Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princezna Volturi - 8.kapitola

13.12.2009 (15:30) • Petronela • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5034×

8. kapitola – Se mnou nepůjdeš

Běželi jsme tak dlouho, dokud mě nezačaly bolet nohy a musela jsem si na chvíli sednou. Mám sice pořádnou výdrž, ale když jsem tak dlouho nespala, byla jsem hodně utahaná a k tomu všemu ještě tátův podraz.

„Edwarde, počkej!“ zavolala jsem na něj, protože si vůbec nevšiml, že běží sám.

„Jo promiň, asi jsi unavená. Nemáš hlad nebo tak něco?“ začal se o mě až nečekaně starat. No a místo odpovědi mi zakručelo v břiše. Edwardovi se na tváři objevil úsměv a já jsem zrudla rozpaky.

„No, malý hlad opravdu mám.“ zašeptala jsem.

„Zajdu ti něco koupit do města.“ Nabídl se a hlavou naznačil směr, kterým sám ještě před chvílí běžel. Zaposlouchala jsem se do vzdálených zvuků a zjistila, že nedaleko je opravdu malé městě a já jsem měla vážně velký hlad.

„To by asi nešlo.“ odpověděla jsem mu, když jsem se na něj podívala.

„Jak to myslíš? Proč by to nemělo jít?“ naznačila jsem mu, aby se prohlédl, a když spatřil svůj smoking celý od pavučin a rozježené vlasy na to nebyly o moc líp, usoudil, že mám přece jenom pravdu. Na malý okamžik se zarazil, ale potom dostal nápad. „Počkej tu na mě a nikam nechoď.“ Pousmála jsem se nad tónem, který použil, ale zůstala jsem sedět.

Edward zmizel někde mezi stromy a potom jsem uslyšela jenom cáknutí vody. Musel někde objevit potůček nebo rybník a rozhodl se nějak vylepšit svůj vzhled, než se vypraví do města, ale já jsem měla opravdu velký hlad a tak jsem se nakonec přece jenom zvedla a začala v blízkém křáčí hledat nějaké maliny nebo ostružiny, které by tu měly růst.

„Tak co tomu říkáš?“ zaslechla jsem Edwardův hlas, když se vrátil na místo, kde jsme se rozloučili. „Bello…?!“ no jo, kvůli malinám jsem se vydala trochu dál.

„Tady jsem.“ Ozvala jsem se mu a vracela jsem se zpátky. „Myslím, že takhle jít můžeš, ale … neměla bych jít raději s tebou?“ zaváhala jsem na okamžik, jestli je vůbec dobré, aby šel sám. Přestože jsem mu věřila, znala jsem ho teprve jednu noc a on mě mohl komukoliv napráskat a ani bych se nenadála a byla na cestě zpátky do Voltéry.

„To si nemyslím. Podívej se na sebe. S prominutím, princezno, vypadáš ještě hůř jak já.“ Nezapomněl poznamenat, že jsem princezna, ale to právě neměl dělat, princezny se přece musejí poslouchat na slovo, ale potom jsem zvážila i jeho další slova.

Ještě včera krásně bílé šaty teď byly spíše šedivé. Spodní lem sukně jsem utrhla už při útěku z hradu a teď i ostatní části šatů nevypadaly o moc lépe. Na perličkách, kterými byl pošit korzet, jsem měla stále pavučiny a ve vlasech, které mi během běhu vypadly ze sponek, jsem měla větvičky a malé lístky ze stromů, které jsem musela podbíhat a větve byly i přesto moc nízko. Zatraceně!

„A asi by to chtělo i něco na sebe, co říkáš?“ zeptal se, když stejně jako já dokončil obhlídku mého oblečení.

„Tak to ani náhodou, oblečení mi kupovat nebudeš!“ ještě to tak, nechám si kupovat oblečení od upíra, kterého obléká jeho sestra. Věděla jsem, že Alice to má v oblibě a nikoho jiného k tomu ani nepustí, přesto jsem nechtěla nechat výběr oblečení na Edwardovi.

„V těch šatech bys, ale do města chodit neměla.“ upozornil mě.

„To vím taky!“ zavrčela jsem na něj a v žaludku mi zase zakručelo.

„Tak já letím a vyberu ti i něco pěkného na sebe!“ volal na mě se smíchem v hlase. Sledovala jsem jeho záda a potom jsem se přes větve stromů podívala zamračeně na nebe. Ještě pořád mělo hodně tmavou barvu. Ráno se teprve blížilo, ale už teď jsem věděla, že pokud se do hodiny Edward nevrátí, budeme ve velkém průšvihu, protože začne svítit slunce.

Sedla jsem si zpátky na ten pařez, jako před chvíli a začala jsem přemýšlet nad tím, kam se vlastně poděju. Ten útěk byl praštěný nápad! Zuřila jsem v jednu chvíli. Ale Aro si o tohle řekl sám! Ospravedlňovalo mě mé druhé já. Teď za to budou pikat i Cullenovi, jakmile se Aro dozví, že je Edward s tebou! V tomhle mělo ale moje zlomyslné já, které si nadávalo za odchod pravdu. Zatáhla jsem do toho ještě dalšího upíra a nebudu za svůj zbrklý čin platit jenom já v případě, že mě najdou.

„Bello!“ ozval se něčí veselý hlas a mě se před očima míhala něčí ruka. „Myslel jsem, že jsi usnula s otevřenýma očima.“ Pokračoval se smíchem v hlase Edward, který se během mých úvah zatím vrátil z města.

„Promiň, jenom jsem se zamyslela.“ Zatřepala jsem hlavou a zvědavě jsem se podívala na tašku, kterou měl v ruce.

„Na, tady máš nějaké oblečení, běž si to obléct a já ti zatím něco nachystám k jídlu.“ Řekl, když si všiml mého pohledu, který jsem upírala na tašku a já jsem si ji s nedůvěrou vzala a vydala se k tomu potůčku, kde se umýval ono. Když jsem tam došla, zjistila jsem, že to nebyl potůček ale větší říčka. Sundala jsem si ty zbytky šatů, které jsem měla na sobě a jenom ve spodním prádle jsem vstoupila do příjemně studené vody. V předklonu jsem se snažila vymýt z vlasů pavučiny a potom jsem se jenom trochu ošplíchala vodou sama.

Potom jsem se konečně podívala do tašky, kterou mi Edward dal. Vytáhla jsem její obsah ven a začala zkoumat, co všechno mi tedy koupil na sebe. Byly tam rifle, tričko a kecky! Dole v tašce byl i ručník, kterým jsem hned začala stírat kapičky vody, které mi stékaly po těle a nakonec jsem si vysušila i vlasy. Jediné, na co zapomněl, byl bohužel hřeben. Oblékla jsem se a divila se, že odhadl velikost tak dobře. Vlasy jsem si projela prsty a vydala se za ním.

Edward se nakláněl nad druhou taškou, a když jsem nahlédla do jeho myšlenek, přemýšlel nad tím, co mi má nachystat.

„Radši mi podej tu tašku, něco si vyberu.“ řekla jsem a došla až k němu.

„Jak myslíš, nevěděl jsem, na co budeš mít chuť.“ odpověděl mi a podal mi tašku a pohled sjel mé tělo „Jsem rád, že ti oblečení padlo.“

„Jo, je super, máš docela dobrý vkus.“ pochválila jsem ho s plnou pusou.

„Spíš Alice.“ Dodal skromně a v myšlenkách jsem viděla Aliciny myšlenky na můj šatník. No je vidět, že aspoň někdy se jeho schopnost číst myšlenky hodí. Ještě s plnou pusou jsem se usmála a potom se už nenechala ničím rušit.

„Edwarde?“ začala jsem hned, jak jsem dojedla.

„Ano?“ zeptal se.

„No, když jsi tu nebyl, přemýšlela jsem nad tím, jak jsem asi zavařila tvojí rodině, když jsem tě vzala sebou.“

„Vidíš, taky mě to napadlo, ale asi bych to teď neřešil. Carlisle jistě něco vymyslí, neboj. Ty zatím musíš někam zmizet. Tedy nejlíp někam, kde tě Aro nebude hledat… tedy pokud sis to nerozmyslela a nechceš se nakonec za Thomase provdat.“ Dodal nejistě a já jsem hned začala vehementně kroutit hlavou na nesouhlas.

„Thomase si nikdy nevezmu!“ vykřikla jsem vášnivě a postavila se. Edward mě hned napodobil a tak jsme si hleděli do očí.

„Jak myslíš, ale asi bychom měli vyrazit.“

„Ne! Jestli někdo vyrazí tak to budu jenom já. Ty se vrátíš k rodině.“ rozkázala jsem mu. Nehodlala jsem mu zavařit ještě víc, než se stalo už jeho odchodem z Voltéry se mnou.

„Tak to ani náhodou. Pokud někam půjdeš, jdu s tebou!“ začal mi oponovat.

„Ne, vrátíš se k rodině!“ trvala jsem si na svém.

„Jdu s tebou.“ Řekl naprosto klidně, a když jsem se vydala lesem pryč, hned mě následoval. Nevěděla jsem, kam jdu, ale bylo mi to jedno. „Asi by ses měla otočit, jestli tahle budeš pokračovat tak budeš zítra ve Voltéře.“ Dodal asi potom, co jsem ušla kilometr. S opovržením jsem se na něj podívala a nakonec jsem se tedy vydala na opačnou stranu. Edward teď se mnou srovnal krok a tak jsme šli vedle sebe.

Mračila jsem se a neměla jsem vůbec dobrý pocit z toho, že se mnou Edward jde. Je sice pravda, že nesnáším být dlouho sama, ale zase, aby šel se mnou a ohrozil svou rodinu? Tohle jsem nechtěla. Musím ho nějak odradit, aby se vydal zpátky.

Chtěla jsem ho nějak setřást a tak jsem se i několikrát rozběhla, ale vždycky mě bez potíží doběhl a následoval mě. Celou dobu si ze mě a mé špatné nálady utahoval a já byla po každém vtípku ještě víc podrážděná.

K večeru jsme se zastavili u jedné chatky nacházející se na kraji nějakého pohoří. Ušli jsme pěkný kus, protože to byly Alpy, jakmile bychom je přešli, nebudeme už v Itálii. To sice neznamená, že mě táta nechá být, ale bude to znamenat, že mám větší šanci, že se nebudu muset za Thomase provdat.

Jakmile nás milá paní, která v chatě bydlela, uvedla s Edwardem do jednoho pokoje, vyzula jsem si boty a tak jak jsem byla, jsem se svalila do postele a v tom momentě jsem spala.

<<< Předchozí kapitola oooo Další kapitola >>>

<<< Moje shrnutí oooo Shrnutí Petronely >>>

Autor: Petronela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princezna Volturi - 8.kapitola: