Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přežívám, ale budu žít 2.kapitola

24.07.2009 (19:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4296×

Odešla sem k sobě do pokoje a čekala na to až ke mně přijdou ostatní. Nečekala sem dlouho a u mě se shromáždila moje garda. Jako první vám chci představit Jane, ona vás dokáže mučit pomocí myšlenek a taky umí upíry a věci změnit na prach, potom je tu Demetri, přítel Jane. On má schopnost zamaskovat pach a taky schpnost iluze. Dále je tu Alec, on umí otupovat mysl a umrtvit upíra,tj. Znehybnět, jeho partnerkou je Heidy, ta má jako schopnost krásu, a to dokáže i na ostatních. Umí upíra zdokonali, ale taky zošklivit. Poslední, kdo je v mé gardě je Felix, ten ovládá naprosto boj, je hrozně silný. Do Forks s námi bohužel nejede jeho partnerka Elisabeth. Ta je na misi a vrátí se asi až za půl roku, to k nám potom přijede na návštěvu. Oni dva byli zvyklí na to být bez sebe, ale o to víc si potom užívají společný čas.

„Mám pro vás novinku. Já a vy odjíždíme. Sice ne hned, ale za nějakou dobu pryč z Volterry.“ oznámila sem jim s úsměvem.

„Jako všichni??“ zeptal se Alec.

„Jo, pojedeme všichni. Náš cíl je Forks. Marcus nám všechno zařídí. Odjedeme za měsíc. Marcus chce to nejlepší. Budeme mít letiště blízko Forks. To je mimochodem město, kam jedeme. Heidy, oblečení si budeme kupovat nové tam. Jestli už nemáte otázky, můžete jít.“ sdělila sem jim novinky, ale místo toho aby odešli tak jen stáli a nehýbali se. Já vím, že tohle na ně bylo trochu moc, ale měli by jít.

„A ven!!!!“ vykřikla sem a oni se jakoby probudili.

„Co to bylo???“ zeptal se Felix. Cože???

„Vy jste tu tak trochu zamrzli. Hned potom, co jsem vám řekla novinky. Jste jakoby zkameněli.“ odpověděla sem mu.

„Ty musíš mít novou schopnost. Dokázala si nás nějak zamrznout. To se bude hodit, ale pro jistotu jim to neříkej. Musela bys tu potom zůstat déle než chceš.“ oznámila mi Jane. Já se nezmohla na nic víc než pouze na kývnutí. Potom se všichni sebrali a odešli. Já si šla vzít nějakou knížku a zase začínala vzpomínat.

PŘED 35 LETY

„Mám tu pro tebe nového člena do tvé gardy.“ oznámil mi Marcus. To zase bude. Jestli bude jako ostatní tak odsad´ vyletí než řekne švec.

„Další talent?? Kde jste ho ulovili?? V jezeře??“ řekla sem ironicky. Naštvaně sem se otočila zády ke dveřím.

„Neulovili mě v jezeře. Přišel sem sám a dobrovolně.“ řekl ten nejkrásnější hlas. Otočila sem se tak prudce až sem spadla. Hned byl u mě a pomáhal mi na nohy.

„Děkuji. Zvykej si, tohle se mi stává často.“ oznámila sem mu.

„Zvyknu si, i když to v tvé společnosti půjde těžko. Soustředit se na něco.“ řekl sotva slyšitelně.

SOUČASTNOST

Už v té době sem ho milovala, ale nechtěla sem si to přiznat. Budu ho navždy milovat, i když sem mu nestála ani za slovíčko na rozloučenou. Nesmím se, ale zaobírat minulostí. Ted´ka se budu stěhovat. Až už se strašně těším. Marcus nám vše zařídí. Auta, dům, vybavení domu i nástup do školy. Oblečení pojedeme nakoupit hned při cestě a taky tady. Je tu spousta návrhářů a v tom se Heidy přímo vyžívá. Já mám taky jednu schopnost, že nikdo v mojí přítomnosti necítí krev. Tu schopnost sem propůjčila celé mé gardě. Takhle můžeme chodit mezi lidi a nikdo z nás neucítím krev. Demetri se nám potom postará o iluzi. Takže můžeme chodit v sliníčku do školy a podobně. Celý proces příprav trval měsíc a půl. Bylo to neskutečně dlouhé, ale o to smutné. Vždyt´ brzy už tu nebudu. Budu jen se svou gardou a ne s rodinou. Bude mi to tu chybět. Volterra, upíři co s námi žijí, rodina. Otec. Mám ho ráda, ale chápu ho, snad mi někdy odpustí. Do mého pokoje vpadl jako velká voda Alec a začal na mě mluvit: „Šup, šup. Auto odjíždí za 10 minut a ty ses ještě ani nerozloučila. Jdi hned do sálu. Čekají tam na tebe.“ Kývla sem a šla do sálu, kde už byli jak strýčkové tak i otec.

„Isabello, všechno sem ti vyřídil. Všechno najdeš ve složce v letadle. Kvůli tobě je blízko Forks soukromé letiště Isabella. Z letiště vás potom odveze auto do vašeho domu. Felix a Demetri ví, co a jak. Budeš nám tu strašně chybět.“ řekl Marcus a šel ke mně a obejmul mě.

„Ty mi taky budeš chybět.“ řekla sem dojatě. To už ke mně přišel Caius, který mi pošeptal: „Hodně štěstí.“ Kývla sem a podívala se na svého otce. Vypadal jako by váhal, jestli mě může obejmout. Rozhodla sem to za něj. Přiběhla sem k němu a obejmula ho.

„Budeš mi chybět.“ řekla sem mu a chtěla sem odejít, ale on mě obejmul a řekl: „Ty mě taky a kdyby si něco potřebovala víš, že tu jsme pro tebe.“ Kývla sem a šla za ostatními do garáží, kde na nás čekala limuzína. Jak jinak, chováme se jako bohatí, možná protože jimi jsme. Limuzína nás odvezla na letiště k soukromému tryskáči. Pilotování se ujal Felix a my ostatní si užívali cestu do nového života. Života ve Forks.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přežívám, ale budu žít 2.kapitola: