Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Pátý vládce 21. kapitola

09.03.2013 (21:45) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1181×

XXI. Dávno zapomenuté tajemství

„Jsi připravený?“ zeptala se mě Alice, přikývl jsem a prohrábl si vlasy. Alice se ke mně posadila a urovnala mi je znovu.

„Stejně si je znovu rozcuchám,“ chytil jsem ji za ruku a vyndal si ji z vlasů.

„Já vím, ale mě to stejně nepřestane bavit,“ usmála se na mě.

„Měli bychom jít,“ řekl jsem a vstal. Před dveřmi na nás čekali Leah a Seth, aby nás doprovodili. Znovu se stali mými plnohodnotnými strážci.

„Jaspere, konečně jste tu, takže můžeme začít,“ řekl mi Aro, Leah a Seth propluli kolem nás do sálu.

„Nyní přivítejme našich pět vládců a jejich rodinu,“ uslyšel jsem uvaděče. Vyšli jsme po boku své rodiny do sálu, museli jsme se tvářit vznešeně a já už v tom měl naštěstí praxi, ale Alici to moc nešlo. Postavili jsme se do kruhu na parketu a začali tančit.

Díval jsem se Alici do očí a nevnímal okolní svět, tančila jako anděl. Po chvilce jsme přestali, sice mě nebolely nohy, ale musel jsem se šetřit.

Přešli jsme ke stolu s občerstvení, kde bylo i lidské jídlo pro mě, vlčata a poloupíry.

„Nechápu, proč Volturiovi trpí toho člověka,“ zaslechl jsem, jak se baví někteří upíři. Ignoroval jsem to, ale všichni mě pořád pozorovali.

„Ale, ale, Volturiovi se přivedli svačinku, myslím, že jim nevadí, když se napiju,“ přišel k nám upír a chtěl se na mě vrhnout, ale než se stačil na mě vrhnout, stála na něm vlčata ve své zvířecí podobě.

Všechno ztichlo a všichni se dívali na nás.

„Co se tu stalo?“ přišel k nám táta, Leah slezla z toho upíra a přeměnila se.

„Chtěl zabít Jaspera,“ odpověděla mu, Alice se ke mně přitiskla.

„Sethe, pusť ho,“ řekl táta, Seth ho poslechl. Táta zvedl toho upíra a hodil ho do zdi.

„Ještě jednou se dotkneš mého syna a zabiju tě já,“ zavrčel na něj. „A to platí pro všechny, mého syna necháte na pokoji.“

„Pokračujte,“ řekl Aro a hudba opět začala hrát.

„Jaspere, běžte do naší chaty v zahradách, nechci už nic riskovat,“ řekl mi táta, Alice s ním souhlasila a už mě odváděla v doprovodu Leah a Setha pryč.

Venku se Leah přeměnila, abych si na ni mohl sednout, a odvezla mě rychle do chaty. Během pár minut jsme byli tam.

„Necháme vás tady samotné,“ řekl nám Seth. „Zakryli jsme vaši stopu, takže vás nikdo nenajde, a navíc zůstaneme poblíž.“

„Díky,“ poděkoval jsem jim upřímně.

„Je to naše povinnost,“ usmál se na mě Seth a odešel. Alice si mezitím prohlížela fotografie a kresby rodiny.

„Jaký jsi byl vlastně jako člověk?“ zeptala se mě najednou.

„Takový, jako jsem teď,“ odpověděl jsem jí okamžitě, nevěděl jsem, na co naráží.

„Já myslím, jaký jsi měl lidský život, skoro nic jsi mi o něm neřekl,“ podívala se na mě. „Vím jen, že ti bylo dvanáct, když se Lily narodila, a devět, když se tvůj otec stal upírem, ale nic víc.“

„Neměl jsem moc zajímavý život,“ řekl jsem tiše.

„To mi nevadí, vždyť když to tak vezmu, nic o tobě skoro nic nevím,“ řekla mi. „Všimla jsem si třeba, že máš jizvu mezi krkem a ramenem od upíra, od čeho to máš?“

„Od Stefana,“ odpověděl jsem jí po pravdě.

„Od Stefana?“ nechápala.

„Mám hodně důvodů, proč ho nenávidět,“ zašeptal jsem a stiskl ruku v pěst.

„Víc než to, co se stalo před dvěma roky?“ zeptala se mě.

„Mnohem víc,“ přikývl jsem a zadíval se na rodinný portrét, kde chyběl jeden člen.

„Co ti udělal?“ ptala se mě dál.

„Zabil mi bratra, ženu a děti,“ zašeptal jsem tak tiše, že to sotva slyšela.

„Cože?“ zalapala po dechu.

„Jsem z jednovaječných dvojčat, mé dvojče, můj bratr se jmenoval Damien,“ řekl jsem jí. „Byl ten starší, díky němu jsem takový, jaký jsem nyní. Zemřel, když jsme slavili sedmnácté narozeniny. O dva roky později jsem přišel i o svou ženu s dětmi, kterým byl pouze rok. Zabil je Stefan.“

„A proč Damien není na tom obraze?“

„Nevím, zapomněli na něj všichni krom mě,“ odpověděl jsem jí a dál se díval na portrét.

„Jako by nikdy neexistoval,“ dodal jsem o chvilku později.

„Jaspere, co to tam máš za prsten?“ zeptala se mě Alice a ukázala na portrét.

„Prsten, který mi dovoloval používat mé schopnosti, i když jsem byl člověkem,“ odpověděl jsem jí.

„Proč už ho nemáš?“ podívala se na mě.

„Po smrti Damiena jsem ho už nechtěl nosit, protože Damien byl tím, kdo mi pomáhal s ovládáním mé schopnosti ohně,“ vysvětlil jsem jí.

Najednou někdo zaklepal a po mém vyzvání vešel dovnitř Danny.

„Jaspere, mohu s tebou mluvit?“ zeptal se mě vážně, musím říct, že jsem ho už takhle vážného hodně dlouho neviděl.

„Půjdu se projít na chvíli,“ mizela taktně Alice, políbila mě rychle a odešla.

„Tak mluv,“ řekl jsem mu.

„Byl za mnou Stefan,“ zašeptal.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Pátý vládce 21. kapitola: