Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Příval štěstí, nebo smutku? - 2. kapitola

4.kacik-S Knihou


Příval štěstí, nebo smutku? - 2. kapitolaEdward se málem neudrží a Bellu zabije. Bella se do Edwarda zamiluje a ten ji políbí. Bella ho chce nenávidět, místo toho ho však miluje. Doufám že se Vám dílek bude líbit! :)

2. Kapitola - Polibek

 

„Mám se mu omluvit?“ ptala jsem se. Alice zavrtěla hlavou.

„Ne. Nepřijal by to. Pojď, půjdeme na biologii.“


Na biologii:


„Ahoj,“ pozdravil mě Edward, „nechceš doprovodit na další hodinu?“ Nedůvěřivě jsem ho zkoumala.


„Ahoj. Ne, díky. Já tam trefím,“ odpověděla jsem.

„Bello! Říkal jsem si, že pro tebe zajedu. Jak si se měla?“ ozval se Charlie.


„Super,“ zamumlala jsem. Cesta byla dlouhá a Charlie se soustředil jen na řízení, takže jsem mohla v klidu přemýšlet.


Milý deníčku,

mám novou kamarádku Alice. Má bratra - Edwarda Cullena, který se mi vůbec nezamlouvá...


„Bello? Říkal jsem si, když jsem v práci, není ti tady smutno? Jsi tady strašně sama!“ řekl Charlie a usmál se. „V pokoji na tebe čeká překvapení."


Odcupitala jsem do pokoje. Rozhlédla jsem se. V koutě jsem uviděla velkou, zelenou krabici. Položila jsem ji na postel - byla strašně těžká - a otevřela jsem ji. Vylétlo z ní cosi chlupatého, co se malinko podobalo jorkšírovi.


„Děkuji, tati!“ děkovala jsem Charliemu při večeři.


Další den před školou:


„Alice, tomu neuvěříš! Mám pejska!“ oznamovala jsem Alici nadšeně.


„Bello, já vím. Už si mi to říkala,“ upozornila mě.


„Slečno Swanová! Slečno Cullenová! Nebavte se!“ zasyčel pan Banner. „Slečno Swanová, posaďte se sem, vedle pana Cullena. Potichu!“


Edward:


„Ahoj,“ usmál jsem se. „Už zase mě otravuje!“ prolétlo jí hlavou. Vzpomněl jsem si na včerejší den. Zeptal jsem se jí, jestli nechce doprovodit na další hodinu. Co je na tom, proboha špatného?


Bella se zhluboka nadechla. „Ahoj,“ řekla a marně skrývala odpor.


Nadechl jsem se a ucítil jsem její květinovou vůni. Vyskočil jsem ze židle. Celá třída se na mě nechápavě podívala.

„Pane Cullene! Proč vyrušujete?“ zeptal se pan Banner. „Isabella, Edward a Alice se na mě snad domluvili! Kdy začnou vyrušovat ostatní?“


„Je mi špatně. Mohu odejít na toaletu?“ Lehko jsem se skryl za lež. Vyběhl jsem ze třídy a zaslechl Alice, jak mumlá: „Ten Edward je, ale pitomec!" Já jsem pitomec? Já s Bellou nekamarádím, nejsem zvyklý na její ohromnou vůni. Mmmm, ta vůně... Tak krásně voněla. Toužil jsem ochutnat její krev...


„Edwarde. Co si myslíš, že děláš!? Chceš ji zabít, nebo co?“ nadávala mi Alice.


„Alice! Já za to nemůžu! Kdyby ses s ní nebavila, nemuselo se to stát! Nesedla by si vedle mě, tudíž bych nevyskočil z té židle!“ oplácel jsem jí to.


„Co se stalo tentokrát?“ zeptal se Carlisle, když mě našel, jak svírám Alicino hrdlo. „Edwarde. Zachovej se jako gentleman a Alice pusť.“


„Edward ve škole málem přizabil Bellu Swanovou,“ řekla Alice. „Samozřejmě, to chce svést na mě.“ „Na mě si jen tak nepřijdeš!“ pomyslela si Alice. Už jsem byl z toho proudu, všech těch myšlenek unavený.


„Víte co? Já vás nechápu! Nic se nestalo, tak co má být?“ zavrčel jsem a odešel do pokoje. Měl jsem chuť Bellu zabít. Měl, ale nezabil jsem ji. Tak co všichni mají?


„Alice, máš tu návštěvu!“ zakřičela Esmé. Kdo to bude tentokrát? Minule to byla Angela, potom Jessica.


„Ahoj! Bello, jsem tak ráda, že jsi přišla!“ zvolala Alice. „Pojď, provedu tě.“ To snad ne! To mi Alice udělala schválně! Pozvala Bellu, jen aby mě mohla mučit! Já jí však ještě ukážu! Se mnou si nikdo hrát nebude!


Po deseti minutové prohlídce zavítali konečně ke mně. „A tady je Edwardův pokoj,“ polkla Alice. Otevřela dveře a vešla. Bella se držela těsně za ní. „No má tu celkem hezký,“ pomyslela si.


„Máš to tu moc hezký,“ pochválila můj pokoj Bella.


„Edwarde? Mohl bys nám prosím půjčit svůj pokoj?“ zeptala se Alice.


„Proč?“ Zatvářil jsem se kysele.


„Máš větší televizi,“ odsekla Alice jedovatě. Páni, na tohle jsem argument neměl.


„Stejně řekne ne. Proč by půjčoval sestře pokoj, když ji nesnáší? A navíc jsem s ní já. Mě nenávidí určitě. Bohudík,“ myslela si Bella. „Ta televize je fakt dobrá. Hodila by se.“


„Dobře. Půjčím vám svůj pokoj,“ oznámil jsem a odešel ven.


Bella:


„Alice? Jak si vlastně přišla na to, že Edward je panovačný a hrozný? Mě se zdá fajn,“ pokrčila jsem rameny. Alice se na mě užasle podívala.


„Fajn? Edward?“ vyprskla Alice smíchy. „Hmmm. Vlastně máš pravdu! Edwarda vůbec neznám. Tak proč ho mám mít ráda?“ dodala.


„Je to tvůj bratr. A navíc... No to je jedno! Doprovodíš mě?“ zamlouvala jsem svou předchozí větu.


„Není to můj bratr! Je to můj adoptovaný bratr. A co, že se ho tak najednou zastáváš? Promiň, nedoprovodím tě. Musím se učit na angličtinu. Zítra píšeme ten test a já neumím ani slovo!“ vychrlila Alice. „Řekni Edwardovi, ať tě pustí ven. Bude dole.“


Edward:


„Edwarde? Pustil by si mě ven?“ zavolala Bella.


„Jasně, Bello. Nechceš doprovodit? Vypadá to, že Alice s tebou nejde,“ odpověděl jsem.


„Ani nevíš, jak moc chci! Jenže ty mě nesnášíš. Navrhl si to ze slušnosti,“ myslela si Bella.


„No? Půjdu moc rád,“ zašeptal jsem.


„Tak dobře. Pokud ti to nebude vadit,“ zamumlala Bella.


„Neboj, nebude,“ odpověděl jsem jí. Zatvářila se nadšeně.


Doprovodil jsem ji domů. „Hezky jsme si popovídali, co?“ Bella přikývla.


„Nechceš na chvíli k nám?“ zeptala se.


„Rád,“ odpověděl jsem.


Došli jsme k Belle do pokoje. „Máš to tu moc hezký,“ pochválil jsem její pokoj. Sedli jsme si na postel a chvíli si povídali. Snažil jsem se chovat lidsky. Nadechl jsem se a ucítil její vůni. Vzdychl jsem.

„Už musím jít. Bylo to hezký, ale Esmé má dneska narozeniny. Nechci ji zklamat,“ omluvil jsem se. Zklamaně přikývla. Doprovodila mě ke dveřím. Otočil jsem se a přitiskl své rty na její. Odtáhla se.


Bella:


Co si o sobě proboha myslí? Jasně, zdál se mi milý a fajn, ale líbat mě nebude!


„Edwarde. Nech toho. Prosím,“ zavrčela jsem, když mě Edward políbil. „Líbá krásně,“ prolétlo mi hlavou. Co? Jak si můžu něco takového vůbec myslet?


„Edwarde, miluju tě,“ zašeptala jsem a probudila se. Já ho nemůžu milovat! Musím ho nesnášet! Jestli s Edwardem začnu chodit, Alice mě bude nenávidět.


„Edwarde. Nenávidím tě,“ zavrčela jsem. Samozřejmě jsem lhala. Musela jsem se zbavit lásky k Edwardovi. A už jsem měla plán...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Příval štěstí, nebo smutku? - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!