Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska existuje - 4. kapitola

07.02.2011 (17:15) • janic • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 858×

Vtrhla jsem dovnitř, ani nezaklepala a skočila mu kolem krku.

„Tati, tolik se mi stýskalo, odpusť mi, moc se omlouvám, vím, že jsi to nemyslel zle, odpusť, prosím,“ řekla jsem strašlivě rychle, takže mi slova splývala do sebe, jenom se zasmál.

„Samozřejmě, že ti odpustím, nemůžu se na tebe zlobit, jsi má nejoblíbenější dcera. Jsem tak rád, že ses vrátila,“ řekl a tiskl si mě k sobě.

„Už jste byli u Watsonů?“ zeptal se a přitom mě pustil.

„Ne, chtěli jsme jet pohromadě,“ řekla jsem.

„Tak jedeme,“ řekl nadšeně. Povídali jsme si, smáli se. Jeli jsme rovnou k nim.

Edward

Když jsem zjistil, že Bells ještě není doma, zabolelo mě srdce, tak strašlivě mi chyběla, ale nevím proč. Šel jsem do pokoje, natáhl se na gauč a představoval si Bellu, vzpomínal jsem na její vůni. Tak krásně voněla. A její úsměv mě omamoval. Slyšel jsem dole hlasy, takže Cullenovi jsou tady.

„Bells? Tak ráda tě vidím,“ řekla Esmé a já hned vyskočil a běžel po schodech dolů. Zrovna pustila Rose a Alici, běžel jsem k ní a objal ji, zatočil s ní.

„Vítej doma, tuláku,“ řekl jsem, ona se jen na mě usmála a já přísahám, že mi srdce poskočilo, úsměv jsem jí oplatil a znova ji objal. Jazz se na mě podíval, protože vycítil mé pocity.

„On ji miluje, to je úžasný,“ slyšel jsem jeho myšlenky. Pustil jsem Bellu

„Tak, co jsi celé ty tři dny dělala?“ pustila se do ní Esmé. Jazz si vzpomněl, co jim Bella vyprávěla, a já se začal smát. Všichni se na mě koukli, jen jsem mávl rukou.

„Ale, Jazz si jen vzpomněl, co Bella dělala,“ vysvětlil jsem a šel si sednout za piano a složil skladbu o tomto shledání. Bella na mě obdivně koukala a přetrhla se jí nit. Jazz se zasmál a vzpomněl si na skladby, které složila ona. Vzpamatovala se a dokončila vyprávění, šla pomalu ke mně a sedla si vedle mě a začala hrát se mnou, jen jsem se zasmál a ona se mnou. Jazz přemýšlel, co by na tu skladbu mohl vymyslet za slova. Šel ke stolu, napsal text a papír postavil před Bellu:

„Zpívej,“ řekl. Usmála se na něj a začala zpívat. Byl jsem mimo, tak nádherně zpívala, koukla na mě:

„Zpívej taky, Ede,“ řekla a povzbudila mě úsměvem. Přidal jsem se k ní.

„Rose, Emme,“ řekla a oni se přidali.

„Jazzi, Alice!“

Zpívali jsme všichni a Carlisle s Esmé se usmívali a poslouchali. Bylo to tak krásné, pak přišlo na řadu sólo, všichni ztichli a Bella mrkla na Carlislea. Jazz mu podal text a Carlisle se zasmál a začal zpívat, klesla mi brada. Potom jsme zpívali zase všichni a druhé sólo měla na starost Esmé. Přestali jsme zpívat a já s Bells jsme už jen hráli na piano.

Potom Jazz odběhl a vrátil se s houslemi, já se začal smát, podal je Emmettovi. Rose i Esmé na něj koukaly nedůvěřivě a Emmett začal hrát, bylo to krásné. Emmett přestal hrát a já taky, Bella zahrála poslední tóny a ty zůstaly viset v dáli. Usmíval jsem se. K ránu odjeli domů.

Bella

Jeli jsme domů, abychom se převlékli. Emmett okamžitě vlítl ke mně do šatny a začal na mě házet oblečení a potom z toho vybral, užili jsme si to.

Jeli jsme do školy. Tam na nás čekali Watsonovi. Alice se vrhla Jazzovi kolem krku a Rose zase Emmettovi. Alice ke mně skočila, objala mě.

„Bells, co to máš zase na sobě, to bereš Emmettovi oblečení?“ zeptala se.

„Ne. Zaprvé má větší velikost a za druhé, on bere oblečení mně,“ odpověděla jsem a začala se smát, Ed se přidal, já mrkla na Emma a ten propukl v mohutný smích, až se na nás otočilo celé parkoviště.

Koukla jsem na Alici a ta měla vražedný výraz, hned mě smích přešel. Mojí rychlé změně se začal Ed smát a s ním i Rose. Emmett nechápal, co se stalo. Ed se začal smát, koukla jsem na něj, ale ten koukal na Alici, následovala jsem jeho pohled a viděla, jak se rozzářila.

„Bells, půjdeme na nákupy dnes po škole?“ zeptala se mě a já pochopila, čemu se Ed smál. Když se smál, zahřálo mě to u srdce.

„Ne,“ řekla jsem a ona posmutněla.

„Ale proč?“

„Mám hned několik důvodů. Ten první je, že ty jsi maniak. Ten druhý je, že já nosím zásadně pánské oblečení a ty bys mi nutila holčičí, a ten třetí je, že chodím nakupovat jenom s Emmettem a Jazzem,“ řekla jsem a šla s Emmem a Edem na angličtinu. Edward se smál mým argumentům. Sedli jsme si na svá místa a učitel nám rozdal testy. Začala jsem psát. Koukla jsem na, Eda ten už měl dopsáno, pak jsem po očku koukla na Emma, musela jsem se potichu zasmát, opisoval. Edward na mě nechápavě kouknul, když si toho všiml, taky se zasmál. Odložila jsem test a učitel nás s Edem propustil, abychom ostatní nerušili. Na chodbě jsem se opřela o zeď, Ed si stoupnul přede mě.

„Můžu se tě na něco zeptat?“

„Jasně, ptej se,“ usmála jsem se.

„Nenaštvi se, prosím, ale proč nosíš pánské oblečení?“ zeptal se opatrně a já jsem se začala smát.

„Tak za prvé, je pohodlné, za druhé, kluci mi dali pokoj a za třetí, abych pak nemohla kývnout s Emmettem.“
Ed se začal smát

„Co je tu k smíchu?“ zeptala jsem se nechápavě

„No, víš, kluci by za tebou chodili, ale bojí se tvých bratrů,“ vysvětlil.

„To je dobře. A mě se někdo bojí?“ usmála jsem se.

„Holky se tě bojí.“

„No, to jsem to vyhrála.“

„Proč jsi zklamaná?“

„Protože holkám nemůžu ublížit, když mě naštvou.“ Ironicky se zasmál.

„Tys snad už někoho někdy zmlátila?“

„Ne, ale jestli se hlásíš dobrovolně?“ odpověděla jsem a usmála jsem se, když vtom ze třídy vyletěl Emmett.

„Slyšel jsem, že se prý chystá bitka.“

Začala jsem se smát.

„Tak jak jste to napsali?“ zeptal se hned na to.

„Anglicky,“ odpověděl na to Edward a já sebou práskla na zem a začala se smát.

„Sestra, neválej se tady, nebo nebudou mít uklizečky co na práci,“ řekl se smíchem Emmett a snažil se sebou neprásknout hnedle vedle mě.

Ze třídy vyšla Jess a koukala na mě s vykulenýma očima, že jsem si myslela, že jí vypadnu z důlků. Vstala jsem, ale ona na mě pořád koukala.

„Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se jí naštvaně. Nic neřekla.
„Jess, to jsi byla ty, kdo o Belle roznesl, že je lesba?“ zeptal se jí Emm, překvapeně jsem na něj koukla a pak se otočila na místo, kde předtím stála Jess, byla fuč.

Ed se začal smát a já na něj výhružně koukla, on hned přestal. Když Emmett zpozoroval tu změnu, začal se smát. Na obědě jsme byli s Emmem a Jazzem první, za chvíli přišli Watsonovi s tácy jídla. Já a Jazz jsme zadržovali smích, ale Emmett se začal smát na celou jídelnu. Jazz se smíchem promluvil:

„Máte hlad, co?“ začala jsem se smát ještě víc než Emmett.

Smála jsem se tak, až jsem spadla ze židle. Všichni propukli v mohutný smích, celá jídelna na nás koukala.

„Cullenová, co tam děláte?“ ozval se naštvaný hlas ředitele.

Hned jsem vyskočila a židli vzala s sebou. Všichni dusili smích, ředitel ke mně přišel.

„Cullenová, proč se tu válíte po zemi? Za to, že rušíte, bych vás mohl nechat po škole,“ řekl.

Jazz se jen víc usmál, ředitel najednou taky

„Ale protože jste tu nová, tak vám dám ještě jednu šanci,“ řekl. Jen jsem se na něj usmála. Když odešel, Emmett vyskočil ze židle.

„Mám nápad. Co takhle závod? Cullenovi vs. Watsonovi. Kdo toho víc sní,“ řekl a rozzářily se mu oči.

„Máme ještě dvě hodiny, nemůžeme teď na lov,“ oznámil mu Ed.

„Kdo tady taky mluví o zvěři,“ zasmál se Emmett. Odběhl a vrátil se s vozíkem jídla. S Jazzem jsme se začali smát.

Autor: janic, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pravá láska existuje - 4. kapitola: