Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princezna Volturi - 7.kapitola - 2.část


Princezna Volturi - 7.kapitola - 2.částVůbec jsem nečekala, že tahle kapitola se tu dneska objeví, ale snad vás tím potěším a doufám, že se bude líbit. Ples pokračuje! A zábava je v plném proudu, ale... půlnoc všechno změní. Ptáte se mě Jak? To vám tu neprozradím xD, musíte si to přečíst! Moc prosím o komantáře vaše Petronela

7.kapitola - Ples - 2. část

Edward udělal první váhavý krok k trůnům a blondýnka, která k němu přicházela, se zarazila a čekala, co se bude dít. No, vlastně čekali všichni, protože nikdo neslyšel náš myšlenkový rozhovor. Když se mi na tváři objevil úsměv, dodal si Edward více odvahy a přešel až před trůn, kde se zastavil.

V sále se najednou rozhostilo ticho, že byste slyšeli i jehlu spadnou na zem a to byste nepotřebovali upíří uši. Hudba utichla a tančící páry se zastavili. Všichni čekali, co ten upírský vegetarián potřebuje od Ara. Jediná já jsem to věděla, ale byla jsem zvědavá, jak se tohoto úkolu Edward zhostí.

„Aro, omlouvám se, že ruším vaši zábavu, ale rád bych si zatančil s oslavenkyní.“ Požádal slušně mého otce a já zaslechla, jak některé upírky zalapaly po dechu.

„Ale jistě, tedy pokud se Belle bude chtít.“ odpověděl mu vlastně kladně Aro a potom se otočil na mě. „Bello?“ všichni v sále čekali, jak se zachovám a nejvíce pak Edward a k mému docela velkému překvapení i Thomas. Nasadila jsem tedy pokud možno nejhezčí úsměv a pomalu jsem si stoupla. Edward ke mně natáhl ruku a já mu to svou vložila do dlaně. Sešla jsem tři schůdky dělící parket od trůnu a vydali se doprostřed sálu. Stoupili jsme si do tanečního postoje, ale hudba nezačala hrát.

„Hrajte.“ řekl s úsměvem a dvakrát tleskl. Na poprvé se rozproudila zábava a napodruhé začala hrát hudba. S Edwardem jsme se začali pohybovat do rytmu a kroužili jsme po parketu.

„Děkuju.“ Promluvil z ničeho nic.

„Proboha za co mi děkuješ?“ zeptala jsem se a nechápavě se na něj podívala.

„Zachránila jsi mě před Tanyou.“

„Tou blondýnou?“ jenom na souhlas kývl. „Víš, že tě znám?“ pokračovala jsem v našem rozhovoru v myšlenkách. O svém snu jsem raději nikomu neříkala.

„Opravdu!“ zatvářil se překvapeně.

„Jo, zdálo se mi o tobě.“ Přiznala jsem. Když to nemohl slyšet nikdo jiný, tak proč se nepřiznat, ale i přesto jsem cítila, jak se mi nahrnula krev do tváří a já se začala červenat.

„Páni!“ nestačil se divit, co všechno se dozvěděl. „Ještě jsem ti ani nepopřál k narozeninám. Tak … hodně štěstí a tak všechno, co upírovi může scházet.“ Řekl s úsměvem nahlas.

„Moc děkuju a nejen za přání.“ Poděkovala jsem mu a rozpojila naše ruce. Hudba dohrála a já jsem se vracela zpět na trůn, ale to mi nebylo dobráno. Přicházela jsem ke schodům a někdo mě majetnicky čapnul za ruku. Otočila jsem se po tom troufalci a hleděla jsem do toho obličeje, který jsem ze všech nejvíc nenáviděla. Thomas.

„Co si to dovoluješ?“ vyjela jsem na něj, ale musela jsem se trochu klidnit, abych se tu na něj nerozkřičela. Ohlédla jsem se na otce, jestli nějak zakročí, ale čekala jsem marně.

„Zatancujeme si?“ chtěla jsem mu ruku vytrhnout, ale nechtěla jsem kazit pěkný večer nevhodným chováním. Však já ho naučím, jak se má chovat k princezně. Jen počkej, až budeme mít další trénink. Už teď jsem začala vymýšlet, jak ho dostanu na kolena, ale na tváři jsem nasadila milý úsměv, což ho velmi překvapilo a šla s ním, dneska už podruhé!, tancovat.

Když píseň dohrála, ozvala se sálem fanfára označující půlnoc, a Aro povstal ze svého trůnu. Stála jsem stále vedle Thomase uprostřed parketu, ale Aro mi pokynul, abych přišla k němu. Vyšla jsem mu tedy s úsměvem na tváři vstříc. Táta ke mně natáhl ruku a já s vykasanými sukněmi vyšla tři stupínky, abych se mu výškově vyrovnala.

„Drazí přátelé…!“ začal slavnostně a já jsem se rozhlížela po sále. Zahlédla jsem ještě jedny mizející záda, ale náladu mi to nezkazilo. Umívala jsem se na všechny a poslouchala tátův projev, který si dnes ráno připravoval.

„Sešli jsme se zde, abych popřáli všechno nejlepší mé dceři, která letos oslavuje své osmnácté narozeniny…“ pokračoval a nadzvedl skleničku s krví, aby mi mohl připít. Všichni v sále ho napodobili.

„Ale toto není jediná šťastná událost, která se dneska bude slavit…“ začal tajnůstkařsky a já jsem čekala, co z něj tedy vyleze. Pohled jsem měla upřený na jeho tvář, ale neušel mi pohyb směrem k trůnu. Rychle jsem se ohlédla a zahlédla Thomase, jak prochází davem a blíží se k nám. Co se tady děje.“

„Drahá Isabello, Bello, dovol, abych ti představil tvého nastávajícího manžela a mého zetě. Thomasi?“ Moje dolní čelist mi poklesla, když jsem zahlédla, jak Thomas vystoupal ty tři schůdky, které nás dělili od ostatních upírů a tím nás činili jaksi nedosažitelnými, a padl si bratrsky s Arem do náruče. Hleděla jsem na jejich šťastné obličeje a sama jsem neměla daleko k slzám.

Venku se ozvaly půlnoční zvony a já si najednou připadala jako popelka. Ještě než si někdo z mé rodiny všiml co dělám, jsem si podkasala sukni a seběhla schody. Prodírala jsem si cestu mezi ostatními upíry a ti mi překvapeně ustupovali z cesty. Stráže mi otevřeli dveře a já jsem vyběhla na prázdnou a neosvětlenou chodbu.

Rychle jsem se rozhlédla kolem sebe a vyrazila jsem pryč. Nepřemýšlela jsem nad tím, kam běžím. Prostě jsem musela pryč a bylo mi jedno, kam to bude. Po tváři se mi začaly kutálet slzy velké jako hrachy a já jsem pomalu přestávala i vidět před sebe.

Najednou jsem do někoho vrazila a upadla jsem na zem. Ani jsem se nepokoušela stanou a rovnou jsem se na místě rozbrečela. Dvě paže toho dotyčného, do kterého jsem vrazila, mně ale donutily vstanou a podívat se mu do tváře.

„Princezno?!“ ozval se překvapeně Edwardův sametový hlas. Rukama jsem setřela poslední slzy a podívala se mu do tváře. Když mi došlo, že to není nikdo z gardy, kdo by mě mohl zadržet, pocítila jsem novou šanci k útěku.

„Nikdy jsi mě tady neviděl.“ Rozkázala jsem mu a chystala jsem se znovu rozběhnou někam pryč, ale úplně jsem zapomněla na jeho ruce, které stále svíraly moje paže.

„Kam utíkáš?“

„Nevím, ale co nejdál odtud.“ řekla jsem rychle.

„Ty si ho nechceš vzít?“ zatvářil se překvapeně a mě překvapil také tím, že to věděl, přestože v sále nebyl. Potom mě, ale napadlo, že to někomu mohl přečíst v myšlenkách, kdež jsem dneska měla po celý večer stažený štít.

„A myslíš, že kdybych si ho vzít chtěla tak bych se teď tady bavila s tebou?“ zeptala jsem se teď trochu cynicky. Copak to není hned na první pohled jasné, že Thomase za manžela nechci? To bych si klidně i vzala toho nejpodřenějšího upíra a měla ho víc ráda než jej.

„Počkej, sice to tu neznám, ale pomůžu ti.“ Navrhl rychle, když zaslechl něčí rychle kroky, které se k nám rychle blížili po chodbě, kterou jsem přiběhla. Neměla jsem čas na to se rozmýšlet a tak jsem se spolu s Edwardem dala do zběsilého útěku.

Sukně mi v tom, ale hodně překážela a tak jsem se na malou chvíli zastavila a rovnou jsem ji v polovině utrhla. Odhalila jsem tak své nohy a Edward se na mě šokovaně díval.

„No, co?! Blbě se mi běželo.“ Vysvětlila jsem svůj čin a vydala se dál. Kroky za námi jsem stále slyšela, ale ani se nepřibližovaly a ani nevzdalovali. Najednou jsem ale zaslechla nový pár nohou. Šel proti nám. Edward si ho také všiml a přitiskl mě do výklenku, kde se na mě také natiskl, a když kolem nás ten upír prošel, rychle nakoukl do chodby, a když nezaznamenal, že by hrozilo, že půjde někdo další, vydali jsme se zase dál. Oba jsme se drželi při stěně a každou chvíli se zaposlouchali do ticha, které na hradě vládlo.

„Konečně.“ Zvolala jsem šeptem, když jsem našla ty malé skryté dveře, vedoucí z hradu. Chytla jsem Edwarda za ruku a vtáhla ho dovnitř.

„Kam to jdeme?“ zeptal se překvapeně.

„Teď buď ticho, mizíme z Voltéry.“ Vysvětlila jsem mu v rychlosti a táhla ho dál temnou chodbou, kterou jsme vždy s Jane spolehlivě zmizely z hradu. Nikdo o téhle naší cestě nevěděl a vždy to vyvolalo hroznou pátrací akci, když jsme se takhle vytratily. Musela jsem se pousmát, když jsem si vzpomněla na naši poslední cestu touto chodbou.

Pavučiny na stěnách jasně říkaly, že to bylo už hodně dávnou, přesto jsme, ale šli dál. Táhla jsem Edwarda za sebou a rukou jsem tápala po stěně a počítala odbočky, které jsme minuly. Kdybychom špatně odbočili, mohli bychom bloudit věky a nikdo by nás nenašel.

Když jsem na kůži ucítila mírný závan chladného vzduchu, úsměv na tváři se mi ještě víc rozšířil. Konečně jsme venku! Došla jsem až ke dveřím, které držely jenom silou vůle, a se skřípění jsem se pomalu otevřela.

Noc byla tmavá a my jsme vyšli ven. Po několika krocích jsem se podívala zpátky na dveře. Edward teprve vycházel ven a já jsem tedy zvedla pohled na hradby. Město bylo temné. Kdo by také byl v jednu ráno vzhůru, že? Ale hrad stále žil, v několika oknech jsem zahlédla stín, jak někdo prošel se světlem.

„A kam zamíříme teď, princezno?“ zeptal se mě s pobavením v očích Edward a vytáhl mi z vlasů pavučinu, které se mi tam po strastiplné cestě zamotala.

„Nevím.“ Pokrčila jsem rameny a rozhlédla se kolem sebe. Mně zatím stačilo, že nejsem v tom hradu plném intrikánů a sobců. Bodlo mě u srdce, když jsem si uvědomila, že mě otec zasnoubil s někým, koho jsem z duše nenáviděla a on to věděl. Doufala jsem, že jsem se spletla jenom v něm a nikom víc. Mrzelo by mě, kdybych se dozvěděla, že ty úsměvy, které měli na tvářích upíří, kteří mě potkávali na chodbě, byly jenom přetvářky.

„Tak pojď.“ Natáhl ke mně ruku Edward a já mu tu svoji vložila s důvěrou do dlaně. Potom jsme se s rychlostí světla rozběhli co nejdále od toho hrozného města, kde jsem ztratila poslední sny o rodině.

<<< Předchozí kapitola oo 1.část oo Další kapitola >>>

<<< Moje shrnutí oooo Shrnutí Petronely >>>


!!! Důležitá zpráva !!!

 

Další dílek k Princezně Volturi se tu objeví až v neděli. Některé to sice moc nepotěší, ale budu ho zase psát já a na net se o víkendu nedostanu, abych ho mohla přidat, tak tedy až v neděli



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Princezna Volturi - 7.kapitola - 2.část:

 1
1. kikuska
04.07.2011 [13:22]

No, mám taký silný pocit, že z toho úteku bude mať nielen Bella ale aj Edward neskutočne veľké problémy. Snáď sa Aro umúdri, a nebude Bellu nútiť do svadby s tým indivíduom. V každom prípade držím Belle palce. Vlastne nielen jej, ale aj Edwardovi. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!