Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přísahal jsem, že tě zabiju! - 11. kapitola

18.10.2011 (21:30) • vilinka • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2737×

11. kapitola

David

S Cath jsem byl ve stejném ročníku, ale jen málo hodin jsme měli společných, za což byla Catherine ráda. Jo, někdy jsem byl celkem otravný bratr, ale já to myslím dobře, když si vzpomenu na to, co jí prováděl Evans, chtěl bych zabít každého podobného muže na planetě. Než jsem dokázal spekulovat nad dalšími věcmi, tak jsem přišel ke třídě a zaklepal. Bylo už po zvonění, protože nás ta stará bába v přijímací kanceláři zdržela.

Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř. Učitel se ke mně otočil s naštvaným výrazem a nejspíš mu vadilo, že někdo vyrušuje jeho výklad. „Á, vy jste náš nový student…“ řekl a mně připadalo dost ujeté, že si ani nezjistí jméno svého nového studenta.

„Jsem David Matthew Swan,“ řekl jsem.

„Oh, jistě. Tak prosím, pane Swane, posaďte se vedle slečny Cullenové,“ řekl a já byl rád, že se nemusím představovat. Stejně jsem už teď středem pozornosti. Podíval jsem se na tu Cullenovou a zjistil, že je to blondýna, řekl bych, že tohle je Rosalie. Sedl jsem si vedle ní a řekl jí jen ahoj a ona hned začala.

„Nevím, jestli se mě snažíš sbalit, ale nezabírá to a navíc mám kluka,“ řekla a já se začal smát.

„To jako nemůžu říct své sousedce v lavici ahoj, aniž bych tě nechtěl sbalit? Myslel jsem, že mezi lidmi se to tak dělá,“ řekl jsem a na slovo lidmi jsem dal větší důraz, což poznala.

„Nemysli si, že nevím, o co se snažíš. A navíc, proč si tak podobný mému příteli?“ zeptala se.

„A jak já mám vědět, kdo je tvůj přítel,“ řekl jsem, ovšem já přesně věděl, kdo je její přítel. „Navíc, proč bych se měl podobat jemu, co když se on podobá mně?“ zeptal jsem se, ale ona se jen otočila k tabuli a mumlala si pod nos něco, co znělo jako debil.

****

Šel jsem na oběd, kde jsem se měl setkat s Cath, ale uslyšel jsem s nějaké učebny divné zvuky a radši jsem tam nahlédl. To, co jsem viděl, mě vyvedlo z míry. Nějaký hajzl mlátil moji sestřičku, což udělal špatně. Teď si to u mě zavařil.

„Hej, ty debile! Okamžitě ji pusť,“ křikl jsem na něj.

„Nebo co?“

„Nebo tohle,“ řekl jsem a jednu mu vrazil.

„To sis zavařil, ty kreténe! Víš, kdo já sem?“ zařval ten blbec hlasitě, a to přivolalo diváky.

„Ne, to nevím, ale ani mě to nezajímá. Mlátil jsi moji sestru a za to zaplatíš,“ křikl jsem na něj a vrhl jsem se na něho. Také jsem ucítil upíry, a to znamenalo, že Cullenovi se přišli taky pokochat, ale mně to bylo jedno. Teď je hlavní s tím kreténem pořádně vyjebat. Už jsem ani nerozeznával rozdíl mezi normální rvačkou a zabitím toho hajzla. Místo jeho obličeje jsem viděl Evansův obličej a nehodlal jsem přestat.

„Zaplatíš… za… to…“ vydal ze sebe sípavě ten kokot. To mě ještě víc naštvalo a zlomil jsem mu kost. V tom mě někdo chytil a odtáhl pryč. Nevěděl jsem kdo, protože jsem viděl rudě, ale když jsem se podíval pořádně, poznal jsem ho. Byl to můj otec, jestli mu tak můžu říkat. Teď mi bylo najednou taky jedno, co jsem včera řekl Cath. Jediné, co jsem cítil, byla nenávist. K tomu hajzlovi, co ležel v té třídě, k otci, k matce.

„Davi, je to dobrý,“ řekl Emmett. „Já se o to postarám, to se neboj.“

„No jasný. Ty tak,“ odfrkl jsem si.

„Neboj, bude to dobrý. Všechno,“ řekl a snažil se mě obejmout. Já se mu ale vytrhl.

„Prosím tě, Emmette, nehraj si na otce, nemáš na to,“ řekl jsem a vydal se zpátky, abych našel Catherine. Seděla ve vedlejší třídě a s ní Bella. Toho jsem se bál a Cath si s ní samozřejmě hezky povídala. Jo, to jí jde, odpouštět.

„Cath, odcházíme, pojď,“ řekl jsem, myslím, že až příliš drsně.

„Ale proč, Davi? Bella... ona se o mě postarala a pozvala nás k nim domů,“ řekla a já poznal, že místo Bella chtěla říct něco jiného. „A já souhlasila, takže smůla.“

„Catherine Rosemary Swanová, něco jsem řekl a navíc mi odjíždíme z města, takže jedeme, ať si můžeš zabalit.“

„Co? Zbláznil ses? Já nikam nejedu,“ řekla.

„Ale jedeš a konec debaty!“

„Tak mě donuť,“ protestovala dál.

„Klidně,“ řekl jsem a hodil jsem si ji přes rameno a ona začala ječet.

„Davi,“ řekla Bella a já ucítil něco, co mi už dávno chybělo. Cítil jsem lásku, kterou mi chce dát.

„Víš co, radši mlč,“ řekl jsem opravdu ostře a vydal se k autu.

„Davide, ty seš strašný debil a nikam nejedeme. Je ti to jasné? A ty se našim rodičům omluvíš!“ křičela přes půl parkoviště Catherine a já si uvědomil, že jsem se zachoval opravdu hrozně.

Tak, myslím, že o takovém setkání jste neuvažovali a v příští kapitolce mužete čekat stejnou scénu, jenže z pohledu někoho z Cullenů. Vilinka :-*

Autor: vilinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přísahal jsem, že tě zabiju! - 11. kapitola: