Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska je jen jedna - 3. kapitola

30.06.2010 (07:15) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3429×

Edward:

Spořádal jsem večeři od Esme a sedl si k televizi, zapnul kanál, na kterém zrovna dával fotbal. Sport se mi líbil, ale že bych ho musel sledovat každý den to ne. Nebyl jsem jako Emmett, který uslyšel komentátora a byl hned na svém místě. Já se na televizi moc nedíval. A když už, tak jsme tu seděli celá rodina.. Jasper, Emmett, Carlisle, Rosalie, Alice, Esme a já. Naše rodina byla napárovaná... Jasper a Alice... Emmett a Rosalie... Esme a Carlisle... Já a kdo? Já nikoho neměl. Vyčníval jsem. Alespoň jsem v noci jediný potřeboval spát. Přerušil mě zvonek.
„Jdu otevřít!“ Alice dotančila ke dveřím. To by mě zajímalo, koho si pozvala. Ještě jsem nikdy neviděl, že bychom měli návštěvu.
„Ahoj, Alice,“ odpověděl mnou velmi známý hlas. Otočil jsem se a viděl Bellu. Co ta tu zatraceně dělá?
„Bella přišla na návštěvu, pomůže mi s přípravou na slavnost,“ oznámila Alice, z jejích očí šlehaly plameny radosti. Tohle se stávalo v případech, když měla Alice v blízkosti hadry. Takže se jednalo a o hadry.
„Bello, udělala jsi mi radost.“ Tohle jsem nepochopil. Pak si ji ještě jednou prohlídla a uznale zavrtěla hlavou. Bella se jen lehce usmála, a pak jsem viděl v jejích očích strach? Z čeho? Možná z těch hadrů? Uchechtl jsem se. Pak se otočila přímo na mě.
„Je tu něco k smíchu?“ ptala se mě.
„Nic.“ A zase jsem se začal smát. Vtom to nevydržel Emmett a vybuchl také. Bella odešla s Alice nahoru. Alice po nás hodila nenávistný pohled a zmizely v haldách hadrů.

„Tak to je ta tvoje kočka, jo?“ chechtal se Emmett. 
„Že s tebou ale vytírá podlahu.“ Nepřestával se smát.
„To bych až tak neřekl,“ uchichtl se pro změnu Jasper. Jasper uměl ovládat emoce nebo je vycítit. Zajímalo by mě, co z ní vůči mě nachytal. Měl jsem se ho zeptat? Radši ne.
„Sázka?“ zeptal se vážně Emmett.
„Klidně,“ sebevědomě souhlasil Jasper. Kdyby Jasper slyšel negativní emoce, jistě by se nevsázel pro. Byl jsem si jistý, že sem vydedukoval správnou odpověď. Teď už jsem věděl, že mě nemůže nesnášet.
„50 babek na to, že jí dostane,“ řekl Jasper, postavil se a připravoval se na zapečetění.
„Platí, to naše trdlo na ni nemá...,“ uchichtl se Emmett. No to bylo od něho hezké.
„Nic proti, bráško,“ omluvil se a zapečetil jejich sázku. Věděl jsem, že se vsázejí o všechny kraviny ale že až takový?
„Nechte toho a sledujte zápas,“ okřikl jsem je. Sedli si zpátky na pohovku a vejrali na zápas.

Když zápas skončil, šel jsem se umýt. Lehl jsem si do vany, zavřel oči. Přemýšlel jsem o Belle, jak se asi tak tváří na hromady oblečení Alice. Musel jsem se tý představě zasmát. Já z toho byl obvykle na prášky. Vylezl jsem z vany, ale nemohl jsem najít ručník. Kam jsem ho jenom tak mohl dát?  Když v tom se z ničeho nic objevila Bella přede mnou. Stála tam a začala se smát. Byl jsem pořád ještě nahý. Zakryl jsem si podstatný věci a hledal ručník. 

„Hledáš ručník?“ zeptala se pobaveně. Visel jí okolo ruky.
„Kde jsi ho vzala?“ Pomalu mi ho podávala. Obmotal jsem si ho kolem pasu. Nevím, co mě to popadlo. Chtěl jsem ji políbit. Tak jsem to prostě udělal. Pevně jsem jí uvěznil v mém náručí a přitiskl jsem své rty na ty její. Chutnaly dokonale. Po tomhle jsem toužil, už co jsem ji poprvé spatřil. Vůbec se nebránila. Dokonce se i přidala. Užíval jsem si tuhle chvíli, nevěděl jsem, kdy se odtáhne. ... Ručník mi spadl na zem... a přešel jsem z úst na krk. Celá se zachvěla. Po tomhle nebylo cesty zpět. Víc si mě tlačila na tělo. Začala mě líbat intenzivněji. Dávala mi elektrický šok každým jejím dotykem. Začal jsem ji svlékat. Toužil jsem po ní. Přestával jsem kvůli ní myslet. Prudce jsem ji zatáhl na stěnu. To jí naštvalo. Bouchla mě do rozkroku a vlepila mi pořádnou facku. Vyběhla z koupelny a já se pořád ještě vzpamatovával.

Oblékl jsem se a rozhodl se, prozkoumat bojové pole. Vylezl jsem ze dveří, ale celý dům byl prázdný, kde jsou sakra všichni? Vběhl jsem do kuchyně. Na stole byl lísteček od Carlislea, stálo tam. „Šli jsme na lov, vrátíme se brzy.“ Pod vzkazem byl podepsáný. Když tu nikdo není, co tu Bella dělala? Podíval jsem se na příjezdovou cestu. Bellin náklaďáček tu už nestál. Byl jsem zklamaný. Přeběhl jsem shody a spadl na postel. Pořád jsem myslel na Belliiny polibky.


Bella:

Usoudila jsem, gepardí top s krátkou černou sukní, bude dobrá volba. Pro oblečení tohoto „modelu“ jsem potřebovala panáka nebo dva. Kopla jsem ho do sebe. Naskládala jsem se do náklaďáčku a vyjela. Dům Cullenů jsem našla snadno. Byl jediný široko daleko. Byla to velká prostorná vilka. 
„Ty brďo,“ nic jiného mě nenapadlo. Hledala jsem zvonek. Našla jsem ho a zazvonila.
„Ahoj, Alice,“ oddaně jsem špitla. Viděla jsem, jak se Edward otočil na gauči.
„Bella přišla na návštěvu, pomůže mi s přípravou na slavnost.“ V jejich očích jsem tolik štěstí za celou dobu, co jsme kamarádky, neviděla. Konečně si všimla mého modelu. S napětím jsem čekala, jestli se jí líbí.
„Bello, udělala jsi mi radost,“ radostně špitla. Potom mě ještě jednou přejela pohledem a spokojeně přikývla. Usmála jsem se. Vážně se mi ulevilo ale teď módní den. Zatřásla jsem se. Edward se zasmál, otočila jsem se na něj.
„Je tu něco k smíchu?“ zeptala jsem se.
„ Nic.“ A znovu se začal smát. Vtom to nevydržel Emmett a začal také. Otočila jsem se a začala jsem se psychicky připravovat na hromadu oblečení.
Jestli jsem byla v Alicinu pokoji v pekle... obchodní centrum bylo nebe. Bylo tady všechno. Její skříně byly... přeplněné až po okraje. Každý by si tu našel cokoliv od balerínek až ke kloboukům. Bylo to „úžasný“ pro někoho jako byla Alice.
„Co tomu říkáš?“ zeptala se Alice.

„Alice, to je neuvěřitelný,“ řekla jsem jí pravdu. Bleskla na mě svůj úsměv.
„Viď, že jo?“ odpověděla. Musela jsem se jí zasmát. Celý den jsme vybíraly modní doplňky k jejím šatům. Nebo jsme prostě zkoušely módní kombinace. Bylo to jako v obchoďáku s rozdílem, že všechny modely byly Alice. Po dalších pár hodinách jsem pocítila únavu.
Rozloučila jsem se z Alice a rozjela se domů. V půlce cesty domů, jsem zjistila, že jsem si nechala u Alice v pokoji kabelku. Otočila jsem se na nejbližší křižovatce a jela nazpátek do domu Cullenů. Když jsem se dostala ke dveřím nezvonila jsem, já klepala. Nikdo nepřicházel, otevřela jsem a vešla dovnitř. Nikdo tam nebyl. Šla jsem si tedy pro svou kabelku, když v tom jsem uviděla Edwardův pokoj. Nedalo mi to a šla jsem se podívat dovnitř. Chtěla jsem se jen podívat, když v tom jsem si všimla, že se Edward koupe. Měl pootevřený dveře do koupelny a měl zavřený oči. Toho jsem využila. Opatrně jsem přistoupila a sebrala mu ručník, ani si toho nevšiml. Vylezl za pár minut. Hledal pomateně ručník. Byl to zajímavý pohled.

Už mě ten pohled omrzel, tak jsem se postavila a vlezla mu do koupelny. Všiml si mě a jeho pohled byl... překvapený? Začala jsem se smát. Byl nahý od hlavy až k patě. Né že by to byl špatný pohled. Nikdy jsem si nemyslela, že je tak hezký. Měl rozházené vlasy do všech stran, protože se nestihl ještě učesat. Na těle neměl ty své strašné hadry. Měl svaly... krásné propracované svaly. Kde je vzal? Byl to vážně kus. Zakryl si své místo pomocí ruky. A nadále hledal ručník.

„Hledáš ručník?“ zeptala jsem se pobaveně. Visel mi teď na ruce.
„Kde jsi ho vzala?“ zeptal se. Pomalu jsem mu ho podávala. Obmotal si ho kolem pasu.  Byl to krásný pohled, neměl brýle a bylo mu vidět až do jeho krásných zelených očí. Nevím, co mě to popadlo, ale chtěla jsem ho políbit, jen tak jsem se udržela a neudělala to. Když v tom mě pevně sevřel ve svém náručí a začal mě hladově líbat. Nikdy mě nikdo takhle nelíbal. To rozhodně ne. Procházela mnou elektřina, bála jsem se, že omdlím. Neměla bych se bránit? Kašlu na to... Užívala jsem si jeho polibky. Byly tak jiné a odlišné od těch, co jsem znala... spadl mu ručník... Viděla jsem celé jeho tělo. Bylo to tělo boha. Pořádně jsem si prohlédla jeho obličej, byl tak krásný. Nikdy jsem nikoho krásnějšího neviděla. Přešel z mých rtů na krk. To bylo už moc. Celá jsem se zachvěla. Chtěla jsem, aby mezi námi nebyla žádná skulinka. Přitahovala jsem si ho blíž a blíž. Viděla jsem, jak se rozklepal jak ratlík. Začal mě svlékat. Tohle byla moje hranice. Ještě chvilku a odtrhnu se od něj? Moje tělo mi to zakazovalo. Prudce se mnou švihl o stěnu. Mým tělem prolítlo vzrušení? Právě teď jsem toho musela nechat, jinak bych se už neodhodlala. Musela jsem jednat rychle. Kopla jsem ho do přirození a vlepila pořádnou facku. Vyběhla jsem co nejrychleji ke svému náklaďáčku. Abych se nemohla otočit a nerozmyslet si to. Edward za mnou neběžel. Bylo to dobře, a tak jsem bez problémů nastartovala a pospíchala domů. V autě jsem se celou cestu smála a myslela na svého prince.

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pravá láska je jen jedna - 3. kapitola: