Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Příběh upíra - 5. kapitola

17.09.2010 (15:30) • BreeTanner • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1086×

Slunce již lehce probleskovalo mezi stromy, když Bree otevřela oči.
„Dobré ráno,“ pozdravil jsem ji a ona se usmála.
„Dobré,“ odpověděla, „také jste spal?“
„Ovšem. Půjdeme dál?“
„Ještě se najím, mám vcelku hlad…,“ řekla.
Uchichtl jsem se. Zapomněl jsem, že lidé musí jíst každý den. Mně stačí napít se jednou týdně. Bree si vytáhla oplatku a začala jíst. Vypadalo to, že jí to chutná. Já nic takového nikdy neochutnal. A už ani neochutnám. Pokud by mě to nezabilo, tak bych se zaručeně alespoň pozvracel.
„Chcete taky?“ zeptala se mě Bree.
Zavrtěl jsem odmítavě hlavou. „Ne, děkuji.“
Bree dojedla tatranku a obal dala do igelitového pytlíku, který vyštrachala v batohu. Podíval jsem se na ni. Na rtech jí zůstalo trochu čokolády, o které nevěděla.
„Otři si ústa,“ oznámil jsem jí.
Poslechla mě. Já už jsem stál na nohách s jejím batohem na zádech. Pak jsem si vzpomněl na jeden zásadní problém. Velmi zásadní. Ztuhl jsem.
„Děje se něco?“ zeptala se mě Bree.
Myslel jsem si, že to půjde jinak, ale teď jsem věděl, že to bude muset vědět.
„Asi ti budu muset něco říct,“ řekl jsem váhavě a pomalu.
Podívala se na mě důvěřivýma, tmavě hnědýma očima a mně jí bylo líto. Věří mi. Věří, že jí neublížím. Teď uteče… nechci, aby utekla.
„Slib mi, že neutečeš, protože já ti neublížím.“
Bree přikývla, jako že slibuje.
„Já jsem…,“ začal jsem.
„Fantom Opery? To já přeci vím…,“ řekla mi Bree a mile se na mě usmála.
„Tady nejde o to, že jsem Fantom Opery… jde o to, že jsem… upír,“ řekl jsem a sklopil zrak.
Čekal jsem na Breeinu reakci. Čekal jsem, že uteče s křikem. Nic takového se ale nestalo.
„Eriku? Podívejte se na mě,“ řekla stejně sebejistě a klidně, jako když mluvila předtím.
Zvedl jsem opatrně oči. Bree se usmívala.
„Nejste zlý upír, takže se vás nebojím. Nikdy jsem neslyšela o tak hodném a milém upírovi. Vlastně jsem na ně ani nevěřila, dokud jste mi neřekl, že mezi ně patříte. Jste dokonce hodnější než jakýkoli člověk, kterého znám! Nebojím se.“
Její odpověď mě překvapila. Objal jsem ji.
„Ty červené oči ti sluší,“ škádlila mě.
„No, to víš!“ zasmál jsem se.
Začala utíkat, ale přesto, že běžela rychle, dohnal jsem ji za půl vteřiny. Nikdy nebude rychlejší než upír. Chytil jsem ji, spadli jsme na zem a oba se smáli. Připadal jsem si jako malé dítě, ale skvěle jsme se bavili.
„Tak pojď, půjdeme,“ řekl jsem a zvedl se.
Bree zkřivila rty. „Budou mě bolet nožičky,“ řekla a rozesmála se.
„Tak tě ponesu,“ usmál jsem se.
„Tak jo!“ vykřikla Bree a rozběhla se ke mně.
„Počkej, teď ne, až tě budou bolet nohy!“
„Né, teď!“ zasmála se a skočila mi do náruče.
Rozesmál jsem se. „No dobře, princezno.“
„Jaké to je být upírem?“ zeptala se a tulila se ke mně.
„První tři dny se svíjíš v bolestech,“ odpověděl jsem suše.
„A pak?“
„Pak máš hroznou žízeň.“
„A potom?“
„Lovíš.“
„A pak?“
„Čekáš, až budeš mít zase žízeň.“
„Docela nuda, viď?“ zeptala se.
„Ani ne. Alespoň já se nenudím, protože jsem s tebou,“ řekl jsem, ale vzápětí jsem toho zalitoval.
Tou větou jsem jí prozradil, že mi není lhostejná.
Ne, že by mi vadilo, že to ví.

Autor: BreeTanner (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Příběh upíra - 5. kapitola: