarda zbavit! Proto jsem oblečená tak divně!" informovala jsem ji nevrle.
„Byl by z vás dokonalý pár!" zakňučela Alice. „Dobře. Svatbu vám zatím zařizovat nebudu. Zatím!" Zlehka se zasmála.
Edward:
„Bello? Co to máš na sobě? Chtěl jsem se ti omluvit. Za ten včerejšek. Přestal jsem se ovládat. Jsem rád, že jsem to udělal, ale stejně mě to strašně moc mrzí. Vadilo ti to, viď? Bello, proč si tak nemožně oblečená? Jasně, už neotravuju!" mumlal jsem a poté odešel. Bella mě chytila ruku.
„Mám na sobě oblečení. To si nepoznal?" zeptala se sladce. Omámený jejím úsměvem jsem zavrtěl hlavou. „Tak dobře. Já ti to povím. Mám na sobě dva pytle od brambor. Stačí?" dodala ještě. Sklonila hlavu. Vypadala jako malé jehňátko.
„No tak. Hlavu vzhůru! Půjdeme se podívat do ztrát a nálezů, jo?" navrhl jsem. Občas tam byli slušné věci. Přikývla.
„Hojky Amber! Potřebujeme nějaké slušně oblečení. Tady na Bellu," ukázal jsem na ni. Na tu sladkou, roztomilou a  krásnou Bellu. Edwarde! Prober se!
„Jasně. Něco se najde. Běžte do zadu. Pokud se chcete ulít, omluvím vás. Co máte za hodinu?" Amber se chovala vážně moc mile. Ve skutečnosti to bylo jiné. Byla moc milá, ale na Bellu strašně žárlila. Musím ji někdy pozvat na rande.
„Biologii," odpověděl jsem kysele. Biologii jsem nesnášel. Měli jsem pana Bannera. Ten vedle mě posadil toho, kdo otravoval.
„Jste omluvení. Omluvím vás na celý den. Tak běžte a užijte si zábavu! Rychle, než vás někdo uvidí," smála se Amber. Vlepil jsem jí pusu na tvář a vesele odcupital do zadu. Amber celá zčervenala a s povzdechem postrčila Bellu za mnou.
Bella:
„Bello? Co budeme dělat? Nechceš zajít k nám?" zeptal se Edward. Ach jo. Já mu to řeknu.
„Edwarde? To není dobrý nápad. Je mi to líto, ale ty a já? To prostě nedává smysl! Můžeme být jen kamarádi, ne?" Proč, proč, proč?! Proč ho miluju? A proč mě miluje on?
„Aha. Nabídnout přátelství tomu kdo chce lásku, je jako nabídnout chléb tomu, kdo umírá žízní. No to nevadí. Ahoj," zašeptal zlomeně. Hmmm. Tak to se mi povedlo! Mám ho zastavit? Nemám? Mám? Nemám?
„Bello! Co se stalo?" vyjekla Alice, když mě uviděla. Musela jsem vypadat příšerně. Když jsem se pokouše doklopýtat k náklaďáčku několikrát jsem spadla.
„Nic! Alice, to není tvoje věc!" utrhla jsem se na ni. Co ji to zajímá?
„Promiň. Jen jsem ti chtěla pomoct. Ahoj," naštvala se na mě Alice. Ne!
„Alice! Počkej!" zakřičela jsem. Byla pryč. Super! Přišla jsem o kamarádku, nebo ne?
„Bello! Co tady děláš? Nemáš už být doma?" zeptala se Jessica. „Já vím. Já bych taky měla doma. Já mám totiž ještě jednu hodinu čas, víš?" No to mi tak ještě chybělo. Nejdřív pošlu Edwarda do háje, potom naštvu Alice, a nakonec tu skončím s užvaněnou Jessicou.
„Jess, v pohohdě. Já už jdu. Jen jsem se zamyslela," odbyla jsem ji, „ahoj."
Edward:
„Edwarde? Co se stalo? Co dělá Bella sama na parkovišti?" vyzvídala Alice jedovatě.
„Jak to mám vědět? Prostě mě nechce! Proto se o ni mám zajímat?" vyjel jsem na ni.
„Proč by tě nechtěla? Co si myslela?" vyzvídala Alice zvědavě. Co si myslela? Já nevím! Já jsem jí myšlenky nečetl... Pane bože, já jsem fakt praštenej.
„Já nevím," odsekl jsem netrpělivě.
„Cože? Ty jseš upír, umíš číst myšlenky. A přitom nevíš co si myslela! Co jsem komu udělala?" bědovala. No jo, Alice má pravdu. „Víš co? Prostě běž za ní a zeptej se jí."
„Jasně. A na co se mám zeptat?" provokoval jsem ji.
„Edwarde, nech toho! Proč to udělala. Na to se jí zeptej. Tečka!" zavrčela Alice nevrle. Usmál jsem se a přikývl.
„Alice? Díky," poděkoval jsem tiše.
Bella:
Nemohla jsem tomu uvěřit. Přišla jsem o kamarádku. Alice mi nebrala telefon, takže to bylo jasné. Přišla jsem o ni. Proč jsem Edwarda vlastně poslala do háje? Vzdyť ho miluju! Tak to vypadá, že jsem přišla o oba.
„Ťuky, ťuk. Je tam někdo?" ozvalo se za dveřmi.
„Ano," odpověděla jsem. Dveře se otevřeli a dovnitř vešel Edward. Nadechla jsem se a pozdravila ho.
„Bello? Cos dělala sama na parkovišti?" zeptal jsem se.
„Já? Já jsem si něco uvědomila, víš? Já jsem se do tebe zamilovala. Já jsem myslela, že když tě pošlu pryč, přestanu tě milovat. Jenže to jsem se šeredně spletla. Promiň," řekla jsem a omluvila se., „moc mě to mrzí."
„Vážně? Vážně mě miluješ? Tak to je divný. Alice měla pravdu," pochvaloval si.
„Jo, vážně tě miluju. A už mě nebaví to pořád opakovat!" zavrčela jsem. „Já už musím do práce. Ahoj."
„Počkej! Já pro tebe něco mám," zamumla jsem. „Pomohla mi ho vybrat Alice."
„Cože? Ty a Alice jste spolu nakupovali? To je skvělý!" jásala jsem. Začala jsem tancovat po pokoji. Edward se na mě celou dobu díval.
„Počkej, ještě ten dárek! Pak si jásej jak dlouho chceš! Radši ti nejdřív řeknu co to je. Aby si se nelekla," usmál se. „Dávám ti tvoje vlastní ferrari." Ferrari? Mě?
„Edwarde, já..." zakoktala jsem se. Edward se zasmál a podal mi malý balíček. Pomalu jsem ho otevřela. a objevila malý přívěšek. Tak tohle bylo moje ferrari. Moje vlastní rudé ferrari.
„Děkuji," poděkovala jsem nadšeně. Objala jsem ho a políbila ho na tvář. Byla jsem nadšená. Tak jako nikdy předtím.

3. Kapitola - Ferrari

90faeaeb4f_53671535_o2.jpg


Bella:


„Bells! Co děláš v té koupelně? Jsi tam už půl hodiny!" zavolal na mě Charlie. „Já už jdu, ano?“

„Já nemůžu najít tričko,“ vymlouvala jsem se. „Dneska pro mě nejezdi! Ahoj,“ dodala jsem. Čekala jsem půl hodiny než Charlie odejde. Chtěla jsem vypadat příšerně, aby mě Edward přestal mít rád. Bylo to dětinské, ale když mě nebude mít Edward rád, přestanu ho mít ráda taky, ne?

První hodina:

„Bello! Co to máš na sobě? Nezlob se, ale vypadáš příšerně! Každý ví, že růžová a oranžová se k sobě nehodí,“ zašeptala Alice ztrápeně.

„Já vím! Já chci vypadat příšerně! Víš, Edward... No to je fuk,“ Nechtěla jsem jí říct, že mě Edward včera políbil.

„Edward? Co ti udělal? Já ho zabiju,“ mumlala Alice nadšeně.  „A co teda udělal? Prosím, pověz mi to!“

„Ne! Ty ho jinak zabiješ!“ zavrčela jsem. „Nedáš si žvýkačku? Mám jahodový, melounový, citronový, malinový a ostružinový!“ Já jí to nemůžu říct! Alice se nesmí dozvědět, že mě Edward včera políbil. O pět minut později jsem jí všechno pověděla.

„Edward tě políbil? Já tomu nemůžu uvěřit! To je skvělý!“ mručela Alice a spokojeně se usmívala. Skvělý?


„Skvělý?“ zeptala jsem se.

„Jo! Konečně budeme mít v rodině někoho normálního! Bello, to je tak suprový! Já vám zařídím svatbu,“ švitořila Alice, „budeš mít černý šaty a kilometry dlouhou vlečku a...“ Alice by klidně pokračovala dál, ale já jsem ji přerušila.

„Svatbu? Jsi normální? Je mi sedmnáct! Chci se Edwarda zbavit! Proto jsem oblečená tak divně!“ informovala jsem ji nevrle.

„Byl by z vás dokonalý pár!" zakňučela Alice. „Dobře. Svatbu vám zatím zařizovat nebudu. Zatím!“ Zlehka se zasmála.


Edward:

„Bello? Co to máš na sobě? Chtěl jsem se ti omluvit. Za ten včerejšek. Přestal jsem se ovládat. Jsem rád, že jsem to udělal, ale stejně mě to strašně moc mrzí. Vadilo ti to, viď? Bello, proč si tak nemožně oblečená? Jasně, už neotravuju!“ mumlal jsem a poté odešel. Bella mě chytila ruku.

„Mám na sobě oblečení. To si nepoznal?" zeptala se sladce. Omámený jejím úsměvem jsem zavrtěl hlavou. „Tak dobře. Já ti to povím. Mám na sobě dva pytle od brambor. Stačí?“ dodala ještě. Sklonila hlavu. Vypadala jako malé jehňátko.

„No tak. Hlavu vzhůru! Půjdeme se podívat do ztrát a nálezů, jo?“ navrhl jsem. Občas tam byly slušné věci. Přikývla.

„Hojky, Amber! Potřebujeme nějaké slušně oblečení. Tady na Bellu,“ ukázal jsem na ni. Na tu sladkou, roztomilou a  krásnou Bellu. Edwarde! Prober se!

„Jasně. Něco se najde. Běžte do zadu. Pokud se chcete ulít, omluvím vás. Co máte za hodinu?“ Amber se chovala vážně moc mile. Ve skutečnosti to bylo jiné. Byla moc milá, ale na Bellu strašně žárlila. Musím ji někdy pozvat na rande.

„Biologii,“ odpověděl jsem kysele. Biologii jsem nesnášel. Měli jsem pana Bannera. Ten vedle mě posadil toho, kdo otravoval.

„Jste omluvení. Omluvím vás na celý den. Tak běžte a užijte si zábavu! Rychle, než vás někdo uvidí,“ smála se Amber. Vlepil jsem jí pusu na tvář a vesele odcupital dozadu. Amber celá zčervenala a s povzdechem postrčila Bellu za mnou.


Bella:


„Bello? Co budeme dělat? Nechceš zajít k nám?" zeptal se Edward. Ach jo. Já mu to řeknu.

„Edwarde? To není dobrý nápad. Je mi to líto, ale ty a já? To prostě nedává smysl! Můžeme být jen kamarádi, ne?“ Proč, proč, proč?! Proč ho miluju? A proč mě miluje on?

„Aha. Nabídnout přátelství tomu kdo chce lásku, je jako nabídnout chléb tomu, kdo umírá žízní. No to nevadí. Ahoj,“ zašeptal zlomeně. Hmmm. Tak to se mi povedlo! Mám ho zastavit? Nemám? Mám? Nemám?

„Bello! Co se stalo?“ vyjekla Alice, když mě uviděla. Musela jsem vypadat příšerně. Když jsem se pokouše doklopýtat k náklaďáčku několikrát jsem spadla.

„Nic! Alice, to není tvoje věc!“ utrhla jsem se na ni. Co ji to zajímá?

„Promiň. Jen jsem ti chtěla pomoct. Ahoj,“ naštvala se na mě Alice. Ne!

„Alice! Počkej!“ zakřičela jsem. Byla pryč. Super! Přišla jsem o kamarádku, nebo ne?

„Bello! Co tady děláš? Nemáš už být doma?“ zeptala se Jessica. „Já vím. Já bych taky měla doma. Já mám totiž ještě jednu hodinu čas, víš?“ No to mi tak ještě chybělo. Nejdřív pošlu Edwarda do háje, potom naštvu Alice, a nakonec tu skončím s užvaněnou Jessicou.

„Jess, v pohodě. Já už jdu. Jen jsem se zamyslela,“ odbyla jsem ji, „ahoj.“


Edward:


„Edwarde? Co se stalo? Co dělá Bella sama na parkovišti?“ vyzvídala Alice jedovatě.

„Jak to mám vědět? Prostě mě nechce! Proto se o ni mám zajímat?“ vyjel jsem na ni.

„Proč by tě nechtěla? Co si myslela?“ vyzvídala Alice zvědavě. Co si myslela? Já nevím! Já jsem jí myšlenky nečetl... Pane bože, já jsem fakt praštenej.

„Já nevím,“ odsekl jsem netrpělivě.

„Cože? Ty jseš upír, umíš číst myšlenky. A přitom nevíš co si myslela! Co jsem komu udělala?“ bědovala. No jo, Alice má pravdu. „Víš co? Prostě běž za ní a zeptej se jí.“

„Jasně. A na co se mám zeptat?“ provokoval jsem ji.

„Edwarde, nech toho! Proč to udělala. Na to se jí zeptej. Tečka!“ zavrčela Alice nevrle. Usmál jsem se a přikývl.

„Alice? Díky,“ poděkoval jsem tiše.


Bella:


Nemohla jsem tomu uvěřit. Přišla jsem o kamarádku. Alice mi nebrala telefon, takže to bylo jasné. Přišla jsem o ni. Proč jsem Edwarda vlastně poslala do háje? Vzdyť ho miluju! Tak to vypadá, že jsem přišla o oba.

„Ťuky, ťuk. Je tam někdo?“ ozvalo se za dveřmi.

„Ano,“ odpověděla jsem. Dveře se otevřely a dovnitř vešel Edward. Nadechla jsem se a pozdravila ho.

„Bello? Cos dělala sama na parkovišti?“ zeptal jsem se.

„Já? Já jsem si něco uvědomila, víš? Já jsem se do tebe zamilovala. Já jsem myslela, že když tě pošlu pryč, přestanu tě milovat. Jenže to jsem se šeredně spletla. Promiň,“ řekla jsem a omluvila se., „moc mě to mrzí.“

„Vážně? Vážně mě miluješ? Tak to je divný. Alice měla pravdu,“ pochvaloval si.

„Jo, vážně tě miluju. A už mě nebaví to pořád opakovat!“ zavrčela jsem. „Já už musím do práce. Ahoj.“

„Počkej! Já pro tebe něco mám," zamumla jsem. „Pomohla mi ho vybrat Alice."

„Cože? Ty a Alice jste spolu nakupovali? To je skvělý!“ jásala jsem. Začala jsem tancovat po pokoji. Edward se na mě celou dobu díval.

„Počkej, ještě ten dárek! Pak si jásej, jak dlouho chceš! Radši ti nejdřív řeknu, co to je. Aby si se nelekla,“ usmál se. „Dávám ti tvoje vlastní ferrari.“ Ferrari? Mně?

„Edwarde, já...,“ zakoktala jsem se. Edward se zasmál a podal mi malý balíček. Pomalu jsem ho otevřela a objevila malý přívěšek. Tak tohle bylo moje ferrari. Moje vlastní rudé ferrari.

„Děkuji,“ poděkovala jsem nadšeně. Objala jsem ho a políbila ho na tvář. Byla jsem nadšená. Tak jako nikdy předtím.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Příval štěstí, nebo smutku? - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!