Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Pátý vládce Prolog + 1. kapitola

Princ Smrti - Pátý vládce Prolog + 1. kapitolaAhojky, přidávám novou povídku od Prince Smrti s podnázvem Pátý vládce. V upířím světě nejsou tři vládci, ale je jich pět a Jasper je jedním z nich. Jasper je donucen vzít si ženu, kterou nemiluje.

Prolog

Myslel jsem si, že se do ní nezamiluji, když byl náš sňatek nedobrovolný, ale mýlil jsem se. Miluji ji více než svůj vlastní život. Má rodina ji přijala úplně jako vlastní, ale její rodina mě odmítá jen proto, že nosím jméno Volturi.

 

I. Svatba

 

Stál jsem u oltáře a čekal na svou budoucí ženu. Můj bratr mi stál po boku jako můj svědek. Cítil jsem z něj lítost, já jsem se totiž neženil z lásky, ale z povinnosti. Volturiovi chtěli uzavřít mír s druhou největší rodinnou v našem světě, Cullenovými. Vznikla tak dohoda, že se staneme jednou rodinou. A samozřejmě jsem odnesl já jakožto jediný bez partnera.

Ozval se svatební pochod a dveře se otevřely. Uviděl jsem Arova přítele Carlislea, jak vede svou dceru. Byla nádherná, její modré oči si mne prohlížely. Cítil jsem z ní strach a nervozitu, já jsem na tom byl stejně. Její otec měl také strach, Lucas mi ještě před obřadem prozradil, že se bojí, abych jí neubližoval, ale já bych jí nedokázal ublížit. Carlisle mi předal ruku své dcery a odešel k rodině. Ani jsem neznal její jméno, nikdo mi ho z mé rodiny nechtěl říct.

„Jaspere Whitlocku Volturi, berete si zde přítomnou Mary Alici Cullenovou, budete ji ctít a milovat ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě, v dobrém i zlém, dokud vás smrt nerozdělí?“ zeptal se mě kněz.

„Ano,“ řekl jsem.

„A táži se vás, Mary Alice Cullenová, berete si Jaspera Whitlocka Volturiho, budete ho ctít a milovat ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě, v dobrém i zlém, dokud vás smrt nerozdělí?“ zeptal se mé nastávající ženy kněz. Takže se jmenuje Mary Alice, hezké jméno, pomyslel jsem si. Pak jsem na sobě ucítil pohled svých strážců.

„Dobře, nandejte si prstýnky,“ vybídl nás kněz, Lucas ke mně přistoupil a podal mi prstýnek pro ni. Jemně jsem ji uchopil za její ručku a nadal jí prstýnek, ona mi učinila to samé.

„Můžete políbit nevěstu,“ řekl mi kněz, Alice ztuhla. Vzal jsem její obličej do dlaní a políbil ji. Byl to krátký polibek, naše rty se o sebe jen otřely.

„Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám představil manžele Whitlock-Volturiovi,“ ukončil obřad kněz. Hned na to se k nám nahrnula její rodina.

„Alice, holčičko, hodně štěstí,“ řekla jí její matka a objala ji. Ke mně přišel Carlisle a řekl mi: „Hodně štěstí, Princi.“

„Děkuji, Carlisle,“ odpověděl jsem mu a v duchu vrčel. Nesnáším, když mi někdo říká Princi. Její rodina si všímala jenom Alice, takže ke mně přišla mamka a objala mě.

„Hodně štěstí, synku,“ popřála mi. Táta mě jen poplácal po zádech.

„Bráško,“ objala mě má malá sestřička, nepotřebovali jsme slova, abychom si rozuměli. Alicina rodina se vzdálila a Lily přešla k Alici.

„Přeji hodně štěstí, Alice,“ usmála se na ni a nabídla jí ruku. Alice ji váhavě přijala s tichým díky. Zbytek hostů nám také přišel popřát, pak přišel na řadu Aro. Viděl jsem mu na očích, že se těší, až si přečte Aliciny myšlenky. Nejprve popřál mně, ale mně je číst nemohl, protože jsem je měl zakryté. Alice vypadala, jako by mu tu ruku dát nechtěla, cítil jsem z ní strach. Zakryl jsem tedy i její myšlenky před Arovým darem, takže jakmile se Aro dotknul Alice, nic neviděl. Hned se na mě podíval, jen jsem se na něj ušklíbl.

„Nyní tanec novomanželů,“ řekl po chvilce, Alice se zatvářila, jako by ji vedli na popravu. Hudba se rozezněla a my začali tančit. Alice se pořád koukala na své nohy, jestli dělá kroky správně.

„Možná by to šlo lépe, kdyby ses mi dívala do očí a nechala mě, abych tě vedl,“ řekl jsem, když mi už po šesté šlápla na nohu. Zrudla a váhavě se mi podívala do očí. Celá se mi oddala a já nás vedl. Hned nám to šlo lépe.

„Ty máš smaragdové oči,“ zašeptala po chvilce užasle.

„Vysvětlím ti to až někde v soukromí,“ slíbil jsem jí, píseň dohrála a my se zastavili.

„Půjčil bys mi na chvíli mou sestru?“ zeptal se mě jeden z její rodiny. Přikývl jsem a šel ke své rodině, která seděla u stolu a pila krev.

„Sestřičko, poctíš mě a půjdeš si se mnou zatančit?“ zeptal jsem se Lily, která přikývla.

„Cos udělal, že se na tebe Aro tak podíval?“ zeptala se mě zvědavě.

„Zakryl jsem Aliciny myšlenky, cítil jsem z ní strach,“ odpověděl jsem jí.

„Alice byla při tanci hodně nervózní, všiml sis?“

„Představ si, že já jako ten, co cítí emoce druhých, jsem si toho nevšiml,“ řekl jsem jí ironicky.

„Šlapala ti na nohy,“ zasmála se, jen jsem se pousmál.

„Chráníš ji před Arem ještě?“ zeptala se po chvilce.

„Ano,“ přikývl jsem.

„Nechtěl by sis na chvilku vyměnit partnerku?“ objevil se u nás Demetri s Jane. Podíval jsem se na Lily, která přikývla, s mírným úsměvem jsem nabídl Jane ruku. Pobaveně protočila oči a uchopila mě za ni. Začali jsme tančit, Jane tančila skvěle, takže tentokrát mé nohy zůstaly ušetřeny.

„Tvá žena vypadá mile,“ řekla mi Jane.

„Já vím, ale je hodně nesmělá,“ přikývl jsem.

„Víš, že Aro nemá moc radost, když před ním schováváš její myšlenky?“ zeptala se mě.

„Mě ale někdy baví ho takhle provokovat,“ usmál jsem se.

„Vážení, chtěl bych si připít na počest našich novomanželů,“ řekl Aro, Felix s Demetrim ke mně přišli a podali mi sklenku krve. Potutelně se na mě usmívali, přičichl jsem si a poznal, že je to lidská krev. Protočil jsem oči a šel si ke stolu pro zvířecí. Musel jsem se jít postavit vedle Alice, protože mě Aro potěšeně sledoval. Má sestra si mi postavila po boku a tiše se zeptala: „Co ti dva zas chtěli udělat?“

„Dali mi skleničku s lidskou krví,“ zašeptal jsem.

„Ti dva se už nezmění,“ povzdechla si.

„Tak na novomanžele,“ řekl Aro a pozvedl sklenici s krví. Pozvedl jsem sklenku a trochu se napil. Podíval jsem se na Demetriho s Felixem a ti dva na mě dělali zas obličeje. Jen jsem trochu přimhouřil oči a soustředil se.

Najednou jim začaly hořet kalhoty, oba se lekli a spadli do fontány, kterou měli za sebou. Mamka se na mě káravě podívala, jen jsem pokrčil rameny. Neměli mě provokovat, Lily s Lucasem se museli hodně držet, aby se smíchy neváleli na zemi. Ti dva se zatím vyhrabávali z fontány, Jane se smála a šla Demetrimu pomoct.

„To se ti povedlo, bráško,“ zašeptala Lily, mrkl jsem na ni.

„Víš, že bys ale takhle neměl využívat svého daru?“ ozvalo se za mnou, otočil jsem se a uviděl své strážce.

„Náhodou se mu to povedlo,“ hájil mě Lucas.

„My víme, také jsme si museli odběhnout, abychom se tady neváleli smíchy na zemi,“ přikývla Leah a usmála se na mě.

„Jak to bude vlastně teď, kde budeme bydlet?“ zeptal se mě Seth.

„No, podle domluvy máme bydlet tam, kde budu chtít já,“ odpověděl jsem mu zamyšleně, „ale tady nechci zůstat, takže asi půjdeme do Sídla.“

„Tak, Jaspere, jak to bude teď, zůstaneš tu i se svou ženou?“ přišel ke mně Aro, Alice se na mě s úskokem podívala.

„Ne, půjdeme do Sídla,“ odpověděl jsem mu, Aro se zatvářil zklamaně, chtěl nás mít na očích.

„A kde je to Sídlo?“ zeptala se nesměle Alice.

„Kousek od Londýna,“ řekl jsem. Ucítil jsem z ní jistou úlevu, ale také trochu zklamání. Podle toho, co jsem slyšel, bydleli Cullenovi v Americe.

„Půjdeme se projít,“ řekl jsem jí, jen přikývla a šla se mnou. Zavedl jsem nás do odlehlejší části zahrad, kde byl klid.

„Jak to ty máš vlastně se stravou?“ zeptala se mě po chvilce.

„Jsem vegetarián, stejně jako tvá rodina,“ odpověděl jsem jí, cítil jsem z ní jistou úlevu.

„Já myslela, že všichni Volturiovi se živí lidskou krví,“ řekla mi.

„Mé tělo ji nedokáže strávit,“ vysvětlil jsem jí, „pro mě a mou rodinu je nejlepší zvířecí krev.“

„Co se stane, když lidskou krev požiješ?“ ptala se zaujatě.

„Vyzvracím ji,“ odpověděl jsem jednoduše, „tys neviděla, jak ke mně Demetri s Felixem přišli a dali mi sklenku s krví?“

„Viděla, ale nechápu, proč sis ji vyměnil,“ přikývla.

„Byla to lidská krev,“ řekl jsem, zatvářila se chápavě.

„Ti dva si z tebe chtěli vystřelit,“ řekla.

„Já jsem jim to oplatil,“ zasmál jsem se.

„Ten kousek s fontánou byl tvůj?“ podivila se.

„Dokážu ovládat oheň,“ vysvětlil jsem jí, „takže jsem jim trochu zapálil pozadí.“

„Zneužíváš svého daru?“ zeptala se trochu vystrašeně.

„Ne, používám ho jako obranu a někdy na Demetriho s Felixem, ale to mám vždy pod kontrolou, takže jim třeba začne hořet oblečení, ale nikdy jsem jim nezapálil tělo,“ odpověděl jsem jí. Trochu se uklidnila, ale stejně jsem z ní cítil strach.

„Nemusíš se mě bát, neublížím ti,“ řekl jsem jí.

„Jak víš, jak se cítím?“

„Můj hlavní dar je cítění emoci,“ řekl jsem, „dokážu je cítit a manipulovat s nimi.“

„Kolik máš vlastně darů?“

„Jak se to vezme,“ pokrčil jsem rameny, „ale tři určitě.“

„A ten třetí je co?“

„Mentální ochrana,“ odpověděl jsem jí, „dokážu se bránit každému psychickému daru, prostě jako bych neexistoval. Dokážu zaštítit i svůj pach.“

„Dokážeš tu ochranu přenést i na někoho jiného?“

„Ano,“ přikývl jsem, „ale také dokážu zablokovat jen určitou schopnost a jiné na mě třeba mohou působit.“

„To nechápu,“ přiznala.

„Dnes, jak ti Aro podával ruku, zaštítil jsem tě, aby ti nemohl číst myšlenky, tu ochranu máš na sobě do teď, ale tvůj bratr ti pořád může číst myšlenky,“ dal jsem jí příklad, „ale jestli ti to vadí, může tu ochranu z tebe stáhnout.“

„Nevadí, naopak jsem ráda,“ usmála se na mě nesměle.

„Kolik ti vlastně je?“ změnila téma.

„V lidských letech nebo upířích?“ zeptal jsem se.

„Oboje,“ řekla.

„Tak v lidském měřítku mi je dvacet a v upířím sto třicet sedm,“ odpověděl jsem jí, „a co ty?“

„Osmdesát osm,“ řekla.

„Tví rodiče jsou tvými opravdovými nebo jsou adoptivní?“ zeptal jsem se.

„Praví, a co tvoji?“

„Také praví, stejně jako Lily je má sestra,“ řekl jsem.

„Nechápu, jak můžete být sourozenci,“ přiznala.

„Lily se narodila, když mi bylo dvanáct, táta se stal upírem, když mi bylo devět,“ vysvětlil jsem jí.

„Kdy pojedeme do Londýna?“

„Rád bych odletěl ještě dnes,“ odpověděl jsem jí.

„Dobře,“ přikývla. Začal jsem mít divný pocit, uviděl jsem mezi stromy Leah ve vlčí podobě. Němě mě vyzývala, abych se vrátil na hostinu.

„Měli bychom se vrátit, cítím nějaký malér,“ řekl jsem, Alice přikývla a rozběhla se svou rychlostí zpátky. Přizpůsobil jsem se jí a společně jsme doběhli na hostinu.

„Jazzi,“ uslyšel jsem šepot a zastavil se. Alice se také zastavila, před námi se objevili Lily s Lucasem.

„Co se tam děje?“ zeptal jsem se.

„Jsou tam Rumuni a celá jejich armáda. Děti na ně nemají,“ řekla mi Lily.

„Musíme je nějak dostat,“ řekl jsem.

„Co zavolat Armádu a vtrhnout tam?“ zeptal se Lucas.

„To je moc riskantní,“ zamítl jsem.

„Musíme je dostat nenápadně my,“ řekla Lily.

„Ty zůstaneš tady,“ řekl Lucas.

„Ale…“ chtěla namítnout, jenže já ji přerušil: „Ne, Lucas má pravdu, zůstanete tady obě. Lily, ty máš štít, ochráníš se.“

„Ale nemáme mentální ochranu,“ řekla Lily, Leah se postavila za ně a naznačila mi, že je ochrání svou mentální ochranou. Přikývl jsem a sáhl si za opasek. Vyndal jsem jednu ze svých dýk, které jsem nosil u sebe. Podal jsem ji Lily, nechápavě se na mě podívala.

„Tahle dýka dokáže zabít upíra, aniž bys ho musela roztrhat a spálit, stačí mu ji zabodnout do hrudi nebo do hlavy,“ vysvětlil jsem jí  a podíval se na Leah: „Máš u sebe zapalovač?“

Přikývla, usmál jsem se a pohladil ji po čumáku. Přivolal jsem ještě jejího bratra, který se přeměnil do lidské podoby, dal jsem mu dýku, stejně jako Lucasovi, a vysvětlil jim svůj plán.

Tiše skryti našimi ochranami jsme se proplížili k placu, po celém obvodu hlídali upíři, jak jsem předpokládal. V ruce jsem vytvořil ohnivou kouli a hodil ji o kousek dál. Ihned to tam šli prozkoumat tři upíři, kývl jsem na své bratry a vrhli jsme se na ně. Zabodl jsem jednomu dýku do hlavy a on se přeměnil v prach. Postupně jsme likvidovali vnější kruh, který hlídal plac. Všichni upíři na naší straně byli na druhém konci placu, než jsme se nacházeli my. Přemístili jsme se k nim a vplížili se mezi ně. Nikdo nás neprozradil. Vzal jsem dýku za hrot a zamířil na upíra, který hlídal mou mamku. Hodil jsem ji po něm a on se přeměnil v prach. Než dýka stačila dopadnout na zem, přivolal jsem si ji k sobě.

„Musíme je nějak dostat od Ara a ostatních,“ zašeptal Lucas.

„Použiju oheň,“ přikývl jsem, začal jsem se soustředit.

Kolem Ara a ostatních se začala dělat na zemi ohnivá čára, které si zatím nikdo nevšiml. Zvedl jsem ruku a oheň vytvořil hradbu mezi Rumuny a mou rodinou. Všichni se lekli, ale na tvářích své rodiny jsem uviděl úlevu.

„Vy jste zváni nebyli,“ vyšel jsem ze svého úkrytu.

„Ale Jaspere, vždyť jsme ti chtěli jen popřát hodně štěstí,“ zasmál se Stefan.

„Pro tebe jsem Princ,“ zavrčel jsem na něj, i když jsem svůj titul nesnášel, nenáviděl jsem víc Rumuny, takže mi to tentokrát nevadilo.

„Ale, ale, Jaspere, snad by ses nezlobil,“ řekl mi Vladimir, tentokrát už mě vážně naštvali, přesměroval jsem oheň, který chránil mou rodinu na ně.

„Říkám vám to po dobrém, vypadněte z Volterry, jinak vás pomalu zaživa usmažím,“ varoval jsem je. Stefan se jen usmál a tleskl, nějací upíři přivedli mou ženu, sestru i strážkyni v pevném sevření.

„Ne, Princi, my neodejdeme,“ řekl mi Stefan.

„Sám jsi to chtěl,“ řekl jsem mu a začal se soustředit. Cítil jsem, jak oheň ve mně vybuchl. Pomocí své moci jsem našel všechny stoupence Rumunů a zapálil je. Stefan i Vladimir začali řvát bolestí, všichni se během chvilky přeměnili v popel. Vyčerpaně jsem spadl na čtyři a zhluboka oddechoval.

„Jazzi,“ vykřikla Lily a běžela ke mně.

„Jsem v pořádku,“ řekl jsem jí a namáhavě se postavil.

„Děkujeme, Jaspere,“ ozval se Aro.

„Doufám, že jsem neublížil nikomu nevinnému,“ řekl jsem a rozhlédl se.

„Ne, svůj oheň jsi měl pod kontrolou,“ řekl mi táta, „ale je to už hodně dlouho, co jsi takhle bouchnul.“

„A ty se mi divíš?“ pozvedl jsem obočí.

„Ne, udělal bych to samé, co ty,“ usmál se na mě, „ale měl bys jít na lov, máš úplně černé oči.“

Přikývl jsem a svou rychlostí jsem se rozběhl za hradby do lesa. Ulovil jsem tam první zvíře, které jsem ucítil. Byla to laň, ukojil jsem na ní svou žízeň a zahrabal ji. Vrátil jsem se a všichni se zase normálně bavili. Alice byla u své rodiny a bavila se s nimi. Ke mně přišla Leah a Seth.

„Pojedeme domů,“ řekl jsem jim.

„Alice,“ řekl jsem jemně, aby se nelekla. Otočila se na mě s otázkou v očích.

„Já už bych chtěl odtud zmizet,“ řekl jsem jí, přikývla.

„Počkat, ale my jedeme domů až zítra,“ řekla blondýnka z její rodiny.

„Rose, my nejedeme do Forks, ale stěhuji se do Londýna,“ vysvětlila jí Alice.

„Máte bydlet přece u nás, dohodli jsme se tak doma,“ namítla.

„Ne, dohoda zněla, že budeme bydlet, kde budu chtít já,“ vložil jsem se do hovoru.

„Tebe jsem na nic neptala,“ řekla mi povýšeně.

„Já jsem ti na žádnou otázku neodpovídal, pouze jsem ti uvedl dohodu na pravou míru,“  řekl jsem jí.

„Mně je to jedno, ale Alice jede s námi do Forks a ty se musíš přizpůsobit,“ odfrkla si povýšeně.

„Tobě se přizpůsobovat nebudu,“ setřel jsem ji.

„Možná jsi pro celý svět nějaký Princ, ale pro mě jsi jen další volturiovská krysa,“ zavrčela na mě, musel jsem si dát ruce za záda, protože mi začaly hořet. Už teď jsem byl naštvaný z Rumunů a ona mě ještě provokuje.

„Být tebou, blondýnko, moc ho neprovokuji, jestli nechceš skončit jako Rumuni, Jasper k tomu nemá daleko,“ varovala ji Leah.

„A ty jsi kdo, že se mnou mluvíš?“ řekla tak povýšeně.

„Já jsem jeho ochránkyně a ve vašem světě mám docela vysoké postavení, větší než ty, takže si nezačínej, navíc jestli mu něco budeš chtít udělat, budeš muset jít přes nás,“ usmála se na ni medově Leah.

„Jak jsi to myslela, že Jasper nemá daleko k tomu, aby Rosalie skončila jako Rumuni?“ zeptal se zrzek. Vyndal jsem jednu ruku ze zad a ukázal mu ji. Celá dlaň mi hořela.

„To se mi stává hodně zřídka, když mě někdo dost vytočí,“ vysvětlil jsem mu a pokusil se plameny uhasit. Nešlo to, pořád jsem byl vzteklý.

„To je nedokážete zhasnout, Princi?“ zeptala se mě matka Alice.

„Dokud jsem rozzlobený, tak ne, ale dokážu je ovládnout tak, abych nikoho nepopálil,“ odpověděl jsem jí a plameny mi vzrostly, protože jsem se zas trochu víc naštval, když mi řekla Princi.

„Jdu se zchladit,“ řekl jsem Leah a Sethovi a odešel jsem. Procházel jsem se po zahradách a uklidňoval se. Plameny na mých rukou pomalu zhasínaly. Když zhasly úplně, vrátil jsem se zpátky. Alice si mě všimla a šla ke mně.

„Omlouvám se za Rosalii,“ řekla mi smutně.

„To nic, já se nesmím tak snadno rozčílit,“ usmál jsem se na ni.

„Půjdu se převléknout a můžeme vyrazit,“ oznámila mi a odešla do hradu. Také jsem se šel převléknout, počkal jsem na ni před hradem. Už byla tma, takže jsem mohl být bez maskování venku. Se mnou tam také čekala její rodina a má rodina.

„Bráško, že zas brzo přijedeš?“ zeptala se mě Lily.

„Přijedu, ale ty taky přijeď někdy za mnou, vždyť posledních deset let jezdím pořád jenom já,“ přikývl jsem a objal ji.

„Máte už letenky zajištěné,“ usmála se na mě mamka.

„Děkuju,“ objal jsem ji.

„Buď na ni hodný,“ řekla mi.

„Neboj se, budu,“ slíbil jsem. Táta mě poplácal po zádech a usmál se na mě. Lucas mě bratrsky objal.

„Jaspere, a s námi se nerozloučíš?“ ozvalo se ze vstupní brány.

„Tak sem pojďte a já se s vámi rozloučím,“ křikl jsem pobaveně na ně. V mžiku se u mě objevili Felix s Demetrim, plácli jsme si spolu. Ti dva mi taky budou chybět. Uviděl jsem Alici, jak vychází s kufrem ven, přešel jsem k ní a ten kufr jí vzal. Váhavě se na mě usmála. Přešel jsem ještě ke své rodině a dal jí tak čas, aby se rozloučila s tou svojí.

„A budete v Sídle nebo v domě?“ zeptala se mě mamka.

„Zatím v Sídle, chci ještě něco dělat s Armádou,“ odpověděl jsem jí.

„Tak můžeme,“ ozvala se za mnou Alice, přikývl jsem a naposledy objal svou sestru s mamkou. Dálkovým ovládáním jsem odemkl auto, naložil jsem do něj naše věci, nasedli jsme a odjeli domů.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Pátý vládce Prolog + 1. kapitola:

 1
9. nikolka hry
02.02.2014 [17:52]

nikaolkansux dnxnx jx xi xjdn cuwww.stmivani.eu/components/images/emoticons/smile21.gif cuvnngig gimjivmv b km vmwww.stmivani.eu/components/images/emoticons/smile21.gifhttp://www.stmivani.eu/components/images/emoticons/smile13.gifhttp://www.stmivani.eu/components/images/emoticons/smile38.gif Emoticon " rel="nofollow" onclick="return !openWindow(this.href);">www.stmivani.eu/components/images/emoticons/smile23.gifEmoticon Emoticon Emoticon

8. Leník
27.11.2012 [11:04]

naprosto super Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Jana
18.08.2012 [22:38]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Lulu88
14.08.2012 [11:27]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Můžu jen tiše závidět, že někdo dokáže psát povídky tak hezky Emoticon doufám, že brzo napíšeš další už se na něj moc teším Emoticon Emoticon Emoticon

5. Mia
13.08.2012 [22:19]

rychle pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.08.2012 [17:50]

Arlinsuper! :D honem další :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Charlotte147
13.08.2012 [17:48]

Úžasné!! Dúfam že ďalšiu kapitolu pridáš čo najskôr!.. Už sa teším Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Sara
13.08.2012 [16:54]

Supeeeeeeeeeeeeeer Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon rychle dalšííííííííííííííí PLS PLS PLS je to božíí Emoticon

13.08.2012 [15:19]

NeyimissAhoj, článek jsem ti opravila, ale příště si dej větší pozor na níže uvedené chyby. Děkuji. =)

* Čárky;
* mě/mně;
* překlepy;
* chybějící písmena;
* oddělování oslovení;
* shoda podmětu s přísudkem;
* I/Y;
* skloňování jmen;
* slovesné třídy;
* malá/velká písmena;
* rozumněli => rozuměli;
* rozlobený => rozzlobený.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!