Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska existuje - 2. kapitola

12.01.2011 (09:45) • janic • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 839×

Bella

S Emmettem jsme se na sebe koukli a ten kluk se na konci hodiny otočil a představil se: „Ahoj, já jsem Edward Watson, těší mě.“ Byl naprosto klidný, jakoby věděl, že jsme měli přijet.

„Čau, kámo, já jsem Emmett a tohle je moje sestra Bella,“ představil se Emm a rukou poukázal na mě při vyslovení mého jména.

Usmála jsem se na něj.

„Čau, ráda tě poznávám,“ řekla jsem.

„Hele, já vím, co jste zač, a nemusíte se bát. Moje sestry ví, že tu jste…“

„Moment, ty si myslíš, že se vás budeme bát?“ přerušila jsem ho.

„Moment, říkal jsi sestry?“ zeptal se Emm s jiskřičkami v očích a já mu vlepila pohlavek.

Edward se jen zasmál.

„No, každopádně vás chceme pozvat k nám a trochu pokecáme, vezměte i bratra a tátu,“ řekl a opustil nás. Koukali jsme na sebe s Emmettem jako volové.

Pak už jsme potkali jenom Alici na španělštině. Hned jsem si ji zamilovala, byla strašně fajn. Šli jsme na oběd a tam už na nás čekal Jazz, úplně vzadu, co nejdál od lidí to šlo. Řekli jsme mu o Edovi a Alici, a on že má ve třídě tu poslední Watsonovou, Rose, je vysoká, krásná a má blond vlasy.

„Hů, ty já rád,“ řekl Emmett a přiletěl mu z obou stran pohlavek.
Po obědě máme ještě dvě hodiny - já biologii a Emm základy společenských věd, a potom máme tělocvik i s Jasperem. Což znamená, že i všichni Watsonovi. Bude sranda. Šla jsem na biologii. Poslední volné místo u okna a hádejte, kdo tam seděl. Edward. Došla jsem tam a sedla si vedle něj.

„Čau, Edí,“ řekla jsem, „nevadí, že ti říkám Edí?“ zeptala jsem se pro jistotu.

„Čau, Bells, ne, nevadí a tobě?“ zeptal se.

„Ne, mně nevadí, že ti říkám Edí,“ řekla jsem, ale věděla jsem, jak to myslí, ptal se, jestli mi nevadí, že mi říká Bells.
Začal se smát a já taky, všichni se na nás koukali, ten jeho úsměv mě dostal. Být člověk, omdlela bych.

„Ne, takhle jsem to nemyslel,“ řekl ještě se smíchem v hlase.

„Já vím, jak jsi to myslel, ne, nevadí mi, že mi říkáš Bells.“

Pomocí Jazzových schopností jsem zjistila, že Alice vidí budoucnost, on čte myšlenky.

„Počkej, ty mi umíš číst myšlenky?“ zeptala jsem se

„Ne, tobě nemůžu,“ řekl, ulevilo se mi, to by znamenalo, že můj štít přestal fungovat.

Zazvonilo a my šli na tělocvik. Oblíkali jsme se, v šatně jsem potkala holky Watsonovy.

„Čau, Alice, čau, Rose,“ řekla jsem.

„Čau, Bells,“ pozdravily mě sborově, musela jsem se pro sebe usmát.

Šly jsme do tělocvičny, tam už stáli kluci a k nim se hrnula Jess, největší kráva na škole. Šla za Emmettem a zvala ho na rande, jen ji neslušně odbyl, tak to zkusila u Jazze, ale ten svou schopností ji přiměl, aby se nás všech bála, musela jsem se zasmát, jak vzala nohy na ramena. Šly jsme ke klukům a začaly si povídat. Učitel přišel, že budeme hrát basket a máme utvořit týmy po třech. Náš tým byl jasný a Watsonovi taky byli rozhodlí. Vyhráli jsme každou hru, poslední hra byla mezi naším týmem a týmem Watsonových. Aby Ed nepodváděl, zakryla jsem mysl kluků, taky Alici a bratrům jsem řekla, že budeme improvizovat. Když Emmett dal koš, začal křičet nadšením. Nakonec jsme vyhráli 28:24. Byla to strašná sranda. Emmett vymyslel vítězný tanec, takže jsme začali tančit s Emmettem. Jazz nechtěl, tak jsem ho tam dotáhla, začal tančit. Stáhla jsem štít. Když už jsme tam tančili asi deset minut, tak nás musel Jazz uklidnit. Jazz se zamiloval do Alice. Jak jsem zjistila, Alice ho milovala odjakživa, dokonce dřív, než věděla, jak se jmenuje. Já a Ed jsme byli nadšeni, protože jsme věděli, že jim něco chybí a v sobě to našli. No, první den ve škole byl zajímavý. Carlisleovi jsem vyřídila pozvání od Watsonových.

Esméin dům byl nádherný, vešli jsme dovnitř a Jazz šel hned za Alicí. Najednou se kolem nás rozšířila láska, koukla jsem na Jazze, ale ten koukal na Carlislea a ten zase na Esmé. Nikdo to nechápal, až na Eda, který se z toho posadil. Esme skočila Carlisleovi do náručí.

„Ty žiješ! Tak ráda tě vidím.“

„Esme?“ řekl nevěřícně.

„Myslel jsem, že jsi umřela,“ řekl a na posledním slově se mu zlomil hlas.

„Tolik tě miluju.“ Tak to už na mě bylo moc.

„Může mi laskavě už někdo vysvětlit, co se to tu ksakru děje?“ řekl do toho Emmett, při čemž mi vytrhl větu z úst. Carlisle s Esme se od sebe odtrhli a začali vysvětlovat.

Vypráví Carlisle:

„Když jsme ještě byli lidé, tak jsme se do sebe zamilovali a plánovali jsme svatbu. Všichni nám to přáli. Vzali jsme se a Esme měsíc na to otěhotněla. Měsíc před porodem mě odvolali na jeden velmi těžký případ na druhou stranu země. Esme mezi tím porodila, ale dítě zemřelo a Esmé prý po té zprávě zmizela. Všechny ty informace mi poslali poštou, když jsem to dočetl, zkolaboval jsem a oni mě poslali zpět, abych našel svou ženu. Po týdnech pátrání jsem ji nenašel. Rozhodl jsem se spáchat sebevraždu, protože život bez Esmé by nebyl život. Napadlo mě, že předtím, než umřu, bych mohl udělat něco, co by pomohlo lidem. Rozhodl jsem se najít upíry, kteří zabili skoro polovinu města. Našel jsem je, ale můj plán umřít přitom se úplně nezdařil. Upír mě kousnul a já se proměnil.“

Bella

Nemohla jsem tomu uvěřit, nikdy mi o Esmé nevyprávěl. Byla jsem na něj naštvaná, takže je jasné, že jsem prostě vyběhla z domu.

Edward

Esmé mi nevyprávěla o tom, že měla manžela, byl jsem zklamaný, to jo, ale taky šťastný. Když vtom Bella vyběhla z domu. Všichni jsme se za ní dívali. Carlisle nikdy takhle Bellu neviděl.

„Jdu za ní,“ řekl, políbil Esmé a šel.

Jazz nám zatím řekl, jaké mají schopnosti v rodině. Hned jsem pochopil, co se stalo o tělocviku.

Carlisle

Běžel jsem za ní a volal její jméno, konečně se zastavila a já ji doběhl. V jejích očích jsem viděl tolik emocí, nejprve radost, zklamání, nedůvěru a nejvíc dominoval vztek.

„Bells, co se stalo?“ zeptal jsem se.

„Jak jsi mohl?“ odpověděla mi otázkou.

„Co, holčičko?“ nechápal jsem.

„Jak jsi mohl neříct o Esmé? Jsi jako můj pravý otec a já myslela, že si říkáme vše, že mi důvěřuješ, že tě znám, a mezitím jsi před námi tajil lásku svého života. Jak jsi mohl?!“ vysvětlila a křičela na mě otázky.

„Nechtěl jsem vás zatěžovat,“ odpověděl jsem.

„Tys říkal, že jsme rodina, že si musíme říkat vše, že nemáme mít před sebou tajemství, a celou tu dobu jsi nám lhal. Klukům to možná nevadí, ale mne jsi zklamal. Promiň, ale potřebuji být sama. Pozdravuj je, a že se omlouvám,“ řekla, a než jsem mohl něco namítnout, byla pryč.

Vrátil jsem se k Esmé, celý zničený, a pořád si opakoval ta důležitá slova. „Jsi jako můj pravý otec, celou tu dobu jsi nám lhal a mne jsi zklamal! Potřebuji být sama, pozdravuj, a že se omlouvám.“ Všichni na mě zděšeně koukali,

Edward si asi přečetl moje myšlenky, vypadal naštvaně a nevěřil.

Edward

Carlisle přišel a byl jako tělo bez duše. Koukl jsem se mu do hlavy a viděl, jak Bella na něj křičí a odchází. „Pozdravuj, a že se omlouvám.“ Byl jsem na ni naštvaný, jak jen to mohla říct.

„Tati, jsi v pořádku? Kde je Bella?“ zeptal se Emm.

„Odešla, synu,“ řekl stručně Carlisle a přehrál si v hlavě celý rozhovor.

Trochu jsem Bellu chápal, ale stejně od ní bylo pěkně hnusné, co řekla.

„Cože?“ řekli všichni najednou.

„Chce být sama,“ vysvětlil.

„Ale to nemůže!“ vykřikl Emm „S kým budu koukat na televizi, nakupovat, opravovat auta a zkrátka blbnout?“

„Co se vůbec stalo, proč chce být sama?“ zeptal se Jazz.

„Protože... protože jsem ji zklamal,“ řekl smutně.

„Co a čím?“

„Tím, že jsem jí neřekl, že jsem byl ženatý, a tím, že jsem vždy neříkal žádná tajemství v rodině a přitom jsem vám celou dobu lhal.“

Emmett a Jasper mu nechtěli věřit. Emmett se zvedl a odešel. Carlisle se za ním smutně díval, bál se, že ztratí i syna. Šel jsem k němu.

„Neboj, on se vrátí, jde si s ní promluvit,“ řekl jsem a šel do svého pokoje.

Nikdy jsem Esmé neviděl tak šťastnou a podle myšlenek Jazze on Carlislea taky ne. Přemýšlel jsem nad Bellou, proč se tak chovala, podle Carlisleových myšlenek ji zarmoutil, protože jí neřekl o Esmé.

Autor: janic, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pravá láska existuje - 2. kapitola: