Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Práce je můj život 1

09.03.2011 (15:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5800×

„Bello, neseš mi ty karnevalové serepetičky a ty světýlka?“ zavolala na mě Claire ze štaflí, když jsem se přiřítila ověšená jako vánoční stromeček do baru.

„Jo, někde tu budou,“ odpověděla jsem jí a všechno jsem ze sebe shodila na podlahu.

„A mohla bys mi to podat, ať nemusím slézat?“

„Jasně. Tady to je,“ vytáhla jsem desetimetrový řetěz světýlek a podávala jsem ho postupně nahoru, kde to Claire věšela.

„Koukala ses do skládku? Máme všechno?“ zajímala jsem se.

„Jo, máš to všechno napsané na baru, tak se na to koukni. Já osobně si myslím, že toho bude dost, ale posuď to sama,“ pokrčila rameny. „Ještě jsem vyleštila skleničky na přípitek a dala jsem chladit šampaňské."

„Jsi skvělá, nevím, co bych dělala, kdybych tě tu neměla. Jdu se ještě kouknout za Danem do kuchyně, jestli něco nepotřebuje,“ podala jsem Claire zbytek světýlek a zmizela jsem za lítačkami v kuchyni.

„Čau šéfová,“ pozdravil mě Dan.

„Ahoj, potřebuješ něco?“ zeptala jsem se a uždibovala jsem ze Šopského salátu.

„Ještě alespoň šest rukou, jestli myslíš tohle, ale jinak bych měl mít všechno. Chlebíčky,“ ukazoval na jednotlivé tácy, „jednohubky, Šopský salát, Těstovinový salát, pečenou kotletu, kuřata v marinádě a ještě jsem upekl perník, štrúdl a teď dělám ovoce k tý čokoládový fontánce.“

„Ty jsi kouzelník,“ pochválila jsem ho uznale.

„Díky, byl to záhul,“ povzdechnul si a otřel si zpocené čelo.

„Jsou tu citrony?“ zeptala jsem se a šla omrknout ledničku. „Do tequilly.“

„Jo, mělo by tu být kilo,“ zamumlal a dál si hleděl své práce.

„Jo. Jdu se podívat za Claire, když tak jsem vedle. Stačí zazvonit,“ zatáhla jsem za zvoneček a odešla jsem.

S Claire jsme ještě připravily rautové stoly, na které se už jen těsně před začátkem donese jídlo, výzdoba byla hotová, bar pitím přímo praskal ve švech a my byli všichni nervózní, jak tohle dopadne.

S Claire jsme se šly ještě převléknout, abychom k něčemu vypadaly. Obyčejné modré jeany jsme vyměnily za černé a trička jsme vyměnily za bílé košile. Ta moje byla poněkud průsvitnější, ale doma jsem si to neuvědomila a nic, co by se pod ni hodilo, jsem po ruce neměla. Nechala jsem to tedy být.

Těsně před osmou hodinou, když jsme nosily jídlo na stoly, dorazil pan Crush. Prohlédnul si bar a bylo na něm vidět, že ani pochvala nevyjádřila to, jak byl spokojený. Obě nás to s Claire potěšilo a s úderem osmé hodiny se začala scházet společnost. Byli to povětšinou samí pánové kolem dvaceti pěti až třiceti lety, ale našly se tu i slečny, které přišly povětšinou jako doprovod.

Stoupla jsem si za bar a sledovala, jak se prostor postupně plní. Všichni si nadšeně nandávali jídlo na připravené talířky a pomalu ho konzumovali. Všechno bylo v pohodě. Ta pravá honička začala, až když se sklízely prázdné talířky a ještě jsme museli stíhat nalévat za barem. Všichni se rozpili opravdu dostatečně. Proudem tekla samá dražší kořalka jako Metaxa, Jim Beam, Tullamore Dew, Tequila, Captain Morgan, Four Roses a další. Byla jsem si úplně jistá, že takovouhle akcí rozhodně nebudeme škodní.

„Slečno,“ zavolal si mě mladý muž na druhé straně baru, než kde jsem byla.

„Ano?“ přišla jsem k němu.

„Mohl bych dostat dvě Metaxy?“

„Určitě,“ usmála jsem se a hned začala nalévat. „Mám vám to napsat na účet?“

„Cullen, jméno mé,“ usmál se široce, a když jsem udělala dvě čárky k Metaxe, podala jsem mu skleničky. Čekala jsem, že se odporoučí, ale on jednu skleničku přistrčil ke mně. „Připijete si se mnou? Jsem Edward.“

„Moc mě těší, ale je mi líto. V práci nepiju,“ zakroutila jsem hlavou.

„Ale tak pro jednou byste mohla udělat výjimku, nemyslíte?“

„Ne, myslím, že ne,“ nenechala jsem zvyklat.

„Ale no tak, přeci mi nedáte košem,“ posmutněl a jeho zelené oči se do mě opřely celou svou silou.

„Dám,“ kývla jsem a doufala, že to vzdá, protože jsem se znala. Jakmile mě někdo přemluvil jednou, nebyl problém mě přemluvit podruhé i potřetí.

„Tak to jste mě tedy hluboce zklamala,“ zamračil se.

„To mě opravdu mrzí.“

„A kdo asi vypije toho druhého panáka?“ zvednul skleničku a koukal se na mě přes ni.

„Jsem si jistá, že to zvládnete sám nato šup,“ zasmála jsem a chtěla jsem jít pomoct Claire, ale on se natáhl přes bar a chytil mě za ruku.

„Pusťte mě, musím jít pracovat,“ obořila jsem se na něj. Tyhle otravy jsem přímo milovala.

„Tak si se mnou připijte,“ přistrčil ke mně znovu panáka a čekal.

„Dobře,“ povzdechla jsem si a vzala panáka do ruky. „Ale jenom jednou.“

„Víc už nebudu chtít,“ usmál se znovu široce. „Jsem Edward,“ představil se mi znovu.

„Bella,“ pozvedla jsem skleničku a chtěla se napít, ale on mě chytil za bradu a přitáhl si mě k sobě, aby mě mohl políbit. Nechala jsem, aby se jeho rty otřely o mé, ale pak jsem hned ucukla.

„Moment, tohle jsme si nedomluvili,“ podívala jsem se na něj nazlobeně.

„Pardon, ale já jsem nemohl odolat, Bello,“ zasmál se a zmizel v hloučku.

Když jsem se vzpamatovala, šla jsem si zase hledět svojí práce, ale už jsem se na ni nemohla tak soustředit. Edward si v mé hlavě doslova vypálil místo, které na něj neustále myslelo a toužilo ho víc poznat, ale jasně jsem věděla, že k tomu nebude příležitost. Kdybych jen tušila…

Půlnoc se blížila mílovými kroky. Nechala jsem Claire, aby nalévala a já šla připravit šampaňské a skleničky. Zbývalo do půlnoci pár minut, když se u baru objevil zase Edward. Kouzelně se na mě usmál, a ač nic nechtěl, od baru se nehnul. Po očku jsem ho sledovala a dopalovala mě, že on si toho vždycky všimnul a usmál se.

„Deset!

Devět!

Osm!

Sedm!

Šest!

Pět!

Čtyři!

Tři!

Dva!

Jedna!“ ozývalo se barem jednohlasně a po jedné jsme s Clairem obě bouchly šampusy a rozlily je do skleniček. Zase jsme byli všichni o rok starší.

Všichni se zmocnili nalitých skleniček a začali si přiťukávat. Pan Crush mě i Claire podal skleničky a přidal se k nám i Dan, na kterého taky zbylo.

S Clairem jsme se objaly, s Danem jsem si dala po puse a pak se mě zmocnil Edward. Ťuknul si se mnou a pak mě znovu políbil. „Šťastný nový rok,“ zašeptal a pokračoval v polibku. Neměla jsem nic proti, tak jsem mu vyšla vstříc a líbali jsme se tam pěknou dobu.

„Dáme dalšího panáka,“ chytil mě najednou za ruku a táhnul mě k baru.

„Ne, ne, ne!“ kroutila jsem hlavou. „Už jsem pila.“

„To vadí?“ zamračil se a na čele se mu udělaly vrásky.

„Ano, protože jsi slíbil, že mi pak dáš pokoj.“

„To si nepamatuju. A co si nepamatuju, to se co? Nestalo, takže jdeme pít,“ zatáhl mě k baru a poroučel. Byla jsem nesmírně vděčná Danovi, že si za bar stoupnul místo mě, protože Claire by to sama určitě nezvládala a já měla na noze kouli jménem Edward. Ten poručil opět dvě Metaxy a přiťukli jsme si. Když už chtěl objednávat potřetí, naznačila jsem mu, že Metaxu nemusím, tak mi tedy objednal Ohnivého Absintha. To taky nebyl zrovna můj oblíbený šálek kávy, ale než jsem stihla něco říct, měla jsem panáka v sobě.

„Prosím, nech mě chvíli vydechnout,“ zabrzdila jsem ho, když mi objednával dalšího panáka.

„Tak jeden pomerančový džus,“ kývnul na Claire a mě sjel nesouhlasným pohledem.

„Díky,“ usmála jsem se a na ex jsem ho vypila.

„Tak jedeme dál. Co takhle Bacardi, hm? To už jsem dlouho neměl,“ vybíral z nápojového lístku.

„Edwarde, prosím. Nejsem zvyklá takhle pít,“ protestovala.

„Pracuješ v baru a seš taková padavka?“ zakroutil hlavou zklamaně.

„Nejsem padavka, jen nejsem zvyklá to takhle míchat. Tímhle stylem mě brzy odrovnáš,“ bránila jsem se.

„Tak nebudeme míchat,“ pokrčil rameny a pro oba objednal velkou vodku.

„Říkal jsi, že nebudeme míchat,“ připomněla jsem mu.

„Vždyť jo,“ zasmál se a kopnul do sebe svého panáka.

„Dej mi chvilku, musím na záchod,“ omluvila jsem se a vrávoravě jsem seskočila z barové židličky.

„Zvládneš to nebo chceš pomoct?“ nabídl se uličnicky.

„Nech si zdát,“ poslala jsem mu polibek a odporoučela jsem se na záchod.

Už se mi dělaly mžitky před očima, takže jsem na záchodě byla trochu déle, než by se pokládalo za normální. Když jsem vyšla, čekal u dveří Edward, a jak mě uviděl, hladově se na mě vrhnul. Opětovala jsem mu divoké polibky, až to hraničilo s pohoršením ostatních.

„Pojďme ke mně. Krásně ten večer zakončíme,“ zašeptal mi laškovně do ucha. Jeho ruka mi zajela pod košili a mířila si to pěkně nahoru.

„Krásně? Co máš na mysli?“ chtěla jsem ho ještě trochu rozdráždit. „Ukážeš mi svoji sbírku motýlů?“

„Ne, ukážu ti osmý div světa,“ pokračoval ve hře, kterou jsem odstartovala.

„A co ještě?“ skousla jsem si ret a nechala vzrušení, aby ve mně rostlo.

„To, co jsi ještě nikdy neviděla, ani nezažila,“ lákal mě dál a víc se ke mně natiskl, takže jsem cítila jeho tvrdé vzrušení.

„Tak to jdeme,“ zasmála jsem se a rychle jsem se od něj odtrhla. „Vezmu si bundu.“

„Na, zaplať to,“ vytáhl z kapsy bankovku, jejíž hodnotu jsem nerozeznala. Rozhodně to ale byla větší hodnota, než dělala celá jeho nebo naše útrata.

„Claire, já jdu pryč a nevím, kdy se vrátím. Zamkni to tu. S úklidem si nelam hlavu, potom ti s ním pomůžu,“ usmála jsem se na ni a ona samozřejmě pochopila. „Dej to do peněženky,“ dala jsem jí do ruky bankovku, kterou mi dal Edward a s bundou a kabelkou v ruce jsem šla zpátky za Edwardem, který už na mě čekal. Objal mě kolem ramen a vyšli jsme ven.

2. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Práce je můj život 1: