Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska je jen jedna - 10. kapitola

27.07.2010 (13:00) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3511×

Edward:

Musím si s Nessie promluvit, byla to ta, kterou jsem potkal v lese. Nemohla být člověk. Uvažoval jsem, co by mohla být zač.

„Edwarde!“ strčila do mě Bella. Otočil jsem se na ní a nahodil její oblíbený pokřivený úsměv.
„Mohl bys mi laskavě říct, proč tak čučíš na Tanyu?“ řekla rozlobeně. Nevšiml jsem si ji. Seděla přesně na místě, kam jsem se díval. A sakra.
„Já se na ní nedíval!“ odpověděl jsem. Bella se napnula a viděl jsem, jak vzteky brzo praskne. Vzal jsem ji za ruku a táhnul k autu.
„Nelži mi!“ řekla. Věděl jsem, že se nechci hádat. Byla tak roztomilá, když žárlila.
„Žárlíš?“ zeptal jsem se. Viděl jsem, jak se jí zase vrací barva.
„Ne, měla bych?“ Zastavila a dlouze se na mě podívala a čekala na odpověď.
„Ty víš, že ne!“ usmál jsem se na ní. Bella se usmála se mnou a já si oddychl, že jsem bouři zažehnal. Znovu jsem vyšli.
„Co budeme dneska dělat?“ zeptal jsem se. Bella propletla naše ruce a prohlížela své dílo.
„Nevím, máme něco v plánu?“ optala se nazpět. Nemohl jsem uvěřit, že mám takové štěstí. Ze všech kluků si vybrala zrovna mě.
„Co takhle naše první oficiální rande?“ zeptal jsem se. Viděl jsem Bellin souhlas. Lehce se nad tím pousmála.
„Jaké považuješ za naše první neoficiální?" Usmála se. Popřemýšlel jsem. Co se dalo považovat za naše první rande?  Když mi vzala ručník z koupelny? Nebo když se svíjela u tyče?
„No možná... když jsi mi vzala ručník? Víš nikdy jsi mi neřekla, kde ses vzala v mém pokoji?" zeptal jsem se pro změnu já. Bella se začervenala a pak se na chvíli zamyslela.
„Zapomněla jsem si u Alice kabelku. Když jsem klepala na dveře, tak nikdo neotvíral. Vešla jsem dovnitř. Uviděla  jsem tvůj pokoj a neodolala  tomu, že bych se podívala dovnitř. Pak jsem uviděla že „spíš" ve vaně a vzala jsem ten ručník," přiznala se. Sklopila zrak.
„A víš, že jsem rád, že jsi mi ho vzala? Zjistil jsem, jak nádherně líbáš," pošeptal jsem. Bella zvedla pohled a podívala se mi hluboce do očí. Chtěl jsem jí říct o sobě pravdu o tom, co jsem, ale bál jsem se, že by mě nechtěla.
„Víš, ty líbáš taky docela dobře." S nezájmem odvrátila pohled, ale koutky jí cukaly.
„Takže říkáš docela, jo?" tvářil jsem se uraženě.
„Jo, slyšel´s, ne?" odbyla mě nadřazeně. Rychle jsem jí objal a políbil. Belle se zrychlil tep, jako vždy.
„Vážně?" zažertoval jsem. Otevřel jsem dveře na straně spolujezdce a Bella nasedla.

Dovezl jsem ji domů. Vystoupili jsme z auta a já propletl naše ruce a přitáhl si ji blíž.
„Charlie není doma, nechceš dovnitř?“ zaútočila na mě.
„Proč ne,“ odpověděl jsem. Belle se na tváři vytvořil úsměv. Vzala mě za ruku a táhla ke dveřím. Bylo zamčeno. Bella šáhla pod rohožku a vytáhla klíče.
„Né, že se mi vloupeš do domu,“ usmála se na mě. Strčila je do zámku a vzala za kliku. To bylo poprvé, co jsem byl u ní doma. Byl to malý útulný domek. Táhla mě a posadila na sedačku.
„Dáš si něco k pití nebo k jídlu?“ zeptala se. Usmál jsem se na ní. Přitáhl jsem si ji na klín.
„Hm... něco bych si dal.“ Začal jsem ji líbat. Ruce jí zabloudily do mých vlasů a já začal svlékat její halenku. Šibalsky se na mě usmála. Trhala mi knoflíky u košile. Škoda tuhle jsem měl rád. Mezi polibky jsem šeptal její jméno. Sesunula se z pohovky a svlékla mi kalhoty. Dívali jsme se navzájem do očí. Přitáhla se zpátky do mého klína a začala mě obdarovávat polibky po celém těle. Zavzdychal jsem. To byla chvíle, kdy se Bella odtrhla. Zasmála se mi.

„Udělal jsem něco špatně?“ zeptal jsem se nabručeně. Zapínala si halenku.
„Víš, přemýšlela jsem... když jsi nám dneska nemohl odtrhnout pohled od Tanyi,“ řekla.
„To má být můj trest?“ zakňučel jsem.

„Dobře, já ho přímám.“ Vzal jsem okraje své košile a utáhnul je proti sobě. Naklonil jsem se k Belle a líbnul ji do vlasů.
„Musím si ještě něco do večera zařídit,“ pošeptal jsem ji do ouška.
„Už jdeš?“ zamračila se na mě. Vstal jsem z gauče a nasměroval si to přímo ke dveřím. Bella mě doběhla a chytla za ruku.
„Aspoň tě doprovodím,“ usmála se.

Došli jsme k autu a vzal jsem Bellu do náručí. Nevydržel jsem být „pan naštvaný“.
„Takže tě vyzvednu v osm?“ přikývla.
„Né, že se tomu vyhneš,“ zažertoval jsem. „Víš, kdyby tě náhodou rozbolela hlava, nebo tak něco.“
Bella se usmála. Věděl jsem, že jsem si to u ní vyžehlil.
„Víš Cullene, někdy mě vážně štveš, ale miluju tě,“ pošeptala mi do ucha.
„Víš, že je to divný? Vždyť jsme neměli ani první rande!“ zašeptal jsem jí zpět. Políbili jsme se. Odtáhla se a a odcházela k domu. Věděla, že se na ní dívám. Kroutila schválně zadkem. Ona věděla, jak si mě omotat kolem prstu.
„Mimochodem, taky tě miluju!“  řekl jsem. Bella se otočila a poslala mi polibek.

Když zmizela ve dveřích, nasedl jsem zpátky do Volva. Zastavil jsem nedaleko Forks a vydal se na lov. Co jsem potkal, to jsem vysal. Nechtěl jsem riskovat to, že bych mohl Belle ublížit. Když jsem byl plný, dojel jsem domů. Musel jsem se na večer připravit. Po pravdě to vážně bylo první rande ne jen s Bellou. Moje první rande v životě. Kde se ve mně vzala ta tréma? Vyběhl jsem schody a pozdravil všechny v obýváku. Postavil jsem se před skřín a nevěděl, co si sakra vybrat? Přiřítila se Alice. Hodila na postel tašku s oblečením. Záchrana. Přiběhl jsem k ní a vtiskl  lehký polibek na tvář.

„Alice, ty jsi poklad!“ Zasmála se a odešla. Vytáhl jsem z tašky černou košili a kalhoty. Perfektně to ladilo. Zasmál jsem se. Aby ještě ne, je to od Alice. Podíval jsem se projistotu do zrcadla a byl jsem spokojený. Rozhrábl jsem si rukou vlasy a vydal se k autu. Dojel jsem ke květinářství. Kde jsem pořídil velkou kytici růží. Teď jsem už mohl přímo za Bellou. Uviděl jsem její dům. Zaparkoval jsem daleko od domu, chtěl jsem ji překvapit. Otevřel jsem dveře od Volva a vytáhl kytici. Potichu jsem zavřel dveře a vypochodoval směr Bellin dům. Zhluboka jsem se nadechl a zazvonil. Nikdo ale neotvíral.

Bella:

Byla jsem nervózní, nevím proč. Vždyť jsem Edwarda znala a chodila s ním, ne? Sakra, Bello, uklidni se! Vešla jsem do koupelny a začala s přípravami. Takže oholit nohy by nebylo na škodu. Osprchovat se. Vyfénovat si hlavu. Nalíčit se. Začala jsem podle seznamu. Když jsem se dolíčila, otevřela jsem svojí obrovskou skříň. Našla jsem modrý top s výstřihem do V a sukýnku, která odhalovala tak akorát. Navlékla jsem se do toho a prohlédla v zrcadle. Bylo to perfektní.
Když v tom někdo zazvonil.

„Edward!“ radostně jsem špitla. Vzala jsem kabelku, která mi ležela na posteli a došla ke dveřím. S nadšením jsem otevřela a chtěla svému princi skočit okolo krku. Ještě, že jsem to neudělala. Stála tam Tanya.

„Ehm... Ahoj Tanyo,“ řekla jsem slušně. Tanya se podívala dovnitř.
„Můžu dál?“ zeptala se.  Ne nemůžeš. Nejraději bych tě vykopla a vyškrábala ti tu na místě oči.
„No, víš ve skutečnosti tady čekám na Edwarda, za chvíli přijede,“ odpověděla jsem.
„Bude to jen na chvilku, potřebuju ti něco říct o Edwardovi,“ prosila. O Edwardovi? Co ona o něm může vědět? Měla jsem sto chutí ji vykopnout, ale moje zvědavost byla mnohem větší.
„Pojď dál.“ Tanya vešla dovnitř a já zavřela dveře.

Někdy... si budete myslet, že jste šťastní... nebojte ono to přejde! Sama jsem to poznala.