Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska je jen jedna -11. kapitola (Bonus)

29.07.2010 (17:45) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3186×

„Vem dítě!" zakřičel na dívku, která stála opodál.
„Bello, udrž svoje srdce tlukoucí!" pronesl. Věnovala mu pohled plný lásky. Zavřela oči.
„Ne!“ zoufale vypustil z úst. V jeho očích se objevily obavy.
S posledním tlumeným bum-bum se její srdce zadrhlo a nastalo ticho. Vrazil injekční stříkačku do milovaného srdce silou tak, že se celé tělo nadzvedlo. Doufal, že jeho jed všechno napraví. Mýlil se, její srdce už dávno netlouklo. Stlačoval mrtvé srdce. Muž čekal na jediný zvuk. Zvuk, který v tomto okamžiku prolomí to hrůzostrašné ticho. Nic nepřicházelo. Zoufale kousal do zbytků znetvořeného těla. Nic. Snažil se oživit ženu, co tak miloval. Ale ona už tam nebyla. Byla pryč. Začal to tušit. Jeho kolena se podlomila. Donutil své nohy znovu stát. Masíroval nadále srdce... Nic. Ticho. Ale on nechtěl přestat, nechtěl přiznat prohru. Nevěděl, že to nestihl. Že jed nemohl začít působit.

„Tati!" strčila do mě Nessie. „Jdu ven s Jakem!" oznámila mi. Štvala mě s tím, jak byla tvrdohlavá, zdědila to po Belle. Vrazila mi pusu na tvář a nasedla do auta.
„Ness, a co klíče?" zeptal jsem se. Držel jsem je v ruce a pohrával jsem si s nimi. Ness se poraženě podívala a posadila se vedle mě na verandu.
„Víš, co si myslím o tom, jak se pakuješ s vlkodlaky?" zeptal jsem se. Vážně jsem se na ni podíval. Na tváři se jí vytvořila vráska.
„Tati... oni mi neublíží... a ty víš, že Jake by mi nikdy nedokázal ublížit," přesvědčovala mě.
„Sam by taky nikdy nedokázal ublížit a koukni se na Emily," odbyl jsem ji. Zamračila se na mě.
„Proč prostě nedokážeš pochopit, že se do mě Jake otiskl? Neříkám, že to máme zrovna jednoduché... ale co třeba ty s mámou?" zatrhla se na posledním slově. O Belle jsme nikdy nemluvili, nejen proto, že jsem se tak snažil odtrhnout od bolesti, ale hlavně proto, že jsem si pokládal vinu za to, co se jí stalo. Ness ji nikdy nepoznala.

„Tak běž... ale do osmi budeš doma, nebo si pro tebe přijdu!" poraženě a umučeně jsem ji pokáral.
„Tati, moc mě to mrzí... že jsem to vyslovila nahlas! Neměl by ses už smířit s tím, že jsem dospělá?" zeptala se.
„Víš dospělá jsi až v 21... a tobě je 17... takže ať jsi doma včas!" Podal jsem jí klíče a ona pelášila k autu. Na konci cesty se otočila.
„Mam tě ráda!" zvolala a odjela. Věděl jsem, že jsem na ni moc přísný, ale já se o ní bál. Nechtěl jsem ji ztratit.

Prvních pár let jsem se na ni nemohl ani podívat. Stále mi ji připomínala. Její čokoládové oči. Jako by se na mě dívala Bella. Pokaždé když jsem ji uviděl, viděl jsem ji. Ale pak jsem zjistil, že promrhávám její dětství. A tak se ze mě stal přísný tatík. A ještě do toho ten Black. Když jsem zjistil, že se do ní otiskl... měl jsem sto chutí toho psa zabít. Ale to bych Ness neudělal. Bylo dobré, že si našla někoho z našeho světa.

Ness:
Dojela jsem k Jacobovi. Jakmile mě uviděl, rozběhl se za mnou a vzal mě do náručí.
„Ahoj," vrazil mi polibek na uvítanou. Utápěla jsem se v jeho očích. Byly tak... překrásné.
„Ahoj," nesměle jsem odpověděla. Vzal mou ruku a dal si ji na srdce.
„Víš, že tě miluju," pošeptal mi. Musela jsem si prohlížet jeho svaly, byly krásně vytvarované a mužné. Neměl na sobě tričko, což znamenalo, že se odněkud vrátil.
„Já tebe taky. Byli jste s klukama na lovu?" zeptala jsem se.
„Jo, vlastně proto jsem ti volal," zamračil se na mě.
„Co se stalo?" najednou mě přepadla obava. Jeho pohled byl zkřivený.
„Narazili jsme na upíra... ale než jsme ho stihli roztrhat... chtěl s tebou mluvit!" Zamračil se.
„Mluvit se mnou?" uvidivila jsem se, neměla jsem tušení, kdo to mohl být.
„Na co čekáš... kde je?" zeptala jsem se. Kývl směrem k lesu, kde stála mužská postava. Vzala jsem ho za ruku a táhla směrem k cizincovi, ale on se vytrhl.
„Ness, chce s tebou být o samotě!" Zuby mu zaskřípaly.
„Ale budu poblíž, a kdyby něco, zabiju ho!" zařval, aby ho slyšela i ta neznáma postava.

Vydala jsem se k ní, když jsem přišla tak blízko, abych na ní viděla, dostala jsem ze sebe jediné slovo.
„Chucku?" Usmál se na mě a objal mě.
„Kde se tady bereš? Vlkodlaci tě mohli zabít!" pokárala jsem ho. Chuck byl můj nejlepší kamarád. Poznali jsme se ve Volteře, kam jsem musela jako malá, když se rozhodovalo o tom, jestli mě zabíjí nebo ne.
„Mam špatné zprávy, Ness... určitě mě za to nepochválíš," měl v hlase obavy. Začala jsem se bát.
„Ve Volteře se objevila Tanya... žádala Ara... aby ji pustil do minulosti..." zakřenil se.

Tanya se snažila už kolik let dostat tátu. Ale táta ji nikdy nechtěl! Obzvlášť se k němu „vtírala", když byl táta opuštěný a nechtěl nikoho vidět. To bylo po smrti mámi. Nenáviděla jsem ji za to a ona nenáviděla mě, protože jsem jí připomínala moji mámu. A jí dávala za vinu to, že mu přebrala tátu. Ale tak to nebylo. Táta s Tanyou nikdy nechodil.

Jednoho dne jsem ji potkala, jak od nás odchází, měla na tváři přiblblý výraz, věděla jsem, že ji táta dneska řekl, že mezi nimi nikdy nic nebude a to narovinu. Měla jsem z toho upřímnou radost.
„Neříkej hop, dokuď nepřeskočíš!" vyprskla na mě. Zasmála jsem se jí. Ale to byl jen začátek!


„Chucku, snad jsi to neudělal?" vytřeštila jsem na něj oči. Podíval se do země.
„Dostal jsem rozkaz! A ty já musím plnit! Ty to víš, Ness!" omlouval se. Tanya se dostala do minulosti. To znamená, že chce udělat něco, co rozdělí tátu a mámu. To zapříčiní, že se nikdy nenarodím. Jacoba nikdy neuvidím....
„Já vím, chtěla abys pro ni přišel? Jak to že jsi tady, Aro tě pustil?" zeptala jsem se. Přemýšlela jsem, jak zabránit tomu, že změní budoucnost, mou přítomnost. Mohlo se to stát v každé sekundě... Prostě bych zmizela. Zmizela bych, ale máma by žila. Táta by nebyl troska... Ne, co se stalo, stalo se.
„Nechtěla! Aro popřemýšlel a pak mu došlo, že by ho Tanya mohla chtít sesadit. Víš, jak jí zabil mámu? To bylo právě v tom období, kam si přála jít. Tak mě Aro pustil a chtěl do minulosti poslat gardu, ale já mu to rozmluvil a slíbil, že se o to postarám sám." Když Tanya nechtěla vzít zpět, znamenalo to, že tam hodlá zůstat, to né... mohla udělat cokoliv a zničit budoucnost. Musela jsem jednat rychle.

Chytla jsem ho za ruku a odtlačila k Jacobovi.
„Neboj, nic ti neudělá," řekla jsem mu. Přemýšlela jsem, jak to Jakovi říct.
„Jaku, tohle je Chuck, je to můj kamarád," začala jsem. Oba se zabíjeli pohledy.
„Ahoj, jsem Jake... rád tě poznávám. Promiň, že jsem ti málem ukousl hlavu." Vytřeštila jsem na něj oči.
„Ahoj, Jaku, jsem Chuck a nic se nestalo." Pořád se na sebe dívali stejným způsobem.
„No tak dost!" seřvala jsem je. Oba se na mě podívali ve stejnou chvíli.
„Jestli se nebudete chovat jako dospělí, tak tady nikdy stát nebudete!" dodala jsem. Byla to pravda. Právě teď mohla Tanya svádět tátu. Brrrr... otřásla jsem se.
„Chucku, jdu s tebou! Když se bude motat okolo mých rodičů, tak si ji vezmu na povel já... když bude chtít sesadit Ara, tak ty!" zavelela jsem.

„Ness, kam jdeš?" nevěřícně se na mě podíval Jacob. Jeho výraz byl zmučený a začal se klepat. Vzala jsem jeho hlavu do náručí a začala ho uklidňovat.
„Do minulosti! Musíš mi věřit! Když tam nepůjdu, nemuseli bychom být nikdy spolu!" popravdě jsem mu řekla. Přestal se klepat.
„Jdu s vámi! Nenechám tě jít jen s ním!" zavrčel. To to nechápal? Čím víc zasáhneme do minulosti. Tím se bude od reálu víc lišit.
„Jaku, ty musíš být tu!" špitla jsem. Nevěřícně se na mě podíval.
„Nemusím... Ne.. Ness víš, že patříme k sobě!" Oči se mu leskly.
„Vím, a proto tam musím!" Položila jsem své čelo na jeho.
„Miluju tě!" Naposledy jsem ho políbila.
„Já tebe víc!" odpověděl. Pustila jsem jeho ruku. Z auta jsem vzala svůj blok, kam jsem napsala tátovi malou zprávu, kdyby se něco zvrtlo. Věděla jsem, že když se vrátím, dostanu zaracha po zbytek mé existence.

Tati,
neboj se o mě. Musela jsem si něco zařídit. A věř mi, že je to důležité pro zbytek naší existence. Zaracha mi můžeš dát, až se vrátím! Mám tě ráda.                                                                                                          Renesmee.

Věděla jsem, že z toho bude vyšilovat. Obzvlášť, když jsem se podepsala prvním jménem. To jsem tolik nepoužívala, přišlo mi jako jazykolam. A hlavně proto, že bylo od mámy. Táta mi tak říkával ze začátku, ale při tom slově jako by dostal elektrický šok. Tak jsem dostala tohle, které mu nic nepřipomínalo.

Vytrhla jsem stránku a vsunula ji Jakovi do dlaně. Naposledy jsem ho pohladila a odstoupila k Chuckovi.
„Můžeme?" zeptal se. Naposled jsem se podívala na Jaka, který nevěřícně stál na místě jako socha. Zavřela jsem oči a v souhlasu zakývala hlavou. Otřásla se zem a já se musela podívat, viděla jsem, jak probíhají roky kolem. Čas se zastavil. Na místě, kde stál Jacobův barák, byl jen les.

„Wauu..." Nic jiného mě nenapadlo. Bylo to moje první cestování časem. Chuck byl jediný upír, který to dokázal, měl jedinečný dar.
„Kdybych věděl, že se ti to tak bude líbit, vzal bych tě na projížďku už dávno," zasmál se.
„Jo, víš ale, že je to nebezpečné," opáčila jsem.
„Kde ji začneme hledat?" zeptal se. Popřemýšlela jsem, byl rok 2010, to znamenalo, že táta s mámou je na střední.
„Střední ve Forks!" vypadlo ze mě.
„Dobře, tak se trochu zorientujeme, jestliže jsme teď v La Push, tak to je do Forks na sever?" usoudil správně.
„Jo, musíme si pospíšit!"

Vyběhli jsme k Forks, kam jsme upíří rychlostí dorazili za malou chvíli. Cítila jsem tady pach táty. Tanyin taky, to nebylo rozhodně dobrý! Ucítila jsem jeden pach, který jsem neznala. Ta vůně byla tak... lákavá, levandulová. Bez pochyb to byla nejkrásnější vůně, co jsem kdy ucítila.
„Bello, co myslíš?" zeptal se mě Chuck.
„Co? Co jsi říkal?" optala jsem se nazpět. Chuckovi se zkřivil úsměv.
„Říkal jsem, že by bylo dobré, kdybychom stopovali Tanyin pach!" Nasával vůni a vyběhl. Upalovala jsem za ním, avšak stopa končila u domu, který byl prázdný. A do háje!
„Nemá tady auto!" vypískl Chuck.
„Ness, dělali jsme vše, co se dalo. Dneska ji už nenajdeme. Měli bychom se odreagovat. Pojď na skleničku," nabídl. Dalo se odmítnout? Sice se mi představa, že se Tanya někde volně pohybuje, nelíbí. Ale musela jsem uznat, že hledat ji bez stopování. By bylo, jako hledat jehlu v kupce sena.
„Dobře, chci se podívat do Seattlu, jak to tam v téhle době vypadá." Přikývl a vzal mě za ruku.

Doběhli jsme k Seattlu a našli takový zahrabaný podnik. Nic moc. Ale na odreagování stačí. Chuck si potřeboval ještě něco zařídit, a tak jsme se na chvíli rozloučili.
„Jsem u tebe za deset minut, slibuju!" řekl a upírskou rychlostí odběhl.

Došla jsem k baru a poprosila o panáka wisky. Skoro jsem ji vyplivla na uslintaného barmana, když jsem uviděla Tanyu u tyče. Copak našla si novou práci? Uchychtla jsem se. Když jsem se podívala ale na místo, kam byl směřován její pohled, úsměv mě přešel. Seděl tam táta.

Rozdýchávala jsem to a to vážně, i když jsem byla upír. Tedy poloupír. Pak se ke mně dostala neskutečná vůně, jako na parkovišti před střední ve Forks. Uviděla jsem ji. Byla to máma, její tvář jsem znala z fotografií, ale nikdy jsem nemyslela, že byla tak krásná. Vyšplhala na pódium a začala tancovat. Napadla mě zlá myšlenka. Co kdybych ji zachránila? Ne, nemohla jsem zasahovat do jejího života, muselo se stát, to co se stane.

Mamce to na pódiu šlo. Uviděla jsem Tanyu, jak vyletěla na druhou stranu místnosti. Vydala jsem se za ní. Když si sesbírala všechno oblečení, vzhlédla a uviděla mě. Zavřela oči a znovu je otevřela. Asi si myslela, že se jí to jen zdá nebo co? I když upír nemohl spát. Podlomila se jí kolena a zůstala na zadku, ten pohled byl nepopsatelně uklidňující.

„Jak, jak to, že to víš?" vykoktala ze sebe.
„Přece sis nemyslela, že tě to nechám udělat, Tanyo?" Musela jsem se tomu zasmát!
„Co chceš teď udělat, říct jim to?" zeptala se s napětím v hlase.
„Ne, to nechci, prostě odejdeš tam, odkud jsi přišla, je ti to jasné?" Zamyslela se, byla to dlouhá doba na upíra.
„A co kdybychom zůstali na Forkský střední?" navrhla. Zamyslela jsem se. Mohla jsem poznat mámu? Mohla jsem být až takový sobec, že ohrozím budoucnost?
„Poznáš ji, jako člověka, to tě to vůbec neláká?" zeptala se. Ovšem, že mě to lákalo. Kdo by nechtěl poznat svou mámu. Ale já věděla, že by to bylo horší, musela bych se jí pak vzdát.
„Už nikdy mít takovou možnost nemusíš!" To jsem věděla. Ale tady nemáme být! A i když mě vábila představa poznat mámu... Ne, odmítni Ness!
„Nemůžeme tu zůstat, pochop to, už jsi toho natropila dost!" Zamyslela jsem se, jestli právě neudělala z mamky barovou tanečnici. To né. Tanya využila mojí nesoustředěnosti a vzala roha. Stopovat ji? Ne, vím, že nic neudělá, když není v blízkosti našich a já se potřebuju uklidnit!

Počkala jsem na Chucka, který se vrátil za pár minut, a hodila do sebe pět skleniček whisky. Přemýšlela jsem, co udělám. Tomu, abych nestudovala na Forkský střední, se vážně nevyhnu. Tak zejtra začnu, Tanyo, těš se! Teď jsem ale potřebovala lov. Rozloučila jsem se s Chuckem, který šel objednat hotel, a já vyběhla do lesů. Ucítila jsem pumu, měla jsem ji nejraději, jako táta. Vrhla jsem se na ni. Když už byla prázdná, odhodila jsem ji a vydala se hledat další. Nasála jsem vzduch a ucítila další. Vyběhla jsem, a čím blíž jsem byla, tím byl její pach slabší. Divné, pomyslela jsem si. Když jsem ji uviděla, už mi to moc divné nebylo. Táta ji vysával. Sakra, je možný, že uprostřed lesů narazím na tátu? Rozběhla jsem se opačným směrem, ale ucítila pronásledovatele. Neměla jsem šanci utéct, táta byl hodně rychlý.

„Co jsi zač?" zeptal se. Já se jen ohlédla a snažila se utéct. Doufám, že mi neviděl do obličeje. Naštěstí, mě táta přestal sledovat a já mohla v klidu zmizet mezi stromy.

Druhé ráno jsem se vydala do školy. Sakra, meškám! Konečně jsem dorazila na parkoviště. A uviděla Tanyu. Sakra, ta mi leze na nervy, ale to jsem ještě neviděla, že má táta namířeno přímo k ní! A do háje! Táta ji líbal. Sakra, to jsem toho tolik zničila tím, že jsem Tanyu nechala včera zdrhnout? Namířila jsem si to přímo k nim. Musela jsem něco udělat. Táta se odtrhl.

„Tanyo, ráda tě vidím," řekla jsem a otočila se na tátu. Když jsem viděla, jak zírá, neubránila jsem se zasmání.
„Co tady děláš?" zeptala se a její výraz byl mdlý.
„Chtěla jsem se podívat, kam jsi minule tak rychle zmizela!" Hodila jsem na ni úsměv. Tanya znervózněla. Super!
„Ahoj, jsem Nessie," podala jsem ruku tátovi.
„Edward," dostal ze sebe, jako omámený. No to mi ještě chybělo, zakouká se do mě vlastní táta! Otočila jsem se zpátky na Tanyu, nechtěla jsem riskovat.
„Víš, přemýšlela jsem, že bych řekla část našeho příběhu Edwardovi." Tanya zbledla. Přesně to jsem chtěla. Samozřejmě, že jsem jim to nemohla říct! Ale to ona nevěděla. Když v tom upoutala mou mysl ona. Byla tak krásná z blízka. Dala svou hnědou ruku na tátovo rameno. Táta se otočil a usmál se.
„Edwarde, představíš nás?" zeptala se. Byl to krásný hlas. Slyšela jsem ji poprvé.
„Bello, to je Nessie. Nessie, to je Bella." Podala jsem mámě ruku a při doteku se otřásla. Vážně jsem na ni šáhla? Pak jsem se podívala do očí. Naše pohledy se setkaly. Pak frustrovaně odvrátila pohled. Já se ale pořád dívala.
„Ráda jsem tě poznala," vypadlo ze mě.
„Taky," dostala se mi odpověď.
„Neviděla jsem tě už někdy?" zeptala se. To mě dostalo, cítila, že mě zná? Nahrnuly se mi slzy do očí a já je jen tak udržela na jejich místě.
„Já tě vidím poprvé," přiznala jsem. Nelhala jsem jí!

„Tebe taky neznám, jsem Bella.“ Podala ruku Tanye. Tanya s ní otřásla a rychle se od ní oddálila.
„Tanya!“ otráveně vyprskla. Šlápla jsem jí na nohu. Byl to náznak, vlastně výhružka!
„My už jsme se viděly,“ řekla Tanya Belle. Máma otevřela pusu, ale v tom ji táta přerušil! Sakra, já se pořád nemohla nabažit toho hlasu.
„Odkud se s Nessie znáte?“ zvědavě se zeptal.
„Přišly jsme ze stejného místa,“ odpověděla jsem popravdě.
„Musím jít do kanceláře pro papíry." Bála jsem se, že by chtěl v rozhoru pokračovat. Tak jsem se rychle omluvila.
„Tanyo, ráda jsem tě poznala, ale musíme jít.“ Máma vzala tátu za ruku a odcházeli.

Pomalým krokem jsem se dostala do kanceláře. Super, já se přihlašuju dobrovolně do školy? V kanceláři seděla stará nepříjemná bába. Musela jsem se jí usmát. Byla jemně nahluchlá. Vzala jsem si papíry a odcházela. Když v tom jsem ve dveřích potkala známou postavu. Sakra, ať to není on! Ať to není on! Nepotřebovala jsem, aby se do mě otiskl. Zkomplikovalo by to situaci. Zvedla jsem svůj pohled a byl to on, už na mě zíral. No paráda! Naše pohledy se setkaly a já pomyslela na naše poslední setkání. Na jeho slzy v očích. Okamžitě jsem tu vzpomínku vytřásla z hlavy, a pak se kouzelně usmála.
„Jsem Jacob," hrdě pronesl.
„Nessie, nechtěl bys mě provést po škole?" zeptala jsem se. Neznala jsem to tady a jeho stejnak už od sebe nedostanu!
„Bude mi potěšením." Otočil se a vzal mě za ruku. Ten tu na to jde rychle. Pomyslela jsem si.