Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska je jen jedna - 12. kapitola

01.08.2010 (14:15) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3277×

„Pojď dál." Tanya vešla dovnitř a já zavřela dveře.
„Víš docela spěchám... takže..." chtěla jsem tu nepříjemnou situaci zkrátit.
„Bello, asi by sis měla sednout!" nabídla. To si ze mě dělá srandu ne?
„Já postojím!" nedala jsem se. Tanya hodila úšklebek.
„Ty tu bydlíš sama?" zeptala se. Snaží se se mnou skamarádit nebo co?
„S tátou!" vyprskla jsem. Tanya si povzdychla a konečně začala.
„Víš, přišla jsem tě varovat před Edwardem... " Před Edwardem? Dělá si ze mě srandu nebo co? O tom se s ní nehodlám bavit.
„Určitě sis někdy všimla, že je na něm něco nenormálního... jeho oči... které mění barvu... jeho chladná kůže." Nechápala jsem, na co naráží.
„A tím mi chceš říct co?" už mě ta chůze vedle horké kaše nebavila. Tanya se zvedla z gauče a došla ke mně. Zadívala se mi do očí.
„To, že je upír!" Sledovala jsem ji a nevydala ani jediný náznak toho, že to, co řekla, není pravda. Srdce se mi rozbušilo. Do tváří se mi nahrnula krev. Nevysvětlovalo by to všechno, co se stalo? Jeho oči, které se mění. On to zapíral. Chladná kůže, ruka na Tylerově dodávce. Rychlost jakou se dostal na druhou stranu parkoviště...

„A to ti mám věřit?" štěkla jsem na ní. Pousmála se.
„Měla bys! Víš, on není upír odjakživa, víš, jak se nedávno změnil? Od té doby si vybírá oběti tak, že se s nimi vyspí... pak je pozve na rande a zabije je. Udělal to se všemi do jedné!" Nevěřila jsem jí. To nemohla být pravda!
„Jestli ještě jednou řekneš něco takového o Edwardovi, tak tě na místě zabiju!" vyhrožovala jsem. Otevřela jsem dveře a naznačila, že by mohla jít.
„Popřemýšlej o tom, Bello! Zatím se měj!" s úsměvem odkráčela. Zavřela jsem dveře a sesunula se na zem. Byla to pravda, dobře jsem to věděla! Vždycky mi bylo jasné, že Edward není normální, ale nikdy jsem nepomyslela na to, že by mohl být upír. Vždyť mě už dávno mohl kousnout! Omdlela jsem.

Edward:
Zhluboka jsem se nadechl a zazvonil. Nikdo ale neotvíral. Vzpomněl jsem si na odpoledne. Vytáhl jsem klíče zpod rohožky a vsunul je do zámku, normálně bych to neudělal. Ale já se bál o Bellu. Pomalinku jsem otevíral dveře a uviděl svou milovanou na podlaze. V tu ránu jsem byl u ní.
„Bello, miláčku, slyšíš mě?" zeptal jsem se. Ale ona se mi neozývala. Zatřásl jsem s ní. Pomalinku otevřela oči a pak je vytřeštila. 
„Nepřibližuj se ke mně!" zapištěla. Běžela na druhou stranu pokoje. Co jsem jí provedl? Co?
„Bello, co se stalo?" nevěděl jsem, co jsem pokazil. Pomalinku jsem se k ní přibližoval. Mezitím se uklidnila a nespouštěla ze mě oči.
„Ty se ještě ptáš?" zeptala se. Přemýšlel jsem, co se mohlo stát? Ještě odpoledne jsme se na sebe usmívali a teď tohle?
„Nemám tušení!" odpověděl jsem. Chtěl jsem ji obejmout. Ale ona mi v tom zabránila, odstrčila mě.
„Asi by tě měl prohlédnout Carlisle, hoříš!" řekl jsem. Bella se na mě výsměšně podívala.
„Jo, v tom případě by měl prohlédnout i tebe! Počkej, on je taky upír!" šokovala mě. Jak se to dozvěděla? Věděl jsem, že to jednou přijde, ale né dneska.
„Jak jsi to zjistila?" propustil jsem. Belle se zrychlil tep a to jsem si myslel, že to už není možné.
„To si myslíš, že jsem tak naivní!" začala do mě hystericky mlátit. Pevně jsem ji sevřel ve svém náručí. Musela se uklidnit.
„Ne nejsi! Když jsem byl jen člověk, nebyl jsem ti dost dobrej!" vyčetl jsem jí.
„To není pravda!" vyštěkla. Mohl jsem se jí líbit jako člověk? Těžko!
„Poděkuj svému Mikeovi, kdyby nebylo jeho, byl bych pořád člověk!" Nechápavě se na mě podívala. Nechtěl jsem to dál řešit. Postavila se a nastavila krk. To si myslí,  že ji chci kousnout nebo co?

„Bello, co to děláš?!" usmál jsem se. Bella se na mě nechápavě podívala.
„Jsi se mnou jen kvůli tomu, že mě chceš zabít, tak si posluš!" Vydechla. Vzal jsem její hlavu do dlaní.
„Proč bych to dělal, Bello?!"  zasmál jsem se. Místo kousnutí jsem ji políbil. Uklidňovala se. Oddechl jsem si, že to máme za sebou.
„Ty jsi zastavil Tylerovu dodávku, že?" Přikývl jsem. Bella se uvolnila a vtiskla mi polibek.
„Děkuju! Víš, že to ani není poznat, že líbám upíra?" zasmála se.

„Takže jdeme? Nebo chceš zůstat doma?" zeptal jsem se. Bella zvedla jedno dokonalé obočí. Odstoupil jsem od ní.
„Jakto že u mě vydržíš stát v takové blízkosti? Vždyť jsme spolu..." sypala ze sebe.
„Já se živím jen zvířecí krví. Ne, že by mě ta tvá nelákala," přerušil jsem ji. Hluboce se na mě podívala.
„A co ostatní z tvé rodiny?" zeptala se.
„To samé. Já bych ti nikdy nedokázal ublížit, Bello. Miluju tě a vždycky budu!" zapřísahal jsem. Belle se na tváři objevil úsměv. „Nikdy ti neublížím, věříš mi?" sklopil jsem pohled. Bella se ke mně přibližovala.
„Miluju tě," zašeptala. Byl jsem šťastný, věděla, kdo jsem a neutekla. Aspoň teď to neměla v plánu.

„Vyrazíme?" zašeptala. Byl jsem natolik zaneprázdněný, že jsem si nevšiml pachu, který se nesl celým pokojem. Nasál jsem vůni! Tanya!
„Bello, vydržíš tu na mě chvilku počkat? Můžeš si zatím nasednout do auta. Budu hned u tebe." Souhlasila a já jsem upíří rychlostí zamířil tam, kde jsem cítil Tanyin pach. Nebyl to zcela lidský. Jakto, že jsem si toho nikdy nevšiml? Jedna věc mě překvapila ještě víc. Stopa se stáčela zpátky k Bellinýmu domu. Sakra! Zazvonil mi telefon, byla to Alice. Viděla jak Tanya ubližuje Belle? Rozběhl jsem se rychleji. Uviděl jsem Bellu uprostřed silnice a auto, které se neuvěřitelnou rychlostí řítí na mou milovanou.

„Bello!" ohlídla se na mě a usmála. Jak si proboha nemohla všimnout toho auta? Když v tom se její oči vytřeštily a spočinuly na autě.
„Né!" Už jsem to ale nemohl stihnout. Auto do Belly narazilo a ona skončila na zemi...

Jacob:
Byl jsem nervózní. Sakra, odkdy jsem nervózní, když chci pozvat holku na rande? Pozval jsem holku vlastně někdy na rande? Určitě ne! Přišel jsem k jejímu stolu, kde seděla s partou kamarádek. Mimochodem, ty všechny jsem měl!
„A-h-o-j," dostal jsem ze sebe. Nessie se pousmála a pozdravila nazpět. Sakra co dál? Musím před davem dívek?
„Mohla bys na chvilku?" zeptal jsem se. Nes se podívala na spolusedící.
„Před holkama můžeš říct cokoliv!" s nezájmem odpověděla. To mi udělala naschvál nebo co?
„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys se mnou někam nezašla... třeba do kina?" zeptal jsem se. Nessie na sobě nedávala nic znát. A přemýšlela.
„Dobře," odpověděla. Dobře co? Mysli, Jacobe! Mysli!
„Takže u tebe v devět?" navrhl jsem. Přikývla bez toho, že by se na mě podívala. To na mě hraje nějakou hru, nebo co? Tak to tedy ne. Počkal jsem si na to, když se klub manekýn rozutekl a zamířil jsem přímo k ní. Jenže ona se otočila a pravděpodobně mířila na záchod. Nechal jsem jí náskok. Než jsem vstoupil dovnitř, pořádně jsem se rozhlédl. Ještě tak, aby mě někdo viděl.
Vešel jsem dovnitř, ale ona nikde nebyla! Na vlastní oči jsem ji předtím vážně viděl, jak sem zašla. Zmizela!

Happy or sad end?:D

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pravá láska je jen jedna - 12. kapitola: