Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčená - 4. kapitola

Předurčená - 4. kapitolaJustin se nám usadil ve Forks a Bella z toho není zrovna nadšená. Rovněž nový upír ve městě dost znepokojuje naši upíří rodinku.
V dnešní kapitole však všechny čeká velké překvapení, když si je zavolá do své kanceláře výchovná poradkyně.

4. kapitola

Isabella

Vnímala jsem, jak se ke mně snaží Alice Cullenová dostat. Na biologii byla ještě vytrvalejší, než obvykle. Co se asi stalo? Má příjezd Justina něco společného s tím, jak moc se chce stát mou kamarádkou? Nedávalo to smysl. Navíc se mi ji podařilo další hodinu udržet dostatečně od těla. Koho se mi však nedařilo si od toho těla udržet, byl Justin. Nechápala jsem, jak se mu podařilo dostat se skoro do všech mých hodin. A tělocvik byl další takový předmět. Trenér Clapp ho omluvil na základě nějakého potvrzení od lékaře, ale ani tak se Justin z tělocvičny nehnul. Hbitě nám sekundoval u volejbalu.

Do šatny jsem následně div neutíkala. Potřebovala jsem chvíli klidu. Najednou mi vadila i Jessica, která se nad Justinem rozplývala a údajně nedokázala pochopit, jak jsem podobný kusanec mohla nechat jít.

Já to věděla ale dost dobře. A Jessice to mohlo být úplně jedno. Nehodlala jsem vzpomínat na své poslední týdny v New Yorku.

Bohužel mi Justin byl neustále po boku, a i teď, když jsem vycházela z budovy tělocvičny a mířila si to na parkoviště, se ke mně opět přiřadil.

„V jídelně jsi neodpověděla, jestli vyrazíme do toho kina,“ prohodil a já se ho opět snažila ignorovat. V jídelně mi to moc nešlo, ale on mě tak naštval, když si myslel, že mě tak dobře zná. A štvalo mě to ještě víc, protože měl pravdu! Neměla jsem horory ráda.

„Nemám čas,“ namítla jsem a přidala do kroku, abych byla co nejdřív u auta a mohla vyrazit domů.

 

Další den jsem se do jídelny dostala až po Justinovi. Ten okupoval jídelní stůl s mými kamarády a já zaváhala, jestli si k nim přisednout. Měla jsem dost té jeho snahy se mnou mluvit už během dopoledních hodin.  Chtěla jsem klid. Popadla jsem tedy svůj tác s jídlem a sedla si k prázdnému stolu. Byla jsem naštvaná. A opět sama na sebe, jelikož jsem Justinovi dovolila, aby mě připravil o společnost mých přátel. Nikdo – kromě Justina – si ani nevšiml, že jsem u stolu nebyla!

Jen co jsem tedy snědla polovinu sendviče, vydala jsem se k učebně biologie, kde jsem konečně měla mít od Justina pokoj. Tuhle hodinu se mnou nesdílel.

Celá učebna byla prázdná a tak jsem se posadila na své obvyklé místo a čekala.

„Á, slečna Swanová,“ pronesl pan Banner, když vešel dovnitř a uviděl mě tam sedět. V rukách nesl nějaké diapozitivy, které jsme si měli dneska prohlížet. Pozdravila jsem ho a dál se věnovala svému nic nedělání. Tedy jenom do chvíle, než mě znovu oslovil. „Paní Copeová mě požádala, abych vás dneska omluvil z hodiny, máte se dostavit do kanceláře,“ informoval mě.

„Nevíte proč?“ zeptala jsem se po krátkém zaváhání.

„Důvod mi nesdělila,“ namítl a já si tedy posbírala už nachystané věci a vyšla z učebny. Co mi můžou v kanceláři chtít? Minulý týden jsem v pátek odevzdala všechny řádně vyplněné a podepsané papíry. Že by bylo něco v nepořádku?

Na chodbě jsem míjela spolužáky, kteří se postupně trousili do učeben a mezi nimi i Justina s podivně zachmuřeným výrazem. Jen co si mě však všiml, roztáhla se mu tvář do toho jeho dokonalého úsměvu.

„Učebna biologie je opačným směrem. Snad neplánujete záškoláctví, slečno Swanová? To by se panu policejnímu náčelníkovi jistě nelíbilo.“

„Trhni si,“ zavrčela jsem na něj a prošla kolem, aniž se mě pokusil nějak zastavit. Nevěděla jsem, co si od toho všeho slibuje. Bylo to vážně na hlavu a já před sebou stále viděla jeho, o dva roky mladšího, jak se nepokrytě líbá s tou druhou holkou. V době, kdy jsme spolu chodili! A kdyby jenom jednou. Co se mezi nimi asi stalo? Byl jí taky nevěrný? Rozešla se s ním kvůli někomu jinému? Pochybovala jsem, že je tu kvůli mně samotné. Něco ho sem dovedlo a já nevěděla co.

Než jsem ale došla ke kanceláři, už jsem ho opět měla za zády.

„Zřejmě budeme záškolačit spolu,“ zazubil se a ukázal mi papírek ze školní kanceláře.

„Takové slovo neexistuje,“ namítla jsem a zaklepala na dveře paní Copeové.

„Záškolačit?“ zajímal se a trochu se přitom zamračil. „Řekl bych, že jo. Je to logická transformace podstatného jména na sloveso.“

„Dobrý den, měla jsem se dostavit,“ promluvila jsem na paní Copeovou a Justina za mými zády ignorovala. Paní Copeová se na mě podívala přes obroučky kostěných brýlí a pak jsme si museli s Justinem sednout na židličky při stěně a počkat.

Na co?

 

Alice

„Neviděla jsi, co se děje?“ zeptal se mě Jasper, když jsme se potkali cestou do kanceláře školy.

Povzdechla jsem si a až potom odpověděla. „Ne, takže to má nejspíš něco společného s Bellou. V učebně jsem ji neviděla a Edward mi potvrdil z myšlenek několika dalších studentů, že mířila do kanceláře.“

„Myslíš, že se něco stalo?“

„To kdybych věděla. Nezaznamenala jsem, že by měla nějaký problém. Za ten týden a půl byla naprosto vzorná,“ namítla jsem a to už jsem zaznamenala Justinův hlas, jak se snaží v kanceláři paní Copeové donutit Bellu ke konverzaci.

Přidala jsem do kroku. Tohle mě zajímalo čím dál víc. Ještě nikdy se mi nestalo, abych byla zavolána do kanceláře školy. S Jasperem po boku jsem zaklepala a nakoukla dovnitř. Přesně podle očekávání seděla Bella s Justinem na židlích u stěny a mezi sebou měli jedno místo. Paní Copeová se na mě podívala a pozvala mě i Jaspera dál.

Bella se na mě překvapeně podívala a Justin neskrýval zamračení.

„Konečně jste tu všichni. Chtěla s vámi mluvit paní Norrisová,“ informovala nás a ukázala na dveře po své levici. Nechápavě jsem se na ni podívala. Opravdu právě řekla, že s námi chce mluvit výchovný poradce?!

S otazníky, které se mi v očích musely jisto-jistě odrážet, jsem tedy zaklepala a jako první vešla do té malé kanceláře, kde už na nás čekala výchovná poradkyně. Párkrát jsem ji zahlédla v jídelně s několika jejími kolegy, ale nikdy jsem jí nevěnovala moc velkou pozornost. Byla to vcelku vysoká žena, věkem blížíce se čtyřicítce. Oblékaná chodila převážně v kalhotových kostýmcích, které ji zrovna nelichotily, ale budiž – každý máme na módu jiný názor. Nemohla jsem po všech lidech chtít, aby ani nevycházeli z domu, dokud nebudou akceptovat nejaktuálnější módní trendy.

„Posaďte se, prosím,“ pobídla nás a ukázala na čtyři židle, které byly naproti jejímu stolu.

Zaujali jsme tedy nabízené místo a paní Norrisová se ujala slova. „Určitě jste překvapení, proč jsem si vás nechala zavolat. Odpověď je jednoduchá. Všichni jste na škole noví a tak jsem vás trochu sledovala. Dokážu si představit, jak může být složité zapadnout do nové skupiny lidí, ačkoliv Alice s Jasperem tu mají své sourozence a Isabella předtím hodně cestovala.“

„O co tady jde?“ zeptal se trochu podrážděně Justin a skočil tak paní Norrisové do řeči.

„Jde hlavně o to, že bych ráda vytáhla sourozence Cullenovi z těch jejich ulit. U těch tří, co tady studují delší dobu, jsem to nepodchytila včas a tak to hodlám s Jasperem a Alicí napravit. Bello, ty jsi milá a velmi komunikativní dívka a Justine, ty jsi rovněž velmi rychle zapadl do místního kolektivu. Chtěla bych vás tedy požádat, abyste s tím samým pomohli i Alici a Jasperovi.“

Naprosto šokovaně jsem na ni vykulila oči. Co je tohle za bláboly? Jak je možné, že si Edward v její mysli nepřečetl, že něco podobného plánuje?

Jasper mě konejšivě vzal za ruku. Což samozřejmě paní Norrisové neušlo. Tak tohle se mi na žádné předchozí škole nestalo. Ale… Co myslela tím, že Bella hodně cestovala? Tahle informace pro mě byla nová. Věděla jsem, že pochází z New Yorku, ale to bylo tak vše, nějaké bližší informace se ke mně nedostaly i přes tu špionáž kolem ní.

„Pokud myslíte, že je to nutné,“ prohodila Bella a já se konečně trochu vzpamatovala. Vždyť o tohle mi vlastně celou dobu šlo. Teď se nebude moct jenom tak vymluvit. Paní Norrisová jí dala za úkol, aby se mě ujala a udělala ze mě komunikativnější osobu. Musela jsem se tomu zasmát.

„Dáme tomu měsíc. Je to jenom na zkoušku,“ uklidňovala Bellino ´nadšení´.

„V pořádku, nemám s tím žádný problém. S Alicí se znám z hodiny biologie. Jaspere, tebe ráda poznávám,“ broukla Bella na mého manžela a tentokrát to byla Bella, kdo stiskl ruku jemu. Tohle nemohlo dopadnout líp! Už jsem se nemohla dočkat, až s Bellou něco domluvíme.

„Co vy na to, pane Jensene?“ obrátila se teď poradkyně i na něj.

„Jak sama jistě víte, s Bellou se známe už z New Yorku. Jistě společně vymyslíme, jak sourozence Cullenovi vytáhnout z té ulity,“ zaculil se na ni a já si povzdechla. Mohlo to dopadnout líp. Proč k nám, sakra, cpala i Justina?

Jenom pár minut na to se s námi rozloučila a my proklouzli kolem paní Copeové na chodbu.

„Kdybych nevěděla, že je to naprostá blbost, tak bych si myslela, že v tom má jeden z vás dvou prsty,“ prohlásila Bella, jen co jsme byli venku a střílela pohledem ze mě na Justina.

„Kdybych s tebou chtěl něco podniknout, bylo by to rozhodně bez asistence těchhle dvou,“ odvětil jí Justin a věnoval mě i Jasperovi zamračený pohled. Nechápala jsem, kde se u něj bere ta nenávist k nám. Možná – že by mu vadili vegetariáni?

„Tak to prr, chlapečku. Už jednou jsem ti vysvětlila, že se nehodlám vrátit v čase a opět s tebou mít něco společného,“ upozornila ho Bella a já se vítězně usmála. Nemá o něj zájem! „Teď se musím vrátit na biologii. Alice? Jdeme?“ oslovila mě a bylo to vlastně poprvé.

 

Isabella

Abych vyhověla paní Norrisové, pozvala jsem Alici a Jaspera do kina. Už včera jsem si stačila projít nabídku v Port Angeles a zkouknout pár trailerů, abych se ujistila, že to zvládnu a nebudu před ostatními vypadat jako strašpytel. Bylo dost, že o téhle mé stránce věděli na druhé straně zeměkoule a dělali si kvůli tomu stále legraci, nesnesla bych, aby to o mě věděli i ve Forks.

Páteční odpoledne se blížilo pomalu k večeru a já čekala na svůj odvoz. Alice ve škole prohlásila něco v tom smyslu, že nemá cenu tahat několik aut, když se v pohodě vejdeme do dvou. No, a na mě vyšlo právě auto se sourozenci Cullenovými.

„Možná po filmu zajdeme i na pizzu, ještě nevím, kdy se vrátím,“ prohodila jsem směrem k obývacímu pokoji, kde se Charlie rozvaloval u televize a sledoval pravidelný páteční zápas.

„Hmm…,“ zamručel a já si byla jistá, že si má slova vůbec nebude pamatovat. Najednou se však na sedačce napřímil a otočil se ke mně. „Vzala sis ten pepřák, co jsem ti dal?“

„Jedu ven s přáteli, opravdu si myslíš, že ho budu potřebovat?“ zazubila jsem se a Charlie mi můj veselý výraz oplatil podmračeným. Jeho husté obočí se na malý okamžik málem spojilo v jednu rovnou linku. „Ale neboj, mám ho sebou,“ ujistila jsem ho a poplácala po boku tašky.

„Hodná holka,“ zamumlal a už se obracel zpět k televizi. Já z venku zaslechla přijíždět auto a tak jsem jenom popadla kabát, nazula kozačky a vyšla do mrazivého podvečera. Před domem zastavilo známé Volvo se stříbrnou metalízou.

„Co ten tady dělá?“ zeptala jsem se Alice ve chvíli, kdy jsem dosedla na místo spolujezdce a zjistila, že šoféra nám pro dnešek dělá Edward. Díky Alicině upovídanosti jsem znala všechny sourozence jménem, ale že bych s nimi začala navazovat bouřlivé přátelství se říct nedalo.

„Mám něco v Port, tak jsem Alici nabídl odvoz,“ odpověděl na mou otázku směřovanou na jeho sestru. V tu chvíli to bylo poprvé, co jsem ho slyšela promluvit. Měl krásně melodický hlas, který rozvibroval mé vnitřnosti. Tohle v plánu nebylo.

„Hmm.“ Jasně, jsem výřečná po otci, kdo by to řekl. Po pár minutách jízdy, kdy Alice něco šeptem řešila s Jasperem, jsem se odvážila promluvit. „S Jessicou a ostatníma máme sraz před kinem,“ zamumlala jsem a Edward přikývl. Plně se soustředil na cestu před námi, která se nořila do tmy. Ta přicházela teď v lednu stále moc brzo a vysoké stromy kolem cesty tomu moc nepomáhaly. Sama bych si na podobnou cestu asi netroufla. Nebyla jsem špatný řidič, ale některým situacím na silnici jsem se raději vyhýbala.

Čemu jsem se však vyhnout nedokázala, byl občasný pohled na sedadlo řidiče. Nedokázala jsem si pomoct. Tahle blízko jsem mu nikdy nebyla. V šeru auta jsem z jeho obličeje moc neviděla, ale i tak mě to zaujalo. Rychle jsem od něj tedy pohled odtrhla. Věděla jsem, jak jednoduché je propadnout kouzlu pěkné tváře. A nehodlala jsem to dopustit znovu.

„Paní Norrisová zmiňovala, že jsi nějakou dobu cestovala,“ ozvalo se najednou ze zadního sedadla a k mému překvapení nepromluvila Alice ale Jasper. Měla jsem dojem, že za tuhle dvojici vždycky mluví ta malá holka, ale očividně i kluk po jejím boku se uměl projevit.

„Tak trochu,“ zamumlala jsem.

„Kde jsi byla naposledy?“ zajímal se a vypadalo to, že se snaží zapříst rozhovor.

„V Paříži,“ odpověděla jsem a vzpomněla si na Monique a Denise. Musela jsem se usmát. Ty holky mi i na tu dálku dokázaly vykouzlit úsměv na tváři. Jejich praštěnost byla dokonalá a už teď se mi strašně stýskalo – a to jsme se viděly naposledy na Nový rok. Tehdy jsem odlétala zpět do New Yorku a odtud zase do Forks.

„To je náhoda. S Alicí jsme tam trávili vánoce,“ zamumlal zamyšleně a to mě trochu probralo za vzpomínek. Vážně zajímavá náhoda.

„Nádherné město, že? Na ohňostroj jsme byli přímo u Eiffelovky.“ Tenhle rozhovor mi nebyl zrovna příjemný. Respektive – nebylo mi příjemné se svěřovat cizím lidem, a sourozence Cullenovi jsem za cizí stále považovala. Nechápu, jak mohla paní Norrisová přijít na to, že zrovna já budu skvělým řešením toho jejich ulitářství. Stále jsem cítila, jak si od nich držím vnitřní odstup a to se mi jen tak u někoho nestalo. Nechápala jsem to, ale snažila jsem se to neřešit. Možná na ně tak mé tělo a mysl reagovaly podvědomě vzhledem k tak zvláštní podobnosti s Justinem.

 

Alice

Jasper se snažil. A ne že ne. Fakt, že byla v Paříži zrovna v době, kdy mě tam přivedla jedna z mých vizí. Vnímala jsem moc dobře, jak je jí mé vyptávání nepříjemné a proto jsem se rozhodla do toho všeho zapojit i Jaspera. Měla přece na starosti i jeho, ne?

Edward nás vysadil u kina, kde už postávalo několik našich spolužáků a spolu s nimi i Justin, který se vesele bavil. Tak zrovna jeho jsem tu opravdu nepotřebovala. Stačilo, že jsme se museli začlenit mezi ostatní. Kvůli Jasperovi jsem odolávala pokušení to kino odmítnout, ale on mě ujistil, že to zvládne.

„Takže – tohle je Jessica a Angela.“ Bella se nás rozhodla představit a tak začala u holek a následně přešla ke klukům. „Mike, Tyler, Eric a Justina už znáte,“ prohodila a u posledního jména si neodpustila kyselý obličej.

„Ahoj!“ zasmála se Jessica a natáhla ke mně ruku. Rychle jsem ji přijala a oplatila jí úsměv. Bylo mi jasné, že budeme muset zapadnout. Zvlášť pokud se budeme chtít udržet v Bellině společnosti. Po tom návrh od paní Norrisové zhodnotil Carlisle situaci jako velmi vhodnou pro zkoumání a oddálil pozvání Eleazara.

„Lístky jsme už koupili, takže můžeme vyrazit,“ informoval nás ještě Mike a společně jsme zamířili do lehce přetopeného předsálí kina. Po předložení lístků jsme byli vpuštěni do sálu, a ač se Bella snažila sebevíc, nepodařilo se jí ukradnout místo nejvzdálenější od Justina. Naštěstí se jí mezi sebe a něj podařilo dostat Jessicu, která z toho byla nadšená.

Z následně promítaného filmu jsem toho však měla opravdu málu. Nějak jsem se na něj nedokázala soustředit a každičkou buňkou v těle jsem se soustředila na Bellu a Justina. Ta holka se během některých scén mačkala do křesla, jako by se v něm chtěla ztratit a Justin se nepřestal pokoušet o kontakt. Natáhl si ruku až přes opěrku Jessičina křesla a jednoduše ji položil na tu Bellinu. Ta si ničeho nevšimla, dokud se jí zlehka nedotkl na šíji a nezačal si hrát s jejími vlasy.

Belle nebyl jeho dotyk příjemný, ale odtáhla se až po pár zatraceně dlouhých sekundách.

Při tom pohybu jsem si všimla několika černých linek nějaké tetování.

 

Po filmu se rozproudila velmi živá diskuze, do které jsme se snažili trochu zapojit. Nejvýřečnější však byl Mike s Justinem. Ten kluk se mi vážně nelíbil. Jak je možné, že je takhle v pohodě a duhovky má stále tak černé?

Z kina jsme pak zamířili do nejbližší pizzerie. Kluci se hladově vrhli na výběr nějaké té italské delikatesy a konverzace se tak přesunula od filmu k diskusi o cestování.

„Jednou bych se tam chtěla podívat. Třeba před nástupem na vysokou,“ zasnila se Jessica. „Slyšela jsem, že není nic dokonalejšího, než italská zmrzlina.“

„S Bell jsme tam plánovali cestu právě na ty poslední prázdniny,“ prohodil najednou Justin a já si všimla, jak Bella vedle mě ztuhla. „Mám tam rodinu. Kdybys tam tedy chtěla vyrazit, dej vědět, třeba by se o tebe mohli postarat,“ prohlásil a zazubil se na ni. V tu chvíli jsem cítila, jak se napnul Jasper. Mohl kód pro italskou rodinu znamenat Voltéru a Volturiovi?

„To by bylo super. Musela bych si ale trochu máknout na italštině, pokud bych nechtěla vypadat jako další tupý Američan,“ zabručela Jess a Justin se rozesmál.

„Neboj se, moje rodina je velmi vstřícná ke každému,“ dodal, jen co uklidnil tu salvu smíchu a já si musela odfrknout, čehož si všimla Bella usazená po mé levici. Zvědavě se na mě podívala. „Něco se ti snad nepozdává, Alice?“ otočil se na mě i Justin.

„Nejsem si úplně jistá, jestli ty a tvoje rodina jste dobrá společnost,“ namítla jsem a hovor u stolu se jako mávnutím kouzelného proutku utišil.

„Jak jsi k tomuto názoru přišla? Mou rodinu neznáš,“ namítl Justin a já se obávala, že bych teď mohla říct něco, čeho bych později mohla velmi litovat. Jasper se mě snažil udržet v klidu, ale ani drobné vlny jeho daru mě nedokázaly úplně uklidnit.

„Znám Italy a to myslím stačí,“ namítla jsem a doufala, že tohle téma nebude chtít Justin dál rozpitvávat před lidskými spolužáky. „Možná bych měla dát vědět Edwardovi, že je na čase, abychom jeli domů. Nevadí ti to, Bello?“ obrátila jsem se na brunetku vedle mě, která si prohlížela Justina podmračeným pohledem.

„Ehm… Dobře.“

„Nemusíš s nimi jezdit, klidně tě odvezu, jak tady všichni skončíme,“ nabídl se Belle okamžitě Justin a já byla v pokušení na něj zavrčet. Naštěstí mě v tu chvíli zasáhla další Jasperova vlna klidu a já ty vibrace v hrudníku deroucí se mi krkem a následně i ústy ven, utlumila.

„To je v pohodě. Slíbila jsem Charliemu, že se dlouho nezdržím. Svezu se s Alicí a Jasperem,“ prohodila a to bylo jako balzám na moji duši. Jakkoliv Bella Justina stále před všemi odmítala, obávala jsem se toho, že by jednou mohla povolit a nakonec si ho opět pustit blíž k sobě… Nesnesla jsem pomyšlení, že by se to stalo.

 

Cestu domů jsme potom absolvovali v naprostém tichu. Nikdo nějak neměl potřebu komunikovat. Sem tam jsem však zahlédla, jak se Bella zadívala na Edwarda. Od Jaspera jsem věděla o jeho zájmu o tuhle drobnou dívku a podporovala jsem ho, ale u Belly bylo trochu nečekané, že mu věnovala jakoukoliv pozornost. A to, že si ho pokradmu prohlížela, bylo víc, než jsem mohla pro začátek očekávat.

Zajímal ji.

Nadšeně jsem si musela poposednout, na což reagoval Jasper další vlnou klidu a Edward se na mě podíval skrz zpětné zrcátko. Něco z mých myšlenek se mi prostě nedařilo uchránit. A to nadšení musel určitě cítit.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Předurčená - 4. kapitola:

 1
4. Babča.S
15.09.2018 [21:06]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Seb
15.09.2018 [13:27]

Super kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon a jsem ještě víc zvědavější, co se z toho vyklube Emoticon Emoticon Emoticon
Děkuju Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Petronela admin
10.09.2018 [16:44]

Petronelamarketasaky: můžu tě ujistit, že ještě nějakou chvíli to bude bez odpovědí, ale neboj, postupně tam budou nějaké náznaky a pokud jsi všímavý čtenář, tak si jich budeš všímat Emoticon.

10.09.2018 [14:04]

marketasakyUž by to chtelo nějaké odpovědi Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!