Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prázdniny s hvězdou - 3. kapitola

16.10.2010 (20:30) • Esme97 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2263×

Už půl hodiny jsem v euforii poskakovala po pokoji. Ani na chvíli jsem se nezastavila a začínala jsem z toho být vyčerpaná. Nakonec jsem se položila na postel a s úsměvem, který musel nejspíš vypadat neuvěřitelně hloupě, jsem se zadívala na jeho fotku, strategicky umístěnou na mé zdi. Vzpomínám, že když jsem dostala tenhle plakát, přestavěla jsem od základu celý můj pokoj tak, aby Edward Cullen byl to první, co uvidím, když vejdu do dveří, když se probudím nebo když bezradně vzhlédnu od úkolu. Navíc v mém pokoji je jen jedna zeď, na kterou se tak velký plakát vejde. Tehdy jsem po dlouhém odpoledni přemýšlení našla způsob, jak nábytek poskládat, aby vyhovoval všem těmto kritériím.

Ze zamyšlení mě vytrhlo až zvonění mobilu. Vystartovala jsem ke školní tašce, která ležela na druhé straně pokoje a přitom pokácela voňavky od Rose a Alice, které byly vyrovnané na toaletním stolku. K mobilu jsem dorazila někdy mezi třetím a čtvrtým zazvoněním.

„Isabella Swanová,“ ohlásila jsem se udýchaně. Úplně jsem se zapomněla podívat na číslo volajícího.

„Dobrý den, u telefonu Emmett McCarty. Jsem manažer Edwarda Cullena a volám kvůli Prázdninám s hvězdou. Mluvím s výhercem naší soutěže?“ zeptal se mě příjemný hlas.

„Ano, to jsem já,“ souhlasila jsem honem. „Vy jistě voláte kvůli podrobnostem ohledně výhry.“

„Přesně tak, slečno. Takže si, prosím, najděte papír a tužku a poslouchejte.“ Vystartovala jsem přes pokoj takovou rychlostí, že jsem vrazila hlavou přímo do šatní skříně. Z telefonu se ozval tichý smích. Dopotácela jsem se ke stolu a rychle vytáhla tužku a poznámkový blok. Zatvářila jsem se smrtelně vážně, nejmíň jako nějaká veledůležitá zapisovatelka u úředního jednání.

„Tak můžete mluvit,“ vybídla jsem hlas.

„Dobrá. Takže u pana Cullena budete od pátého července do dvacátého šestého srpna. Máte s tím nějaký problém?“ Horlivě jsem si všechno zapisovala.

„Ne, žádný,“ odpověděla jsem, naši neměli nic v plánu. Hlas se znovu rozmluvil.

„Fajn, čtvrtého července vás vyzvedne řidič pana Cullena. Přijede přibližně v jednu hodinu odpoledne k vašemu domu. Mohla byste mi, prosím, nadiktovat vaši adresu?“ Čekal.

„Můj dům je na 105. ulici, přímo proti odbočce na La Crosse Avenue. Má oranžovou střechu, je to tu dost výjimečné.“ Co kdyby to náhodou nenašli.

„Bezva. Pobyt v sobě zahrnuje jídlo, nocleh,“ při tom slově se hlas zasmál a mě polilo horko, „hygienu a spoustu dalších věcí. Je to v podstatě all inclusive. Odjedete dvacátého šestého srpna, taktéž s řidičem, který vás vyloží u vašeho domu. S sebou si zabalte oblečení a cokoli dalšího, co si chcete vzít. Nějaké otázky?“

„Mohl byste to prosím zopakovat? Já to nestihla napsat,“ přiznala jsem.

„Jistě,“ souhlasil hlas a zopakoval celou předchozí řeč.

„Nějaké další dotazy?“

„Už asi nic, děkuji.“

„Dobře, kdybyste něco potřebovala, zavolejte mi. Nashledanou,“ rozloučil se hlas.

„Nashledanou,“ oplatila jsem mu.

Pane Bože, nocleh, tak na tohle jsem nemyslela. Jak to bude? Jedna ložnice nebo dvě? Jedna postel? To ne! Nebo ano? Co mám chtít? Velké dilema. Rozhodla jsem se, že to zatím nebudu řešit, protože mi něco říkalo, že to stejně není na mně. Ach jo! Je teprve šestnáctého června, já se asi nedočkám.

Sebrala jsem se a šla si sednout nad úkoly. Musím dodělat tu esej na angličtinu.

Edward:

Seděl jsem na pohovce, s hlavou v dlaních a přemýšlel. Jak jsem jen mohl přistoupit na tu Emmettovu stupidní sázku? Že potřebuju společnost? Možná. Ale já jsem přece upír, copak se Emm zbláznil? Už tak bylo dost hloupé stát se slavným hercem a já navrch provedu takovouhle pitomost! Stejně budu muset s herectvím brzo skončit a já na sebe ještě takovýmhle způsobem poutám pozornost? Ale s tou sázkou už asi nic neudělám, na to mám Emmetta moc rád a stejně by nebylo vhodné poutat ještě více pozornosti. Bude jistě oříšek, tajit svou pravou identitu před fanynkou, kterou jsem si v opilosti omylem pozval domů na prázdniny, zvlášť když jsem zvyklý pohybovat se doma podle svého. Už od začátku jsem nepochyboval, že to bude holka. No řekněte, jaký kluk by se hlásil do takovéhle soutěže? Leda gay… nebo Emmett, aby si ze mě vystřelil. A teď mi navíc přišlo mailem její jméno. Isabella Swanová. Krásné jméno, takové hodně dívčí. Bože, jen ať to není taková ta typická stíhačka, až po uši poblázněná do mého vzhledu. To bych asi neustál. Ale tu soutěž bych mohl použít jako katalyzátor k odchodu ze showbuisnessu. Bude to určitě mediální pecka. Na tu holku budu ošklivý, ona to bude všude vykládat, mě vypískají a budu moci bez velkých problémů odejít. Za důvod bude každý považovat prázdninový propadák a nikdo to nebude zpochybňovat. Jen je mi trochu líto té Isabelly.

S ženami nemám moc zkušeností. Přesněji řečeno žádné. Nikdy jsem neměl přítelkyni, ani jsem nepotkal dívku, se kterou bych chtěl být. Za celých sto let nikdo. Emmett se mi nespočetněkrát pokoušel někoho dohodit, ale vždycky to schytal. Jednou jsem na něj dokonce i řval, to bylo tehdy, když mi do domu přivedl bandu šlapek se slovy, že z těch už si snad proboha musím vybrat. Občas jsem míval vážně chuť ho vyhodit, ale nikdy jsem to neudělal. Byl to zatraceně dobrý manažer. A bohužel taky pěkný sukničkář. Z dálky jsem uslyšel Emmetovy myšlenky.

Jo, Ginger, přesně takhle pokračuj. Jen doufám, že Edík není doma. Asi by se mi nepodařilo ti namluvit, že mi zrovna tenhle týpek dělá uklízečku.

Já ho zabiju! Ale až později, teď se mi chce přemýšlet. Sebral jsem svůj notebook a vyskočil oknem ven, právě ve chvíli, kdy se otevřely domovní dveře.

Autor: Esme97 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prázdniny s hvězdou - 3. kapitola: