Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska je jen jedna - 8. kapitola

17.07.2010 (20:15) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3187×

Ucítil jsem zvláštní pach. Nebyl tak silný, ale připomínal mi pach člověka. Rozběhl jsem se směrem, odkud jsem ho cítil a uviděl zdroj toho podivného pachu.
„Co jsi zač?“ zeptal jsem se.  Ohlédla se za mnou a zmizela v lese. Rozhodl jsem se, to neřešit. Začalo svítat a já běžel za Bellou. Vylezl jsem na strom, z kterého jsem skočil až do okna. Spala, nechtěl jsem riskovat, že bych ji mohl vzbudit, a tak jsem si sedl na křeslo. Po nějaké době, co jsem z ní nemohl spustit oči, se začala probouzet. Přistoupil jsem k posteli a čekal, až otevře oči.

Bella:

Otevřela jsem oči a uviděla tvář mého prince, klečel u postele a na tváři měl můj oblíbený zakřivený úsměv.
„Dobré ráno,“ řekl a políbil mě na čelo.
„Kde jsem se tu vzala?“ zeptala jsem se. Jeho výraz zesmutněl.
„Ty si nic nepamatuješ?“ zeptal se. Přemýšlela jsem, co bych si měla pamatovat.
„Co bych si měla pamatovat?“ vyslovila jsem svojí myšlenku nahlas. Vzal mou hlavu do dlaní a začal mě líbat. Najednou jsem si vzpomněla. Pamatovala jsem si všechno každý dotyk, každé vyslovení mého jména. Když zjistil, že jsem ve své opilecké paměti našla to, co hledal, odtáhl se. Mně to ale ještě nestačilo. Přitáhla jsem si ho zpátky a začala líbat. Polibky mi opětoval až do té doby, co jsem ho začala svlékat. Náhle zmizel, nevím, jak je možné, že se uměl tak vypařit. Vešel do dveří a v ruce držel tác se snídaní.
„Snídaně pro naši Bellu,“ zasmál se a přinesl mi ji až do postele. Porci míchaných vajec jsem snědla a tác odložila na noční stolek.
„Bello, musíme do školy.“ Otočil se a podal mi oblečení, které včera přinesla Alice. Já se ale nehodlala vzdát. Zvedla jsem se z postele. Obmotala jsem se okolo něho a zamotala své ruce do vlasů. Edward se usmál mezi polibky a jemně mě odstrčil.
„Nechceš náhodou Aspirin?“ zeptal se s humorem v hlase. Uraženě jsem na něj pohlédla.
„Je mi docela dobře.“ Zasmál se.
„Ale mohlo by mi být mnohem lépe,“ zaútočila jsem, ale poznal mé úmysly.
„Povinnost čeká,“ usmál se. Navlekla jsem se do modrých šatů, vzala lodičky a ruku v ruce s Edwardem kráčela k autu.

Stál tam Emmett a pochechtával se.
„Tak jak jste se vyspinkali hrdličky?“ zeptal se a nepřestal se smát. Já zrudla, jak rajče.
„Emmette!“ zavrčel Edward. Emmett se přestal smát. Přitančila Alice.

„Ahoj Bello, jak ses vyspala?“ zeptala se mě. Kdybych věděla, že víc zrudnout nemůžu, zrudla bych.
„Ušlo to,“ odpověděla jsem bez zájmu. Jeli jsme dvěma auty. Já, Edward a Emmett jsme jeli prvním autem. Jasper, Alice a Rosalie druhým. Nastoupili jsme do auta. Emmett si sedl za volant, hodil na nás ještě jednou zářivý úsměv a otočil se na cestu. Jestliže jsem si myslela, že Edward jezdí rychle, nebylo to nic proti tomu, jak jezdil Emmett. Na příjezdové cestě do školy zpomalil a já myslela, že začnu zvracet.
„Chceš zastavit?“ zeptal se mě Edward. Udělalo se mi líp při pomyšlení, že už zastaví.
„Ne to je dobrý,“ vypískla jsem. Edward se na mě úzkostlivě podíval.
„Kdybych věděl, že se ti z jízdy Emmetta udělá tak špatně, tak bychom jeli mým Volvem.
„Né, to je dobrý, jsem ráda, že jsem jela s Emmettem.“
Vystoupili jsme z auta a Edward mě chytil za ruku. Viděla jsem všechny ty zklamané obličeje dívek, co si dělaly na Edwarda zálusk.
„Smůla, už je můj,“ pošeptala jsem si. Přišlo mi, že to Edward slyšel. Začal se smát a objal mě. Uviděla jsem Mika, jak se nevěřícně kouká na Edwarda.(Mike byl nějakou dobu mimo město.) Edward k němu přišel a usmál se.
„Ahoj Miku,“ řekl.
„Jsem rád, že tě tu vidím. Už jsem si myslel, že jsi mrtvý nebo co.“ Mike byl nervózní, nevím proč. Edward ho soustředěně pozoroval.
„Ehm... já už musím jít,“ dostal ze sebe a „zdrhl“.
„Podivné,“ řekla jsem si. Edward se ještě pobaveně díval na záda Mika mizících ve škole. Věděla jsem, že mi muselo něco uniknout.

První hodina byla biologie. Vešli jsme do třídy a já si sedla na své místo u Edwarda. Pořád jsme se drželi za ruce, bylo to strašně krásné. Ráno jsem náš „boj“ prohrála. Chtěla jsem remízu. Přemýšlela jsem, co udělám. Edward se na mě nepřestával dívat celou hodinu. Vyšli jsme z učebny a já našla místo k uskutečnění svého plánu. Vzala jsem naše propletené ruce a táhla nás na dámské záchůdky.
„Bello, co blázníš, tam nemůžu,“ řekl Edward. Přesvědčila jsem ho polibky. Otevřela jsem dveře a zkontrolovala, jestli je bojové pole čisté. Nikdo nikde, a tak jsem se svým bohem vešla. Začala jsem ho znovu líbat, tiskla jsem se k němu blíž. Edward mou náladu pochytil. Začal mi rukou přejíždět po zadečku. Moje ruce se zamotaly do jeho bronzových vlasů. Najednou byly jeho polibky naléhavější. Věděla jsem, že se musím odtrhnout, dokud to je ještě v mých silách. Odtrhla jsem se od něj. Chvíli se na mě díval zmateně a pak si mě přitáhl znovu blíž.
„Bello, nezlob!“ zakňučel. Věnovala jsem mu další část polibků a pak se přesunula na jeho krk. Jeho reakce nastala hned, začal si mě tlačit víc na tělo. Přejížděl rukou po celém mém těle a já se ho nemohla nabažit, znovu jsem pocítila hranici. Odtrhla jsem se podruhé s tím, že jsem ihned opustila dámské záchody. Edward vyšel hned za mnou. Mířili jsme na parkoviště.
„Ty si chceš hrát, Bello?“ zašeptal mi do ucha. Vzal první dívku, kterou potkal a políbil ji. Vzteky jsem vzplála. Usmál se na mě.
„Jaké je skóre, Bello?“ zeptal se pobaveně. Dobře, teď určitě vedl. Přemýšlela jsem, co by ho naštvalo nejvíc. Vzpomněla jsem si na dnešní ráno a incident s Mikem. Zahlédla jsem Mika na druhé straně parkoviště.
„To je ono,“ pošeptala jsem si. Přímo jsem se vydala ze Mikem. Edward stál na svém původním místě ani se nehnul. Stála jsem uprostřed parkoviště, ale Edward nikde. Asi chtěl, abych to udělala. Slyšela jsem troubení. Otočila jsem se k zdroji toho zvuku. Viděla jsem, jak Tylerovo auto dostalo smyk a řítilo se přímo na mě. Pokus o únik byl marný, zavřela jsem oči.
„Edwarde, miluju tě,“ pošeptala jsem. Čekala jsem, kdy nastane ta bolest. Nic jsem ale necítila. Otevřela jsem oči a Edwardova ruka byla na Tylerově dodávce.
„Jsi celá Bello, zeptal se. Nevěděla jsem, jak  bylo možné, že se Tylerova dodávka zastavila přímo přede mnou. No asi jsem měla štěstí.

Jestli jste dočetli až sem, tak Vás obdivuju:D.

předchozí 7.kapitola další 9.kapitola

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pravá láska je jen jedna - 8. kapitola: