Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska je jen jedna - 13. kapitola

T3DSTCDKEC


Pravá láska je jen jedna - 13. kapitolaMnozí si mysleli, že za volantem seděla Tanya... Ovšem to se vážně pletli... :D

„Bello!" Ohlídla se na mě a usmála. Jak si proboha nemohla všimnout toho auta? Když v tom se její oči vytřeštily a spočinuly na autě.
„Né!" Už jsem to ale nemohl stihnout. Auto do Belly narazilo a ona skončila na zemi. Auto zabrzdilo a z něj se vynořila vyplašená žena. Bella se ale zvedla a kromě pár škrábanců jí očividně nic nebylo. Musel jsem se držet dál - krev.

„Já... já jsem tě vážně neviděla, musím tě odvézt do nemocnice!" omlouvala se žena. Sebral jsem odvahu a přiblížil se k ní. Ona na mě koukala tak nějak frustrovaně, jako bychom posledních pár měsíců vůbec nic nezažili. V jejím pohledu mi chybělo to podstatné - láska.

„Ne, to je v pohodě, jsem v pohodě," promluvila na ni. Odtrhl jsem kus své košile a zavázal její předloktí. Byl jsem tak rád, že jí nic nebylo. Nakrčil jsem nos (pořád jsem cítil tu vábivou vůni) a objal ji.
„Co to děláš, zbláznil ses?!" začala hystericky ječet. Žena, co byla stále vytřeštěná kvůli svému řidičkému umění, vytáhla z kabelky pepřák a já dostal pořádnou dávku do očí. Normálně by mi nic nebylo, ale já musel předstírat.

„Auu... ženská, co to vyvádíš?!" zaječel jsem. Otřel jsem si oči a podíval se na Bellu.
„To je v pohodě, to je můj retardovaný spolužák," vypadlo z ní. Cože? Retardovaný spolužák?
„Prosím, dovol mi, abych tě odvezla do nemocnice, bude mi líp!" poprosila žena. Bella přikývla.
„Když vám to udělá radost," špitla. Nasedla do auta a odjela. Já jsem pořád stál jako socha na silnici a přemítal si, co se právě odehrálo. Po pár minutách přemýšlení jsem nastoupil do Volva a vyjel za Bellou do nemocnice. Musí jí něco být, né že bych si to přál. Ale potřeboval jsem si ujastnit celou situaci a kam zmizela Tanya sakra?

Bella:

„Bello!“ zařval na mě. Proč řval? Usmála jsem se a snažila se uklidnit, třeba... Moje uvažování zastavilo auto, které se na mě řítilo zpoza stromů. Nejhorší bylo, že ho nikdo neřídil. Vážně, za volantem nikdo nebyl! Můj zachránce byl daleko. Dnes mě nezachrání.

„Né!" zakřičel znovu. Auto do mě narazilo a já se překutálela přes kapotu. Pocítila jsem bolest na levém předloktí. Sakra, byla jsem celá od krve. Možná to vypadalo blbě, ale mně nic nebylo, když nepočítám to předloktí. Odloupla jsem se od země a moje oči spočinuly na krvácející ráně. Z auta ke mně přiběhla vyjančená majitelka.
„Já... já jsem tě vážně neviděla, musím tě odvézt do nemocnice!" omlouvala se žena. V ruce měla lesk na rty. Takže on jí upadl a pak se pro něj sklonila. To by vysvětlovalo, proč jsem v autě nikoho neviděla.

Náhle se vedle mě zjevil Edward. Teda myslím, že se jmenuje Edward, moc jsem ho neznala, jen od vidění ze školy. Byl to takový ten školní boxerský pytel. No dneska vypadal docela dobře.
„Jak, docela dobře, Bello?" zeptala jsem se v duchu sama sebe. Vážně jsem byla ráda, že jsem nezačala slintat.
„No, tak dobře, Bello, je vážně k nakousnutí!" přiznala jsem si.

„Ne, to je v pohodě, jsem v pohodě," vysoukala jsem ze sebe. Uslyšela jsem škubavý zvuk a Edward, tedy myslím, uškubl kus své košile a obvázal mi s ní předloktí. Jeho výraz byl křečovitý. Jako by tu něco smrdělo nebo co. Nemohla jsem se odtrhnout od jeho hrudi, která čouhala pod dírou v jeho košili. Když viděl můj výraz zasmál se a objal mě. Né, že by se mi to nelíbilo, ale co kdyby mi nejdřív řekl, jak se jmenuje.

„Co to děláš, zbláznil ses?!" vyprskla jsem. Byla jsem ráda, že jsem se dokázala odlepit. Měl tak krásnou vůni. „Isabello, uklidni se!" přikázala jsem si. Řidička vytáhla z kabelky pepřák a nasměrovala ho přímo do jeho očí. Zmačla ho a on začal ječet jak pominutý.

„Auu... ženská, co to vyvádíš?!" ječel na ni. Otřel si oči, které nebyly červené. Trochu mě to zarazilo. Zvedl je a podíval se na mě.
„To je v pohodě, to je můj retardovaný spolužák," snažila jsem se ji uklidnit. Ona jen přikývla a usmála se. Jemu spadla brada.
„Prosím, dovol mi, abych tě odvezla do nemocnice, bude mi líp!" prosila mě. Co mi zbývá. Přikývla jsem na souhlas.
„Když vám to udělá radost," poraženě jsem vypustila. Ten kluk tam pořád stál. Jak se tady vůbec vzal? Tohle až se dozví Mike. Musela jsem mu to říct? Ne, neřeknu mu to. Nechci, aby mu ublížil. Nasedla jsem do auta a po chvíli jsem se neubránila podívat se do zrcátka. Pořád tam stál.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pravá láska je jen jedna - 13. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!