Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přelétavý člen rodiny Cullenů - 1. kapitola

10.02.2011 (20:45) • sajsinka9 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1374×

„Mohu se na něco zeptat?“ otázala jsem se Edwarda.

„Ano?“ odpověděl svým nádherným hlasem, který mě tolik mučil.

„Když jsem vás poprvé viděla v jídelně, ptala jsem se Jessicy, co jste zač, abych pravdu řekla, byla jsem vámi vážně uchvácená.“

Kdo by taky nebyl, pomyslela jsem si.

„A ona se samozřejmě pustila do dlouhého vyprávění, však víš... Co mě ale zaujalo, byla zmínka o tom, že vás bylo víc.“ Pozorně jsem ho sledovala a všimla jsem si, že se jeho výraz změnil, ale nemohla jsem ho identifikovat. Díval se nehybně před sebe, jako by se mu před očima míjel celý jeho život, když se najednou usmál, dodalo mi to sílu pokračovat.

„Zmínila se, že s vámi byla ještě jedna dívka, myslím, že říkala, že byla Alicina, nebo tvoje sestra, ale moc dlouho se tu nezdržela, už dlouho se tě chci zeptat...“ Donutila jsem se zvednout oči a podívat se na něj. Nevím proč, ale měla jsem z toho zvláštní pocit, jako by to bylo jedno z těch témat, která jsou pro mě tabu. Trochu jsem se bála, jak bude reagovat, ale kupodivu se pořád usmíval, když mi odpovídal.

„Connie,“ řekl to jméno s lehkostí a úšklebkem. Sledovala jsem ho, jak je zase myšlenkami jinde a čekala, až se jeho kamenná tvář rozhýbe k životu.

„Tak?“ Začala jsem být trochu nedočkavá. Usmál se a konečně se rozpovídal.

„Byla, je a bude členem naší rodiny. Je Cullenová, ale řekněme, že trošku přelétavá, nevydrží na jednom místě. Ona si svůj nesmrtelný život užívá snad nejvíce z naší rodiny a velmi ráda porušuje všechna pravidla - a to se většinou moc nelíbilo Carlisleovi. Přes to všechno ji všichni moc milujeme. Ale myslím, že vyprávět by ti o ní spíše měl Jasper než já,“ odpověděl Edward a já cítila, že tak nějak zakončil rozhovor o, pro mě stále neznámé, upírce jménem Connie.

Ale mně to nestačilo, nechtěla jsem se nechat takhle odbýt, a tak jsem pokračovala.

„Porušuje pravidla? To znamená, že se neovládá jako vy? Proto s vámi není? A proč se mám zeptat Jaspera? Edwarde! Vůbec jsi mi nepomohl, mám v hlavě ještě více otázek, než když jsem se tě zeptala!“ rozčílila jsem se, vždycky mým otázkám odpovídal obloukem. Ale jeho můj vztek vůbec nevyvedl z míry. Seděl přede mnou zjevně velmi pobavený mým náhlým splanutím.

„Vážně, Bello, myslím, že nemám právo ti o ní vyprávět, ona sama by mě roztrhala, kdybych s tebou o ní mluvil, nemá to ráda,“ zasmál se a já si připadala jako idiot.

„Mám dojem, že tu není, ne? Edwarde, prosím! Vzbudil jsi mou zvědavost!“ naléhala jsem zase s hlasem o oktávu výš.

Povzdechl si a opatrně začal. „Tak dobrá, ale na podrobnosti se musíš zeptat Jaspera, slibuješ?“ Čekal, až přikývnu a pokračoval „Connie je považována za velmi mocného upíra, který je nám znám, dokonce i Volturiovi z ní mají respekt.“

„Volturiovi." Při tom jméně jsem se zachvěla.

„Pšt,“ pronesl a pokračoval, „dalo by se říct, že do naší rodiny patří už odjakživa, až si promluvíš s Jasperem, pochopíš to. Její propletení s námi byly samé náhody. Já ji poznal už jako člověk. Těsně před svojí smrtí. Úplně jsem se do ní zbláznil,“ zasmál se a já hlasitě polkla. Když se zbláznil do nádherného stvoření, jakým musela určitě být, jak to, že se proboha vůbec začal zajímat o mě? Jako by zase mohl číst moje myšlenky, vzhlédl a obrátil oči v sloup.

„Jenže jakmile zjistila, jakým směrem ubíhají moje myšlenky, byla pryč. Málem to s ní šlehlo, když přijela na návštěvu za Carlislem, se kterým se znala. Potkala se se mnou a já byl upír. Stala se mou dobrou přítelkyní. Měla stejný dar jako já, četla výborně myšlenky, takže jsme si skvěle rozuměli.“

„Počkej,“ přerušila jsem ho, „říkal jsi, že je nejmocnější, takže četba myšlenek není asi jediný dar, že?“

„Zase vnímavá,“ usmál se.

„Její dary se dají těžko specifikovat, občas nás to děsí. Ona sama má velké problémy své dary ovládat. Může hýbat věcmi a ovládat lidi. Takže by se dalo říct, že ovládá cokoliv, hmotné i nehmotné věci a také,“ odmlčel se, „má ještě jeden dar,“ zastavil se. Zamračila jsem se, když nepokračoval.

„Edwarde?“

„Já nevím zdali... Je to těžko pochopitelné. Já… Vysvětlím ti to někdy jindy, vážně by ses měla raději zeptat Jaspera.“ Obrátila jsem oči v sloup.

„To už jsme snad probrali ne?" řekla jsem.

„Tak dobrá. Když se ovládá, umí své dary vypnout. Je to neuvěřitelné, prostě najednou jí nemůžu číst myšlenky, Alice ji nevidí a ke vzteku Jaspera jí nemůže ovládat emoce.“

„A to mě mělo vyděsit?“

„Neskončil jsem.“

„Aha.“

„Ten největší dar, se kterým velmi experimentovala, je pro upíry neškodný, pro lidi smrtelný, jak později zjistila. Ona, no prostě... Svým dotykem může ovládat cizí dary. Když se dotkne talentovaného upíra, jeho dar přejde i do ní a ona ho může ovládat dokonce ještě lépe než sám majitel.“

„A jak to tedy funguje u lidí?“ zamračila jsem se a podívala se na něj. Uhnul pohledem a zadíval se do dáli.

„Když se dotkne člověka a spustí svůj dar, její srdce začne bít.“

Zalapala jsem po dechu. Hlavou se mi honila spousta myšlenek.

„To chceš říct, že ona může být člověk?!“ vyděsila jsem se.

„Jak jsem říkal, velmi s tím experimentovala. Bohužel pro ni, lidé to dlouho nevydrželi. Respektivě přebírala jejich energii. Brzy s tím přestala, ale Rose to naprosto nadchlo. Představa, kdyby Connie uměla být prostředníkem a s pomocí člověka Rose oživit… Zdá se to šílené, ale Rose se pořád drží naděje, že jednou Conniina moc vzroste do obrovských rozměrů a ono to půjde.“

Z jeho hlasu čišel naprostý vztek a zhnusení nad tím, co právě vyslovil. Usilovně jsem přemýšlela, nevím proč, ale cítila jsem, že mi o ní pořád neřekl všechno.

„V čem je háček?“ udeřila jsem na něj. Zase se zasmál. Už mi s tím lezl na nervy.

„Řekl jsi, že má s Carlisleem nějaký problém. Takže?!“

„Zeptej se…“

„Ne!“ zakřičela jsem, jelikož další zmínka o tom, že se mám zeptat Jaspera, mě vyváděla z míry.

„Ptám se tebe.“ On se ale zvedl a zakroutil hlavou.

To bylo jasné znamení, že náš rozhovor o mocné upírce, která nosí jméno Cullenová a sem tam i s nimi žije, skončil. Ale já měla ještě milion otázek, a tak někde hluboko ve mně se vynořil neznámý pocit, něco jako strach, strach z toho, co když se vrátí a já se jí nebudu líbit. Neříkal něco o tom, když se ovládá? Otřásla jsem se a věděla jsem, že si prostě musím promluvit s Jasperem.

Autor: sajsinka9, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přelétavý člen rodiny Cullenů - 1. kapitola: