Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princezna Volturi - 7.kapitola - 1.část

13.12.2009 (17:30) • Petronela • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5380×

7.kapitola - Ples - 1.část

To tajnůstkaření mě už štvalo. Všichni si chránili myšlenky, tedy až na Jane a Aleca a za to jsem byla vděčná. Táta mě poslední dva dny už vytočil tolikrát, jako za posledních osmnáct let nikdy.

Ze sálu jsem si to namířila rovnou do pokoje, kde na mě už čekala Jane a na tváři měla natěšený úsměv. Rozhlédla jsem se po pokoji, jestli na mě nečeká nějaké překvápko, ale když jsem na skříni zahlédla zavěšené šaty, usmála jsem se.

„Tak jdeme na to?“ řekla a potom se na mě teprve podívala. Její úsměv ze tváře vymizel. Rychle jsem se na sebe koukla. No jasně, Jane viděla pozůstatky po tom malé boji v sále. Na sobě jsem měla roztrhané džíny a tričko s nápisem. V tomhle určitě nepůjdu.

„Neřeš to.“ Řekla jsem a sedla si na židli před zrcadlo. Jane jenom pozvedla obočí, ale potom se natáhla k rádiu, aby mohla naše malá dámská jízda začít. Pustila cd s naším společným mixem a potom se pustila do mých vlasů. Zavřela jsem oči a jenom jsem cítila pravidelné tahy kartáče, když mi vlasy rozčesávala a přemýšlela jsem nad tím, co ji vytvořím za účes.

Muselo to být něco nádherného a úchvatného. Přece jen musela dneska zářit, chtěla jsem, aby Lucas zalapal po dechu, až moji milovanou sestřičku spatří. Jane mi to nechtěla přiznat, tedy ne nahlas, ale ten nový upír v gardě, který se tu asi před dvěma léty objevil, se jí moc líbil. Viděla jsem, jak po něm koukala, když ho spatřila, ale i když jsem dokázala číst myšlenky, tak mi ty Lucasovi nic neprozradily, proto jsem se rozhodla, že z Jane udělám princeznu. Ano, dneska bude dokonalá.

Když konečně kartáč přestal brázdit moje vlasy a i Janeniny zručné prsty dokončily svoje dílo, otevřela jsem oči a zahleděla se do zrcadla. Musela jsem několikrát zamrkat, přestože to nebylo potřeba. Jane netrpělivě čekala, co na její výtvor povím.

„Páni… nemám slov…“ účes nebyl nijak složitý. Vlasy jsem měla několika drobnými sponkami připnuté nahoru a několik pramínků mi nechala spuštěné a ty se mi vlnily podél skrání a na zádech. Konce sponek byly zakončeny perličkami, které skvěle doplňovaly moje plesové šaty. Na tvář nepoužila moc líčidla, ale zvýraznila jenom moje oči, o kterých všichni tvrdí, že jsou moje ozdoba.

„Děkuju.“ Usmála se potěšeně a hned si se mnou vyměnila místo. Vzala jsem do rukou hřeben, který ležel na toaletce, a dala se do česání. V rádiu začala hrát moje oblíbená písnička a tak jsem do rytmu i vlnila boky a prozpěvovala jsem si spolu se zpěvačkou. Bylo to zvláštní, jak jsem teď byla klidná. Pohrála jsem si s jejími vlasy, dokud i ten poslední neposlušný nebyl na svém místě. Vlasy jsem jí sepnula na temeni do podobně volného účesu, ale konečky její husté hřívy jsem nechala volně spadat na záda. Jemně jsem si také nalíčila a rty obtáhla bezbarvým leskem.

„Tadá!“ zvolala jsem a Jane, jako na povel, otevřela oči. Nemrkala jako já, ale zapomněla, jak se zavírá pusa. Rukou jsem ji naznačila, že by ji měla zavřít a pak se konečně vzpamatovala. Potom jsme se jenom oblékly do připravených šatů. Oběma nám to slušelo, ale Jane byla opravdu jako nějaká lesní žínka, tančící za svitu měsíce na paloučku. Tomu přirovnání jsem se musela usmát, ale dokonale ji to popisovalo.

Společně jsme potom vyšly z pokoje. Před dveřmi na nás už čekal Alec s Lucasem, měli nás doprovodit do sálu, odkud se už ozývala hudba. Sotva jsem se objevily mezi dveřmi, jejich pusy se přizpůsobily gravitaci a šly dolů. Oba na nás hleděli jako na zjevení.

První se vzpamatoval Alec. Usmál se na mě a nabídl mně rámě, do kterého jsem se s potěšením zavěsila. Lucas i nadále hleděl na Jane a ta kdyby mohla je jistě rudá jako rajče. Netrpělivě si dokonce přešlápla z nohy na nohu a Alec si odkašlal. Teprve potom se Lucas docela vzpamatoval a po vzoru Aleca nabídl Jane rámě. Konečně jsme se mohli všichni vydat do sálu.

Nevím, kdo měl na starosti výzdobu, ale moc se povedla. Na parketu se pohybovalo několik párů a ještě spousta dalších stála okolo a se skleničkou s načervenalou tekutinou se vesele mísili s davem. Nás příchod vyvolal poněkud rozruch. Hudba umlkla a my jsme se po červeném koberci vydali k našim trůnům. Všichni kromě Lucase, ten se zastavil před Janiným trůnem, na který si ona sedla a on zase ustoupil do postarní.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a zkoumala, kdo všechno se dnes na plese ukázal. Hudba začala znovu hrát a pro mě si k mému velkému překvapení přišel, kdo jiný, než Thomas. Nakrabatila jsem čelo, ale nijak mi to nepomohlo a musela jsem s ním jít tancovat, dneska jsem si nechtěla večer kazit nějakými scénami a myslím, že ani táta se strýčky by z toho měli pramalou radost.

Přijala jsem jeho nabízenou ruku a společně jsme se vydali doprostřed sálu, kde si mě přitáhl blíž k sobě a začali jsme spolu tančit. Jeho myšlenky byly tolik jiné. Pořád jsem si v nich mohla číst, jak mi to sluší a že ty šaty by klidně mohly posloužit jako svatební. Jeho myšlenky dnes nebyly vůbec chlípné, ale mně se líbily snad ještě míň. Představoval si nás totiž před oltářem. Když hudba konečně dohrála, vytáhla jsem ruku z jeho stisku a vydala se zpátky k trůnu.

Hudba už znovu nezačala hrát, ale otevřely se dveře, ve kterých přicházeli noví a noví hosté. Pomalu přicházeli až k trůnu kde se Arovi a strýcům poklonili a potom se mísili v davu. Jako poslední se objevily dvě skupiny. V první byl muž a tři ženy. Předstoupili před Ara a jako všichni před nimi se poklonili. Byla to nuda, ale něco mně na nich přece jenom upoutalo. Byly to jejich oči. Ty oči jsem viděla ve snu, ty oči patřili Edwardovi. Ale, jak je tohle možné?

„Eleazare, jak rád tě vidím! A tvou družku a její sestry také.“ pozdravil je Aro přátelsky a vstal z trůnu, aby se mohl s Eleazarem přivítat.

„Také tě rád vidím a rovnou bych chtěl princezně popřát všechno nejlepší.“ S tím se také vzdálili, ale stáli kousek od ostatních upírů. Nakonec do sálu vešla poslední skupinka. Vedl je příjemně vypadající blonďák, který vedl za ruku mile se usmívající brunetku.

Jejich skupina pět nebyla vyvážená. Byli zde čtyři muži a jen tři ženy. Pohled na tu blondýnku, mi ale kazil náladu. Dneska měla být nejhezčí Jane a ne, Rosalie? Ano, tak se jmenuje. Po očku jsem mrkla na Lucase, ale k mému velkému ulehčení hleděl pořád na Jane.

Oči nově příchozích byly taky zlatavé. A ten poslední, který neměl partnerku, byl… byl můj sen! To není možné, vždyť to je Edward!

„Carlisle, jsem rád, že sis s rodinou našel čas a navštívil nás!“

„To my jsme potěšeni, že jsi nás na tu slávu pozval.“ Odpověděl s úsměvem Carlisle a přitáhl si tu drobnou upírku více k tělu. Začala jsem si více prohlížet i ostatní. Za Carlislem stál nějaký velký svalovec s tou blondýnkou, která mě už pomalu přestávala štvát. Oba se rozhlíželi po sále a já jsem si v jejich myšlenkách mohla přečíst, jak je jejich sebeovládání s tím množstvím krve zhoršuje, přesto měli na tvářích milé úsměvy. Dál jsem raději neposlouchala, protože se mi do hlavy dostávaly i myšlenky, které jsem nechtěla.

Carlisle se ještě s Arem o něčem bavili, ale já si se zaujatým pohledem měřila Edwarda. Vypadal stejně dobře jako ve snu. Nebyla jsem, ale jediná, kdo ho sledoval. Ještě ta jedna upírka z Eleazarovy skupiny. Moc se mu to nelíbilo. Po chvíli se všichni vzdálili a v sále se rozproudilo veselí.

Koutkem oka jsem zahlédla, jak se k Edwardovi blíží ta blondýnka, a nemohla jsem si pomoct a promluvila jsem na něj v myšlenkách.

„Ta po tobě jede.“ Uchychtla jsem se. Edward se zarazil a začal se rozhlížet po zdroji těch myšlenek. Pohledem se zastavil až u mě. Chvíli mě sledoval.

„Mluvila to ona nebo se mi to jenom zdálo. Teď její myšlenky neslyším.“ Poslouchala jsem a usmála jsem se na něj.

„Byla jsem to já.“ Odpověděla jsem mu a stále ho sledovala. Edward se na chvíli odvrátil a podíval se na tu blondýnku, která u něj byla až neskutečně blízko.

„Nechceš si zatancovat?“ zeptal se prosebně.

„Přijď se zeptat a uvidíme.“ Odpověděla jsem mu a Edward udělal první trochu váhavý krok směrem k trůnům.

<<< Předchozí kapitola oo 2.část oo Další kapitola >>>

<<< Moje shrnutí oooo Shrnutí Petronely >>>

Autor: Petronela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princezna Volturi - 7.kapitola - 1.část: