Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prezidentova dcera 22. kapitola

14.03.2010 (20:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2405×

Autem jsme dojeli až na letiště, kde na nás již rodina čekala.

„Můžeme?“ ptala se mě hned Alice a já jen kývla. Za chvilku začne můj nový život a s tím nejlepším člověkem, pardon upírem na Zemi.

„Lásko, jsi v pořádku?“ zeptal se mě starostlivě Edward a já se na něj překvapeně podívala.

„Proč?“ zeptala jsem se ho překvapeně.

„Byla jsi mimo,“ osvětlil mi můj stav a já jen kývla.

„Půjdeme?“ zeptala se nás Alice a my jsme se k nim přidali. Po chvilce k nám přišel Carlisle i s letenkami a rozdal nám je.

„O zavazadla je postaráno, letadlo letí za hodinu. Půjdeme si sednout kdo terminálu, abychom byli blíže, ano?“ zeptal se nás a my jsme kývli. Společně jsme se vydali na dané místo a po hodině jsme již byli v první třídě letadla do New Yorku.

„Proč jedeme do NY?“ zeptala jsem se nechápavě Edwarda. Po chvilce mi to, ale došlo. New York znamená nákupy a ty jsou něco pro Alice.

„Už ti to došlo?“ zeptal se mě pobaveně a já jsem jen přikývla. V hlavě jsem začala již plánovat, jak se z toho vyvléct.

„Bello, nepovede se ti to!“ varovala mě Alice a výhružně se na mě podívala. Celý let jsme se s Edwardem věnovali jenom sobě až se na nás ostatní výhružně dívali.

„Nechte si to na doma,“ žádal nás Emmett, ale sám se choval jěště hůř. Během letu několikrát odešel s Rose na záchodky a vraceli se z nich o dlouhou chvíli později.

„Neprovokuj,“ okřikl ho znovu Edward. Po delší chvíli jsme konečně přistávali a já jsem si docela oddychla, protože vydržet mezi lidmi pro mě byl docela obtížný úkol.

„Já a Emmett obstaráme auta,“ hlásila nám hned Rose a zmizeli hned v davu, který se z letadla vynořil jako první.

„A co my?“ ptala jsem se hned Edwarda.

„Jdeme vyzvednout kufry a pak čekat na Rose a Emmetta,“ řekla mi Alice a šla s Jasperem k místu, kde se objevovaly kufry našeho letu. Po chvilce jsme zahlédli i ty naše. Edward s Jasperem a Carlislem je hned začali odebírat.

„Rose a Emmett na nás čekají,“ oznámila nám Alice a my jsme konečně vyšli před letiště. Naštěstí v New Yorku bylo zataženo a Rose a Emmett nám mávali z parkoviště.

„Kdo chce Mercedes?“ zeptal se nás Emmett žertem a podal klíče Carlisleovi.

„Potom tu máme Lamborghini a ještě i Porsche. Tak, co to bude Bell?“ ptal se mě hned Emmett a já sena něj překvapeně podívala.

„No tak, vyber si něco lásko,“ požádal mě Edward.

„Dobře, já chci Porsche,“ řekla jsem Emmettovi a v ruce mi přistály klíče. Edward vzal naše kufry a vydali jsme se k jedinému autu, které stálo osamoceně.

„Touhle nádherou pojedeme?“ zeptala jsem se ho, když jsme k němu došli a on jen kývl. Rychle dal zavazadla do kufru.

„Chceš řídit?“ zeptal se mě a já se na něj s úsměvem podívala.

„Raději ne. Myslím, že už si to ani nepamatuji. Budeš mě to msuet naučit,“ řekla jsem mu aon se na mě pobaveně podíval.

„Ty si to nepamatuješ?“ zeptal se nevěřícně.

„Vždycky mě vozili, takže i když mám řidičák, nikdy jsem ho nevyužila,“ řekla jsem mu a na jeho tváři se objevil úsměv.

„Až budeme ve Forks, naučím tě to,“ konstatoval a vzal si ode mě klíče a sedl si za volant.

„Víš, kam jet?“ zeptala jsem se ho, když vyjel z parkoviště.

„Ano a i kdybych to nevěděl, tak pár metrů před námi jede Carlisle,“ vysvětlil mi a já ho obdařila úsměvem.

„Tohle bude těžké,“ povzdechl si a já se překvapeně podívala.

„Co by mělo být těžké?“ zazněla autem má otázka.

„To odolávání,“ vysvětlil mi a já jen s úsměvem přikývla. Za chvilku jsme již parkovali u jednoho z hotelů.

„Dáme si sem věci a potom jdeme na nákupy,“ řekl mi Edward a vyndal zavazadla. Já si vzala to svoje a následovala jsem ho dovnitř. U recepce na nás již čekala rodina.

„Tady máte kartu pro vstup do pokoje,“ řekl nám Carlisle a dal Edwardovi kartičku.

„Pokoje jsou v jednom apartmánu, takže bud´te jako myšky, ano?“ zeptal se nás Emmett.

„Na to zapomeň,“ odsekla jsem mu a Edward mě rozverně políbil.

„Nic si neplánujte, za půl hodiny jdeme nakupovat!“ oznámila nám Alice a s Jasperem vyrazili k výtahům.

„Alice, mně není dobře. Nemohla bych tu zůstat?“ zkusila jsem to, ale ona záporně kroutila hlavou.

„Promiň Bello, ale nejde to. Navíc, ty nákupy si užijeme,“ oznámila mi a zmáčkla čudl do našeho patra.

„Večer ti to vynahradím. Slibuji,“ zašeptal mi do ucha jemně Edward.

„Beru tě za slovo,“ řekla jsem mu a vstoupila do aprtmánu.

„Váš pokoj je ten vzadu,“ řekla mi Alice a já se tam vydala. Jakmile jsem otevřela dveře, bylo to opravdu něco. Za těmi dveřmi nebyl pokoj, ale celý byt.

„Líbí se ti?“ zeptal se mě Edward, který byl celou dobu za mnou.

„Je to nádhera, jak se vám to podařilo sehnat?“ ptala jsem se ho překvapeně.

„Jsme jedni ze spolumajitelů hotelu,“ vysvětlil mi a já jen kývla. Tahle rodina mě nikdy nepřestane překvapovat.

„Lásko, dle všeho máme ještě asi 20 minut, co je strávit na lepším místě?“ navrhl mi Edward.

„S tím souhlasím,“ kývla jsem a začala jsem ho táhnout k posteli, ale přerušila nás naše Alice.

„To snad nemyslíte vážně!“ vyjela na nás a normálně mě od Edward odtáhla.

„Alice, proč nás přerušuješ?“ vyjela jsem na ni naštvaně, protože jsem už měla na Edwarda chut´.

„Později mi poděkuješ,“ vysvětlila mi a potutelně se na mě usmála.

„Opovaž se ceknout!“ zavrčel z pokoje Edward na Alici, která mě odváděla do jejího pokoje.

„Proč mě bereš k vám?“ ptala jsem se jí překvapeně.

„Musím tě připravit pro město,“ vysvětlila mi a do pokoje vstoupila i Rose.

„Vyberu jí oblečení,“ hlásila Alice hned a šla do šatny. Alice se mezitím přesunula ke mně a začala mě malovat a připravovat.

„Budeš nádherná,“ ubezpečila mne a pokračovala ve svém díle. Celou tu dobu jsem se raději ani nehýbala, protože jsem uvnitř sebe cítila, že by na mě Alice vyjela a myslím, že by to nebylo moc příjemné. Pro mě, ona by si to myslím i užila.

„Prosím, zavři oči,“ pořádala mě a já cítila jak mě spolu s Rose obléká do nějakých šatů.

„Hotovo,“ prohlásila po chvilce.

„Můžu se na sebe již podívat?“ zeptala jsem se jich a ony kývly. Šla jsem k jednomu ze zrcadel a to, co jsem uviděla mne velmi překvapilo. Ta dívka v zrcadle byla úplně jiná než já, ale moc se mi líbila.

„Tak?“ čekala Alice na verdikt a netrpělivě se na mě dívala.

„Moc se mi to líbí,“ řekla jsem jim a cítila, jak mne obě objaly.

„Už musíme jít,“ vyrušila naši chvilku Alice a já s Rose jsme kývly. Holky odešly z pokoje přede mnou a já měla jít jako poslední. Jakmile jsem vyšla před pokoj, tak Edward ztuhl.
„Jsi to ty?“ zeptal se mě překvapeně a já jen kývla.

„Za tohle budu muset sestrám poděkovat. Jsi nádherná,“ sklonil mi poklonu a jemně mě políbil.

„No tak, už pojd´te!“ vyrušila nás Alice a my jsme se za ní vydali. Edward byl po celou dobu k autu nesvůj.

„Děje se něco?“ ptala jsem se ho vyděšeně, ale on jen kroutil hlavou. Jeli jsme za Alice do centra nákupů, kde strávíme dle všeho docela dlouhý čas.

„Holky se mnou. Kluci jdou na ty vaše věci. Já vám nakoupím oblečení sama,“ oznámila nám všem Alice a jás e prosebně podívala na Edwarda. Ten mi, ale ústy naznačil omluvu a následoval Carlislea.

„Nejdřív jdeme na oblečení!“ oznámila nám a my se za ní vydaly. Alice mě odvedla do kabinky a po celou dobu mi nosila oblečení.

„Nakupuješ oblečení i někomu jinému?“ zeptala jsem se jí během cesty do dalšího obchodu.

„Neboj ani na ně nezapomínám,“ ujistila mne a vešla do dalšího obchodu.

„Kde je vůbec Esme s Rose?“ zeptala jsem se, když jsem je nikde neviděla.

„Šly za ostatníma,“ oznámila mi a podala mi další věci ke zkoušení. Po chvilce mě již odvedla do obchodu s botama.

„Alice, co mi tajíš?“ zeptala jsem se jí, ale ona jen kroutila hlavou.

„Co bych ti měla tajit? Ty snad o něčem víš?“ ptala se podezíravě.

„Ne, já se ptám tebe!“ řekla jsem jí naštvaně, ale on a se na mě podívala s lítostí.

„Já nemůžu,“ řekla mi a podala mi jedny z bot, abych si je vyzkoušela.

Edward

„Tak, kdy to plánuješ?“ zeptal se mě s úsměvem Emmett.

„Dneska,“ zazněla má odpověd´ a Emmett jen kývl.

„Jdeme vybrat prstýnek!“ rozhodl Jasper a vyrazil k jednomu z klenotnictví.

„Dobrý den, přejete si?“ zeptala se mě hned jakmile jsem vstoupil do obchodu jedna z prodavaček.

„Chtěl bych zásnubní prstýnek,“ řekl jsme jí a ona mě vedla k jednomu z pultů.

„Chcete ho jednoduchý nebo složitý?“ zeptala se mě.

„Jednoduchý,“ řekl jsem jí a ona mi podala nabídku.

„Tak, co? Který by se vám líbil?“ ptal jsem se mých společníků.

„Mně se líbí tenhle,“ řekla mi má matka, která se tu objevila. P

„Opravdu? A bude se líbit i Bell?“ ptal jsem se jí hned.

„Byla by blbá, kdyby se jí nelíbil,“ řekla mi hned Rose a jen kývla.

„Kde jsou?“ zazněla moje otázka a ony se usmály.

„Nakupují,“ řekla mi Rose a já s kývnutím odešel k pokladně.

„Vybral jsem si tenhle,“ řekl jsem té prodavačce a podal jí prsten. Zaplatil jsem a konečně jsem vyšel z obchodu.

„Půjdeme za nimi?“ zeptal jsem se jich a oni přikývli. Společně jsme došli do obuvi, kde trpěla moje láska.

„Už půjdeme?“ zeptala se mě, hned jak mě uviděla.

„Ano, půjdeme,“ ujistil jsem ji a vydal se spolu s ní do garáží.

„Kde jsou ostatní?“ zeptala se mě, když zpozorovala, že za námi nikdo nejde.

„Nechali nám soukromí,“ oznámil jsem jí a otevřel dveře u spolujezdce. Po chvilce jsme vyjeli do hotelu, kde jsem chtěl svůj plán splnit. Již ve výtahu jsme se již začali líbat a v tomto stylu jsme pokračovali až před dveře našeho pokoje.

„Půjdu se vysprchovat,“ oznámila mia tím mi nahrála do karet. Rychle jsem odešel do pokoje Alice, kde byly všechny potřebné věci na dnešní večer. Kvítky růží jsem rozsypal po pokoji a po posteli a také jsem zapálil pár svíček, abych torchu navodil tu atmosféru.

„Páni, my něco slavíme?“ zeptal se užaslý hlas za mnou. Otočil jsem se a potutelně jsem se usmál.

„Neslavíme, ale mohli bychom. Můžu na tebe mít otázku?“ zeptal jsem se jí a ona se na ě s podivem podívala.

„O co jde?“ zeptala se mě hned.

„Isabello, vzala by sis mě za manžela?“ zeptal jsem se jí a sledoval její překvapený obličej.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prezidentova dcera 22. kapitola: