Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princezna Volterry (2)

12.11.2010 (07:30) • Veronixika • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1440×

Kapitola 2

„Utečeš?“ zeptala jsem se Baset.

„Kam bych utíkala?“ zeptala se mě otráveně.

„Nu dobrá.“ Nezamykala jsem dveře a sedla si na postel vedle Jane. „Posaď se,“

„Budeš mě mučit když neuposlechnu?“ zeptala se Baset.

„Ne, tady ti nikdo neublíží,“ odpověděla jsem jí, její otázka mě udivila.

„Pak si nesednu,“ řekla odhodlaně.

„Dobře, tak jakpak ses tu dostala, Baset?“ zeptala jsem se.

„Musím ti to říct?“

„Ne, ale byla bych ráda, kdybys to řekla,“ odpověděla jsem ji.

„Tak to tedy neřeknu,“ zatvrdila se. Už jsem měla té její hry po krk a Jane už se také stěží ovládala.

„Jane, ne,“ přikázala jsem.

„Proč?“ zeptala se. „Když je někdo drzý na princeznu, tak si zaslouží trest!“

„Princeznu?“ zeptala se udiveně Baset.

„Ano, jsem princezna, ale říkej mi Bello. A Jane, tady se nikdo mučit nebude!“

Jane se jen poklonila a pak se zeptala: „Smím odejít?“

„Jsi má kamarádka, můžeš si dělat, co chceš,“ řekla jsem jí.

„Pak děkuji, odcházím za bratrem,“ řekla a vytratila se.

Jen co zmizela, zmizel i její bratr. Baset se na mě vrhla, proměnila se, a skočila mi rovnou po krku, já byla ovšem trénovaná a tak jsem ji jednoduše připlácla k zemi a ona se proměnila zpět v člověka.

„Tak já tě nechám žít, chci se s tebou kamarádit a nenechám tě ani mučit za to jak si drzá a ty se mi takhle odvděčíš? Co si chtěla dělat až mě zabiješ? Myslela jsi, že jen tak zdrhneš? Jsem jedna z nejmocnějších upírek na světě, hledala by tě polovina gardy!“ křičela jsem na ni. „Ale pokud o život nestojíš, mohu to říct otci nebo tě nechat Jane!“ dodala jsem, byla jsem nešťastná, kdyby mi mohly téci slzy určitě bych teď plakala.

„Promiň,“ uslyšela jsem říct Baset, „nevěděla jsem, že jsi jiná,“ dodala. Podivila jsem se, jak mohla tak najednou změnit názor. Podívala jsem se do zrcadla, no jasně, rozpustily se mi čočky!

„Ty znáš ještě nějaké vegetariánské upíry?“ zeptala jsem se.

„Ano, u nás žijí dva zlatoocí, jsou moc hodní a chrání kmen,“ odpověděla. Trochu jsem se divila, že mi odpověděla.

„Ale prosím, neříkej o tom nikomu,“ prosila jsem ji, „mohli by mě i zabít.“

„Neboj, já to nikomu neřeknu,“ usmála se.

Najednou někdo zaklepal na dveře.

„Kdo tam?“ zeptala jsem se.

„Jane. Promiň, Bello. Prostě jsem se neovládla, můžu dál?“ zeptala se.

„Jasně, Jane, pojď. Baset tě určitě také ráda pozná,“ řekla jsem vesele.

„Bello, čočky,“ upozornila mě Jane, když vešla do pokoje.

„Neboj, Baset to nikomu neřekne,“ uklidnila jsem Jane, „tak, Baset, toto je Jane, její moc už znáš. Ale neboj, nechce ti ublížit, jen nemá ráda, když je na mě někdo drzý,“ usmála jsem se.

„Ahoj,“ pozdravila Baset.

„Ahoj,“ usmála se na ni Jane, ale bylo vidět, že to jen předstírá.

„Jane, ukaž Baset její pokoj.“ Baset se na mě podívala vyděšeným pohledem, stále se nezbavila svého strachu.

„Neuteče?“ zeptala se Jane.

„Myslím že ne,“ usmála jsem se na Baset. Ta se také pokusila o úsměv, ale stále nebyla vůbec uvolněná.

A tak jsem zůstala v pokoji sama, doufala jsem, že se tady Baset bude alespoň trochu líbit. Možná z nás nakonec přece jenom budou kamarádky. Pomyslela jsem si. Pak jsem si nasadila čočky, náhoda je náhoda.

Vyběhla jsem dolů, kde na mě už čekal Felix, jen co mě uslyšel, skočil po mně, ale já jsem byla dost dobře trénovaná a navíc tohle už jednou udělal, a tak jsem se mu vyhnula a už jsem ho držela pod krkem. Felix se jen usmál.

„Jsi dobrá,“ pochválil mě.

„Já vím,“ culila jsem se na něj a pak ho pustila.

Autor: Veronixika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princezna Volterry (2):